Bubák jménem 1. trimestr

O plánování, snažení a 1. trimestru. Někomu pro usmání, k zamyšlení a snad i pochopení a poučení. V prosinci jsme se s manželem domluvili, že nastal čas začít pokoušet osud o naše první potomstvo. S Novým rokem jsem vynechala antikoncepci, přišla první nepravá menstruace a šupky hupky na kontrolu na gynekologii vzhledem k mým předchozím problémům s ovulací.

Bohužel verdikt pana doktora zněl stejně, jako před pár lety: „Na ovulaci to nevypadá, bohužel.“ Doporučil mi měřit bazální teplotu a za půl roku, pokud nebudou problémy, na kontrolu, zda se to rozjede nebo ne. Nějak mě to nepřekvapilo, čekala jsem to. Verdikt jsem oznámila manželovi a pustila to z hlavy. Věděli jsme, že to nebude jednoduché.

Dny plynuly, začátek února a menstruace nikde. Až 37. den mrška přišla. Pro mě to byla úleva, nemusím na vyvolávačku. Začla jsem tedy měřit bazální teplotu, stále kolem 36°C. Hm, nic nového pod sluncem, ale ejhle, 25. den cyklu teplota 36,5°C, ale vůbec jsem tomu nepřikládala pozornost, nebylo mi pár dní nejlépe, myslela jsem, že to je nástup chřipky. Byl 8. 3. 2011, Den žen :-) a taky bylo tulení. Další dny se teplota držela vysoko a stále stoupala. Začla mě bolet prsa, ale přikládala jsem to nadcházející menstruaci. Byl 39. den cyklu a začala jsem lehce po ránu špinit. Hm, že by? Trochu zpoždění, ale což, hlavně, že přišla. Jenže odpoledne nic. Vůbec nic. A v tu chvíli mi to nějak došlo. Zadám svoje hodnoty na fertility a dívám se dole na ty jejich výpočty stylu „Jáchyme hoď ho do stroje.“ A taky dojdu pro těhotenský test do lékárny. Za dalších deset minut nevěřícně zírám na DVĚ růžové čárky. Oni jsou fakt dvě!! To není možné! Klid, klid… testnu se zítra ráno, z ranní moči by čárka měla být silnější. Taky kouknu na internet, bohužel nejhorší věta, kterou jsem mohla pronést a taky provést.

Začnu prohlížet diskuze tady na eMiminu a zjišťuji i tolik neslavné informace o neprosperujícím těhotenství. O to hůř, když ráno čárka stejně silná jako den předchozí a další a další den také. Hysterie sílí. Zakládám diskuzi, zda čárka na mých testech sílí a co to vlastně znamená, děvčata mě uklidňují a mě čeká první návštěva na gynekologii. Pan doktor byl velmi překvapen, že tam jdu ani ne po dvou měsících s pozitivním těhotenským testem, bohužel na ultrazvuku nic nevidí a upozorňuje mě i na možnost mimoděložního těhotenství. Já ho zase upozorňuji, že je možnost, že ovulace proběhla až 25. den cyklu. Usmívá se. Asi si myslí, ženská já jsem doktor, ty si povídej co chceš. Sestřička mi odebere krev na test HCG v krvi a já jsem objednaná za další 3 dny. Nervy pracují a já mířím pěkně hupky dupky na internet! Teď si říkám proč? Zjišťuji další a další informace a nejvíce v mé hlavince utkví zamlklé těhotenství, pátrám co to je, jak se to projevuje a dál a dál. Hm, ono to nemusí mít žádné příznaky? A jak to teda poznám? No nic.

Tři dny uběhly jako voda, HCG 170, těhotenství potvrzeno, dokonce je vidět gestační váček v děloze. HURÁ! Za 14 dní na kontrolu, říká pan doktor. A já zase doma pěkně hupky dupky na internet. Čtu diskuze, jak se miminku nevyvíjelo srdíčko a podobně. Začínám se bát, ne bát, hysterčit. Svěřuji se se svými obavami manželovi, který si ťuká na čelo a prohlašuje, že jestli budu blbnout, vypne mi internet.

