Porod ve Velké Británii
- Porod
- IvkaT
- 21.07.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rady ceskych maminek, zaslouzilych nebo budoucich, v UK se rozrustaji, takze bych se s vami rada podelila o muj zazitek.
Bydlim v UK v Northamptonu, asi 100 km na sever od Londyna. Otehotnela jsem na zacatku roku 2008. Bylo mi 30 let, myslela jsem, ze to bude beh na dlouhou trat a ejhle, povedlo se hned druhy mesic.
Zavolala jsem sve doktorce (jak uz vite, v UK nejsou gynekolozky, proste jdete ke svemu obvodakovi), pozvala me na prvni schuzku. Prvni otazka: Jak jste se dozvedela ze jste tehotna? Odpoved: Udelala jsem si test (a potom dalsi a jeste jeden a jeste pro jistotu jeden - ale to uz jsem ji nerekla:-)). Po kratke gratulaci mi byla vypsana tehu prukazka (tedy sesit o velikosti A4) a bylo mi receno ze mam prijit asi tak za 6 tydnu.
Za onech 6 tydnu mi byla pridelena midwife, coz v mem pripade byla moc fajn mlada, trosku „crazy“ holka. Ta mi rovnou rekla, ze se o dite vubec nemam bat, ze se mimi o sebe postara samo po celou dobu, co je v brisku. A vite, ze me to dost uklidnilo? Rekla jsem si, ze nejsem prvni tehu a rozhodne ne posledni. Prestala jsem odpovidat na otazky typu: Ty jsi nemela gynekologickou prohlidku? Jak to, ze je prvni UZ az po 13 mesicich? Netvrdne ti bricho? Tvrdlo, ale pak zase zmeklo, tak proc to resit?
Mozna si nektere z vas reknou, ze je to trosku nezodpovedny, ale tak to tady proste chodi. Neda se s tim nic delat. K midwife jsem chodila z pocatku jednou za 6 tydnu, pak po mesici a nakonec jednou za 2 tydny. Tehu bylo naprosto v poradku, dokonce jsem zvladla i dve letecke dovolene (tedy navstevy nasich rodin). Tripple testy byly OK i pri mym veku, takze od 20 tydne jsem se jen tesila na miminko.
4 dny pred terminem jsem sla do nemocnice, protoze si moje midwife myslela, ze je baby prilis velike. Tak jsem tedy sla na UZ, aby mi TO zmerili (pohlavi jsme si nenechali vzit, vsichni mi hadali kluka). Dostala jsem jakyhosi studenta doktora, ktery mi napatlal gel az za usi a pak se rozhodl, ze mi zmorduje mimiska a to ze vsech stran. Po 15 minutach marneho snazeni (proste nemohl miminko najit) se mi omluvil, ze se teprve uci (to bych nepoznala, jen doufam, ze se neucil na sekretatku:-)) a ze zavola doktora. Doktorovi to trvalo asi tak 2 minuty, aby poznal, ze me miminko je extremne velke a ze to musi ven co nejdriv (tedy dle jeho slov).
V den terminu jsem tedy nastoupila do nemocnice. Nastup byl ve 20.00, skvely cas. Cekali jsme s manzou jeste 3 hodiny, nez jsem byla uvedena do pokoje. Ten den uz se tedy nic nedelo, manza odjel domu.
Rano se zase nic nedelo, az po vystridani smen a obede jsem dostala prvni tabletku na vyvolani. To uz prijel manza a vyrazili jsme na par hodin - 5 - do mestla. Kontrakce neprichazely. v 6 vecer jsem dostala novou tabletku a sla se znova projit. Sla jsem sama, manza byl z toho chozeni unavenej - chudak!!! Krouzila jsem kolem nemocnice a najednou hup, kontrakce jak blazen, tak jsem stala na frekventovany krizovatce a vydejchavala svou prvni uzasnou kontrakci. Pak jsem se dosourala s par dalsimi kontrakcemi do nemocnice, kde jsem dostala vynadano, kde jsem tak dlouho - samo od manzi ![]()
Zustal se mnou do 9 a pak jsem ho poslala domu, ze se vyspim. To byla opravdu naivni predstava. Kolem 10 jsem zacala mit kontrakce, teda vlastne jednu velkou kontrakci. Ani jsem to nemusela pocitat, protoze to proste neprestavalo vubec. V jednu rano mi rekla midwife, ze jsem pripravena rodit. Reknu vam, ze vyvolani je opravdu des. Clovek vlastne ani nevi, jak kontrakce chutna a ma to hned po 3 minutach, nebo nejlepe porad. Od 1 do 2 mi midwife prohlizela cipek a porad zapisovala neco do meho tehotenskeho mega sesitu. Me to totalne iritovalo (i kdyz je to asi normalni:-)). Proste jsem nechapala, ze jak jsem v bolestech a ona si pise…:-). Pak zavolali manzu, ze je na case, rodim. Dostala jsem gas and air a v tu chvili se me kontrakce promenily v jednu velkou legraci. Kdyz prijel manza, jen si pamatuju jeho strach ve tvari, musela jsem vypadat hrozne - byla jsem tim gas and air docela sjeta:-)
