Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Je ti teprve 39 a syn si zaslouzi sourozence. Za mne jasne ANO!
Ale pohlidejte si tu imunologii, at nepromrhate dalsi embrya.
Ještě bych se pokusila. Později už se nepokusíš. Rodiče odejdou, s tím nic nenaděláš, statik a projektant, to je běžný životní vopruz..
Vsem mockrat dekuji za vyjadreni, pockam na manzela jak se vrati domu a probereme to.. necitim se na to jeste prestat a presne jak pisete, dat si pauzu, vycistit telo, nechat ho odpocnout a pak doprat synovi sourozence..dava smysl..ja si jen myslela, ze jsem sobecka a tak hrozne bazim po druhem diteti..par lidi mi to uz reklo..jenze nechci aby syn byl sam kdyz my - jako rodice - tu uz nebudeme…samota je ten nejhorsi pocit..
Jeste jednou Vam vsem moc dekuji!
Už jsi do sebe chemie naladovala hafo, nic zdravého to není, nejmladší už nejsi, vykašlala bych se na to. Syn bude mít jednou vlastní rodinu, sám nezůstane.
Záleží, jak se cítíte vy. Pokud jste odhodlaná vše zase podstupovat zkusila bych to. Já bych ale měla podmínku, nechat se vyšetřit na vše, co je možné, proto aby byl transfer úspěšný 🙂 držím palce ![]()
To je normální reakce na neúspěch po KET, přestat zkoušet a odpočít. Taky občas mam pocit, že je toho na mně moc, 4 iVF a 6 transferů, žádné dítě nemáme a už za poslední 2,5 roky, co tím procházím, vyhodili mně asi z 10 prací. Jenom že časem to přejde a v klidu půjdete do dalšího IVF. Možná ma smysl udělat přestávku aspoň na rok nebo půlroku. Věřím, že nakonec každá se dočká. Přeji hodně štěstí. A je mi 39 let
@TinkaLeen píše: Více
To máte tedy drsné… Držím palce a obdivuju ![]()
Mně už bude teď o víkendu 42, máme čtyřletou dceru, která šla snadno a rychle
Druhé se už skoro dva roky nedaří. Uvažuji, jestli jednou zkusit IVF nebo se na to taky už zvysoka… Zatím se kloním k druhé variantě. Už mě to otravuje a nakonec to, že dcera bude jedináček nevidím až jako takový problém. Za poslední rok už mě to pitomé „snažení“ psychicky docela semlelo a nechci si tohle už dělat, ani jí. Já jsem taky jedináček a fakt mi zas tak hrozné není a nebylo, nebýt občasných blbých keců lidí kolem. A myslím, že moje dcera si zaslouží do budoucna silnou, vyrovnanou mámu než trosku, kterou vidí každou chvíli brečet, protože nepřichází miminko…a to je důležitější než sourozenec, se kterým jak víme si ani nakonec nemusejí rozumět.
Ale chápu… nemít žádné dítě, taky bych to ani ve svém věku nevzdala a udělala naprosto, ale naprosto cokoliv. Držím moc palce ![]()
Být tebou, zakladatelko, tak bych si teď chvíli dala oddech a ještě to jednou zkusila,
ovšem problémy života můžou být a budou stále - nemoc tatínka, stavba…
a to že tu nebude sám, až vy tu nebudete, to je naprostý nesmysl - já jsem jedináček a žádný sourozenec mi nechybí, kamarádů a kamarádek mám tolik, že na všechny ani nemám čas, který by si zasloužili,
a můj otec má bratra o 7 let staršího, nikdy si nerozuměli, starší byl takový opatrný introvert a můj otec zase hyperaktivní kluk, starší ho musel vozit v kočárku a hlídat a úplně ho nesnášel, teď už se asi 10 let nebaví kvůli dědictví baráku,
moje matka měla sestru o 3 roky mladší, byly nerozlučná dvojka, ale se i bily, to trvalo do dospělosti - pak si vůbec nerozuměly, každá úplně jiný životní styl, pak ta sestra spáchala sebevraždu
takže ne - dítě si pořiď, když ho chcete vy s manželem, ne pro bráchu
@stinga píše: Více
Souhlasím. Takový ten názor - jedináček chudáček - to se mi vždy otvírá kudla v kapse. Kupříkladu moji rodiče mají každý po jednom bratrovi - máma si se strejdou nikdy blízká nebyla, navíc té rodině dělal ještě velké starosti, když ho za komunistů zavřeli…(už zemřel).
