Anorexie a bulimie

Ahoj holky, diky za reakce, s manzelem mame super vztah, zadny problemy, posledni roky, co mame svoje bydleni, je to myslim, uplne super, s tim to asi souviset nebude…on mi taky hodne dava najevo, ze se mu libim, casto mi rika, ze mi to slusi…u me je problem ten, ze jsem s vahou spokojena, jen proste nesnesu pomysleni, ze bych pribrala…no a kydz se vic najim, tak proste jdu a vyzvracim se…

Markéto, držím palce. A určitě sem napiš, jak pokračuješ. Ještě chci napsat, že já jsem se dokázala normálně najíst až zhruba 5 let po „té nejhorší fázi“, takže je to na dlouhou trať.
A nápad od eviah - vyhodit váhu mi přijde skvělý 

Ahoj, já bych v tom případě řekla manželovi hned na začátku, že se za to stydím, ale že vím, že když mi pomůže on, tak ten boj můžu vyhrát. Myslím, že to chce dopředu hlásit, že s ním potřebuju mluvit v klidu (bez dětí), že to bude trvat asi čtvrt (půl??) hodiny (ať ví, na čem je, že to nebude ani předpokládaných pět minut , ale ani pět hodin ) a že jde o něco, co mě už dlouho trápí a přitom se to netýká jeho osoby (aby nedostal strach, že chceš řešit nějakou vaši partnerskou krizi). Takhle připravenej tě určitě rád vyslechne, když bude mít už dopředu jistotu, že se ho nechystáš v nejmenších kritizovat a naopak od něj potřebuješ radu a pomoc.
K tvojí mámě - tohle se prostě nedělá, neznám to od sebe, ale velmi dobře takový vztah znám, mám ho často na očích. Matka je osoba, která nejvíc ovlivní dítě, její postoje a názory tě ovlivní a zraňují, ať chceš nebo ne, ať jsi ji stokrát zavrhla, stejně ti ubližují. Toto je záměrné ubližování, tohle se milovanému dítěti nedělá. To dělá osoba, která sama má velký problém sama se sebou a proto sráží lidi kolem sebe. Je to špatné, moc špatné, ale pokud je to tak stále, tak ona se nezmění. Ne sama od sebe, ona si myslí, že jedná správně, resp. oprávněně. Změň ty svůj přístup k ní. Pokud na ní nejste nějak existenčně závislí, řekni jí, že ti ubližuje, čím a jak moc. Ne plačtivě, ne žádajíc v tónu hlasu o soucit, ale pevně a tvrdě. A jasně jí dej najevo, že se ti to nelíbí a že to nebudeš snášet. Klidně ať je u toho manžel a ať tě podpoří. Nebo mezi čtyřma očima. I přes slzy se dají dávat ultimáta - už to od tebe nechci slyšet nebo sem budeme jezdit minimálně… to strašně záleží na tom, jak to máte v rodině, to je jen příklad. V případě z mého okolí to pomohlo, ale ta matka musí vědět, že to myslíš naprosto vážně a neustoupíš, ne že je to jen další pokus, jak si vydobít trochu lepší postavení coby jejího dítěte.
A souhlasím s tebou, že postoj matky, která se k tobě určitým způsobem chová od malička, je základem tvých problémů. Bohužel. Ale už s ní nežiješ a její výroky se můžou stát pouhými výkřiky do tmy, nemusí padat na úrodnou půdu.
Moje rada:
1. svěř se manželovi (i s problémem s matkou)
2. vyřeš svůj vztah k matce
3. společně najděte několik cest, jak ven z bulimie a vyzkoušej jich víc, každému vyhovuje něco jiného, na každého zabírá něco jiného

