Vyvolávaný porod
- Porod
- handulinda
- 07.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Všechno vždy nejde podle plánu. Někdo si možná pamatuje můj první deníček o prvním trimestru, určitě dopíši někdy i ten o druhém a třetím, ale teď je mé tělo i má mysl plné emocí z porodu.
Celé těhotenství, až na mé občasné (dosti časté) záchvaty paniky, bylo pohodové. Do práce jsem chodila co nejdéle, jelikož jsem dost aktivní typ a nerada se doma poflakuji, každopádně měsíc před porodem jsem se rozhodla být už doma. Doufala jsem, že se miminko narodí dříve a byla jsem ochotná pro to udělat vše. Pila maliník, hodně sexovala, chodila do schodů a ze schodů (z toho ovšem měly největší šok moje plíce, ne mé tělo), uklízela, chodila na procházky, masírovala bradavky a zkoušela další babské rady… a nic.
Termín porodu utekl a já se ocitla v porodnici na kontrole. Verdikt, bohužel CS 0, děloha pouze dráždivá, budeme čekat. Podle UTZ jsem měla další termín přesně za týden, tento termín ovšem nikdo nebral vážně, ani na genetice, ani v porodnici. Následovala další a další kontorola, verdikt stále stejný. To už jsem byla dost nervózní, jelikož uběhl i termín porodu dle UTZ. To mimi tam snad přirostlo, běželo mi hlavou. Čekala mě poslední kontrola, byla jsem odhodlaná požádat pana doktora, aby ještě s indukcí počkal aspoň týden, třeba se malý uráčí, bohužel placenta začla odcházet a maličký měl málo plodové vody. Pozítří nástup na indukci v osm ráno. Celý následující den jsem byla nervózní, co mě bude čekat? Bude to dlouhé? Moc dlouhé? Skončíme na císaři?
Ve středu ráno mě manžel odvezl do porodnice, sepsali se mnou všechny papíry (to byl román) a šla jsem na vyšetření. Otevřená na prst. Hurá, hnulo se to. Zavedli mi tabletku, odvedli mě na hekárnu a porodní asistentka povídala, že teď budeme čekat. To bylo devět hodin. V půl desáté začaly kontrakce. Ufff, to to bolí tak moc, i když jsme teprve na začátku? Ufff, další za tři minuty… a další a další. Pomalu jsem je začla prodýchávat. PA prošla kolem a divila se, že prodýchávám, ale když pak koukla na monitor, zeptala se, jak je to časté, říkám, po dvou minutách. Prý mám ještě vydržet, za hodinu mě vyšetří pan doktor a pak půjdeme do sprchy a na míč. No to se jí lehce řekne, ale dle pokynů jsem držela.
Bylo půl jedné, když přišel pan doktor, otevřená na dva prsty. Zavolejte manžela, uděláme přípravu. Dostala jsem klizma a měla vydržet deset minut. Haha, to se jim lehce řekne. Trpělivě jsem sledovala ručičku na hodinách, pět minut, sedm, ne to nejde, já už musím. Sotva jsem doběhla, do toho kontrakce… no paráda, vůbec nevím, jak jsem se z toho záchoda dostala, ale začaly nesnesitelné bolesti. Na tu bolest mi něco píchli, ale vůbec to nezabralo.
Máte tu manžela, paráda, složila jsem mu hlavu do klína a vzpomněla na předporodní kurzy, opticky otvírat porodní cesty. Tak jsem roztáhla nohy, natáhla na zem vložku a prodýchávala a prodýchávala. Manžel povídá, že kontrakce jsou po minutě a půl. Nepovídej, je je asi necítím. Přiběhla PA, a že mě vezmou na monitor. Lehnout na záda. Cože? Ale co to? Ono je to mírnější a mírnější. Jo, já chci ležet jenom na zádech. Po půl hodině kontrakce mnohem mnohem lepší. V tom se vystřídala služba a přišla jiná PA. Cože, vy ležíte na zádech? No to snad ne. Na nohy, honem, a chodit. Než se to znovu rozjelo uběhlo skoro 45 minut. Pak opět kontrakce po minutě.
