Jde to i jinak
- Porod
- handulinda
- 07.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb můj druhý porod. První byl vyvolávaný a já jako prvorodička jsem chtěla mít hlavně všechno za sebou a miminko chovat v náručí. Teď už jsem věděla, co od porodu chci a co mám očekávat. Chtěla jsem si na konci říct, že jsem na sebe pyšná.
Poslední a vlastně i první menstruace po porodu prvního syna se dostavila, když mu bylo zhruba 10 měsíců. Byli jsme s manželem šťastní, děti blízko u sebe jsme si moc přáli. Opět mi ovšem neseděla ovulace s datem menstruace o týden, vlastně jako přes kopírák s prvním těhotenstvím. Chvíli jsem i uvažovala o zalhání data sestřičce, když jsem se objednávala na gynekologii, nakonec jsem to neudělala, nejsem moc dobrý lhář.
Těhotenství probíhalo bez problémů, miminko ve 12. týdnu přesně odpovídalo dle mých výpočtů, podle pana doktora ovšem rozdíl týdne nic neznamená, takže se budeme řídit podle termínu dle poslední menstruace. No řiď se, podle čeho chceš, já si do toho tentokrát mluvit nenechám. Ještě víc se panu doktorovi jeho teorie potvrdila, když na každém dalším ultrazvuku byl prckem vždy o týden větší. Pan doktor byl spokojený, že to krásně odpovídá, já se trochu děsila, co budu rodit, když je to menší obřík. 
Podvědomě jsem byla i smířená s tím, že budu zase přenášet. I když všichni mi říkali, že druhé se přece nepřenáší.
Blížil se datum prvního termínu, já se cítila skvěle. Sice mě bříško trochu omezovalo, hlavně teda těch 21 kilo, co jsem nabrala, ale pořád jsem byla naprosto v klidu. Všichni kolem mě rodily a já si jezdila po výletech, za rodinou a celkově si užívala začátek prázdnin. Ťukání na čelo, že jsem blázen, když chci jet ještě v den termínu do Zoo, jsem si nebrala. Vnitřně jsem věděla, že se nic dít nebude. A taky nedělo. Pan doktor už zase strašil s vyvolávačkou, miminku se ale dařilo moc dobře, tak jsem odmítala a přemlouvala, ať mě ještě neposílá do porodnice na kontroly. Dal mi poslední termín na kontrolu u něj. Datum 18.7., datum, kdy mi podle ovulace vycházel „můj“ termín.
Celý týden u nás byla tchýně, „kdyby náhodou“, tak ať máme rychlé hlídání. A jelikož jim 18tého měli řemeslníci dělat něco na chalupě, večer před dnem D, odjela pryč. Proč by taky ne, že? Už jsem si dělala legraci, že budu určitě rodit v srpnu. Jen mi ten den bylo nějak zvláštně, celý den mi tvrdlo břicho jak o život, ale bez sebemenších bolestí. Ovšem tvrdnutí bylo v pravidelných intervalech. Taky mi večer bříško hodně kleslo, ale tomu já nepřikládala žádnou pozornost. Šli jsme s mužem spokojeně spinkat.
V 1:20 mě vzbudila první kontrakce, poslíčci, pomyslela jsem si. Do toho se vzbudil starší syn, tak jsem ho šla uklidnit a zase zalezla do postele. Ejhle, další a další bolesti. Kouknu na hodiny, hmm, jsou po 6 minutách. To budou poslíčci a snažila se usnout. Ve 3 hodiny jsem si šla dát sprchu, nezabrala, ale kontrakce po 7 minutách. Syn se přišel namáčknout k nám do postele. Výborně. To tak potřebuju. Každých 7 minut jsem prodýchávala bolesti. V 5 hodin se rozhodl syn vstávat, já bych už stejně déle v posteli nevydržela, šla jsem dát vanu.
Vanou a tím, že jsem se začala pohybovat, se kontrakce zkrátily na 3-4 minuty. Rychle tedy sbalit synátora, dobalit tašku do porodnice (pořád jsem ji nějak neměla sbalenou celou, když přeci budu rodit až v tom srpnu) a pomalu vyrazit. Příjem v porodnici v 7:15. Otevřená na 3 prsty, čípek zašlý, voda neodtéká. Nechali mě na porodním pokoji a manžel jel honem syna odvézt k babičce. Nikdy nezapomenu na ten jeho pohled, když stál s batůžkem v tom pokoji a dával mi pusinku, vůbec nevěděl, co se děje, ale byl statečný a ani nezabrečel, když ho taťka odváděl – samozřejmě mrkal po sestřičkách.
Napojili mě na monitor a začali sepisovat ty jejich koniny. Nikdy nepochopím, na co jim je informace, kolik měří a váží tatínek. Asi mají na statistickém úřadu málo práce. Podepsala jsem milion papírů, abych pravdu řekla, stejně u půlky nevím, co v nich bylo. Píchli mi antibiotika na streptokoka, řekli co a jak, přišla se mi představit moje porodní asistentka a nechali mě v klidu hekat.