Už jsi vyhodila váhu?
Drž se!
Eva

PS: ježiš já jsem grafoman…

Anonymni píše:
Ahoj holky…jak zacit…? mam problem, se kterym se s vetsimi ci mensimi prestavkami potykam jiz hodne dlouho…jedna se o anorexii v kombinaci s bulimii…byla jsem v patnacti, to uz je deset let i u psychiatra…byl to pan tesne pred duchodem a ten to pojal stylem musis pribrat, nebo si te tady nechame a dostanes kapacky…no ja v te dobe erstve zamilovana, si to nedokazala predstavit, tudiz jsem zacala jist, tim padem pribirat a to spustilo tu zpropadenou bulimii…ktera da treba tri roky pokoj a pak se zase rozjede…jako prave ted…jinak pan psychiatr me shledal asi po mesici jako vylecenou, stacilo mu, ze pribiram…no nasi si me nikdy moc nevsimali, tudiz o ztom nevi a nevedeli…manzel to taky nevi…stydim se za to…strasne..vim, ze mam problem…nikdy se neprejim a nezvracim, kdyz je doma…myslim si, ze nejsem tlusta - 175cm a 59kg…jen proste nesnesu pomysleni, ze byt jen deko priberu, jsem magor, vim to…ale jak z toho ven…mam strach, ze uz se nikdy nedokazu normalne najist…bud jim jak vrabec, nebo se jednou za cas prejim a pak zvracim…je to nechutne, vim to…prosim najde se tady nekdo, kdo si timto prosel? potrebovala bych kontakt na nejakou poradnu, psychologa, psychiatra? ja nevim…nevim, kam se obratit, je mi to trapny…bydlim ve str.cechach, na polovine cesty mezi prahou a plzni…diky moc ze jste docetly az sem…Marketa

Kdybys napsala, že jsi od Brna, řekl bych, že odpovídám vlastní ženě.
Procházíme teď doma krizí a já bych nevím co dal za to, kdyby se mnou drahá polovička mluvila otevřeně o všech problémech, co ji trápí.

Tedy z mého chlapského pohledu, svěř se s tím příteli a zkuste společně najít cestu k vyléčení.
Já bych se v současné době radostí zbláznil, kdyby za mnou drahá přišla s tím, že má problém, abych jí pomohl to vyřešit. (myslím tím společně zajít k psychiatrovi, nebo k jinému odborníkovi atp..)
Bohužel jediné s čím jí těžko pomůžu je její vztah s matkou. V zásadě si myslím, že to je dodnes jakýsi spouštěč jejích problémů.

Ženské, které jste si tím prošly, jak moc vám pomohl psycholog/psychoterapeut a jak moc případně přítel nebo mažel.

Má drahá polovička tím prošla kdysi v mádí na škole. Důvodem byl tenkrát asi její vztah s matkou. Když jsme se před deseti lety poznali a ona mi přiznala, že kdysi vážila 40kg, vůbec mě nenapadlo, že by se to mohlo vrátit. Poslední 1/4 rok proděláváme ve vztahu krizi a v souvislosti s tím do toho vlítla zase. Nikdy jsem ji nepřistihl, že by zvracela, spíš přestala jíst. Za posledních pár měsíců strašně zhubla, takovou ji vůbec neznám. Mám o ni strašný strach a nevím, jak jí mám pomoct. Mluvit se jí o tom nechce.
V zásadě nevím, co mám dělat. Zatraceně. 

Psychologové jsou na houby.Nic ti neporadí.stačí jim jen abysi přibrala a pomohou ti je v tu chvíli kdyz si opraedu strašně moc vychrtlá.Taky sem si tím prošla měla sem 163cm a 39kg.Pořád sem cvičila chodila sem tancovat třikrát tydne takze by mi to melo stacit,ale ja si cvicila i doma jako blazen jedla jen salaty,protoze sem mela panickou hruzu ze stloustnu,pila jen vodu,ale ke zvraceni sem se nikdy nedostala nastesti.Ale pak se to zmenilo a behem dvou mesicum sem stloustla asi na 45 a pak jedla tak akorat.Pamatuji si ze mi mama vzdy rikala,ze nechape proc to delam,protoze se klukum libi holky normalne hubene a ne vychrtle.A kdyz se nekdo oblekne a stara se o sebe tak vypada mozna i líp nez vychrtlina a ja si to vzala k srdci. a ted to nemuzu pochopit mohla sem se dostat az na kapacky ale me to v tu chvily nedochazelo ,bohuzel.Pořad sem lítala s mámou po doktorech na krev atd.