Táta a jeho bratr o 8 let mladší to je přímo tragédie, nebaví se, brojí proti sobě, bohužel spoluvlastní barák, takže dusno je tam často (strejda tam naštěstí nebydlí, jen občas přijede). Ale táta tvrdí, že by 100× radši byl jedináčkem.
Třeba od svých kamarádek znám spíš hezké sourozenecké vztahy, tak je mi to občas trochu líto..ale jinak to v dospělosti není až taková hitparáda a taky člověk do všeho nevidí.
Já za sebe mohu říct, že jsem si srovnala, že chci to druhé dítě spíš pro sebe než pro dceru…chci si sama zahojit mindrák z „jedináčkovství“, co mám od dětství a vyrovnat se všem známým tím, že tedy nakonec budu mít tu „klasickou standard rodinu s dvěma dětmi, perfektní na fotky“
Ale to je jaksi chabý důvod. Spoustu věcí hraje proti mně, nejen ten věk ale třeba i to, že manžel to druhé nechce zase až tolik jako já…a tak prostě přes mrtvoly za tím nejdu, buď to přijde nebo ne. Myslím, že je reálná šance se s tím smířit a hlavně nepouštět ten mindrák dál…dcera už to prostě nepocítí ![]()
@stinga píše: Více
Krasne napsano, mockrat dekuji! davam si voraz, soustredit se sama na sebe, hledani prace atd, proste - vylecit svou dusi.. Muj muz ma sestru mladsi o 7 let a krasne si rozumi, ano, kazdy si zil vlastnim zivotem v dobe kdy dospivali.. kazdy zivotni pribeh je jiny ale obavam se ze muj syn nenajde tu pravou a pak zustane sam no..
Ale zase jak rikas, mozna jak ty si zvykne na roli jedinacka a mozna to tak bude lepsi, jen ja k tomu musim dospet a dojit..
@Anonymní píše: Více
Ale že nenajde tu pravou, se může stát, i když bude mít sourozence. A pak v dospělosti sice k sourozenci může zajít na návštěvu, ale oni si budou žít své životy. Nebude u nich bydlet, nenahradí mu vlastní rodinu.
Podle mě v tomhle myslíš moc dopředu, a to nedělej. Není to dobré pro tebe se pořád takhle trápit, co bude až.
Tvému synovi je 6 let, je malý. Soustředila bych se na to, dát mu zážitky a co nejlepší dětství, co můžu, a věřila bych, že se pak v životě neztratí.
Fakt neřeš, co bude za 20+ let.
To píšu jako někdo, kdo je prakticky ve stejné situaci (dcera 4 roky), a tu „výrobu“ sourozence jsem už prakticky vzdala, šance je mizerná a nebudu se za tím honit na úkor svého duševního zdraví. Snažím se stát nohama na zemi a brát to, jak to vše přichází a přemýšlím už jen, jak mít pěkný život s jedním dítětem a jak to zařídit i jemu. ![]()
Ahoj holky, tak. Posledni KET (4 IVF) nevysel, zadne embryo jiz nemame v zasobe. Letos mi bude 39 a mame doma syna ktery „nesel“ jednoduse. 6 a pul roku cekani, boj s imunitou a najednou se povedl prirozene (s jednim vejcovodem, levy nemam). Nyni mu jsou 4 roky a chteli jsme sourozence. V nasem centru vedeli, ze jsem se v minulosti lecila s imunitou ale doktor vysetreni pred zavedenim odmitl. KET se nezdaril, tak jsme zkusili posledni embryo ale tentokrat uz vysetrili delozni sliznici a nasli se NK bunky (opet). Medrol, intralipidy, jasne viditelny duch 7 den po KET, 8 den carka a pak jsem se rozkrvacela a 9 den bilo. Myslite ze to mame jeste zkusit nebo uz bych se na to mela vys*at? Nyni prochazim narocnym obdobim (2 den po KET vyhazov z prace kvuli nadbytecnosti, otec je v nemocnici s tezkou vadou srdce a museli ho nahazovat, ceka se na operaci, rekonstrukce baraku, nekonecne dohadovani statika s projektantem - to vse jen v lednu).
Vsem moc dekuji a mejte se krasne.