7 měsíců s Vojtou

Tento deníček je pro maminky, které cvičí s děťátky Vojtovu metodu. Pro povzbuzení a uklidnění, že se vše dá zvládnout.

Celá natěšená jsem s kočárkem projížděla zablácené ulice a mířila si to směrem k doktorce na 3měsíční kontrolu se synem. Vše probíhalo v pořádku, já jsem byla spokojená, jak je malý šikovné miminko, jak krásně pase, že už se z bříška „otáčí“ na zádíčka aj. Jaké bylo mé překvapení, když se paní doktorce to krásné pasení vůbec nelíbilo, z „otáčení“ najednou bylo přepadávání a do toho si všimla, že malý má stále hodně zaťaté pěstičky. No poslala nás na rehabilitaci s tím, že to není nic hrozného. Do zprávy napsala spoustu zkratek, jediné smysluplné slovo byl hypertonus. Doma jsem sedla na net a trochu pohledala, objednala nás na rehabilitaci a čekala, jak dopadne první návštěva.

Na rehabilitaci se nás ujala jedna přísná fyzioterapeutka, která sdělila po testování malého, že je prostě celý křivý, hypertonický a má asymetrii. Ukázala nám cvik, který jsme měli cvičit 4× denně vždy po 2 minutách. A objednala nás k paní doktorce na řádné vyšetření. My jsme poctivě cvičili, syn je pohodové dítě, takže vždy po cvičení přestal plakat. Naivně jsem si myslela, že to bude jenom párkrát a vše bude zase v pořádku. Další návštěva u paní fyzioterapeutky, přidala nám další cvik a upozornila, ať nezapomeneme na to vyšetření.

Jelikož mě všichni uklidňovali, že je malý opravdu v pořádku, že potřebuje jenom pomoci, aby vše zvládal tak, jak má a neměl v budoucnu problémy s páteří, příliš jsem neřešila diagnózu. Do toho se začal na konci 3. měsíce otáčet na bříško již dle „předepsaných norem“, takže jsem měla velkou radost. Jaké bylo ovšem mé překvapení, když jsem absolvovala vyšetření u paní doktorky na rehabilitaci. Závěr byl, že syn má CKP 3. stupně a nenápadně nápadně oznámila, že by mohl trpět i mozkovou obrnou, ale že závěry uděláme až za půl roku.

S pláčem jsem navštívila naší pediatričku, která mě uklidňovala, že je vše v pořádku, že syn určitě MO netrpí, že se nemusím ničeho bát. Stejně tak mě uklidňovala i naše fyzioterapeutka i ostatní lidé v našem okolí. Ovšem červíček hlodal dál. Nezbývalo mi nic jiného, než poctivě cvičit a doufat, že vše dobře dopadne. Cviky nám přidávali, takže v závěru jsme cvičili 4× denně 4 cviky na každou stranu a každý po 2 minutách. Čím byl syn starší, tím víc se pral a tím to bylo náročnější.

Ovšem vyšetření změnilo i mé sledování syna. Každý pohyb, každý pokrok byl z mé strany poctivě pozorován. Naštěstí vše dělal přesně v „termínech“, občas i pár týdnů dopředu. Když se začal plazit a za 14 dní na to lézt, velmi se mi ulevilo. Zvládl první lokomoci¨, a to už by mohlo být dobré. Začal se stavět, obcházet, sedat si… radovala jsem se z každého pokroku. Znamenalo to, že doktorka neměla pravdu. Minulý týden, tři dny před svými 10měsíčními „narozeninami“ udělal syn první dva samostatné krůčky. Zvládli jsme to.

Tento týden nás propustili i z rehabilitace, sice neoficiálně, oficiálně jdeme na kontrolu až v listopadu k naší „milé“ paní doktorce, ale naše fyzioterapeutka řekla, že je moc spokojená, syn nešmajdá, nevtáčí kolínka, nevytáčí špička, zádíčka posílená, asymetrie odstraněná, hypertonus pryč. Cvičení se vyplatilo a hlavně skončilo.

