To nej mých dvou chlapců
Jak se z mateřství nezbláznit? Aneb: nejsem v tom sama...
Na úvod bych se chtěla představit. Jsem maminka dvou úžasných a tvrdohlavých chlapců Jakuba a Denise. První syn je vymodlený, čekali jsme na něj 3,5 roku. Dnes už jsou mu 4 roky a v září půjde poprvé do školky. Moc se tam těší, chodíme okolo školky na procházky, ví jak to tam chodí.
Když starší syn oslavil 2. narozeniny, zjistila jsem, že čekám druhé miminko. Strašně jsem si přála i druhého chlapečka. Teď, když se ti dva perou, nebo pošťuchují, tak se někdy chytám za hlavu. Denísek se na brášku moc těšil, vše jsme mu vysvětlovali a připravovali jsme ho na příchod sourozence. Vše bylo paráda, Denda se těšil, když jsem byla v porodnici, hned brášku zkouknul, dal mu pusinku.
Pak už ho víc zajímala kolečka u postýlky brášky. Hodně pomáhal, podával mi plenky, koumal brášku. Teď už je situace jiná, Kuba chodí, snaží se bráchovi brát hračky. Někdy on jemu, někdy obráceně. U obou začalo období vzteku, tak mám doma hodně křiku, vysvětlování a slz. Ať už mých nebo jejich.
Snažím se být nestranná, ale vždy, když staršího synka neprávem obviní, hned se omluvím a pomazlím. Kluci na sebe teď hodně žárlí, tak musím mazlit oba dohromady a to je plná náruč lásky.
Svoje chlapečky miluju, ale někdy se strašně těším, až usnou a já se po dlouhém dni začtu do knihy. Tatínek, když čas dovolí, si bere chlapečky na výlet, nebo jen na nákup materiálu…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 704
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1231
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 314
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19141
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2477
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1659
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
, je milý a jednou budou mít synkové hezkou památku.