Klečela jsem ve sprše, funěla, zahřívala bříško a zase funěla. Kdo má tohle vydržet? Já už nemůžu, křičela jsem. Najednou nutkání tlačit. Zavolala jsem PA, že mě to nutí tlačit. To je dobře, povídá. Otevřená na 10 prstů, branka nezašlá, hlavička moc nahoře. Hlavně netlačte. A jak to mám asi vydržet mi někdo neprozradí? Tak jsem chodila, zadržovala tlačení, no hrůza. Pojďte si lehnout na levý bok a hlavně netlačte. A hlavně netlačte, pořád stejná věta, ale mě začalo vypovídat tělo. Začlo si dělat, co chtělo. Klepala jsem se bolestí a tím, jak jsem nechtěla tlačit a přitom to nešlo zadržet. Píchneme Vám oxytocin. Proč? Aby miminko sestupovalo, nechce jít dolů.
Nevím, jak dlouho to trvalo, manžel říkal, že skoro hodinu a půl, než konečně PA povídá, zatlačte si. Bože, to byla úleva. Volá na novorozenecké, rodíme. Přišla paní doktorka z gyndy. Tak jdeme na to. Jedna kontrakce, tři zatlačení, druhá kontrakce, tři zatlačení, teda to je moula, slyším, on tam má ručku, třetí kontrakce, cítím nástřih, čtvrtá… pláč… moje miminko pláče… já taky… nevím, jestli úlevou nebo dojetím.
Cvrček se narodil ručkou dopředu s pupečníkem kolem ramen, proto nechtěl sestupovat. Porodní míry 3500 g a 50 cm. Indukovaný porod trval 10 hodin neskutečných bolestí, od první chvíle cca po dvou minutách, ale moje věta na závěr: stálo to za to!
Přečtěte si také
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 534
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 2062
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 918
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 321
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 361
Sobota odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
Tchyně mě před dítětem napadla. Nevím, jestli ji ještě někdy pustím přes práh
- Anonymní
- 13.10.26
- 9424
Na začátek bych ráda vysvětlila, že moje tchyně je hodně specifická a složitá osobnost. Dlouho jsem si říkala, že některé její poznámky a zásahy do našeho života prostě musím přejít. Je to přece...
Přes rok jsem s nikým nespala. Zjistila jsem, že mi to tak vlastně vyhovuje
- Anonymní
- 13.10.26
- 1599
Když se mě kamarádky zeptají, kdy jsem naposledy s někým spala, řeknu, že je to už víc než rok. Některé na mě koukají, jestli jsem vlastně normální. A já se přitom usmívám. Ačkoliv je mi teprve 25...
Je to sport pro chlapy. Dcera začala boxovat, ale já se o ni příliš bojím
- Anonymní
- 13.10.26
- 544
Nikdy by mě nenapadlo, že právě moje dcera začne chodit na box. Když jsem si představovala její kroužky, měla jsem v hlavě spíš tanec, gymnastiku nebo nějaký výtvarný kurz. Rozhodně ne rukavice a...
Bývalý mi poslal účet za náš vztah. Prý už má na vlastního syna předplaceno
- Anonymní
- 13.10.26
- 2588
Když jsem od Petra odcházela, bála jsem se hlavně toho, jak všechno zvládnu sama. Nájem, účty, práce a péče o syna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi muž, se kterým jsem strávila osm let, jednou...
Chtěla jsem, aby prvňačka snědla oběd. Matka na mě druhý den naběhla
- Anonymní
- 13.10.26
- 2799
Jsem učitelka na prvním stupni na malé vesnické škole. Učit je moje celoživotní poslání, prošly mi rukama generace dětí a svou práci jsem vždycky milovala. Jenže v poslední době mám čím dál častěji...
zvládla jsi to moc dobře a gratuluji k mimi 
Přeju spoustu krásných chvil s malým 
jsi hrdinka 
A Elišák se rozhodla, že vyleze jako Superman. Žeby to ty vyvolávané mimča měly domluvené jako trest za to, že se je snažíme vystrnadit z břicha 