Byl to boj. Každodenní boj. 7měsíční každodenní boj. Kdo to nezažil, neví, jaké to je, dodržovat pravidelný režim, cvičit, ať je jak je. Až teď jsem si uvědomila, jak je krásné mít celý den bez cvičení. Doslova si to užívám :-) Užívám si volného času se synem. Někdo by mohl namítnout, že jsem sem tam cvičit nemusela, ale ze sem tam se může lehce stát často a velmi často. Člověk si na to pohodlí zvyká opravdu rychle. Možná taky někdo řekne, že kdybychom necvičili, nemuselo by to nic znamenat a syn by se tím prokousal „sám“, možná. Ale nejsem tak „statečná“ mamina, která by si tohle riskla.

A proč jsem tenhle deníček napsala? Nejspíš proto, abych dodala cvičícím maminkám naději, že vše dobře dopadne a brzy skončí. Vždyť co je několik měsíců cvičení pro zdraví vašeho dítěte.

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
  • PenelopaW
  • 16.05.26
  • 308

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
bylinka
1857
8.10.12 12:14

Gratuluju obema k ukonceni cviceni :kytka:
u nas to bylo velmi, velmi podobne, pesticky, hypertonus, zkriveni. Jen nas na to neupozornila pediatricka, ale dr. ze cviceni s miminy. Takze neurolozka, rehab. dr., ktera nam rekla, ze je to hooooodne spatne (ve trech mesicich stanovila diagnozu mozeckoveho syndromu s tim, ze budeme jen korigovat a moooozna bude maly nekdy chodit, rehabilitace Bobath, po mesici jeste horsi). Pak jsem zmenila rehabilitacni stredisko, tam nam rekli, ze je to teda fakt dost spatne, presne na Vojtu. Dostali jsme se na 4×denne dva cviky a maly po trech mesicich zacal pouzivat zkrizeny vzor, plazit se a kdyz zacal lezt, rehabilitaci nam v sedmem
mesici ukoncili. Taky jsem mela strach necvicit a risknout to. Zacal pak brzo sedat, obchazet a ve trinacti mesicich samostatne chodit. Takze postrasena jsem byla fest, nastesti se nic z hroznych prognoz a diagnoz nepotvrdilo.
Uzivejte si ten volny cas, je to najednou takova uleva :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Slečna Ferka
11565
8.10.12 13:24

Na těchhle historkách mě nejvíc děsí, jak lehce ti doktoři házejí strašidelnýma diagnózama a ještě horšíma prognózama. A jako by se nic nedělo, jedeme dál… Kolik rodičů tím vyděsí a vystresují? A jako mimina děti zatraceně trpí, když jejich máma není v klidu. Myslím, že tohle by mělo být na nějaký exemplární trest, třeba pověsit do průvanu, protože myslím, že by se to prostě dělat nemělo. „Bůhví, jestli bude váš malý chodit“ - a pak je z něj úplně zdravé miminko.

Opravdu mi je z toho :poblion: Ještě že náš doktor je pohodář a dceru, která rozhodně nedělala tabulkové pokroky, takže by jistě byl prostor k buzeraci, nechával být…

Příspěvek upraven 08.10.12 v 13:24

  • načítám...
  • Zmínit
bylinka
1857
8.10.12 13:46

No ono nastesti neurolozka byla soudna zena, takze diagnozama setrila, i dr. na sonu mozku (kam nas poslala rehabil.dr.) nam rekla, ze diagnozu zasadne pred rokem a pul veku nedela, a pediatra byla se vsim spokojena, takze defacto jsem si za vystresovani mohla sama…Ti dr. na rehabilitacich asi neco najdou na kazdem diteti, si myslim, proste „jen tak“ od nich nikdo neodejde…

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
8.10.12 19:31

Šikulky oba dva :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
okydoky
35
8.10.12 19:43

