Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, potřebuji poradit a proto oživuji tuto diskuzi. Omlouvám se za anonym, ale nerada bych, aby vědělo moje okolí, jakou mám „schizu“.
Mám manžela, jsme spolu 22 let, máme dva dospělé syny. Před 17 lety mi byl manžel nevěrný. Přišla jsem na to, on mi všechno převyprávěl
a byl problém. Vyřešili jsme to, situace se uklidnila a v dalších letech se nic podobného neopakovalo. A teď k hlavnímu problému. Od té doby manželovi né úplně věřím…nedokážu to. A on včera přišel s tím, že mají sraz s gymplem po 25 letech a že by chtěl jet.Je to ve městě vzdáleném 200km od nás, tudíž že by tam přespal u rodičů. Bydlí tam. A já…já z toho nespal…blázen, vím…ale nespala…Prostě nechci, aby tam jezdil, moje důvěra je nalomená…a teď co mám dělat. Nechci jezdit s ním, připadala bych si trapně a ani tenhle víkend nemůžu odjet…Holky, je mi úplně špatně…co mám dělat??? Studoval gympl, samé spolužačky a mezi nima jeho první velká láska…a jsem v háji…
Ty jo, to bych manželovi nikdy nezakázala ani nejela s ním, pokud by mě nepožádal. Vždyť podvést může i teď doma a nemusí jezdit jinam…
@bebu píše:
Ty jo, to bych manželovi nikdy nezakázala ani nejela s ním, pokud by mě nepožádal. Vždyť podvést může i teď doma a nemusí jezdit jinam…
Já vím…nejhorší je, že já to racionálně vím…ale nedokážu to v sobě zlomit…asi jsem vážně zralá na psychiatra… ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, potřebuji poradit a proto oživuji tuto diskuzi. Omlouvám se za anonym, ale nerada bych, aby vědělo moje okolí, jakou mám „schizu“.Mám manžela, jsme spolu 22 let, máme dva dospělé syny. Před 17 lety mi byl manžel nevěrný. Přišla jsem na to, on mi všechno převyprávěl
a byl problém. Vyřešili jsme to, situace se uklidnila a v dalších letech se nic podobného neopakovalo. A teď k hlavnímu problému. Od té doby manželovi né úplně věřím…nedokážu to. A on včera přišel s tím, že mají sraz s gymplem po 25 letech a že by chtěl jet.Je to ve městě vzdáleném 200km od nás, tudíž že by tam přespal u rodičů. Bydlí tam. A já…já z toho nespal…blázen, vím…ale nespala…Prostě nechci, aby tam jezdil, moje důvěra je nalomená…a teď co mám dělat. Nechci jezdit s ním, připadala bych si trapně a ani tenhle víkend nemůžu odjet…Holky, je mi úplně špatně…co mám dělat??? Studoval gympl, samé spolužačky a mezi nima jeho první velká láska…a jsem v háji…
Myslím, když už přešlo tolik let od té nevěry, nemusíš se bát.
A jeho první láska už určitě nebude vypadat jako za mlada, má určo rodinu a taky nemusí ani dojet. Takže bych vůbec nepanikařila, pustila ho, po příjezdu se jen zeptala jak bylo a víc se v tom nevrtala. ![]()
po 17 letech??? A od první lásky uplynulo jistě ještě daleko víc. Určitě to není uhyhňaná lolitka, ale usedlá ženská. Udělej gesto a pust ho, ty si naopak zajdi na skleničku se svými lidmi
A ať se vrátí, až bude střízlivý a vstřícný. Uvidíš, že to dělá divy.
Já pouštím manžela „za bývalkou“ jednou ročně na 2 dny
(mají také takové sleziny, celá jeho parta, já se tam necítím, tak nejezdím) - už mě to dávno nebere a mám svůj klid ![]()
Na jednu stranu tě chápu, na druhou, kdyby tě chtěl podvádět, udělá to jindy
, ať si tam jede, říkej si že má určitě plešku a třicet kilo navrch a vyraž někam s holkama na dámskou jízdu ![]()
Kdyby ti chtěl být znovu nevěrný, tak to udělá i v místě bydliště. A klidně i o pauze na oběd. Nemusel by jezdit 200km daleko.
Naplánuj si pěkný víkend. A trochu se snaž na to nemyslit. Vím, že je to těžké, ale takto se psychicky zničíš.