Takze jsem tam byli ja, manza a midwife. Midwife byla zlata, moc pomahala. Rikala, ze musim porad tlacit, ze uz vidi hlavicku a vlasky. Tlacit mi vubec neslo, proste ta kontrakce byla jedna velka a ja vubec netusila, kdy je cas a vlastne se mi vubec tlacit nechtelo. Manza mi vyhlazoval na cele diru a podaval vodu. A najednou ticho a nic. Kontrakce prestaly a vsichni jsme na sebe koukali. To uz bylo kolem 7 rano. Pak jsem se zacala sbirat a rikam, ze jdu domu, ze jsem si to rozmyslela, ze uz me to nebavi (pochopte me, byla jsem na gas and air 6 hodin, z toho jsem 5 hodin byla nucena tlacit). Najednou midwife odbehla, za 2 minuty se vratila se zastupem lidi. Jeden z nich byl doktor, dostala jsem kapacky na rozjeti kontrakci a pak uz to jelo. Kontrakce jeste vetsi, doktor nastrihl, otocil mimi - protoze to, co midwife videla jako hlavicku a vlasky, bylo rameno (nechlupate - takze kecala, nic nevidela). Pak mi dve sestry hodily nohy za usi (moje usi), dve mi tlacily na bricho a dve asistovaly doktorovi. Jeste si vzpominam na jednu, ta omdlivala v rohu - po porodu mi rikala, ze je studentka a ze to byl jeji prvni porod - to byla zkusenost. Pak vzal doktor takovou tu nasosku (vypada to jako zvon na cisteni zachodu), tady se tomu rika ventouse, a miminko mi vysal.
Nase Jessinka se narodila v 29/10/2010 v 7.45, mela 4080g a 53 cm. Myslim si, ze obri, mega velke miminko rozhodne nebyla a mohla jsem klidne cekat na normalni porod. Byla krasna, i kdyz mela hlavicku jak mimozemstanek, desne dlouhou od toho vycucu. Jo a vlasky nemela, byla totalne holohlava. Taky mela pravy raminko absolutne mrtvy, nepohyblivy. Nepodarilo se jim ji otocit uplne, tak to raminko slo tak trochu najednou s hlavickou (tak mi to podal doktor). Chodili jsme na rehabky a cvicili doma, takze se to do mesice zpravilo.
Po tom vsem se mi tak nejak neudelalo moc mlicka, takze jsem po 10 tydnech musela ukoncit kojeni, protoze mala ztratila pred 600g. To jsem obrecela poradne. Hlavicka se ji spravila za par dni.
Po mesici se priserne osypala, museli jsme s ni do nemocnice, vubec jsem nevedela, co s ni delat. Tak ji prohledl doktor (tedy poslechl ji srdicko a podival se na ni) a rekl, ze je to OK, ze to zmizi. Pro jistotu ale zavolal jeste kolegyni. Ta dorazila po 3 (nekecam) hodinach, udelala totez a byli jsme propusteni domu. Jessica pak mela ty vyrazky pomerne casto a po celym tele. Uz jsem se ani neobtezovala k doktorovi chodit. Nakonec jsem zjistila, ze vyrazka se zhorsovala s prichodem zoubku.
Na Anglicke zdravotni si nestezuju, jen se to tu tak nejak vsechno bere na lehci vahu. Urcite je Ceske zdravotnictvi na lepsi urovni, ale prezila jsem to a prede mnou hodne dalsich a po me vlastne taky:-).
Ted uz je Jesince 20 mesicu, je opravdovy fanda fotbalu, vlastni svuj fotbalovy dres Chelsea (tatinkovo vliv) se jmenem a jednickou na zadech. No a my zaciname zvazovat o braskovi nebo sestricce:-).
Jinak muj nejkrasnejsi zazitek v zivote byl ten, kdyz mi Jessicu poprve polozili na hrud. Byla to holcicka (tak trosku vysnena) a ne kluk (jak vsichni rikali), byla cela od krve (cekala jsem ji bilou, byla cervena) a byla cela jenom moje. Byla krasna i s tou velkou hlavou, pamatuju si, jak trosku otevrela oci a ja ji zacala milovat jako jsem nikdy nikoho jeste nemilovala.
Vsem maminkam co budou rodit - kdekoliv - preju hodne stesti a radosti s jejich malym stestickem.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 278
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 479
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 655
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 263
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 188
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 966
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1734
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1989
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 954
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1037
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...