Zatím jen sny

Chuť na mimčo by byla, milující přítel taky, ale pochopení okolí nějak zaostává. (předem se omlouvám za případné chyby)

Nejprve bych chtěla pozdravit všechny maminy, stávající i budoucí, nebo jen obyčejné ženské, které rády pročítají podobné portály, jako já.

Abych to vzala popořádku :) Je mi dvacet let a s přítelem jsme spolu už 4 roky, z toho 1/2 roku bydlíme společně. Já se po maturitě vrhla na podnikání a přítel pracuje jako řidič. Klape nám to, a tak jednoho dne přišel přítel s návrhem na miminko. Docela mě to překvapilo :) Ale po nějakém tom přemýšlení jsem odmítla. V tu dobu jsem akorát začínala s podnikáním, takže spousta papírování, vyřizování a nejisté vyhlídky.

Navíc jsem si vybrala obor s delší návratností investovaných peněz, takže budoucí rok byl pro mne pouze o investicích a první výdělek kdesi v nedohlednu. Podle mého názoru by bylo v dnešní době nezodpovědné pracovat na dítěti a nemít na to finančně (nikoho tím nesoudím).

Ale nasadil mi červíka do hlavy, to musím přiznat :) a jak se rok s rokem sešel, finanční situace se začala rýsovat příznivě, stále je spousta práce a zařizování (a jiné to nebude), a já začala přemýšlet o těch jeho slovech a rozhodla jsem se přečíst nějaké stránky a pobrat co nejvíce informací ohledně mateřství. A tak jsem se ocitla i tady :)

Přečetla jsem moooooc Vašich krásných deníčků - plných radosti, očekávání, smutku i doufání. A když mi konečně došlo, že dítě je ten největší zázrak a dar, jaký si jen může žena přát, rozběhl se mi v hlavě neutěšitelný kolotoč myšlenek: jaké by to konečně bylo, mít vlastní rodinu, to úžasné očekávání, první dítko v náručí, první úsměv toho malého drobečka atd… Vžyť to znáte :D

Ale potom ouha. Moje myšlenkové pochody došly až k reakcím okolí (hlavně rodiny, ostaním to může být šumák, ať se třeba staví na hlavu) a to teprv přišla studená sprcha. Bydlíme v rodinném domě, který je rozdělen na 3 byty, v jednom z nich ovšem bydlí i mí rodiče. To je asi největší kámen úrazu, můj život mi naplánovali docela jiným směrem než je být v 21 matkou.

Navíc přítele zrovna nemusí, podle nich mám „na lepší“ a nestačí ani když jako zaseklý magneťák odpovídám „ale já jsem spokojená“. Dost mi pomáhají v začátcích s prací, takže je nemůžu jen tak odbít s tím, že je to čistě moje věc. Velké dusno bylo už když jsem odmítla jít na VŠ, to byly samé hádky a výčitky.

Nedovedu si představit jejich reakci na moje případné těhotenství (ještě ke všemu „s tím maloměšťákem“). Dost mě tento zásek deptá a mrzí, dítě by být mohlo a já i přítel si ho ze srdíčka přejeme a víme, že se o něj dokážeme postarat, tak v čem je problém?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PusinkaMartinka
9397
27.10.10 09:11

Mnooo to je problémmm… chce to svůj vlastní byt a odpoutat se od rodičůů.. mno a pokud to tak cítíte tak do toho běžte… záleží na vás ne na rodičích…je to váš život ne jejich! :wink: Já osobně sem jedináček od rodičů sem se odstěhovala hned po matuře asi 200km z moravy do čech… mám bezva chlapa, který pracuje jako dělník a sme spokojenný a ted už čekáme i miminko… a jsme nesmírně štastní… i moji rodiče si na tu představu zvykli že jejich jedinná 21letá dcera je těhotná… a všichni se na miminko moccc těšíme :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
rezinka29
898
27.10.10 09:31

Ahoj,
nedá mi to nereagovat, ale řešila jsem obdobný problém…taky jsem si vzala někoho, kdo je podle mojí matky pod mou úroveň.Také bydlíme v jednom domě, ale každý ve svém. Přesto, že máme dvě holčinky, nedalo to mojí mamině a pracovala na tom, aby mi ho co nejvíce znechutila a shodila ho…není to lehké být mezi nimi, je to jako mezi mlýnskými kameny…hrůůůza. Došlo to tak daleko, že jsem se rozhodla podat žádost o rozvod, ale reakce mojí rodiny i mého manžela se najednou pročistily a já pochopila, kde že je ten problém. Opravdu nebyl v mém manželovi, ale v tom, že jsem byla pod neuvěřitelným tlakem mojí matky, které jsem samozřejmě vždycky důvěřovala. Dnes se s mámou téměř nebavím (ikdyž doufám, že se to časem zlepší, ale do soukromí si ji už nepustím). S manželem jsme se dali znovu dohromady a já pochopila, že lepšího chlapa si nemůžu přát. Teď čekáme, ikdyž náhodou, další miminko. Jsem šťastná, ikdyž nás čekají krušné roky. Rozhodla jsem se vše vyřešit, vzali jsme si hypotéku a chceme koupit domeček na vesnici nedaleko nynějšího bydliště.
Takže ti přeji pevné nervy a hlavně správné rozhodování, jde hlavně o tvůj život. Držím palečky :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
sonam
6311
27.10.10 09:47