Hororových 14 dní uběhlo, v čekárně se klepu strachy, sestřička mě uklidňuje, bohužel to nepomáhá. Při ultrazvuku pana doktora rozesměji, když mu vynadám, že se tváří moc přísně a smutně. Otáčí na mě monitor a tam vidím BUCH BUCH BUCH BUCH. Brečím… blázním. Vystavujeme mi těhotenskou průkazku a za měsíc na kontrolu. Už nejdu doma hupky dupky na internet, nechci tam, žádné panikaření. Bohužel to nevydržím a sem tam se podívám. Prvních 14 dní klid, dokonce si i týden prozvracím, narostou mi prsa a dá se říct, že si to užívám. Ovšem nastává týden třetí a mě jemná hysterie, týden čtvrtý a já si jdu pro těhotenský test. Čárka tam je, fuj… hupky dupky na internet. Při zamlkém těhu možnost i několik dní pozitivního těhotenského testu? A sakra, tak zase za pár dní. Čárka je slabší než před tím, hysterie se stupňuje, volám mamce, uklidňuje mě a říká, že škodím hlavně miminku. Volám tchýni, ta říká to samé. Manžel mě chce zavřít do Bohnic. Zbývají mi tři dny do kontroly.

Stačí jedna jediná chvilinka: „Pane doktore rosteme?“ „Rostete.“ a já mám pocit, že už mě na internet nikdo nedostane. Omyl. Jsme probíhající 12. týden. Riziko potratu a zamlklého těhotenství je již minimální. Říkám si, že teď už musím být v klidu, prostě musím. Další omyl. Na internetu zjišťuji, že možnost zamlklého těhu je i dále. Kontrola za dalších 10 dnů na biochemický screening. Proč mě ty kontroly teď už tak neuklidňují? Zavírám se na týden k rodičům, manžel předělává obývák. Mamina se mi snaží vysvětlit, že se nemám čeho bát, a že si nikdy nemyslela, že zrovna já budu takhle šílet. Sleduji na internetu obrázky z ultrazvuku a rostoucí bříška šťastných a hlavně KLIDNÝCH maminek.

Další kontrola, vše v naprostém pořádku. Výsledky biochemického screeningu budou za týden. Jsme ukončený 13. týden. „Vítejte v 2. trimestru.“ Povídá pan doktor. A já se stále bojím. Čeho? Teď už vím čeho… Když mi po několika vyšetřeních oznámili, že u mě nedochází k ovulaci a bude u mě problém otěhotnět, bylo mi 15 let. Netušila jsem, že tahle informace mi způsobí hysterii během mého těhotenství.

Po několikatýdenním přemýšlení jsem pochopila, že nejvíce se bojím toho, abych o toho našeho cvrčka nepřišla. A proč? Co když to byla velká náhoda, že jsem otěhotněla a už nikdy se to stát nemusí? Předpoklady k tomu jsou. Pro mě největší noční můra zůstává zamlklé těhotenství a to jen z toho důvodu, že nemusí mít žádné příznaky. Řekla bych, že jsem zblba. Pátrala jsem po přehršlé míře informací a bylo by mi lépe, kdybych nic nevěděla. Ubližuji tím sobě i tomu tvorečkovi, co ve mě roste. Momentálně jsem v 15. týdnu těhotenství a nemůžu se dočkat kontroly, která bude za 14 dní. Do té doby třeba zvítězí rozum nad hloupostí.

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (4. díl)

Život na vedlejší koleji (4. díl)
  • Anonymní
  • 09.05.26
  • 795

Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
goldenka
12681
2.6.11 06:02

:palec: nepsala jsem ten deníček já? :mrgreen: já jsem teda ZT měla a pak už neotěhotněla a skončila na IVF, ale všechno špatný zapomenuto.hodně štěstí :kytka: bát se budeš už pořád aby bylo miminko zdravé, ale ted už ten strach můžeš trochu omezit :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Aries6
25133
2.6.11 07:47

