Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
4. těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.9.26 09:59
Také mám čtyři a cítila jsem něco podobného. Za chvíli se to srovná, uvidíš. A neboj se, všechno bude, jak má být. Čtvrté dítě bylo úžasné rozhodnutí, jsou to parťáci a sudý počet bývá lepší než lichý. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.26 10:02
@Murky a můžu prosim vědět, jaké věkové rozestupy máte? Já jsem totálně rozložená a přitom jsem to fakt hrozně chtěla. Ale teď si říkám, ze to v životě nemůžeme zvládnout. Že už jsem měla zase zpátky svůj život, děti jsou parťáci. Připadám si jak totální idiot
- Citovat
- Upravit
12.9.26 10:26
Mám 11, 9, 7 a teď roční a je to fajn, starší mimino milujou, život jsem jim rozhodně nezničila 
Když jsou ve škole, mimino leze poj bytě a říká „děti, děti, děti…“ Když děti přijdou ze školy, první jdou za miminem. To přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.26 10:30
Hlavně klid 
. Když jste to plánovali, tak jste byli při smyslech, ne ? Paniku chápu, když máš nějaký sen a on se realizuje až příliš rychle, tak to může člověka zaskočit 
.
Měli jsme to vlastně stejně 
. Když měla nejstarší 8, druhorozená 7 a dvojčata 4 roky, tak se nám (plánovaně) narodila pětka. A žádná katastrofa se nekonala. Malá byla zdravá, já taky (tam je asi největší úskalí, které jde bohužel ovlivnit jen částečně). Bylo to takové, jak jsme čekali. Náročné a krásné . Dnes je pětce 18 let, letos bude maturovat 
.
Gratuluji 
a přeji, ať jde všechno dobře!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.26 10:35
@Anonymní píše: Více
Já mám všechny čtyři během pěti let. Jsme trochu blázni. Ale přesně si pamatuji tu paniku na začátku, že jsme to opravdu udělali. Ale za chvíli si to všechno sedlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.26 10:37
Neboj, to je normální
Měla jsem to úplně stejně a čtvrťátko je pro radost všem, byla s ní největší legrace, ve škole jen samá pochvala, nikdy nezlobila, až na jediný zásek v pubertě dítě bez problémů a vyloženě pro radost.
Držím pěsti, ať je zdravé a šťastné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.26 10:42
@Ludovika příčetní jsme byli, a fakt jsem byla přesvědčená, že jsem si na stopro jistá. První pozitivní test mě ještě nevykolejil, ale když sem si za dva dny udělala další a tam už nebyl duch, ale regulérní čára, tak mě zachvátila totální panika. Přitom až tolik nevím proč. Manzel se těší, děti to ještě neví, ale dlouhodobě mluvili o sourozenci, auto máme. Finančně to taky zvládneme, na Maledivy asi nepojedeme, ale kořínky jíst nebudeme. Ale já jsem ve smrti. 
- Citovat
- Upravit
12.9.26 10:43
Já jsem vždycky otěhotněla na první pokus, 4× a vždycky jsem byla překvapená. Všechny byly v podstatě plánované a chtěné. Hlavně u prvního jsem pak asi týden mela takové pocity, ze jsme se unáhlili, že kdyby se povedlo třeba za půl roku, bylo by to lepší. Ale je to jen šok. To bude dobrý.
Mame teda nakonec jen tři, ale nejmladší se narodil, když starším bylo necelých 7 a 9. Dneska jim je 8,14,16 a je to v pohodě.
Gratuluju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.26 10:49
Hele já myslím, že je to daleko běžnější než si kdo myslí. U kamarádek jsem se s tím setkala často a to i u jedné která žádné děti neměla, o to jedno bojovala a když to příšlo cítila smutek. Je to prostě velká změna, člověku najednou dojde ta zodpovědnost, co všechno se změní, plus a hlavně ve velké míře hrají roli hormony. To si sedne a těšit se začneš neboj. Prostě to ber jen jako nutné období co musíš zvládnout. Pokud jsi ho opravdu chtěla a plánovala, litovala by jsi že ho nemáš bolestivě. Prostě mozek je teď pod náporem…nebrala bych tyhle pocity teď vážně, pravděpodobně nevypovídají nic o tom co si reálně fakt přeješ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.26 10:53
@Jazmine já to právě vůbec nechápu. První dítě bylo vymodlené, druhé sice neplánované a byl to šok, ale za hodinu jsem byla ok. Třetí plánované. A teď to sice v plánu bylo, ale nečekala jsem to takhle rychle. No snad se to nějak přežene, kdyz ale pomyslím o potratu, tak je mi z toho taky hrozně.
