Bubák jménem 1. trimestr
O plánování, snažení a 1. trimestru. Někomu pro usmání, k zamyšlení a snad i pochopení a poučení. V prosinci jsme se s manželem domluvili, že nastal čas začít pokoušet osud o naše první potomstvo. S Novým rokem jsem vynechala antikoncepci, přišla první nepravá menstruace a šupky hupky na kontrolu na gynekologii vzhledem k mým předchozím problémům s ovulací.
Bohužel verdikt pana doktora zněl stejně, jako před pár lety: „Na ovulaci to nevypadá, bohužel.“ Doporučil mi měřit bazální teplotu a za půl roku, pokud nebudou problémy, na kontrolu, zda se to rozjede nebo ne. Nějak mě to nepřekvapilo, čekala jsem to. Verdikt jsem oznámila manželovi a pustila to z hlavy. Věděli jsme, že to nebude jednoduché.
Dny plynuly, začátek února a menstruace nikde. Až 37. den mrška přišla. Pro mě to byla úleva, nemusím na vyvolávačku. Začla jsem tedy měřit bazální teplotu, stále kolem 36°C. Hm, nic nového pod sluncem, ale ejhle, 25. den cyklu teplota 36,5°C, ale vůbec jsem tomu nepřikládala pozornost, nebylo mi pár dní nejlépe, myslela jsem, že to je nástup chřipky. Byl 8. 3. 2011, Den žen 
a taky bylo tulení. Další dny se teplota držela vysoko a stále stoupala. Začla mě bolet prsa, ale přikládala jsem to nadcházející menstruaci. Byl 39. den cyklu a začala jsem lehce po ránu špinit. Hm, že by? Trochu zpoždění, ale což, hlavně, že přišla. Jenže odpoledne nic. Vůbec nic. A v tu chvíli mi to nějak došlo. Zadám svoje hodnoty na fertility a dívám se dole na ty jejich výpočty stylu „Jáchyme hoď ho do stroje.“ A taky dojdu pro těhotenský test do lékárny. Za dalších deset minut nevěřícně zírám na DVĚ růžové čárky. Oni jsou fakt dvě!! To není možné! Klid, klid… testnu se zítra ráno, z ranní moči by čárka měla být silnější. Taky kouknu na internet, bohužel nejhorší věta, kterou jsem mohla pronést a taky provést.
Začnu prohlížet diskuze tady na eMiminu a zjišťuji i tolik neslavné informace o neprosperujícím těhotenství. O to hůř, když ráno čárka stejně silná jako den předchozí a další a další den také. Hysterie sílí. Zakládám diskuzi, zda čárka na mých testech sílí a co to vlastně znamená, děvčata mě uklidňují a mě čeká první návštěva na gynekologii. Pan doktor byl velmi překvapen, že tam jdu ani ne po dvou měsících s pozitivním těhotenským testem, bohužel na ultrazvuku nic nevidí a upozorňuje mě i na možnost mimoděložního těhotenství. Já ho zase upozorňuji, že je možnost, že ovulace proběhla až 25. den cyklu. Usmívá se. Asi si myslí, ženská já jsem doktor, ty si povídej co chceš. Sestřička mi odebere krev na test HCG v krvi a já jsem objednaná za další 3 dny. Nervy pracují a já mířím pěkně hupky dupky na internet! Teď si říkám proč? Zjišťuji další a další informace a nejvíce v mé hlavince utkví zamlklé těhotenství, pátrám co to je, jak se to projevuje a dál a dál. Hm, ono to nemusí mít žádné příznaky? A jak to teda poznám? No nic.
Tři dny uběhly jako voda, HCG 170, těhotenství potvrzeno, dokonce je vidět gestační váček v děloze. HURÁ! Za 14 dní na kontrolu, říká pan doktor. A já zase doma pěkně hupky dupky na internet. Čtu diskuze, jak se miminku nevyvíjelo srdíčko a podobně. Začínám se bát, ne bát, hysterčit. Svěřuji se se svými obavami manželovi, který si ťuká na čelo a prohlašuje, že jestli budu blbnout, vypne mi internet.
