Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zdravím. Mám dceru, které bude v únoru 8 let. Vadí mi její závislost na mě. Kolikrát mám nervy na pochodu. Chodí furt za mnou, svým způsobem mě hlídá. Stačí jít do schránky a už na mě volá. Nebo třeba je se mnou v kuchyni cca hodinu, já odejdu a ona za mnou. Nechce, abych někam jezdila atd. Je to v tomto věku normální? Přehráním to? Prostě u nás jsou jen dvě věci. Buď má tablet nebo ji mám za zadkem. Hrát sama si nebude. A pořád : kam jdeš? Kdy prijdeš? Nechci abys tam šlaUž z toho šílím
Byly jste někdy delší dobu bez sebe?
A to nikam nejezdi? Na prazdniny k babickam, tabory nebo skolu v prirode?
Nemůže být důvod, že je na svou povahu až příliš bez Tebe?
Běžné osmileté děti musí trávit bez rodičů často i deset hodin za den, když se do toho přidá časté hlídání babičkami o víkendu, případně střídavá péče rodičů, případně ještě časově náročnější práce, nebo koníček (nebo přítel) mámy - a zbývá pár hodin týdně, kdy je dítě rodičem doopravdy vnímáno.
Někdy nemusí být problém fyzická blízkost. Ale to, že máma je duchem jinde - žije třeba zrovna velmi emočně náročné období - a dítě to cítí, že ono není vnímané.
Co by jsi potřebovala? Trochu politovat? Na to dáváš velmi málo informací, je těžké si domyslet, jak to u vás vypadá a co to vlastně je, co je pro Tebe těžké.
Jinak mámy jedináčků si často stěžují, že jejich dítě samé nevydrží a musí se mu na jeho věk hodně věnovat. Hlavně pokud jsi na dcerku v běžné dny sama, a celý blízký, sytící emoční kontakt máš zabezpečit ty, je jasné, že patnáct minut doopravdové blízkosti za den stačit nebude. Pokud chodíš do práce na plný úvazek, dcerka do družiny a maximálně v devět do postele, tak zas z druhé strany to tolik hodin za den není, co jí máš furt za zadkem…
Že máš málo času na sebe a jsi nešťastná, to je druhá. Období, kdy máma je už v práci na plný úvazek a dítě je ještě malé, je často pro ženy strašné.
A nestalo se něco? Nějaké náhlé a nečekané odloučení?
Já mám syna ve stejném věku, byl necelý týden sám v nemocnici. Navštěvovala jsem ho, ale být sem s ním nemohla a od té doby je na mě přilepenej jak klíště.
Já to přičítám tomuhle.
Mám podobného závisláka doma. Každou noc se ke mně stěhuje. Mám ho pořád kolem sebe. Bude mu 10. Už se lehce zlepšil, že po mně pořád neleze a nevisi na mě. Zvládá i tátu. Říká mi jedině maminko a tisíckrát za den mi řekne, jak moc mě má rád. Nikdy jsem nezažila, že by mi řekl, že mě nemá rád, že se na mě zlobí. I když mu vyhubuju, tak se rozbrečí a jde se ke mně mazlit.
U babičky, co máme v domě, spi z nutnosti 3× za rok.
U druhé nikdy.
Na podzim měl víkendovou akci a jela jsem pro něj už v pátek.
Tábory, SVP v přírodě neexistují. Jednou zvládl týden s tátou na horách, když jsem byla nemocná. To byl prvňák. Volali mi i ve dvě ráno, že brečí, že mu chybím.
Normální to není. Snad ho to jednou přejde.
Psycholožka poradila, ať ho někam pošleme a jsem na něj tvrdá, posílám ho od sebe, pořád ho nemazlim… Myslela to tak, že mám nastavit pravidla, že mazlime tehdy a tehdy, mám ho poslat na hlídání na celý víkend, že má spát sám u sebe… Zkusila jsem, že bych mu zakazala se stěhovat ke mně každou noc. Tak přestal jíst a začal si kousat nehty
Jíst začal, nehty kouše dodnes.
Taky jsem nejvíc šílela v 7-8 letech. Už jsem to vzdala. Jednou odejde a bude mi to chybět.
Mám stejně starou dceru a naopak už vnímám, jak méně a méně mě potřebuje. Po škole se domluví s kámoškami a jdou ven, nebo má kroužky
Tvoje dcera je taková odjakživa nebo se něco změnilo? Nestalo se jí něco, že na tobě tak visí? Má kamarádky? Proč nemá žádné kroužky? Nejezdí na ŠVP, tábory, k babičce, nebývá někdy sama s tátou?
