Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Adopce je na strašně dlouho a je to opravdu psychicky vyčerpávající proces. Můj blízký příbuzný adoptoval, takže to mám z první ruky. Povedlo se, ale ti proces u toho je šílený.
@Anonymní píše: Více
Znám holku, která je z adoptivní rodiny. Neustále slýchá od příbuzných (kteří jsou nasraní, že nebudou dědit oni), že nepatří do rodiny, dokonce i její „matka“, když se hádají jí řekne, že se nediví že se hádají, protože je adoptovaná. Takže je určitě dobré si to důkladně promyslet, jestli to adoptované dítě dokážete skutečně přijmout jako vlastní jak vy, tak vaši příbuzní.
Známá adoptovala, protože nemohla mít druhé. Dopadlo to tak, že postupem času se přišlo na zaostalý vývoj, lehká retardace a sebeublizovani. Bála se pak o prvorozenou, že jí ublíží…
Máme adopci v blízké rodině. Nedopadlo to vyloženě špatně, ale celý život víc starostí než radostí. V okolí znám adoptovaných dětí několik a tedy bohužel, většinu věcí fakt zažít nechceš. Od závislostí, přes holky, co se samy nejsou schopné postarat o své děti (stejně jako to neuměly jejich matky) přes různé nepěkné povahové vlastnosti až po zaostalost. Samozřejmě, že se to může stát i u vlastního dítěte, ale já si takové starosti s dítětem, které není moje, vůbec neumím představit.
Takže by jste na mém místě zkoušeli ivf s darovaným vajíčkem? Ale zas můj zdravotní stav taky není úplně nejlepší ![]()
Děkuji
@Anonymní píše: Více
Rozhodnutí je na tobě, ale já osobně bych do darovaného vajíčka nešla ani omylem. Za prvé mi vadí, kdo ty buňky prodává a za druhé by to dítě stejně nebylo moje. Někdo dokáže dát lásku cizímu dítěti, já ne. Když jsem chtěla dítě, tak jsem chtěla moje dítě, moje vlastní, ne jen tak nějaké, o které se budu starat. Pokud by mi to osud nedopřál, zůstala bych bezdětná. Znám ženu, co má z DV těžce postiženého syna. Není to genetická vada, přesto byla bys schopná takové dítě přijmout?
Moje teta taky adoptovala chlapečka na třech měsících. Bohužel už odmalička byly hrozné problémy, měl ADHD, kradl, kouřil, pral se,…a to i přesto, že mu teta dávala veškerou lásku a péči. V pubertě pak byl několikrát v pasťáku, nic nezabíralo. Teď má problémy s policií, na vlastní dítě neplatí a okradl svého bráchu (tetě se pár let po adopci podařilo IVF a má dvojčata). Není to dobrý člověk. Celá rodina se vždycky snažila stát při něm, ale stejně nic nepomáhalo…
Zkusila bych IVF s darovaným vajíčkem, kde je více kontrolované, čí vajíčko ti dají. A nebo pokud máš zdravotní problémy, zkusit najít nějakou náhradní matku. Reprodukční centra v tomhle celkem pomáhají, i když to nemáme ukotvené v zákoně 🙂
@Anonymní píše: Více
Rozhodně bych šla do DV. Zkus si přečíst něco o epigenetice, překvapí tě to.
@terien chápu, že někdo by to nepřijal, ale zas na druhou stranu ty dárkyně mají ověřené nebo v to aspoň doufam, ale tohle člověk asi nezjistí. Můžou jim vyprávět cokoliv a centrum asi tohle neověřuje jestli je to pravda nebo lež.
Já bych třeba šla raději do té adopce. Geneticky ani to dítě z darovaných vajíček není tvé, říkala bych si tedy, že raději dám domov nějakému nešťastnému dítěti, které už na světě je, než abych stvořila nové. Ale, to je tak individuální, že ti názory někoho jiného moc nepomohou. Můj manžel by třeba, kdybychom nemohli mít děti vlastní, raději zůstal bezdětný. Některé ženy zase chtějí zažít to těhotenství, porod, kojení, …. a na genetiku nehledí. Všechny názory jsou správné.
Pravda je, že adopce je běh na dlouhou trať a zátěž většiny těch dětí je obrovská. Následky pití a braní drog „matek” v těhotenství, špatná výživa v raném dětství, jizvy na duši, … pro náhradní rodiče to není jednoduché a měl by to dělat jen ten, který má na to srdce a výdrž. Držím palce, ať vybereš to nejlepší pro vás. ![]()
@Anonymní píše: Více
Mají je ověřené v tom smyslu, jestli nemají HIV, žloutenku nebo syfilis nebo nejsou aktuálně nafrčené, toť vše. Jak říkám, rozhodnutí je na tobě a každý má tohle jinak. Já bych takové dítě nepřijala, to vím.
Ale abys teda nečetla jen špatný zkušenosti, máme tady paní, romku, kterou rodiče adoptovali. Moc fajn ženská. Ona si vzala “bílýho” manžela a protože sami nemohli mít děti, tak adoptovali dvě romský holčičky. Obě jsou moc šikovný, chytrý a milý děvčata. Já měla adoptovanýho spolužáka, taky fajn kluk. Když už adopce, tak spíš přímá. Tam víš, že máš miminko okamžitě po porodu a tuhle formu adopce vyhledávají ty zodpovědnější ženy.
Sama nevím, zda bych byla schopná přijmout DV, ale vím, že bych nezvládla adoptovat. Pracovala jsem v DD a prostě ne. Ale to je můj postoj. Na druhou stranu, na ZŠ jsme měli spoluzacku, která adoptovana byla. Měla akorát problémy s prospechem, nic hrozného, žádný průšvihy, má děti, manžela. Tam se to „povedlo“.
Já jsem adoptovaná, mám výuční list, maturitu jsem nezvládla skrze matematiky, úplně dokonalá nejsem, ale do práce chodím, mám řidičák, mé největší záliby jsou cestování, výlety a fesťáky, koncerty, mám teda dítě nechtěně a sama, ale postarat se umím, využívám i pomoci adoptivních rodičů, hlavně s dítětem, já jim také pomáhám s počítači, dovozem nákupů nebo rodičů samotných k doktorům,
doma mám teda dost nepořádek většinou, ale když se hecnu, uklidím za dvě hodiny do lesku blesku, občas jdu do hospody na pivo
Ahoj ženy,
Prosím jaké máte zkušenosti s adopcí?
Jste šťastné, že jste do toho šly po ivf a už jste nemuseli řešit ten kolotoč hormonů, odběru atd..
Já osobně nevím nabízejí mi darovaná vajíčka, ale nějak nevím zda ano či ne Šly jste cestou darovaného vajíčka nebo adopce.. Možná mi přijde lepší ta adopce. Jak jste to měli Vy? Děkuji