Ahoj, taky jsem byla a jsem pořád vyjukaná, ale ne tolik jako ty :-P Já si vždycky říkala, jestli to tak má dopadnout, tak s tím nic nenadělám a kupodivu mě takhle věta pomohla vždy nejvíce.
Važ si toho, že jste otěhotněli tak brzy a že nepíšeš deníček o tom, jak vám to nejde.
Já jsem si říkala - ať už je za mnou 1.utz, 1.screening, pak krevní testy … teď čekám na pohyby (a nemůžu se dočkat) a čeká mě velký utz. Takže obavy jsou trošku pořád … ale člověk si to musí hlavně užívat. Těhotná je žena „na chvilku“ a párkrát za život, tak je potřeba si toho prcka v bříšku užít …

  • načítám...
  • Zmínit
Mikysek
896
2.6.11 08:24

jé, já na tom byla stejně :lol: mamka také říkala, že nemám chodit na net, když jsem vždy s něčím přišla, co se může stát :mrgreen: tak ať to rychle utíká :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Angua
50725
2.6.11 08:54

Jéžiš znáááám :lol: Nejhorší je, že mně už hrabe natolik, že si nemůžu číst už ani o žádných chorobách, bo je skoro jisté, že zanedlouho je budu mít :roll: :lol: Tak jsem si to zakázala - ono sice člověka občas někde něco uklidní, když si vymyslí ale totální volovinu, ale nestojí to za to. Nic nečíst je úplně nejlepší :palec:

Bo jsem zjistila, jak jsem byla při prvním těhotenství v pohodě - nic jsem nevěděla, nic si nepřipouštěla, můj doktor vypadá furt v pohodě, takže člověka nenervuje zbytečně… Už jsem toho asi přečetla příliš, abych byla klidná nevědoucí těhule, ale zkusit se to musí a ráda se nechám hýčkat klidem pana doktora :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Anajka2
2.6.11 08:55

Tak ja bych to nazvala spis „Bubak jmenem tehotenstvi“ :lol: Jsem ve 31. tydnu a stresovat jsem jeste neprestala… Presne jak pises, vsechno hledam na netu, ze vseho jsem vyplasena. Ted je u me aktualni tema predcasny porod :)A to jsem jinak fakt normalni, rozumne uvazujici clovek, i bych rekla ze tak trochu tvrdak. Tak preju pevny nervy a hlavne, at vsechno dopadne tak jak ma :wink:

  • Upravit
Pája52
2868
2.6.11 09:48

:lol:
Taky mám pocit,že tenhle deníček napsal někdo za mně :lol: Na začátku těhu jsem si říkala,jak se těším,až budu mít 1.trimestr za sebou a přestanu se bát…jsem teď v 18.týdnu a strach mám pořád…nakonec jsem si musela zakázat číst deníčky z Prázné náruče,abych se aspoň nebála tolik…
Začínám mít pocit,že strachu o svoje dítě se člověk už asi celej život nezbaví,teď už jen stačí udržet ho v rozumný míře :think:

Přeji krásné a pohodové těhotenství a ať nakonec držíš v náruči zdravého drobečka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucianna.84
2046
2.6.11 10:13

Tak to je mazec, já jsem otěhotněla taky 8.3. a vím to stoprocentně:-), protože jsem si to psala…taky jsem měla problémy s ovulací. Gratuluju!!! Dneska jsem 14+3 a věřím že všechno dobře dopadne :-)

  • načítám...
  • Zmínit
XY2
128
2.6.11 10:23

NO…jako by ses mi vloupala do hlavy ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
Jitunka8
2.6.11 10:29

Jsme všechny stejné

Ahoj všechny vás moc zdravím… při čtení příspěvků jsem za nimi viděla sama sebe!!! Jsem v 18tt a jsem neustále vynervovaná, aby bylo vše v pořádku. Při sebemenším píchnutí v bříšku jsem hrůzou bez sebe. Možná to je i tím, že je to mé první těhotenství a na miminko se strašně těšíme! :-D Možná, že k tomu přispěl opakovaný zánět močového měchýře, který mě provázel na začátku těhu… pořád se snažím říkat si, že je vše v pořádku a hlavně nečíst na internetu co by kdyby :pocitac: ! Musíme být silné a myslet na to, jak to bude krásné až přivedeme na svět ten zázrak, který nosíme pod srdíčkem :-D ! Držím všem palečky ať vše dobře dopadne.

