Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, máme doma 2 letou dcerku a na konci května čekáme přírůstek. Malá je mamánek, spí teda sama ve velké posteli, ale v noci se párkrát vzbudí a chce jen mě, musím u ní sedět dokud neusne. Někdy se to protáhne i na 2 hodiny, kdy usne a za 5 min už je zas vzhůru a řve. Vzhledem k mým bolestem zad, kdy sem už párkrát brečela bolestí, když sem u ní seděla, je to docela někdy únavné. Ale říkám si, jak to bude, až se nám narodí to druhé. Bojím se, že nebudu spát vůbec. Taťku v noci nechce, to řve jak tur a když k ní nejdu tak taky. Začínám z toho mít čím dál tím větší strach a trápí mě to. Nechci aby si zvykla spát s námi. Máte s tím někdo zkušenosti, zažili ste něco podobného?
Já jsem to vyřešila tím co ty nechceš. Malý chodí k nám do postele. Ale mám štěstí, že ho uspává manžel a v noci se většinou taky spokojí s ním a já vstávám jen k malé. Teď je s malým ještě lepší, že už v posteli nekřičí, ale rovnou přijde k nám, aspoň nemusíme vylézat, když se pak stejně nastěhuje mezi nás. ![]()
@Renisek20 máme to stejně, i termínově, jen malá bude mít dva roky v červenci. Nechávám to koňovi. Stejne, bud ji necháš vyplakat, nebo se přizpůsobíš a vydržíš. Ja jsem se srovnala s tím, ze nebudu spát už vůbec a pripadne mala skončí opět u mě v posteli. Už sice pul roku uspesne spi ve své, ale teď se ji ten spánek zase hrozne zhoršil, budi se i pětkrát za noc a vola me. Podle mě je to zas jen nejake období, nejak se to srovná. Ale taky z toho mam respekt, ne ze ne.
Příspěvek upraven 12.04.14 v 09:37
Naučila bych ji spát samotnou, než se narodí mladší. Asi budu za drsnou, ale nechala bych ji vybrečet. Přijít za ní, pohladit, utišit, odejít. Poprvé, podruhé… časem jí dojde, že u ní nebudete trávit půl noci.
Máme to podobně, male sice byly 2 roky a 5 měsíců, když se malý narodil a kdyz jsem otěhotněla byla desny mamanek a usinat chtěla jenom se mnou. A to spala s námi v posteli. Tak jsme zařídili pokojicek a uspavat chodil tatínek, i když chtěla me, tak nekompromisně prostě jenom tatínek a zvykla si.
Jsem na tom take podobne. Dcerka bude mit v kvetnu 2 roky a 2.6. cekame dalsi prirustek. Poradne jsem se nevyspala uz ani nepamatuju. Dcerka s nami nechce spat v posteli, vyzaduje mou pritomnost nekolikrat za noc u sve postylky. Casto si chce jen popovidat a ja za 5minut muzu jit. Manzel se k ni nikdy nebudi, protoze spi jak parez, takze je vse na me. Uz zacinam citit, jak jsem celkove neskutecne unavena a ani nemam silu si s dcerou poradne hrat. Vyrvani u nas nezabralo, spis bych rekla, ze vse jen zhorsilo ![]()
@blecha72 Souhlasím s Tebou.
Udělala bych to taky tak. KDyž se v noci vzbudí, dojít za ní pohladit, odejít, chvíli nechat a znovu, dokud neusne. Nebýt u ní trvale. Případně jí jen říct z postele, že musí spinkat a nevstávat. A vydržet. Do května je ještě čas, mohly by jste to zvládnout, jinak se z toho picneš. Na nás to moje holky taky zkoušely - být v noci dvě hodiny vzhůru a vyžadovat pozornost, ale neprošlo jim to. Ne že bych je nechala vyřvat, ale neseděla jsem u nich, vysvětlovala jsem, že se v noci fakt spí a že spí VŠICHNI. Držím palce.
