Máme čekat dál?
- Těhotenství
- IvkaT
- 21.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Hydrops plodu to je diagnóza po prvním ultrazvuku 12+2. Co dál?
Bydlím v Anglii a čekám (ještě zatím) své druhé dítě. O porodu mé první holčičky jsem psala v článku „Porod ve Velké Británii“. Patřím k těm „vyvoleným“ matkám s Rh negativním. Jessica – má první dcera – má Rh pozitivní. Po porodu mi bylo podáno Anti D, takže vše by mělo být OK. Když jsem otěhotněla podruhé (předpokládám, že se tak stalo na Jessicy druhé narozeniny
, vůbec jsem si nemyslela, že by Rh mělo být problém.
Kontaktovala jsem midwife a ta mi řekla, že bych měla jít na ultrazvuk co nejdříve – normálně se v UK chodí na první až ve 12. týdnu. Slíbila, že mě objedná. Za týden přišel dopis s pozvánkou na ultrazvuk – hádejte co – ve 12. týdnu. Napsala jsem sms midwife – je děsně zaneprázdněná, tak se jí nesmí volat. Prý je to OK, nemusím se ničeho obávat. Šla jsem do nemocnice, po 20 minutách se mě zeptali, jestli mě můžou vyšetřit i interně. **Pak mi jen řekli, že mají špatnou zprávu. Ale pro tu jsem musela šlapat na druhý konec nemocnice. No, aspoň jsme se stačili s manželem vybrečet. **
Tam si nás vzala do parády jedna moc milá paní doktorka, či konzultantka a ta nám vysvětlila, co je to hydropus plodu, jaká je šance na přežití a co to všechno může znamenat. Řekla, že obrázek není moc kvalitní, tak mě pozvala na příští den na další ultrazvuk provedený doktorem profíkem, plus mi bylo nabídnuto CSV (něco jako amniocentéza). Druhý den mi doktor „na pěst“ ukázal na monitoru miminko, řekl mi, že jsem asi měla chřipku a kdy chci přerušit těhotenství.
Tak jsem řekla, že bych ráda věděla, co miminku opravdu je. Myslím, že mamky, které si tohle zažily, pochopí, že je to strašně důležité vědět. Kromě toho, od 13. týdne se v UK porod vyvolává, takže potrat je proveden stejně ve 13. jako v 16. týdnu. Jediné, co mě trápí je, že nevím, jestli se miminko moc netrápí. Nicméně, doktor mi nabídl CSV s tím, že musím být v klidu, protože je všechno ještě malinké a půjde to těžko. Hodila jsem se tedy do klidu a CSV bylo úspěšně provedeno. Ještě si pobrukoval, jaký má krásný vzorek ![]()
Řekl mi, že výsledky budou do týdne. Je také zajímavé, že se vůbec nezmínil, že by hydrops plodu mohl být důsledkem mého Rh negativního. Když jsem se o tom zmínila, řekl, že by to tím tedy jako taky mohlo třeba i eventuelně být. Četla jsem na českých – super – stránkách přímo od lékaře, že je to asi ta hlavní příčina, no nevadí. Za týden mi zavolali, že genetické testy jsou OK. Tak jsem se zeptala, co dál? A doktorka mi řekla, že je to na mně. Žádný další ultrazvuk, prostě se, mámo, rozhodni, co chceš, my si tě postavíme do řady.
Vyhrabala jsem si jakési číslo na poradnu pro stejně „postižené“ maminky a tam mi dali různé rady. Nakonec jsem kontaktovala moji midwife, ze které vypadlo, že z toho vzorku, který mi vzali, budou dělat ještě dva testy – ups, to mi jaksi zapomněli říct. No, každopádně jsem se rozhodla počkat. Dnes mi volali, že vzorek není na tyhle testy dost dobrý (po dvou týdnech) a že půjdu příští týden na další ultrazvuk – to už budu 16. týden.
A pak mi ještě volali z Oxfordu, že za 2 týdny jsem objednaná na „srdeční“ ultrazvuk (omlouvám se, nevím, jak lépe přeložit heart ultrasound – těhotná jsem v ČR nebyla, terminologii neznám, ale jinak mi to Česky jde
. Paní, co volala z Oxfordu, byla velmi příjemná a měla úžasnou empatii v hlase, to bylo moc příjemné. Nepovažuji se za hysterku, ale tohle je první velká životní zkouška. A já vážně nevím, co mám dělat. Někde uvnitř tuším, že to miminko stejně nepřežije, že ho jen trápím.
Na druhou stranu si říkám, že mám právo vědět, co je důvodem. Kdyby genetika vyšla špatně, nechala bych si to vzít, nejsem dost silná na to, abych se starala o postižené dítě, a přiznám to… Ale já prostě potřebuji vědět, co to je. Má někdo zkušenosti? Jsem na to tak trochu sama. Manžel mě plně podporuje, je úžasný, souhlasí s každým mým rozhodnutím. Ale já bych ještě potřebovala radu maminky, která si prošla tím samým, byť se špatným koncem.
Díky moc a dám vědět, jak jsme dopadli.
Přeji krásný den všem!
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1757
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 985
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 736
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 483
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 376
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2255
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3050
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2516
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 926
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1270
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Osobní zkušenosti nemám, ale koukni třeba sem
Držím palečky, ať vše dopadne dobře.
Alena