Jde to i jinak
- Porod
- handulinda
- 07.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb můj druhý porod. První byl vyvolávaný a já jako prvorodička jsem chtěla mít hlavně všechno za sebou a miminko chovat v náručí. Teď už jsem věděla, co od porodu chci a co mám očekávat. Chtěla jsem si na konci říct, že jsem na sebe pyšná.
Poslední a vlastně i první menstruace po porodu prvního syna se dostavila, když mu bylo zhruba 10 měsíců. Byli jsme s manželem šťastní, děti blízko u sebe jsme si moc přáli. Opět mi ovšem neseděla ovulace s datem menstruace o týden, vlastně jako přes kopírák s prvním těhotenstvím. Chvíli jsem i uvažovala o zalhání data sestřičce, když jsem se objednávala na gynekologii, nakonec jsem to neudělala, nejsem moc dobrý lhář.
Těhotenství probíhalo bez problémů, miminko ve 12. týdnu přesně odpovídalo dle mých výpočtů, podle pana doktora ovšem rozdíl týdne nic neznamená, takže se budeme řídit podle termínu dle poslední menstruace. No řiď se, podle čeho chceš, já si do toho tentokrát mluvit nenechám. Ještě víc se panu doktorovi jeho teorie potvrdila, když na každém dalším ultrazvuku byl prckem vždy o týden větší. Pan doktor byl spokojený, že to krásně odpovídá, já se trochu děsila, co budu rodit, když je to menší obřík. 
Podvědomě jsem byla i smířená s tím, že budu zase přenášet. I když všichni mi říkali, že druhé se přece nepřenáší.
Blížil se datum prvního termínu, já se cítila skvěle. Sice mě bříško trochu omezovalo, hlavně teda těch 21 kilo, co jsem nabrala, ale pořád jsem byla naprosto v klidu. Všichni kolem mě rodily a já si jezdila po výletech, za rodinou a celkově si užívala začátek prázdnin. Ťukání na čelo, že jsem blázen, když chci jet ještě v den termínu do Zoo, jsem si nebrala. Vnitřně jsem věděla, že se nic dít nebude. A taky nedělo. Pan doktor už zase strašil s vyvolávačkou, miminku se ale dařilo moc dobře, tak jsem odmítala a přemlouvala, ať mě ještě neposílá do porodnice na kontroly. Dal mi poslední termín na kontrolu u něj. Datum 18.7., datum, kdy mi podle ovulace vycházel „můj“ termín.
Celý týden u nás byla tchýně, „kdyby náhodou“, tak ať máme rychlé hlídání. A jelikož jim 18tého měli řemeslníci dělat něco na chalupě, večer před dnem D, odjela pryč. Proč by taky ne, že? Už jsem si dělala legraci, že budu určitě rodit v srpnu. Jen mi ten den bylo nějak zvláštně, celý den mi tvrdlo břicho jak o život, ale bez sebemenších bolestí. Ovšem tvrdnutí bylo v pravidelných intervalech. Taky mi večer bříško hodně kleslo, ale tomu já nepřikládala žádnou pozornost. Šli jsme s mužem spokojeně spinkat.
V 1:20 mě vzbudila první kontrakce, poslíčci, pomyslela jsem si. Do toho se vzbudil starší syn, tak jsem ho šla uklidnit a zase zalezla do postele. Ejhle, další a další bolesti. Kouknu na hodiny, hmm, jsou po 6 minutách. To budou poslíčci a snažila se usnout. Ve 3 hodiny jsem si šla dát sprchu, nezabrala, ale kontrakce po 7 minutách. Syn se přišel namáčknout k nám do postele. Výborně. To tak potřebuju. Každých 7 minut jsem prodýchávala bolesti. V 5 hodin se rozhodl syn vstávat, já bych už stejně déle v posteli nevydržela, šla jsem dát vanu.
Vanou a tím, že jsem se začala pohybovat, se kontrakce zkrátily na 3-4 minuty. Rychle tedy sbalit synátora, dobalit tašku do porodnice (pořád jsem ji nějak neměla sbalenou celou, když přeci budu rodit až v tom srpnu) a pomalu vyrazit. Příjem v porodnici v 7:15. Otevřená na 3 prsty, čípek zašlý, voda neodtéká. Nechali mě na porodním pokoji a manžel jel honem syna odvézt k babičce. Nikdy nezapomenu na ten jeho pohled, když stál s batůžkem v tom pokoji a dával mi pusinku, vůbec nevěděl, co se děje, ale byl statečný a ani nezabrečel, když ho taťka odváděl – samozřejmě mrkal po sestřičkách.
Napojili mě na monitor a začali sepisovat ty jejich koniny. Nikdy nepochopím, na co jim je informace, kolik měří a váží tatínek. Asi mají na statistickém úřadu málo práce. Podepsala jsem milion papírů, abych pravdu řekla, stejně u půlky nevím, co v nich bylo. Píchli mi antibiotika na streptokoka, řekli co a jak, přišla se mi představit moje porodní asistentka a nechali mě v klidu hekat.