Udělala bych to jako @blecha72. A ještě zapojila tatínka, aby mohl v noci mohl uklidnit on.
Jinak se Ti opravdu stane, že budeš celou noc buď kojit nebo uspávat starší. A bez spánku se dlouho fungovat nedá.
Tak vzhledem k tomu, že v porodnici budeš min. 4 dny, bys měla dceru připravovat na to, že prostě v noci se spí a maminka nepřijde, občas bude sama, občas přijde táta… protože jestli to neuděláš teď, tak se po porodu zblázní nejdřív táta a pak ty. Jak píšeš, malá je mamánek, myslíš si tedy, že vám mimino nedá pořádně sežrat? Myslím, že dá. Takže snaž se teď co nejvíc ji dávat tátovi i prarodičům, klidně ať řve, ale jinak to pak nedáš
Já, bych jí naplácala na zadek s tím, že je maminka unavená a všechny děti, včetně (Vaší dcery), musí spinkat sami, v pokojíčku. Pokud by řvala, nechala bych jí, ať se vyřve, za týden by jí to přešlo. Někdy se divím, Vám maminkám, jak tomu dítěti, ve všem ustupujete. To není vůbec dobré, až bude větší, bude Vás ovládat a vy se budete hodně, ale hodně divit. Naplácat na zadek a tečka.
Nám se narodí druhé v červenci, dcera bude mít necelých 2.5.spí sama ve svém pokoji.taky je spíš mamánek, ještě před 2 měsíci nechtěla usínat s tátou, to samé. když se vzbudila v noci, tak chtěla jen mě. ale právě proto, abych mohla s dvěma dětmi nějak fungovat, jsme natvrdo zavedli uspávání s tátou. prostě začal uspávat on, v noci taky táta. šli jsme na to pomalu, že začátku spíš já, občas táta, postupně jsme přidávali. a světě div se, šlo to. táta povídá před usnutím pohádku, že začátku to bylo s brekem, pak už jen občas fňukla a teď už v pohodě. chce to vydržet, nepovolit. udělali jsme to i proto, že až budu v porodnici, tak prostě doma bude jen on a nechtěli jsme přidávat další stres - poprvé na dlouho bez mámy a ještě usínání s tátou.
Kluci jsou od sebe o 19m.
starsi je sileny mamanek, furt jen „mami mami mami“ ale proste v noci striktne MUSI byt ve sve posteli to jsem nekompromisni. mame pootevirane dvere at se slysime a kdyz se probere a zavola tak se ozvu a on zase usne… rano samo muze prijit ale vesmes si prijde pro jednoho z nas at mu v pokojicku putime pohadku a my muzeme jeste polehavat pospavat
Mam taky 2r od sebe, mala mi spala od roka celou noc, kdy jsem zrusila nocni kojeni. Naucila bych ditko spat promptne celou noc, vymysli nejakou odmenu, co rada dela nebo ze ji dovolis neco delat, co by rada delala. Nebo nejaky vylet, tvoreni s maminkou, ze ji dovolis treba s necim ti pomahat. Proste aby se na neco tesila. Nejak ji motivuj. A nauc ji usinat sama, to je podle me zaklad.
Taky mám děti dva roky od sebe a starší v noci chce jenom mě, na mladšího zas taťka nemá v noci nervy, dopadli jsme tak, že já s dětma spím v pokojíčku, taťka sám v ložnici. Já holt musím vyskočit několikrát za noc, někdy je to lepší, někdy horší, už jsem si celkem zvykla…naštěstí se děti vzájemně moc nebudí, tak to jde
@Etcetera78 Tak, to jsi opravdu vyřešila. Pak tu prosím nezakládej diskuzi, jak tě manžel pro nedostatek zájmu, třeba kvůli dětem opouští..
Proč těm dětem tak ustupujete, to není dobré!