  • Upravit
Sine1
623
2.6.11 11:21

Takový deníček bych mohla začít psát taky :kytka:
Tento týden jsem našla //, gyndr nic neviděl (prý je to s největší pravděpodobností brzy), příští týden jdu na krev a pak další utz. Takže tím, že jsem nabitá info z emimina taky šílím, jestli to není mimoděložní atd. Holt to chce na diskuzích třeba pokecat s maminami, ale nepídit se po ničem!!! :srdce:
Těhu by mělo být krásné období a ne psycho. Jak řekla moje gyndr. „To víte, ono to může být nejdřív hodně stresu, ale pak je z toho hodně radosti..“. Člověk se musí přemoct a myslet pozitivně! :pankac:

Příspěvek upraven 02.06.11 v 11:23

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5623
2.6.11 11:32

Všechny jsme na tom stejně :lol: Zatr satr internet… chtělo by to počítač vyhodit z okna, protože pokud je zdroj informací nablízku, člověku to prostě nedá. Taky jsem si tím googlováním přivodila slušné nervy a mimču asi taky.
Mnohem lepší je to u 2.těhotenství, to člověk už na internet nemá kvůli prvnímu prckovi čas a navíc já jsem se uklidňovala tím, že kdybych o druhé mimi přišla, tak že už mám aspoň jedno dítě na světě…
Držím palce, bude to dobrý!

  • načítám...
  • Zmínit
rezinka29
898
2.6.11 12:25

Jééé…je opravdu legrační, jak všechny strachy o mimi sotva dýcháme…moc tě neuklidním, já jsem nejvyplašenější od porodu…malej měl problémy a já od té doby psychuju…nejhorší pro mě bylo, když jsem si přečetla, že náhlé úmrtí novorozenců je nejčastější od 2. do 4. měsíce…každou noc několikrát malého kontroluji, sahám mu na hrudník a jsem jak magor, ale nemůžu se tomu ubránit, ten strach je šílenej. A to už mám dvě větší děti, ale tenkrát jsem na net nechodila a byla v klidu… :zed:
No pravdou zůstává, že strachu o dítě už se nezbavíš…kolikrát mám hroznej strach i o ty velký cácorky, stačí se podívat na zprávy, ani nemusíš na net.

  • načítám...
  • Zmínit
kitri
1653
2.6.11 12:31

skvele napsane!!! jsem rada ,ze se vam to povedlo! :potlesk: :palec:
Jinak co se tyce tech diskuzi na netu, ja bych tam prvorodickam do urciteho tydne zakazala chodit nebo divat se jenom na pozitivni diskuze, a nektere baby za jejich strasidelne rady bych vyfackala. :mrgreen: nejlepsi je naslouchat telu a sama sobe, jak uz holky psaly hlavne nestresovat, to neprospeje! urcite vse dopadne na 1* drzim ti palecky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kakika
16694
2.6.11 13:10

Tak to já si první těhu užila se sladkou nevědomostí až do konce, za to teď při druhém to je síla :lol:
Už vím, co všechno se může pokazit a to jsem si přečetla, až když jsem hledala rady kvůli prdíkům :lol: Od té doby jsem nabyla pocitu, že je zázrak přivést na svět zdravé dítě a naprosto nemožné přivést dokonce dvě hned po sobě, takže mě pořád přepadají hrozné myšlenky. Jsem teď 27. týden, cítím pohyby (a častěji než u prvního) a přesto nejsem klidná :mavam:

Přeji Ti, aby si se dokázala uklidnit natolik, aby sis mohla zbytek těhu náramně užít :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Kristanka
3595
2.6.11 13:29

Ach, pod ty strachy bych se podepsala :mrgreen:, jsem 12. týden a šílím strachy z listeriozy, toxoplazmozy, zamlklého těhotenství, genetických vyšetření, náhlého úleku. :nevim: Asi jsme na tom všechny stejně. :kytka: :pankac: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
helbell
581
2.6.11 13:30

teda koukám, že nás je víc :-D .já sice nepanikařila tak že bych hledala na netu co se může stát ale protože jsem měla týden podezření na mimoděložní než se prcek ukázal, pak jsem měla problém s placentou a i pohyby jsem cítila dýl,a když mi ještě všichni okolo říkají že nemám na 6tý měsíc bříško a i málo kil nahoře nebyla jsem uplně v klidu.ale vše se spravilo a ted si to jen užívám než se s malým poznáme osobně :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Black_Orchids
3839
2.6.11 15:30

