Příběh mojí životní lásky
Skutečný příběh mojí životní lásky plné vášně.
Musela to být láska na první pohled. Naše první setkání si sice nepamatuji, ale není se co divit, je tomu již přes třicet let, kdy se naše cesty poprvé střetly.
Při pohledu na něj se ve mně cosi vzpínalo, žadonilo, toužilo. Když jsem ho konečně dostala, nikdy jsem se ho nemohla nabažit, nikdy ho nebylo dost.
Rodiče měli nejprve radost, ale s postupujícími lety se náš vztah poněkud vymkl kontrole. Začalo si toho všímat i okolí. Nejhorší to bylo na začátku puberty, hormony mnou cloumaly, láska byla silnější a silnější, ráda jsem s ním trávila čas, nikdy jsem neměla dost jeho přítomnosti, dělalo mi radost se o něj starat.
Jen při pomyšlení na něj jsem měla motýly v břiše. Pak si toho začalo všímat okolí. Náš vztah se na mně podepsal. Plod naší lásky na sebe nenechal dlouho čekat. Když mi začalo růst břicho, už to nešlo tajit dál.
Musela jsem navštívit odbornou pomoc, která mne naučila milovat ho, ale s mírou. Nemůže mne prý takto ovládat, to já nad ním musím mít kontrolu. Bylo to těžké, zbavit se všech těch krásných chvil, které mne tolik naplňovaly.
Byla to naše první velká zatěžkávací zkouška. Naše láska přetrvala, ale již nade mnou nemá takovou moc, dnes jsem to já, kdo s klidem určuje, kdy a kde se sejdeme. Náš vztah to kupodivu oživilo, spravilo, myslím, že jsme nastolili rovnováhu sil.
Jedním jsem si ale jistá, vždy tu bude pro mne, vždy mne podrží, když budu mít nervy v kýblu, když nebudu moci spát, nebo budu mít před sebou těžký den. A za to ho budu milovat věrně až do smrti. Je totiž můj životní partner.
Jídlo!
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 254
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 275
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 503
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 119
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 394
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 3122
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2260
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1110
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 5832
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 736
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