Holky…jste zlatý!!! Já to všechno vím, vím i to, že se chovám jako blázen…nechci mu to zakazovat, nechci být trapná…jen mě to hodně trápí. Já chci mít taky takový nadhled, co máte vy!!! Jste skvělý…Jak to v sobě zlomit??? Vím, že mi může být nevěrný kdykoliv a kdekoliv, že tomu nezabráním…ale stejně mám strach…
@bebu souhlas.
Neni to jednoduché ale nemůžeš ho držet doma kvůli TVÉMU PROBLÉMU- ano, je to totiž tvůj problém a pokud ho v sobě nevyřešíš bude se objevovat stále. Teď je to sraz příště to může být pivo s kamarádama- cokoliv. Důvěra je základ a když jí nemáš řešila bych to. První co bych udělala by bylo že bych se objednala k psychologovi a vše s ním probrala. Určitě to neber na lehkou váhu protože takhle nějak začíná konec.
@N.bříško píše:
@bebu souhlas.Neni to jednoduché ale nemůžeš ho držet doma kvůli TVÉMU PROBLÉMU- ano, je to totiž tvůj problém a pokud ho v sobě nevyřešíš bude se objevovat stále. Teď je to sraz příště to může být pivo s kamarádama- cokoliv. Důvěra je základ a když jí nemáš řešila bych to. První co bych udělala by bylo že bych se objednala k psychologovi a vše s ním probrala. Určitě to neber na lehkou váhu protože takhle nějak začíná konec.
Děkuju moc za tento příspěvek! Ano, je to můj problém…a asi je k řešení. Ale já se za něj stydím…je mi 43 let a chovám se jako patnáctiletá. Jsem zralá na psychologa, jsem…vlastně je mi manžela líto, když tohle snáší. Ale aby to nepřeteklo z jeho strany…On hodně sportuje a na pivo si s kamarádama zajde, i s nimi jezdí na prodloužené víkendy na kola, lézt na skály…a to mi kupodivu nevadí. Ale ten třídní sraz mě rozhodil…totálně… ![]()
@donaga třeba jí psycholog poradí mu to říct. Logicky- po tolika letech a ona stále žárlí takže ho miluje a záleží jí na něm, proč by to nemohl vědět? Jasně, žádné scény, ale prostě to probrat.
Já jsem takový typ. Moje mamka je nervák kvůli každé blbosti a já to nesnášela, takže jsem úplný opak a učím to i jí. Ona se třeba nervuje několik týdnů dopředu, jak někam pojede…proč, když nejde o život…člověk třeba pak onemocní a stejně nikam nejede. A i s manželem to mám tak, že mu nezakazuju (no to je hrozný to tak napsat, není moje dítě), aby šel na pivo s chlapama a on pak přijde domů a řekne:Miláčku, kdybys to viděla. Chudák XY, ona mu ta jeho za ty 3 hodiny asi 2× psala a 2× volala, kdy už přijde, já jsem tak rád, že tě mám!
A to mě hřeje nejvíc, že vím, že je doma rád
@bebu píše:
Já jsem takový typ. Moje mamka je nervák kvůli každé blbosti a já to nesnášela, takže jsem úplný opak a učím to i jí. Ona se třeba nervuje několik týdnů dopředu, jak někam pojede…proč, když nejde o život…člověk třeba pak onemocní a stejně nikam nejede. A i s manželem to mám tak, že mu nezakazuju (no to je hrozný to tak napsat, není moje dítě), aby šel na pivo s chlapama a on pak přijde domů a řekne:Miláčku, kdybys to viděla. Chudák XY, ona mu ta jeho za ty 3 hodiny asi 2× psala a 2× volala, kdy už přijde, já jsem tak rád, že tě mám!A to mě hřeje nejvíc, že vím, že je doma rád
A to je přesný!!! Tvůj manžel si tě může vážit, neděláš mu scény, nestíháš…obdivuju! Taky to chci umět…moc… ![]()
No tak jestli jezdí na celé víkendy pryč, tak klííííd. To bude v pohodě. Ve srandě bych mu připomněla, ať se chová slušně, a klidně bych mu i řekla, že doufám, že se mi vrátí, že ho neklofne nějaká spolužačka, že je prostě můj a miluju ho.
No při tom řízení se to dá dost dobře vysvětlit, chlapi nemají takové periférní vidění jako ženy, a také moc dobře nedokážou dělat dvě věci naráz, takže když řídí, tak se upínají pohledem před sebe a nekoukaj po okolí a soustředí se na jízdu, to dá rozum… To by se možná dalo aplikovat i na ten kočárek…

PS: A zkoušela jsi ho poslat k očnímu??