V 9 hodin mě přišla porodní asistentka zkontrolovat a domluvit vyprazdňovač. Zkontrolovala porodní cesty, otevřená na 7 prstů. Já si krásně prodýchávala každou kontrakci, sprchovala se teplou vodou a bylo mi moc dobře. Manžel zatím nikde, ale jelikož to máme na chalupu zhruba 1,5 hodiny, ani mě to moc nepřekvapovalo. PA mě upozorňovala, že pokud praskne voda, ať hned volám, že to bude mít rychlý sešup. Opět jsem nechápala tu jejich větu, že nálev musím vydržet co nejdéle, ideálně 10 minut. Tentokrát jsem sotva dala 2 minuty. Zajímalo by mě, jestli to někdy zkoušeli. 
Začala mi také odcházet hlenová zátka.
Za hodinu, tedy v 10, hodin přišla znovu, zkontrolovat mě a kouknout, jak to vypadá a zda něco nepotřebuji. Otevřená na 8 prstů, při kontrakci na 9. Voda stále neodtekla, jelikož jsem byla pro co nejpřirozenější porod, domluvily jsme se, že tomu ani zatím nijak pomáhat nebudeme. Stejně jsem tam stále neměla manžela a taky musely zabrat ty antibiotika. PA říkala, že jak praskne voda, máme do půl hodiny odrozeno. Ukázala mi polohu, aby miminko sestoupilo i přes neporušené porodní blány co nejníže. Tak jsem si tak hopsala na míči, kontrakce už mě celkem zmáhaly, začala jsem mezi nimi usínat. Naštěstí přišel manžel, takže jsem se trochu probrala, nechala jsem si vyprávět, jak synátor spokojeně přijel na chalupu a po mamince ani nevzdechl.
V 11:20 otevřená na 9 prstů a začala jsem mít lehký tlak na konečník. Doktor i porodní asistentka mi už velmi doporučovali prasknout vodu. Kývla jsem. Jinak bych malého asi porodila i s vakem. Dali mu dalších 15 minut, to už ten tlak začal být celkem znatelný. Praskli vodu a nastal fofr. Kontrakce se zesílily a tlak začal být neúnosný. Moje vynikající PA mě ještě napolohovala, aby malý opravdu sestoupil co nejlépe, i mi dovolovala si přitlačit při každé kontrakci. Její přístup byl vynikající.
V 11:55 mi dovolili tlačit „na ostro“. První dvě zatlačení jsem krásně cítila, jak malý leze ven, pak se to nějak seklo. Přesto mě nechala PA čekat na každou kontrakci a tlačit až při ní. Při prvním porodu mě nutili tlačit řízeně, i když malý měl v pořádku ozvičky. Tohle bylo úplně jiné, tak klidné. Přicházela další a další kontrakce, ale prtě se seklo a dál nechtělo, začaly mu padat ozvičky. PA se mě zeptala, zda může provést miniaturní nástřih, že je hráz moc pevná a že malý musí ven. Souhlasila jsem, kdo by taky nesouhlasil, že. Nastřihla mě a v tu ránu byl druhorozený venku.
Byl tak maličkatý a tak krásný. A nebyl to žádný drobek. Porodní váha 3796g a 52cm, obvod hlavičky 36cm. Chtěla jsem ho hned na bříško a nechat dotepat pupečník, ale tím, že se mu ztrácely ozvičky ho hned musela zkontrolovat pediatrička. Ale během minutky mi přistál nahatý na bříšku. Přišlo na řadu rození placenty. Žádné tahání za pupečník a skákání po břiše jako u prvního, ale pěkně v klidu se čekalo, až přijde kontrakce a já ji porodím. Pak syna zabalili, dali nám ho znovu na poňuňání a jelikož jsem začala usínat, odnesli ho na novorozenecké. Mě ještě pan doktor zašil. Celkem 4 povrchní stehy, o kterých jsem vůbec nevěděla.
Manžel říkal, že tam byl tentokrát úplně zbytečný, že jsem to skvěle zvládla, žádné hysterčení, křičení, že chci císaře. Je to zvláštní, ale musím říct, že tenhle porod jsem si fakt užila. I když trval o hodinu déle než první, ale začal sám, žádné zbytečné léky a podobné zásahy. Mám dva krásné syny a ano, za tenhle porod jsem na sebe PYŠNÁ a jsem nejšťastnější mámou na světě. (zeptejte se mě na tuhle věc ve 4 hodiny ráno, kdy se kluci navzájem budí a já od té doby nespím 
)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1837
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1079
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1943
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 795
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 470
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21908
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2680
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2963
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2678
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1800
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
do teď si vyčítám, že jsem nezbalila tašku a nejela domů. U druhého jsem taky přemlouvala ať mu dají ještě šanci a tak jsem v pondělí měla přijít na vyvolání a on se nám v neděli narodil 
takhle nějak bych si to představovala 
ať jsou kluci zdraví 
Já bych chtěla taky takový 
, koukala jsem, že jsi z Plzně, můžu se zeptat kde jsi rodila? 
opravdu krásné, já čekám na porod každým dnem a doufám, že ho prožiju aspoň trošku tak pohodově jako vy.. 
Je vidět že psychika udělá hodně 