Ahoj,
tak já budu asi nějaká divná… :nevim:
Mně tady ty úzkostlivé stavy minuly. I když jsem maximálně informovaná, někdy až příliš (diskuze, internet, manžel mudr.), jsem starší (30), o dítě jsme se pokoušeli rok… tak jsem si za celou dobu žádné komplikace nepřipouštěla. Celé těhotenství jsem byla v klidu, mnohem víc, než před tím (taková vyrovnaná žena, žádné hormonální bouře :-) )
Občas jsem se zeptala manžela: Co kdyby náhodou bylo něco špatně (se mnou, s mimi..)?
A on mi vždycky řekl: Nic není špatně. Vše je ok. Až se bude něco dít, tak teprve potom to budeme řešit. Dřív ne.
Takže za mě - co neovlivním, to neřeším :-)

  • načítám...
  • Zmínit
masinka9
5358
2.6.11 16:01

Je fakt, že manžel u mě taky působí jako uklidňující faktor. Nemá načteno z netu, neděsí se zbytečně, že mě mimčo půl dne nekoplo… Takže dobrý partner je polovina klidného těhotenství. Strach mám, protože jsem nešikovná a zbrklá. Ale štěstí při nás zatím stojí a kromě nízko položené placenty a jednoho špinění se ZATÍM NAŠTĚSTÍ nic nedělo. A snad ani nebude, kamarádky zatím donosily a porodily asi 10 úplně zdravých dětiček :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
Conny
7674
2.6.11 17:58

Přidávám se - stejnou krizi „díky“ internetu jsem prožívala v pondělí - kontrola jestli máme :srdce: měla proběhnout AŽ ve středu ráno :zed: !!!!Protože nemám žádné příznaky (pár dní žaludek na vodě,ale jinak nic!),tak mi bylo jasné,že se jedná o zamklé těhu!Drahý mi taky okamžitě zakázal internet a stáhl na zem…takže na kontrolu jsem šla klidná,stejně bych nic neovlivnila!No a srdíčko máme :dance: a průkazku taky :dance: ,všechno v nej-pořádku :wink: ,jenom pak odpoledne jsem byla z těch nervů,co ze mě spadly total grogy :-? …Jsem ráda,že „v tom“ nejsem sama,ale už budu s tím šílenstvím opatrnější,ikdyž strach tu bude už napořád,ale ten „dovolený“ - ten přirozený,co má každá maminka :srdce: !!!

  • načítám...
  • Zmínit
Veronika82
1568
2.6.11 19:59

No nemyslí, já jsem momentálně již 33. týden a strach mám stále stejný :-( Ale rozhodně tyto pocity nezažíváš sama. Přeji ať se vám i nadále daří.

  • načítám...
  • Zmínit
handulinda
9378
2.6.11 20:03

Děkuji vám všem za příspěvky, a ač je to nefér, jsem ráda, že v tom nejsem sama :) a pár „strašících“ nastávajících maminek se taky našlo. Přesně za týden jdeme na kontrolu, tak pak se ozvu, jak to s námi dopadlo. Všem držím palečky ať máme v náručí brzy ty naše drobečky :)

Příspěvek upraven 02.06.11 v 20:04

  • načítám...
  • Zmínit
alda
291
3.6.11 07:42

Tímhle stresováním akorát svému miminku ubližuješ. Zkus se zastavit, víc věřit svému tělu a svému dítěti a zbytek nechej být. Když bude něco špatně, tak to budeš vědět.
Já jsem přišla o dvě miminka, jedno už bylo tak velké, že jsme ho pohřbili, takže znám i tu špatnou stránku. Pak jsem ale měla další dvě normální, pohodová a zdravá těhotenství. Naučila jsem se meditovat, být v klidu pro svoje děti. Zpočátku to nebylo snadné, ale jsem ráda, že jsem se donutila se hodit do klidu. Těm miminkům v břiše stres neprospívá, stejně jako neprospívá maminkám. :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Fima
29436
3.6.11 07:45

