Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ADHD, bezmoc a vzrůstající nenávist :-(
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.9.14 18:48
@Anonymní píše:
Píšu anonymně, protože se strašně stydím za své selhání a nynější pocity. Mám holčinu ADHD, od malička velmi problémová, jen těžce zvladatelná. Od školy bere léky, které by vše měly časem upravit, ale nestalo se, naopak. Přes veškerou snahu se jí přizpůsobit, snažit se jí pochopit se nedaří. A já už vážně nezvládám, dnes jsem jí už po x letech poprvé nařezala, dokonce dvakrát, protože už to vůbec nedávám a pomalu a jistě pociťuju, že ji začínám nenávidět. Dokud jí nemám na očích je vše v pořádku, jk jsme spolu, všichni celá rodina, od první vteřiny mě psychicky ničí. Už vážně uvažuju o umístění v nějakém ústavu, kde si s těmito dětmi poradí a pomohou jim, vážně se bojím, že jí v afektu ublížím, nebo skončím špatně jáJsou to jen chvilkový stavy, ale přece jen, myslíte že nějaký takový zařízení může dítěti pomoct? Strašně bych si přála, aby z ní vyrostla slušná sebevědomá slečna, ale je mi jasný, že já to z ní nezvládnu vychovat.
Nepíšeš, kolik jí je. Předpokládám, že chodí k psychiatrovi, ten by měl pracovat nejen s ní, ale i s Vámi jako rodiči. Co zkusit hledat pomoc nejprve tam?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
Anonymní
15.9.14 19:00
Uplně tě chápu. Mám dvě malé děti, které sice nemají nic diagnostikované, ale vztekaj se, veškeré odpovědi jsou ne, nebo v lepšim případě ignorace. A pak hrozně špatně jedí. Dvouletý syn mi dnes jedl jen jogurty, nic jinýho nepozřel, křičel, plival to kolem sebe no hrůza. Dcera má zas nějaké zdravotní problémy, které nikdo nedokáže říct co to je, z čeho to je a kdy to přejde. Taky si připadám, že to občas nedávám.
Uplně si dokážu představit, jak Tě to vyčerpává. Být tebou, tak zkusím jí co nejvíce dávat na různé aktivity, kroužky, které by zvládla a pak taky zapojit ostatní členy rodiny, třeba babičky, manžela a tak, abys sis mohla odpočinout. Nebo nějaký denní stacionář. A co třeba nějakou pomoc domu místo ústavu. Do ústavu jí nedávej, to by tě mrzelo. Určitě to bude s věkem lepší. Moc Ti držim palce, jsi statečná. Hodně sil 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.9.14 19:00
K psychiatrovi chodí, je jí 10,psychiatr jí chválí, vidí pokroky, který určitě trošku jsou, ale jen velmi malý. Vidí jí 20 minut a je spokojenej, to já říct nemůžu, denně zažíváme, ne jen já, ale celá rodina včetně dcery takovej psychicklej teror, že se to nedá popsat. 
Byly světlejší dny, tak třikrát do měsíce, kdy bylo všechno celkem fain, teď už sakra dlouho žádnej takovej nebyl a já už jsem dneska fakt měla pocit, že ji snad zabiju.
- Citovat
- Upravit
15.9.14 19:02
Nevěšte hlavu, bude líp a to píšu jako matka co měla stejné pocity jako vy. Ztrácela sem nervy, kluka zbila a pak brečela s ním a omlouvala se mu. Od 3 let bere rispen, když začal chodit do školy přidala se strattera na udrženi pozornosti. Syn se učí perfektně, je mu 12. Zatněte zuby a vydržte, vaše holčička se vám za to časem odvděčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.14 19:03
@Anonymní píše:
Uplně tě chápu. Mám dvě malé děti, které sice nemají nic diagnostikované, ale vztekaj se, veškeré odpovědi jsou ne, nebo v lepšim případě ignorace. A pak hrozně špatně jedí. Dvouletý syn mi dnes jedl jen jogurty, nic jinýho nepozřel, křičel, plival to kolem sebe no hrůza. Dcera má zas nějaké zdravotní problémy, které nikdo nedokáže říct co to je, z čeho to je a kdy to přejde. Taky si připadám, že to občas nedávám.
Uplně si dokážu představit, jak Tě to vyčerpává. Být tebou, tak zkusím jí co nejvíce dávat na různé aktivity, kroužky, které by zvládla a pak taky zapojit ostatní členy rodiny, třeba babičky, manžela a tak, abys sis mohla odpočinout. Nebo nějaký denní stacionář. A co třeba nějakou pomoc domu místo ústavu. Do ústavu jí nedávej, to by tě mrzelo. Určitě to bude s věkem lepší. Moc Ti držim palce, jsi statečná. Hodně sil
Já vím, že by mě za to celej život nenáviděla, mě by pukalo srdce, ale pokud by jí to mělo pomoct naučit se žít jako normální člověk asi bych to obětovala.
