Vyvolávaný porod
- Porod
- sweetmary
- 28.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O vyvolávaném porodu, který neskončil císařským řezem, ale vakuextraktorem. Mému Vašíčkovi je dnes osm měsíců. Snažila jsem se si ponechat delší pauzu, abych se oprostila od vlny emocí, které se mnou při porodu docela zahýbaly.
Přenášela jsem přesně celkem týden. I přes porušení glukózové tolerance mi pan doktor poradil vyčkávat. Po marném čekání, třech hamiltonech, jsem si šla lehnout v daný termín do nemocnice. Nazrávací pilulka na noc, co měla připravit porodní cesty. Celou noc mě pobolívalo v podbřišku, to jsem ještě netušila, že to vůbec nic není. 
V noci jsem přišla za sestrou, že mě bolí v podbřišku a jestli to není ono. Ona zavrtěla hlavou a ať jdu spát. Přiznám se, nespala jsem.
Druhý den ráno přesun na porodní sál, opět tabletka, tentokrát na vyvolání porodu. Po podání tabletky se objevily okamžitě do pěti minut kontrakce, které svoji intenzitu už jen stupňovaly. A já poznala, jak vypadají moje kamarádky na dalších pět hodin. Sestra mi říká: „Až vám řeknu, zavoláte manželovi, ne dřív.“
Asi za hodinu a půl už kontrakce nesnesitelné. Sedím s klystýrem na záchodě, kontrakce se mají zpravidelnit, asi je to pravda. Sama nevím. Po klystýru (tak šílené to nebylo) už při měření ozvů nesnesitelně trpím. Moje přesuny mezi sprchou a měřením ozvů půjdou čím dál hůř. Konečně sestra říká „Volejte manželovi.“
Manžel přijel, celý udýchaný na poslední dvě hodiny mého porodu (což mě zpětně asi nejvíc mrzí… proč tam nemohl být dřív?). Našel mě ve sprše. Chtěl mi jít pustit vybrané písničky na computer. A říct mi, jaká byla cesta. Místo toho na něj už s brekem volám: „Buď tu, prosím, se mnou.“ Právě na mě jde totiž kontrakce.
Kontrakce od manželova příjezdu je vždy do dvou minut, moc toho nenamluvíme, spíš mluví on. Já jen když zrovna nemám kontrakci. Moje nejčastější věta: „Už nikdy nechci rodit!“ Potom už mi manžel vždy jen říkal: „Já vím, co mi chceš říct.“ Dokonce jsem mu v tu chvíli odkývala i to, že si adoptujeme jako druhé dítě sedmnáctiletou mulatku.
A jde se na samotný porod… Branka zašlá, najednou místo jedné doktorky a jedné asistentky je v místnosti snad deset lidí. Dvě asistentky se domlouvají na tlačení na břicho, říkají mi, jak mám tlačit, až přijde kontrakce. Zkusím to dvakrát a nevyšlo to. Manžel mě mezitím drží plivátko, otírá čelo, dává kyslíkovou masku a vypíná nějaký pípací stroj. Zpětně si říkám, že byl do porodu maximálně zapojený.
Přijde druhý porodník a sahá do mě, říká: „To je jasná sekce, dítě je hluboko.“ Rodící doktorka říká: „Ale na kontrakci jde dolů, počkej si.“ Říkají to dost tiše, abych to neslyšela, jakoby o dva kroky ode mne. Stejně slyším, ale v tu chvíli je mi vše jedno. V duchu si říkám, dělejte si se mnou, co chcete, už vážně nemůžu.
V tento okamžik posílají mého muže ven na chodbu. (Nikdy se nedozvím proč.) Doktor říká: „Jde dolů, to by šlo. Zkusíme to.“ Znovu zatlačení a asi ještě třikrát, hupsnutí na břicho a nějak Vašíka vydolovali. Později se z lékařské zprávy dozvídám, že to bylo vakuextraktorem - malým zvonem na vytvoření podtlaku a vytahnutí za hlavičku. Je to šetrnější než kleště, Bohu díky.
Nesou ten můj uzlíček a ani nekřičí a já jen říkám: „Dýchá vůbec?“ Sestra opáčí: „Chviličku.“ Za chvíli Vašík opravdu pláče. Bohu díky, žije!
Manžel přichází opět na sál, dítě je venku, fotí Vašíka - 52 cm, 3650 gramů. Potom nás fotí i dětská sestra jako rodinu. Za chvíli se čeká na porození placenty. A šití, to docela píchá. Cítím umrtvovací injekce, ale stejně moc nepomáhají. To, že je člověk nastřihnutý, si absolutně neuvědomí, až při šití. A docela mě to bolelo.
Ukazují mi Vašíčka. První pohled a nemůžu říct, že jsem do něj zamilovaná, dokonce se mi nelíbí… To zamilovávání trvalo tak cca dva měsíce. Dnes se absolutně nechápu a říkám si, že je to nádherný chlapeček. Prostě bych ho nedala a nevyměnila za nic na světě.
Zpětně jsem na sebe hrdá, vcelku rychlý porod na prvorodičku: 5 hodin! Porodu jsem se šíleně bála, povahou jsem bebíčko. Musím uznat, bylo to opravdu těžké, větší fyzickou bolest jsem nikdy nezažila. Na druhou stranu si sebe dnes o to víc vážím, můj manžel též.
Říkám si, že jsem to zvládla. A vím, že i sebehorší bolest se dá zvládnout. A v koncovce to OPRAVDU STOJÍ ZA TO! Zdravé, dýchající dítě je totiž opravdový ZÁZRAK, ať už máte poporodní blues nebo ne…
Přečtěte si také
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 2769
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 1441
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 856
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 462
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 3495
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 5062
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 1255
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 1767
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 701
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 835
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
krásně si to zvládla 
?
Já rodila vyvolávaným porodem 3dny 
Gratuluji k Vašíkovi 
