Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Matky na materske se spolu seznamuji, 99% jich reaguje pozitivne, 1% nekam specha. Manzele a kamaradky jsou v praci a kdo by byl sam cely den jak popisujes, tak by mu hrablo a po porodu se to jeste zhorsi. Neni to jako u zadosti o rande, niceho se neboj. Bud oslov pres emimino nebo zajdi na plavani pro tehotne apod. a seznam se tam. Staci jedna, se kterou si sednes a depka bude pryc. ![]()
Ahoj,já jsem sice už skoro rok po porodu,ale kolem tohohle týdne těhotenství jsem to měla to samé. Pořád v depkách,brečela jsem,cítila jsem se strašně opuštěná. A asi jsem tak i vypadala,protože manžel přestal na čas chodit i na tréninky. Po porodu se to zlepší,seznamila jsem se s maminkami,s malým courame,kde to jde,on je naštěstí strašně společenský. I přesto se těším,že nastupují po roce do práce,bydlím v De a rodičák mám jen na rok. Doma se cítím hrozně nevyužitě ![]()
@Anonymní píše:
Jak jste se cítily po psychické stránce kolem 35tt, ženy?Už týden se budím s úzkostí, pořád přemýšlím negativně, je mi odporný když se mě partner chce dotknout, nechce se mi nic dělat, naštve mě každá hloupost, přijdu si sama sobě odporná, nic mě nebaví; snažila jsem se opět učit jazyky, kreslit, psát ale neleze mi nic do hlavy, čtení knížek už mě taky nebaví, cvičit nemůžu, když chci něco upéct tak to většinou spálim a v závěru to stejně nemůžu díky cukrovce jíst, partner se denně sladkým cpát nebude takže se k tomu dostanu tak jednou do týdne; nic mi nejde.
Je mi smutno - cítím se strašně sama; partner je celé dny v práci, víkendy prospí, přátele díky stěhování nemám a rodinu už roky ne. Dnes jsem chtěla oslovit stejně starou slečnu u doktora, dát se do řeči a třeba jít na kafe, spřátelit se ale připadala bych si jako úchyl nebo zoufalka, nikdy mi seznamování nešlo, nevím jak bych měla začít bez nějakého vnějšího impulsu.
A třeba na nějakou jednoduchou brigádu abych mohla mezi lidi už mě nikam nevezmou.
Brzy přijde zima, miminko a budu sama dál a ještě víc.
Je mi hloupý, že se tak lituju, nemám to ve zvyku ale už se to nedá vydržet. Přitom jsem se ještě nějaký čas zpátky těšila, ze všeho měla radost, teď je všechno najednou úplně jinak.
Je tu někdo, kdo poslední týdny prožíval stejně?
![]()
Jsme na tom podobně,hormony asi opravdu pracují na plné obrátky
klidně napiš, třeba něco vymyslíme,nebo si ponadavame na zivot
už mě nebavi sedet na gauci,brečet a cpát se zmrzkou,kterou mi muj vydeseny pritel nenapadne podstrci jako misku posledni zachrany
![]()
Ahoj holky, ja to mela v tomhle obdobi taky tak. Brecela jsem i kvuli blbostem, ze se mi obleceni nevejde do skrine
.
No des! Ale ted se to nejak zlepsilo, jsem na konci 37tt a uz se tesim na mrnouse.
Jak jste se cítily po psychické stránce kolem 35tt, ženy?
Už týden se budím s úzkostí, pořád přemýšlím negativně, je mi odporný když se mě partner chce dotknout, nechce se mi nic dělat, naštve mě každá hloupost, přijdu si sama sobě odporná, nic mě nebaví; snažila jsem se opět učit jazyky, kreslit, psát ale neleze mi nic do hlavy, čtení knížek už mě taky nebaví, cvičit nemůžu, když chci něco upéct tak to většinou spálim a v závěru to stejně nemůžu díky cukrovce jíst, partner se denně sladkým cpát nebude takže se k tomu dostanu tak jednou do týdne; nic mi nejde.
Je mi smutno - cítím se strašně sama; partner je celé dny v práci, víkendy prospí, přátele díky stěhování nemám a rodinu už roky ne. Dnes jsem chtěla oslovit stejně starou slečnu u doktora, dát se do řeči a třeba jít na kafe, spřátelit se ale připadala bych si jako úchyl nebo zoufalka, nikdy mi seznamování nešlo, nevím jak bych měla začít bez nějakého vnějšího impulsu.
A třeba na nějakou jednoduchou brigádu abych mohla mezi lidi už mě nikam nevezmou.
Brzy přijde zima, miminko a budu sama dál a ještě víc.
Je mi hloupý, že se tak lituju, nemám to ve zvyku ale už se to nedá vydržet. Přitom jsem se ještě nějaký čas zpátky těšila, ze všeho měla radost, teď je všechno najednou úplně jinak.
Je tu někdo, kdo poslední týdny prožíval stejně?