- Citovat
- Upravit
15.9.14 19:03
Zkus kontaktovat rannou peci.tam by ti mela byt nabídnuta pomoc.drz se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.14 19:06
A školu má speciální?
Zkoušeli jste biofeedback? Ty sama máš někoho, s kým to můžeš probrat? Svépomocnou skupinu rodičů, psychologa?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.14 19:08
@marra2 píše:
Zkus kontaktovat rannou peci.tam by ti mela byt nabídnuta pomoc.drz se.
Na to už je holčina velká, je jí 10.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.14 19:16
@Dagmar83 píše:
Nevěšte hlavu, bude líp a to píšu jako matka co měla stejné pocity jako vy. Ztrácela sem nervy, kluka zbila a pak brečela s ním a omlouvala se mu. Od 3 let bere rispen, když začal chodit do školy přidala se strattera na udrženi pozornosti. Syn se učí perfektně, je mu 12. Zatněte zuby a vydržte, vaše holčička se vám za to časem odvděčí.
Učí se taky skvěle, ve škole pokud je ještě pod léky a schopna udržet pozornost, doma s ní dělat domácí úkol, to je minimálně na dvě hodiny s ukrutnejma záchvatama, nechávám jí odpočinout a snažíme se jet dál, ale je to těžký 
To jsou jen domácí úkoly. Co je největší problém, nevím, asi já. Cokoliv řeknu bojkotuje, nikdy nic není tak jak se domluvíme a můžu vysvětlovat donekonečna, nikdy nepříjde včas, hodinovej rozdíl je běžnej a když nadávám kolik je hodin, chytne hysterák, že jsem jí to takhle řekla. Když jsem v práci, má jít domů a napsat si úkol, místo toho lítá po městě, kolikrát když přijedu z práce ještě není ani doma, domácí úkoly si nezapisuje, tak neustále scháníme po kamrádech…No je toho strašně moc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.9.14 19:21
Co mě nejvíc mrzí a je mi hrozně líto, že já se na ní vždycky strašně těším, když jdu domů z práce, jenže jen otevřu dveře, už vidím rudě, kde je sakra ta mateřská láska, je to hnusný ale já ji začínám nenávidět 
Zničí sebemenší radost s čehokoliv.
- Citovat
- Upravit
15.9.14 19:22
Jj to znám ještě teď. Ale já už sem asi došla k bodu, že to moc neřeším, mám doma další 2 kluky, tak bych se z toho asi zbláznila. Teď de Kluk do puberty tak se k tomu přidali záchvaty breku, kdy ani on sám pořádně neví proč brečí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.14 19:33
@Dagmar83 píše:
Jj to znám ještě teď. Ale já už sem asi došla k bodu, že to moc neřeším, mám doma další 2 kluky, tak bych se z toho asi zbláznila. Teď de Kluk do puberty tak se k tomu přidali záchvaty breku, kdy ani on sám pořádně neví proč brečí.
No, kdyby jen brečela, ale ona řve, aniž bych na ni šáhla néééch mě jako když ji na nože berou tříská dveřma, dneska urazila omítku z půli koupelny a mlátí hlavou do zdi. Už se stydím vylízt z domu, sousedi na nás koukaj na těžký tyrany.Taky nemám jenom jí a o to je to horší, druhý dítko začíná mít noční děsy, strašně se bojí, když začne takhle vyvádět a máme to několikrát denně.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Píšu anonymně, protože se strašně stydím za své selhání a nynější pocity. Mám holčinu ADHD, od malička velmi problémová, jen těžce zvladatelná. Od školy bere léky, které by vše měly časem upravit, ale nestalo se, naopak. Přes veškerou snahu se jí přizpůsobit, snažit se jí pochopit se nedaří. A já už vážně nezvládám, dnes jsem jí už po x letech poprvé nařezala, dokonce dvakrát, protože už to vůbec nedávám a pomalu a jistě pociťuju, že ji začínám nenávidět. Dokud jí nemám na očích je vše v pořádku, jk jsme spolu, všichni celá rodina, od první vteřiny mě psychicky ničí. Už vážně uvažuju o umístění v nějakém ústavu, kde si s těmito dětmi poradí a pomohou jim, vážně se bojím, že jí v afektu ublížím, nebo skončím špatně já
Jsou to jen chvilkový stavy, ale přece jen, myslíte že nějaký takový zařízení může dítěti pomoct? Strašně bych si přála, aby z ní vyrostla slušná sebevědomá slečna, ale je mi jasný, že já to z ní nezvládnu vychovat. 