V 9 hodin mě přišla porodní asistentka zkontrolovat a domluvit vyprazdňovač. Zkontrolovala porodní cesty, otevřená na 7 prstů. Já si krásně prodýchávala každou kontrakci, sprchovala se teplou vodou a bylo mi moc dobře. Manžel zatím nikde, ale jelikož to máme na chalupu zhruba 1,5 hodiny, ani mě to moc nepřekvapovalo. PA mě upozorňovala, že pokud praskne voda, ať hned volám, že to bude mít rychlý sešup. Opět jsem nechápala tu jejich větu, že nálev musím vydržet co nejdéle, ideálně 10 minut. Tentokrát jsem sotva dala 2 minuty. Zajímalo by mě, jestli to někdy zkoušeli. 
Začala mi také odcházet hlenová zátka.
Za hodinu, tedy v 10, hodin přišla znovu, zkontrolovat mě a kouknout, jak to vypadá a zda něco nepotřebuji. Otevřená na 8 prstů, při kontrakci na 9. Voda stále neodtekla, jelikož jsem byla pro co nejpřirozenější porod, domluvily jsme se, že tomu ani zatím nijak pomáhat nebudeme. Stejně jsem tam stále neměla manžela a taky musely zabrat ty antibiotika. PA říkala, že jak praskne voda, máme do půl hodiny odrozeno. Ukázala mi polohu, aby miminko sestoupilo i přes neporušené porodní blány co nejníže. Tak jsem si tak hopsala na míči, kontrakce už mě celkem zmáhaly, začala jsem mezi nimi usínat. Naštěstí přišel manžel, takže jsem se trochu probrala, nechala jsem si vyprávět, jak synátor spokojeně přijel na chalupu a po mamince ani nevzdechl.
V 11:20 otevřená na 9 prstů a začala jsem mít lehký tlak na konečník. Doktor i porodní asistentka mi už velmi doporučovali prasknout vodu. Kývla jsem. Jinak bych malého asi porodila i s vakem. Dali mu dalších 15 minut, to už ten tlak začal být celkem znatelný. Praskli vodu a nastal fofr. Kontrakce se zesílily a tlak začal být neúnosný. Moje vynikající PA mě ještě napolohovala, aby malý opravdu sestoupil co nejlépe, i mi dovolovala si přitlačit při každé kontrakci. Její přístup byl vynikající.
V 11:55 mi dovolili tlačit „na ostro“. První dvě zatlačení jsem krásně cítila, jak malý leze ven, pak se to nějak seklo. Přesto mě nechala PA čekat na každou kontrakci a tlačit až při ní. Při prvním porodu mě nutili tlačit řízeně, i když malý měl v pořádku ozvičky. Tohle bylo úplně jiné, tak klidné. Přicházela další a další kontrakce, ale prtě se seklo a dál nechtělo, začaly mu padat ozvičky. PA se mě zeptala, zda může provést miniaturní nástřih, že je hráz moc pevná a že malý musí ven. Souhlasila jsem, kdo by taky nesouhlasil, že. Nastřihla mě a v tu ránu byl druhorozený venku.
Byl tak maličkatý a tak krásný. A nebyl to žádný drobek. Porodní váha 3796g a 52cm, obvod hlavičky 36cm. Chtěla jsem ho hned na bříško a nechat dotepat pupečník, ale tím, že se mu ztrácely ozvičky ho hned musela zkontrolovat pediatrička. Ale během minutky mi přistál nahatý na bříšku. Přišlo na řadu rození placenty. Žádné tahání za pupečník a skákání po břiše jako u prvního, ale pěkně v klidu se čekalo, až přijde kontrakce a já ji porodím. Pak syna zabalili, dali nám ho znovu na poňuňání a jelikož jsem začala usínat, odnesli ho na novorozenecké. Mě ještě pan doktor zašil. Celkem 4 povrchní stehy, o kterých jsem vůbec nevěděla.
Manžel říkal, že tam byl tentokrát úplně zbytečný, že jsem to skvěle zvládla, žádné hysterčení, křičení, že chci císaře. Je to zvláštní, ale musím říct, že tenhle porod jsem si fakt užila. I když trval o hodinu déle než první, ale začal sám, žádné zbytečné léky a podobné zásahy. Mám dva krásné syny a ano, za tenhle porod jsem na sebe PYŠNÁ a jsem nejšťastnější mámou na světě. (zeptejte se mě na tuhle věc ve 4 hodiny ráno, kdy se kluci navzájem budí a já od té doby nespím 
)
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 1398
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovi diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 1059
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 668
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 377
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3513
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2207
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1900
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 723
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2814
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5507
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
do teď si vyčítám, že jsem nezbalila tašku a nejela domů. U druhého jsem taky přemlouvala ať mu dají ještě šanci a tak jsem v pondělí měla přijít na vyvolání a on se nám v neděli narodil 
takhle nějak bych si to představovala 
ať jsou kluci zdraví 
Já bych chtěla taky takový 
, koukala jsem, že jsi z Plzně, můžu se zeptat kde jsi rodila? 
opravdu krásné, já čekám na porod každým dnem a doufám, že ho prožiju aspoň trošku tak pohodově jako vy.. 
Je vidět že psychika udělá hodně 