Nějak si to neumím představit u takhle starého dítěte.
Měla jsem podobnou závislačku, všechny odjezdy na školy v přírodě, tábory, prázdniny u babičky obrečela. Když už tam byla, tak byla v pohodě… ale to loučení…
V deseti se občas v noci přesunula k nám do postele, když se v noci vzbudila a nemohla usnout.
Poprvé se odhodlala přespat u kamarádky někdy v devíti, ale nedokázala tam usnout, tak celou noc posílala sms-ky.
A to jsme společně trávily hodně času.
Osvobodil mne od toho až nástup té pravé puberty
, která teda stála za to.
A to měla kroužek, hudebku i chodila se spolužačkami ven, ale doma potřebovala být „klíště“
Tak můj devítiletý je už teda úplně samostatná jednotka. Toho víc zajímají kámoši než trapná matka. I na tu dovču by jel radši s nimi než s nami ![]()
@evi3 Ale to je celkem běžné, stejskačky na táborech má spousta dětí ještě ve věku 10+
Ale držet se mámy jako klíště i když chce jít jen vynést odpadky, to už mi přijde trochu patologické ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím. Mám dceru, které bude v únoru 8 let. Vadí mi její závislost na mě. Kolikrát mám nervy na pochodu. Chodí furt za mnou, svým způsobem mě hlídá. Stačí jít do schránky a už na mě volá. Nebo třeba je se mnou v kuchyni cca hodinu, já odejdu a ona za mnou. Nechce, abych někam jezdila atd. Je to v tomto věku normální? Přehráním to? Prostě u nás jsou jen dvě věci. Buď má tablet nebo ji mám za zadkem. Hrát sama si nebude. A pořád : kam jdeš? Kdy prijdeš? Nechci abys tam šlaUž z toho šílím
Ja bych si to v hlave trochu prepsala. Neni „zavislacka“, ktera si musi „odvykat“. Je uzkostna nebo bojacna, to je castecne povaha a castecne se s tim da pracovat. Osmileta uz rekne, z ceho je nervozni, kdy vic, kdy mene - a ty ji muzes poradit, co se s uzkosti da delat.
Plus podporovat zdravy zivotni styl (jidlo, sport, spanek) a podporovat ji v necem, co ji bavi, idealne i v necem lehce dobrodruznejsim.
@Anonymní píše:
Zdravím. Mám dceru, které bude v únoru 8 let. Vadí mi její závislost na mě. Kolikrát mám nervy na pochodu. Chodí furt za mnou, svým způsobem mě hlídá. Stačí jít do schránky a už na mě volá. Nebo třeba je se mnou v kuchyni cca hodinu, já odejdu a ona za mnou. Nechce, abych někam jezdila atd. Je to v tomto věku normální? Přehráním to? Prostě u nás jsou jen dvě věci. Buď má tablet nebo ji mám za zadkem. Hrát sama si nebude. A pořád : kam jdeš? Kdy prijdeš? Nechci abys tam šlaUž z toho šílím
Já z toho cítím nějaký její trauma z opuštění, odmítnutí…Nestalo se Vám něco takovýho? Nebyla delší dobu v nemocnici? Nebo nějaká nestabilita v rodině? Nebo možná něco takového vyciťuje z tvého chování. Děti, které se můžou na svoje rodiče 100% spolehnout, se od svých rodičů postupně víc a víc osamostatňují, láká je objevovat svůj osobní prostor a vnější svět. Popřemýšlela bych například, kdy se v minulosti stalo, že jsem na ní přehodila víc samostatnosti, než byla schopna vzhledem k věku snést.
Zdravím. Mám dceru, které bude v únoru 8 let. Vadí mi její závislost na mě. Kolikrát mám nervy na pochodu. Chodí furt za mnou, svým způsobem mě hlídá. Stačí jít do schránky a už na mě volá. Nebo třeba je se mnou v kuchyni cca hodinu, já odejdu a ona za mnou. Nechce, abych někam jezdila atd. Je to v tomto věku normální? Přehráním to? Prostě u nás jsou jen dvě věci. Buď má tablet nebo ji mám za zadkem. Hrát sama si nebude. A pořád : kam jdeš? Kdy prijdeš? Nechci abys tam šla
Už z toho šílím