Mocinky gratuluji,
se synem již cvičím bez pár dní rok a zatím se konec neblíží :?, ale já vím že jednou přijde. Syn má diagnózu : ruptra svalu, asimetrie těla atd… Doktorka nám na prví návštěvě řekla že možná nemusíme ani chodit.Po první návštěvě jsme cvičili 4 x denně 4 cviky. SKoro jsme synovi začala říkat Vojto :P :P Dnes cvičíme už jen 3× denně 3 cviky.Ale vím že jednou budeme mít volno jako „normální“ děti. V životě by mne nenapadlo necvičit. Ve svém okolí jsem měla různé reakce, od toho že přeháním a po to že cvičení je zbytečné. Kdo nezažil nepochopí. Je pravda že necvičíme na 100% ale někdy se to opravdu nedá, syn není stroj a tak i on má někdy své dny. Nejdůležitější je nepřestav věřit, být pilný a taky důsledný, i když to občas trhá nejen srdce. Dnes je synovi rok a pár dní a začíná chodit. :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Ráďa 25
5617
8.10.12 20:00

Ani nevíš jak je mi to líto :hug: Místo toho aby jsme si ty nejkrásnější měsíce užili tak :nevim: Moje malá nosila sedm měsíců kšíry a to neustále i v noci, ten boj mám uložený v paměti dodnes :(

  • načítám...
  • Zmínit
ostlužina
2468
8.10.12 20:49

Ahojky, jsem ráda, že vám to dobře dopadlo. A vím, jaká je to úleva. My byli pro změnu hypotonici,7 měsíců jsme cvičili 4× denně 3 cviky, každý 3 min na každou stranu, po roce nám dr. cviky ubíral. Náš dr. má Vojtu upraveného, takže jsme ještě malého navlékali do prubanů a do nich a do plenky strkali měkké míčky. Hrozilo nám, že bude chodit jak po obrně. Ale zvládli jsme to. Malému je 15 měsíců a do samostatné chůze mu chybí malounko. Nevtáčí nožku, vše je tak, jak má být. Uff. Hodně těžké a ubíjející byly názor příbuzných typu „kluci jsou pomalejší“ a „vždyť je šikovnej, jen se mu nechce, je zbytečný cvičit“ a pod.Jsem ráda, že jsme to nevzdali a neriskovali.

  • načítám...
  • Zmínit
jesenka33
4091
8.10.12 20:51

Ahojky…koukám zvládli jste to super…s mladším synem jsem do 3 let cvičila 3-4denně 4 cviky pak do 6ti let alespon 1× denně. S dcerou bych měla 2× denně ale už je to lepší tak dělám jen jednou…
Velký obdiv a sílu a mooře trpělivosti paní s dvojčátky co semnou ležela kdysi na dětském..s každým maličkým cvičila přez 10cviků 4× za den… :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Grace
4162
8.10.12 21:23

Nehorázné, jak dokážou strašit. :cert: Muselo to být peklo. U prvního jsem to hrozně prožívala a kolikrát brečela s ním a to jsme cvičili „jen“ 2 měsíce. Teď u druhého to snáším líp a to mi přijde, že cvičení ani nepotřebuje.

Gratuluju! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Aylinka
8.10.12 21:28

Trochu jsi mě vyděsila, syn má 10. týdnů a jdeme tento týden do poradny. Ale znám to z dětství. Maminka musela cvičit s nejmladším bratrem ráno a večer. Porod byl komplikovaný - kleštěma a málem oba zemřeli. Bratr pak dostal zápal mozkových blan a doktoři mu dávali šance 50/50 - buď a nebo. Maminka jela domů bez něj a čekala na zprávu z porodnice. Když se z toho dostal, řekli, že nebude chodit a tak cvičili a cvičili. Každé ráno nás budil jeho pláč a maminka plakala s ním, ale vydržela a teď je to zdravý kluk. Doteď ji za to obdivuji, že to zvládla a nevzdala. Nevzdávejte to a cvičte. Držím všem palce.