Hororových 14 dní uběhlo, v čekárně se klepu strachy, sestřička mě uklidňuje, bohužel to nepomáhá. Při ultrazvuku pana doktora rozesměji, když mu vynadám, že se tváří moc přísně a smutně. Otáčí na mě monitor a tam vidím BUCH BUCH BUCH BUCH. Brečím… blázním. Vystavujeme mi těhotenskou průkazku a za měsíc na kontrolu. Už nejdu doma hupky dupky na internet, nechci tam, žádné panikaření. Bohužel to nevydržím a sem tam se podívám. Prvních 14 dní klid, dokonce si i týden prozvracím, narostou mi prsa a dá se říct, že si to užívám. Ovšem nastává týden třetí a mě jemná hysterie, týden čtvrtý a já si jdu pro těhotenský test. Čárka tam je, fuj… hupky dupky na internet. Při zamlkém těhu možnost i několik dní pozitivního těhotenského testu? A sakra, tak zase za pár dní. Čárka je slabší než před tím, hysterie se stupňuje, volám mamce, uklidňuje mě a říká, že škodím hlavně miminku. Volám tchýni, ta říká to samé. Manžel mě chce zavřít do Bohnic. Zbývají mi tři dny do kontroly.
Stačí jedna jediná chvilinka: „Pane doktore rosteme?“ „Rostete.“ a já mám pocit, že už mě na internet nikdo nedostane. Omyl. Jsme probíhající 12. týden. Riziko potratu a zamlklého těhotenství je již minimální. Říkám si, že teď už musím být v klidu, prostě musím. Další omyl. Na internetu zjišťuji, že možnost zamlklého těhu je i dále. Kontrola za dalších 10 dnů na biochemický screening. Proč mě ty kontroly teď už tak neuklidňují? Zavírám se na týden k rodičům, manžel předělává obývák. Mamina se mi snaží vysvětlit, že se nemám čeho bát, a že si nikdy nemyslela, že zrovna já budu takhle šílet. Sleduji na internetu obrázky z ultrazvuku a rostoucí bříška šťastných a hlavně KLIDNÝCH maminek.
Další kontrola, vše v naprostém pořádku. Výsledky biochemického screeningu budou za týden. Jsme ukončený 13. týden. „Vítejte v 2. trimestru.“ Povídá pan doktor. A já se stále bojím. Čeho? Teď už vím čeho… Když mi po několika vyšetřeních oznámili, že u mě nedochází k ovulaci a bude u mě problém otěhotnět, bylo mi 15 let. Netušila jsem, že tahle informace mi způsobí hysterii během mého těhotenství.
Po několikatýdenním přemýšlení jsem pochopila, že nejvíce se bojím toho, abych o toho našeho cvrčka nepřišla. A proč? Co když to byla velká náhoda, že jsem otěhotněla a už nikdy se to stát nemusí? Předpoklady k tomu jsou. Pro mě největší noční můra zůstává zamlklé těhotenství a to jen z toho důvodu, že nemusí mít žádné příznaky. Řekla bych, že jsem zblba. Pátrala jsem po přehršlé míře informací a bylo by mi lépe, kdybych nic nevěděla. Ubližuji tím sobě i tomu tvorečkovi, co ve mě roste. Momentálně jsem v 15. týdnu těhotenství a nemůžu se dočkat kontroly, která bude za 14 dní. Do té doby třeba zvítězí rozum nad hloupostí.
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1759
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1511
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4782
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 328
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1102
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5549
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 3172
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1870
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 1007
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 9787
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
nepsala jsem ten deníček já? 
já jsem teda ZT měla a pak už neotěhotněla a skončila na IVF, ale všechno špatný zapomenuto.hodně štěstí 
bát se budeš už pořád aby bylo miminko zdravé, ale ted už ten strach můžeš trochu omezit 
Já si vždycky říkala, jestli to tak má dopadnout, tak s tím nic nenadělám a kupodivu mě takhle věta pomohla vždy nejvíce.
mamka také říkala, že nemám chodit na net, když jsem vždy s něčím přišla, co se může stát 
! Musíme být silné a myslet na to, jak to bude krásné až přivedeme na svět ten zázrak, který nosíme pod srdíčkem 
Asi jsme na tom všechny stejně. 
…Jsem ráda,že „v tom“ nejsem sama,ale už budu s tím šílenstvím opatrnější,ikdyž strach tu bude už napořád,ale ten „dovolený“ - ten přirozený,co má každá maminka 
Ale rozhodně tyto pocity nezažíváš sama. Přeji ať se vám i nadále daří.
Já jsem si taky zakázala internet, jsu na něj jen strašně maličko a vždycky netrpělivě čekám na kontrolu 