…

Příspěvek upraven 08.08.15 v 16:51

  • načítám...
  • Zmínit
Gretchen
577
3.6.11 12:59

Jéje, tak to se taky hlásím do klubu :mrgreen: Před několika lety mi moje gyndr. sdělila, že v podstatě neovuluju, MS mám nepravidelnou, kolikrát mi na 2-3, i 4 měsíce zmizí úplně, spontánně otěhotnět se mi prý nepodaří. Neřešila jsem to, po dětech jsem beztak nijak netoužila. Před dvěma lety jsem vysadila antikoncepci s tím, že tomu prostě dáme volný průběh. Ovšem nešlo o žádné cílené snažení, dítě jsme ani jeden ještě nechtěli, navíc mi gyndr. stejně řekla, že spontánně to nepůjde a já jsem o tom byla po dvou letech bez antiko a bez těhotenství skálopevně přesvědčená.
Nicméně se mi v listopadu nějakým zázrakem přeci jen otěhotnět podařilo, naprosto jsem nechápala, jak jsem k tomu přišla a gyndr. taky ne :mrgreen: No a od té doby mám neustále strach. Napřed, před prvním uz, jsem byla naprosto přesvědčená, že je to mimoděložní. Potom jsem zas byla přesvědčená, že dojde k zamlklému těhotenství a už jsem si dopředu zjišťovala, co mě v takovém případě čeká :lol: Když došlo na prvotrimestrální screening, bylo mi jasné, že máme určitě Downa, Edwardse i Pataua dohromady a že na uz se ukáže, že mimčo má minimálně tři ruce a dvě hlavy :lol: Ve druhém trimestru jsem se mezi kontrolama pořád bála a děsila, že mimču přestane bít srdíčko, že se uškrtí na pupeční šňůře (obzvlášť pokud podědilo mou „šikovnost“ :mrgreen: ), že začne selhávat placenta nebo se infikuje plodová voda…masochisticky jsem pročítala deníčky o andílcích, abych se na to mohla psychicky připravit. Ty strachy mě neopustily doteď, ale vzhledem k tomu, že už jsme to s prckem doklepali do 3. trimestru bez komplikací (kromě těch v mé hlavě :mrgreen: ), začínám mít maličkou naději, že bych snad mohla normálně porodit zdravé miminko…Je mi totiž jasné, že pokud bych o mimčo nedejbože přišla, tak podruhé už jen tak neotěhotním…
Takže autorku deníčku plně chápu, ten první trimestr byl pro mě nejhorší, pořád jsem plašila a strachovala se, až mi chtěl manžel rovněž vypnout internet a posléze hrozil i Bohnicemi :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Chula
2255
3.6.11 16:09

Handulinda po přečtení deníčku a reakcí na něj jsem zjistila že jsem vlastně „normální“. Díky.
Možná jsem někdy až tak nepanikařila navenek ale uvnitř určitě.
Po druhém těhotenství které zamlklo v 10tt a po té co jsem v tomto těhotenství čekala dvojčata a strávila týden v nemocnici s krvácením v 11 tt, kdy jedno, již v 5. týdnu zamlklé dvojče, s krvácením odešlo, následném hematomu a nejisté prognoze, jsem na to stresování myslím měla nárok. Ty ses stresla opravdu jen sama a bez nejmenšího důvodu.
Zahoď všechny tyhle myšlenky za hlavu! mysli pozitivně! :wink:
Hodně štěstí, zdraví a duševní pohody :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
martulkasloník
12262
3.6.11 20:29