  • Upravit
macik33
68
8.10.12 23:29

Já myslím, že se dokáže vystresovat snad každá mamina. Mě to s malou taky potkalo. Ve třech měsících zaťaté pěstičky a slabý hypertonus. Pediatrička to nechtěla moc řešit, ale já si raději vyžádala rehabilitace. Myslím, že je lepší cvičit, než něco zanedbat. Na rehabku jsme jely do Motola a tam malou hned vyšetřila moc milá paní doktorka. A zjistila, že malá vlastně nepotřebuje vůbec cvičit a že je tak dva měsíce napřed. Jenom nás naučila, jak jí podávat hračky, abysme ji stimulovali a každý měsíc chodíme na kontrolu.
Rozhodně si nemyslím, že bych něco přeháněla tím, že jsem si rehabilitaci sama vyžádala. Ať si okolí říká co chce, prostě nechci nic zanedbat.

  • načítám...
  • Zmínit
Dydynky
3466
8.10.12 23:54

Moc gratuluji! Jste moc šikovní! :hug: a můžu se zeptat? Dá se tomu nějak předejít? My už 3 měsíce máme a jediné co nám zatím doktorka řekla je to, že máme ještě trošku „spláclou“ hlavičku, protože upřednostňoval jednu stranu, to už jsme ale zažehnali..Jak se vlastně stane, že je prcek „nakřivo“? Děkuji, jsem v tomhle ohledu naprostý laik.. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
handulinda
9378
9.10.12 10:29

Děkuji všem :-) mám z toho opravdu radost :-)

@Dydynky předejít se tomu asi nedá, měla bys ho správně nosit, vyvarovat se prudkým pohybům, svislé poloze a záklonu hlavičky. Náš malej to má určitě ještě z bříška, taky z porodu, nechtěl sestupovat, šel přes jednu ruku a byl trochu přidušený..

  • načítám...
  • Zmínit
Nanda
6572
9.10.12 11:11

Jsem ráda, že takové deníčky vznikají a trochu uklidnují maminky…já cvičila s malým přes rok 4×denně 4cviky - vše se muselo podřídit cvičení a přišlo mi, že nebyl čas na nic jiného…Od doby kdy mi Dr řekla, že se bojí, že malý nebude nikdy chodit jsem ho neskutečně pozorovala a vše řešila, trápila se, plakala…děs a hrůza…Syn nedělal žádné pokroky, vlastně nikdy se moc neplazil, nelezl…v 16měsíci pak nastal zlom a malej začal běhat…byl to neskutečnej pocit a i tak chci povzbudit maminky ať se snaží neplašit alespon z poloviny jako já a užívají si malé prcky dokud se jim nepostaví a neodběhnou pryč :-) My jsme si zažili své (viz moje deníčky), a i dnes nesmím s žádným dítkem porovnávat, protože to prostě nejde…jsme někde úplně jinde…my si užíváme, že prcek chodí a je „šťastné“ dítko :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Zulvisek
433
9.10.12 18:51

Jste šikulky že jste to tak skvěle zvládli :andel:
Nám je už čtyři a půl roku a stále bychom měli cvičit aspoň 3× denně. Přiznám se že to už tedy fakt nehrozí, ale když se podívám zpět musím se fakt obdivovat jak jsem to dokázala zvládnout.4× denně poctivě cvičit, odstříkávat mléko snad hodinu krmit, samozřejmě se postarat o staršího syna a domácnost a furt do kola.Byl to záhul nehorázný, ale zvládala jsem to teď fakt ani náhodou. Nejhorší je že u nás je konec v nedohlednu. Lukáš mi stále nechodí a je na úrovni asi ročňáka.
Ale on přijde den. Určitě. Musí
Tak si hezky užívej toho zaslouženého odpočinku bez cvičení :-)
PS:
Kolikrát se musím smát když maminky se zdravýma dětma co s nimi necvičí si stěžují jak nic nestíhají a je toho na ně moc.To bych je nejraději poslala se podívat do těch rehabilitačních center a na maminky co fakt 4× denně dřou vojtovku.Asi by pak změnily názor.

Příspěvek upraven 09.10.12 v 18:51

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jde to i jinak

Den s batoletem

Vyvolávaný porod

Bubák jménem 1. trimestr