Šest měsíců bez Tebe
Za pár dní to bude šest měsíců, co jsem přivedla na svět svoji holčičku bez života. O tom je můj první deníček.
Teď po půl roce je mi pořád moc smutno. Nikdy si snad nepřestanu říkat, proč musela naše děťátko umřít.
Snad je jí tam, kde je její dušička, dobře.
Můj život se od té doby změnil jen v tom, že se opět snažíme o miminko. Nevzdáváme se a věříme, že i my se jednou musíme dočkat ještě jednoho zdravýho a živýho miminka. Bohužel se nám to zatím nedaří, protože moje tělo od porodu stále protestuje. Ale nikam nechvátáme, máme času ještě spoustu, takže se to snažím nehrotit.
Občas mě nápadně i myšlenka, jestli vůbec budu moct mít ještě mimco, jestli ho dokážu donosit a porodit živé. Už jsem se přes to nejhorší přenesla, čas opravdu všechno pomaličku a postupně léčí, ale ta prázdnota zůstává.
Rozhodla jsem se, že se vrátím do práce, kde přijdu i na jiný myšlenky. Přijdu si, jako by mě osud hrozně blbě zkoušel. Miminko nám umřelo sedm týdnů před termínem porodu a okolo mě jsou pomalu všichni těhotný. Moc jim to přeju, ale i jim tiše závidím, protože si vždycky vzpomenu, že teď tady se mnou měla být moje holčička.
Občas mi přijde, že mi nikdo kolem mě nerozumí, že to většina lidí bere, jako že když mimčo umřelo ještě v bříšku, že se přece nic neděje. Já vím, že je mnohem horší, když zemře děťátko až po nějakém čase, ale to mě na té bolesti ze ztráty neubere. Pro mě už to bylo taky moje dítě, který jsem milovala od pozitivního testu a každým kopancem jsem se těšila čím dál víc. Prošla jsem si celou přípravou, až miminko přijde na svět.
Bohužel nám nebylo přáno. Život jde dál a snad nám jednou nás andílek pošle ještě jedno štěstíčko. Moc bych si přála, aby se všem holkám, co si přejí miminko, to brzy povedlo a měly svoje štěstíčka v náručí.
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 640
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 379
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 1821
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 286
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 309
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2196
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1803
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3643
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1895
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1889
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...