Šafrán

Na některé věci člověk čeká celý život. O to víc je překvapený v momentě, kdy je najde ve věcech, které vždy bytostně odmítal.

Moje Milovaná.

Je brzy ráno. Možná moc brzy na to, aby bdělost dostala slušnost za advokáta. A možná moc pozdě na to, abych hledala omluvy pro své ponocování. Hájení svěřuji s důvěrou do dlaní nejsilnějšímu citu, který mě kdy pohltil a čekám na rozhodnutí. Rozhodnutí od soudu zvané mateřství.

Rouhala jsem se. Bránila se přijmout existenci „někoho“, kdo necelých 9 měsíců ve mně žil. Kdo si ze mě bral, snad, to nejlepší a učil se žít jenom pro mě - ve mně. Nějaké vědomí toho, že tu jsi, jsem měla. Ale nepřijala. A na sílu nic nedělám - to přeci víš. Zvláště ne to, učit se milovat z povinnosti či nějakého společenské - morální povinnosti. Ač jsem možná i chtěla.

Tvůj život je pro mě dar, zázrak, čistě osobní. A měla bys vědět, že byl již ve dvou indikujících čárkách. I přes své přesvědčení, že v roli matky propadnu, jsem ihned po zjištění věděla, že pro nás jiná cesta nevede. A že přijde dříve či později den, kdy my dvě se setkáme.

Rostla jsi. Ze „zdravého rozumu“ chodila jsem na prohlídky, jedla to, co bych měla - na co jsi měla chuť, dělala, co se po mně jako po nastávající matce vyžadovalo. První obavy o Tvůj život vycházely ze zklamání toho, že nejsem schopna Tě donosit. Sobecky jsem myslela na sebe. Ale věřím, že ve skrytu duše jsem se bála přímo o Tebe. Jen bolavá minulost a vlastní strádání mě otupilo natolik, že jsem zapomněla pro ostatní žít. Kdybych jen věděla, že Ty jsi klíčem k mému bolu. Že Ty jsi můj „stříbrný okraj“, třeba by láska se ve mě probudila mnohem dříve.

Sobecky jsem myslela na svou duševní pohodu, na své potřeby a nebrala ohled na to, jak mé vnitřní boje vnímáš Ty. S občasnou omluvou jsem pohladila bříško a žádala Tě vnitřním hlasem o prominutí. Za nepohodlí, které Ti můj tep způsobuje, vzlyky, které Tebou třesou, a noci, které se staly bezesnými plné bolavých myšlenek.

Přes všechna trápení, dlouhý čas, rostla jsi nezávisle na tom, jak se stávala Tvá existence a pocit zodpovědnosti pro mě alarmující. Myslím, že pozdě jsem si uvědomila fakt, že být matkou znamená být někomu celým světem. Nebyla jsem si jista, zda chci být celým světem někde, kde jsem lásku absolutně nehledala. A zda jím vůbec budu umět… chtít být.

A pak? Ses narodila…

Bolest tepající ve spáncích utišila malá tíha, která mi po posledním zatlačení přistála na břiše. Stačil jeden pohled na to, aby se fyzická bolest z těla vytratila a já zapomněla. Stačil jeden dotek k tomu, aby se změnilo absolutně všechno od samého základu. A stačil jediný Tvůj výkřik k tomu, abych skálopevně věděla, že CHCI Ti být celým světem.

Něha se mi rozlila do celého těla, pohltila každičkou buňku. Euforie, Tvé narození mi dalo druhou šanci žít. První přivinutí, první pohled, to, jak voníš, jaké grimasy se míhají Tvým malým obličejem. Mám zmapovaný každičký milimetřík Tvého roztomilého obličejíčku. Chápu význam Tvého křiku, broukání… věřím, že Ti rozumím.

Moje milovaná Aničko. Láska je dar. A pokud jsem nikdy nemilovala, pak teď je ta láska absolutní. Tvé narození je těžko popsatelné, slova mi nepřijdou dostatečně váhově zdatná k tomu, aby vyjádřila pocity, které mě nadále pohlcují. Vím jen, že obavy, strach, láska a potřeba o Tebe pečovat zůstane již navěky mou součástí. Kýženým a vyhledávaným poutem ode dne, kdy jsem jenom díky Tobě byla dokončena.

Dnes vím, co znamená milovat, jakou váhu má láska. Dnes vím, kdo ten šafrán do mého života přinesl. Byla jsi to - a jsi Ty.

Tvá máma.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti

Anonymní
15.07.26
1600

Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...

Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím

Anonymní
15.07.26
940

Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...

Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících

Anonymní
15.07.26
1639

Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...

Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku

Anonymní
15.07.26
687

Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Amsetka
15.07.26
398

Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?

Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu

Anonymní
14.07.26
20622

Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.

Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii

Anonymní
14.07.26
2607

Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...

Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži

Anonymní
14.07.26
2878

Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...

Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka

Anonymní
14.07.26
2594

Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...

Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku

Anonymní
14.07.26
1754

Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....

Přidat deníček