- Citovat
- Upravit
12.9.26 11:11
@Anonymní píše: Více
Chápu. Hele moje hodně blízká kamarádka vždy chtěla dvě děti, od puberty co jí znám, nikdy ani na minutu neuvažovala, že by měla jen jedno dítě (na rozdíl třeba ode mě), dokonce se spíš bála aby kvůli věku to druhé vůbec šlo. A když podruhé těhotná byla, strašně se styděla, protože najednou měla pocit že ho vlastně vůbec nechce. Těch hovorů co mi probrečela do telefonu (fakt ne dojetím)..Taky to měla až u druhého těhotenství. A přešlo to rychle, snad první dva měsíce? Pak se těšila opravdu hodně a říkala že vůbec nechápe co s ní dělo. O tom jak si mozek dokáže s člověkem pohrát, by mohla vypravět už ta zmíněná druhá kamarádka co si musela projít reprodukčnima klinikama, snažili se o dítě roky a pak se cítila podobně. Strašně jí to bolelo, měla hrozný výčitky atd. A taky to pak bylo dobrý a byla šťastnou mámou Já zase v těhotenství první trimestr byla neuvěřitelně nevyrovnaná, až impulzivní, lituju každého kdo se mnou tehdá přišel do styku. Jednou jsem málem zmlatila prodavačku 
Bude to myslím dobré, uvidíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.26 11:17
Ne sice u čtvrtého, ale i u prvbího i u druhého mě po pozitivním testu (a několikrát i v průběhu těhotenství) zavalila šílená panika ve stylu Co jsme to udělali?: Obě děti byly plánované a moc chtěné, nevyměnila bych je, moc si přeji ještě třetí a vím, že i s ním budu mít stejnou paniku. Jsou to prostě hormony, jak píšou výše, dojde ti ta zodpovědnost toho všeho, postupně si to sedne, dětem jsi život nezničila, sobě také ne, maximálně obohatila❤️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.26 11:20
@Anonymní píše: Více
Tak říká se tomu zodpovědnost . Jsi zkušená, tak víš i o úskalích, která přijdou (nebo mohou přijít). Prostě ten strach, který už pak celý život o děti máme, se rozšiřuje o novou dimenzi. Ale ona se postupně rozšíří i to těšení a radost . Odvaha, láska a práce nad hlavu .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.26 12:31
Neboj, to se srovná. Je to jen oprávněný strach. Určitě miminko chceš, jen to bylo moc rychlé, tak panikaris. Rozestup mezi dětmi je fuk, mohou by t v pohodě, nemusí to klapat v nějaké kombinaci, to prostě nikdy nebude předem. My máme čtyři kluky, 15, 12, 8 a skoro tři ( a ten se narodil s DS, zjištěno až po porodu) a kluci ho milují. Za to ten 12 a 8 to jsou dva kohouti na jednom smetišti. Neboj bude to v pořádku. Držím pěsti ať vše dobře dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
Menstruační problém
- 31.08.26
- Anonymní
Ahoj holky, připadám si jako totální blázen, tak bych chtěla znát názor z druhé strany. Máme 3 děti (8,7 a necelé 4). Před časem jsme se s manželem dohodli, že bychom mohli mít ještě jedno. Tenhle měsíc jsme tomu poprvé nechali volný průběh, spali jsme spolu 1 a bum jsem těhotná. A já sem teď v totální panice. Za prvé jsem to nečekala tak rychle, ale hlavně si teď vubec nejsem jistá, že jsem udělala dobře. Bojím se, že věkový rozdíl mezi dětmi bude strašně velký, že budeme zase na začátku, že jsem dětem zničila život a bude to na jejich úkor atd. Vím, že asi dostanu kouř, ale já si byla fakt jistá, že to chci. Za to teď mám pocit, že to bylo nejhorší rozhodnutí mého života. Manžel si oprávněně myslí, že jsem se zbláznila. Můžou to být hormony, nebo se jen pozdě ukázalo, že prostě nejsem ready? Stalo se vám to některé?