Ahoj, ja si myslim, ze hlavne je zhodnut sa na tom s priatelom. Podla mna ked uz bude bejby na ceste, aj rodicia budu radi. Ved vam vsetkym ide o to, aby si bola stastna - snad nebudu taki jesitni, aby im vadilo, ze si stastna podla Tvojich predstav, a nie podla ich.

  • načítám...
  • Zmínit
Liva
2469
27.10.10 09:48

Lucko, držím palečky, aby Vám to vyšlo. Pokud to tak oba opravdu cítíte a jste si jisti svým vztahem, že vydrží i případný tlak rodiny, pak jděte do toho. Ono v tuto chvíli je těžké odhadnout, jaká skutečně nakonec bude reakce rodičů, až dojde na věc. Třeba se situace srovná, ale třeba to bude ještě horší. S obojím se musí počítat. Ne nadarmo se říká, že definice správné tchýně je : že její nejkrásnější a nejšikovnější dceru si vzal ten nejnemožnější a nestrašnější chlap … ale spolu, spolu mají ty nejúžasnější děti :mrgreen:
Takže já přeji, ať se situace srovná a vše je v pořádku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lleennttiillkkaa
27263
27.10.10 10:41

Lucíku Pokud jste opravdu přesvědčení, že miminko chcete nevidím problém v tom si ho pořídít.
Pokud ti rodiče děljí problémy, bylo by nejjednodušší se sbalit a odstěhovat někam jinam. Bydlení se starší generací je vždycky problém. Navíc ty už jsi dospělá a pokud si chceš pořídit mimčo tak je to čistě tvoje věc. Vydělečně činá jsi ty i přítel, oni vás neživí, takže hurá do toho.

  • načítám...
  • Zmínit
tessmi1
1586
27.10.10 12:15

Ahojky :mavam: tak jak uz tady psali asi vsichni odstehovani je ta nej moznost jak by jste meli urcite klid :wink: kazdopadne rodicum bych rekla dekuji za vse ale jestli jste mi pomahali jen proto aby to pozdeji bylo vycteno tak je to hnus takhle se lidi chovat nemaji a ty mas preci svuj vlastni zivot rozhodne mit miminko je jen a jen vec tva a pritele at si kazdy rika co chce a tim myslim i rodice plany jako dovolena v jugoslavii auto a pak prvni dite kravina nejvetsi :mrgreen: nejsi vec ale clovek se svym zivotem :wink: a co se tyka financi i my s drakem podnikame a docela trvde a na to co ted nosim pod srdickem jsme cekali tri roky a podnikani jde nekdy nahoru nekdy dolu i tak jsme radi ze jsme do toho sli je to zazrak cekat miminko a v dnesni dobe nesrovnatelnej s nicim :dance: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
jitka85
957
27.10.10 12:26

Ahoj Luci, souhlasím, se vším, co tady už holčiny psaly. Je to váš život, vy se o to miminko budete starat. Jestli jste na něj připravení, tak s chutí do toho, není opravdu nic krásnějšího, než cítit první pohyby, pak si ten uzlíček pochovat, první úsměv atd… Obě moje těhotenství, byla od mojich rodičů „nechtěná“ moje matka mi strašně nadala, tchyně, zas tlačila na svatbu. Nejlepší by bylo si najít vlastní bydlení, udělá to opravdu hodně moc, my jsme žili bohužel nechtěně rok, než se narodila dcerka u mojí babičky, u mých rodičů a pak i tchánovců, každé téměř tři měsíce jsme se stěhovali, jelikož vznikl problém s vlastním bydlením, ale co jsem od letošního května na svém, máme KLID. Ono rodina dokáže být opravdu kolikrát nespravedlivá a pěkné zlá a já zastávám názor, že si má každý „hrát“ na svém písečku :wink: Někde to třeba funguje :nevim: . A nakonec jak uvdití své první vnoučátko, většinou ledy roztají :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
piki88
1623
27.10.10 13:19

Lucíku necnech se odradit rodiči,je to tvůj život a jak holky psaly,pokud to bude možné odstěhuj se od rodičů a uvidíš,že se i vztahy s rodiči zlepší. Začnou tě úplně jinak chápat,nebudou ti doničeho kafrat a hlavně budete mít jeden druhého s přítelem! A to že podnikáš,to není vůbec o tom,že bys měla být až do smrti vděčná za to,že ti někdo pomohl. Určitě bych poděkovala,ale že potřebuješ žít svůj život. Držím ti palce,ať to dobře vyřešíte i s miminken :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
27.10.10 16:02