ježiš nepsala jsem to náhodou já před 2 lety?? :lol: já jsem kvůli své hyssterii testovala i několikrát denně a vydupala jsem si že chci chodit na utz každý týden, a stejně to bylo pokaždý stejný první den dva po kontrole v klidu ale pak to začlo ve mě hlodat, den dva před kontrolou nervy v kýblu. bývalo mi hrozně zle že jsem myslela že musím vyzvracet vnitřnosti ale když mi bylo náhodou den dva dobře tak jsem čichala ke koši aby se mi udělalo z toho pachu zle a já se uklidnila že je vše v pořádku :mrgreen: a takhle to šlo se mnou až do porodu, uklidnění v podobě pohybů nepřišlo, ba právě naopak, stačilo aby se malá půl dne nepohla a já doma vyšilovala a dělala pomalu přemety jen aby se pohnula a já měla zase na tu hodinu dvě klid. všichni kolem si mysleli že budu mít mimčo totálního neurotika protože takhle nervní maminu nemůže mimčo přežít bez úhony. dokonce i před porodem mě popadala hysterie že to nedopadne a četla jsem si deníčky komu umřelo mimo při porodu, prostě magor.
Nakonec se mi narodila malá a je to totální flegmoš, spavá, skoro nikdy nebrečela a všichni se shodli na tom že po těch nervech co zná z břicha jí už nemůže v životě nic rozházet :lol: :lol:
takže držím pěsti, čeká tě dlouhá cesta a mooooc hysterických sstavů strachu než budeš mít prcka u sebe ale stojí to na to a pak na to budeš jednou s úsměvem vzpomínat jako já.

přidávám sbírku svých testů(a to nejsou ani všechny) na které občas kouknu a vzpomenu jaký jsem byla magor :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
4.6.11 21:51

Tak já taková vynervovaná nebyla, žila jsem s tím, že co se má stát, to se stane. Ale chci reagovat na tvůj závěr deníčku. Já nemohla otěhotnět 10 let. Rok po narození Madlenky jsme si říkali, že to zkusíme znovu, ale vůbec - vůůůbec jsme tomu nevěřili a početí Madlenky jsme považovali za náhodu. A jak to dopadlo? Už mám dcerky dvě. Podruhé se nám to podařilo hned na první pokus :mrgreen: Tak nevěš hlavu. :hug: :palec:

Příspěvek upraven 04.06.11 v 21:52

  • načítám...
  • Zmínit
cunklik
4649
6.6.11 11:25

Teda to je úplně výstižně napsané 8-o Já jsem si taky zakázala internet, jsu na něj jen strašně maličko a vždycky netrpělivě čekám na kontrolu :-) Teď nás čeká screening, tak se těšíme a věříme, že je všechno v pořádku :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Girly
316
6.6.11 18:56

Taky jsem to měla s otěhotněním trochu napínavé a následně jsem byla tak vyschýzovaná, že když mi jeden nešikovný doktor v 6tt sdělil, že teda srdíčko tam zatím jakože teda není, tak jsem během pár dnů přesvědčila sebe i manžela, že je to zamlklé těhotenství a volala do CAR, ať mi to jenom potvrdí, abych mohla jít na vyčištění atd. atp. Samozřejmě internet byl mým největším kamarádem. :zed: Naštěstí jsou i báječné paní doktorky, které si udělají čas okamžitě. Nikdy MUDr. Števíkové nezapomenu jak s úsměvem směrem k ultrazvuku pronesla „no podívej jak tě mamka pomlouvá“… No a jsem spokojeně v 33tt :-)

  • načítám...
  • Zmínit
handulinda
9378
10.6.11 15:43

Tak jak jsem slíbila hlásím, že kontrola dopadla naprosto v pořádku, cvrček teda nechtěl moc spolupracovat, seděl si i na „přirození“ takže potvrzené pohlaví nemáme, ale to nevadí, hlavně když bude zdravé :-) děkuju vám všem za vaše názory a příspěvky.

  • načítám...
  • Zmínit
KackaDoup
25.7.13 17:02

Ahoj, jsem teprve na zacatku, ale procitanim ruznych diskusi, uz jsem si ted jista ze mam bud zamlkle nebo mimodelozni tehotenstvi, uz bych taky potrebovala asi proliskat. Porad neco hledam a je me jeste hur a hur…a to jsem teprve tyden po vynechane MS a u lekare jsem jeste nebyla…ted uz mam hruzu tam vubec jit…

  • Upravit
Peťule M
7.8.13 11:07

Jako bych se v tom viděla… Úplně přesně… Jsem těď skoro 20tt a bojím se pořád…

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jde to i jinak

Den s batoletem

7 měsíců s Vojtou

Vyvolávaný porod