V čem je problém? V ničem!!! Je to život tvůj a tvého přítele a rodiče budou muset holt přijmout fakt, že už jsi dospělá a rozhoduješ se sama za sebe. Mimochodem…jak už tu padlo, není nad vlastní bydlení :wink: ale chápu, že to v dnešní situaci taky není finančně jednoduchá záležitost. A troufám si říct, že až uvidí malé miminečko své dcery, tak jistě vyměknou :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Eronek2009
19494
27.10.10 23:34

Preju hodne stesti do noveho zacatku a jak psaly holky, nejlepsi by bylo vlastni bydleni, i rodice pochopi ze uz jsi dospela.
Ja taky nesla na VS, resp. sla ale hned skoncila a kdyz jsem ve 22 otehotnela s pritelem, ktery byl asi tyden rozvedenej, tak jse se to nasim taky bala rict. Mama to vzala, ale tata delal ze o tom nevi a deda taky. Hrozne me to mrzelo. Nakonec jsou poprdeni vsichni a i kdyz bydlim u nasich v dome, tak si delam co chci a vsechno prozivam s mamcou. Zrovna mi dole plete kamasky na mimco :-) proste ten prvni sok musi rodice skousnout, i kdyz meli jiny vyhlidky,ale brzo otoci. Toho bych se nebala :-) ja jsem se mame sesypala, ale Ty si miminko prejes, tak je to o necem jinem :-) Jeste jednou hodne stesti, at to dopadne co nejlip!!

  • načítám...
  • Zmínit
eliss
1141
28.10.10 10:55

Lucík, rodiče mají tendenci „kecat“ mladým do života a teď jde o to jestli se necháš nebo ne. Možná ti naplánovali život jinak, ale ty jsi ta, která ho žije. Je ti 20 - už jsi velká holka :wink: , která má svůj rozum. Takže pokud chceš miminko, přítel taky, máte kde bydlet a finance jakž takž jsou, tak problém přece není.
Nevím v čem podnikáš, ale třeba to půjde skloubit s mateřskou.
Taky jsem byla mámou ve 20 a taky jsme žili asi 10 let s mými rodiči. A taky jsem to přežila a vztah máme skvělý. Táta vozil kočár jak vzteklý a to bych si nikdy předtím nemyslela.
Udělej to co si myslíš, že je nejlepší a já ti přeju, i třeba do budoucna, krásný a zdravý mimi.

  • načítám...
  • Zmínit
ibolia
363
28.10.10 12:57

Ahoj, si dospělá, navíc svéprávná a rozhodnutá, tak běž do mimča.
Já bydlím s tchýní a tchánem. Manželovi je 30, mě 28 a někdy mám pocit, že nás všichni (jeho rodiče i o dost strší sourozenci vč. švagrových) považují za malé děcka, kterým se musí neustále něco radit. Kašli na ně. Poslechni si je, ale udělej si to po svém.

  • načítám...
  • Zmínit
jitka 11
22939
28.10.10 15:05

Luci,
přeji Ti, aby si neměla žádné problémy s rodičema.
Měla bys jim říct, co Ti vadí na nich a sama, bez nich, se rozhodla, co chceš.
Určitě Ti nakonec dají za pravdu, že máš právo na svůj vlastní život.
Ale asi bych se co nejdříve odstěhovala do svého.
Držím všechny :palec: :palec: :palec: :palec: , aby to všechno vyšlo, jak si přejete.

  • načítám...
  • Zmínit
Huffmanka
1614
29.10.10 08:44

Jsi rozumna a taky svepravna. Rodice by meli respektovat tvoje rozhodnuti. Nenechavej se ovlivnovat. Tady je evidentni, ze jde spis o problem ze strany rodicu unest zkutecnost, ze tvuj pritel je fajn a planujete spolu dite.

  • načítám...
  • Zmínit
petull.a1
1002
28.5.11 15:36

Lucíku, jestli můžu říct svůj názor, tak v tomto případě bych se na pohled rodičů vykašlala. Ty mimčo chceš, přítel taky, zajištění jste, to je důležité. A rodiče změknou, až toho drobečka uvidí ;-) Mmch, kolik bylo mamce, když měla tebe? Dřív měli lidé děti v 21 letech běžně, nikdo se nad tím nepozastavoval. A navíc - v kolika letech se staneš mámou je tvoje věc. Pokud se na to cítíš teď, tak do toho jdi. Ono by se taky mohlo stát, že by to později nešlo (to bys rodičům asi pěkně „poděkovala“, kdybys je teď poslechla a ono to pak nešlo). Tím nechci malovat čerta na zeď, ale sama znáš příběhy holek tady z e-mimina… ;-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít