Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Tak hodně štěstí při hledání třídy s dítěte bez diagnózy. Přesuňte své děti do domácího vzdělávání.
@balu2 píše: Více
Nelíbí se nám, že třída je pak negativně ovlivněna jedním dítětem. Záchvaty vzteku, agrese, rev, pláč… Chyběl klid na práci.
Třeba to tentokrát bude jinak, ale říkám si, že přesun na začátku školního roku bude jednodušší.
@Anonymní píše: Více
A to nevadí tvému dítěti, že přijde o kamrády, známé prostředí atd?
A pokud v nové škole bude taky nějaké problémové dítě, tak to svoje budete přesouvat znovu?
@ka2ka píše: Více
Mně je úplně jedno, jakou má dítě diagnózu, ale vadí mi projevy chování, které ovlivňují moje děti. Starší dítě se i bálo chodit do školy, co zase bude.
Dnes při množství dětí s těmito problémy je spíš efektivnější znepříjemnit té rodině život tak, že to dítě přesunou jinam a nebo co nedříve přesunout tvoje dítě do třídy s řozšířenou výukou něčeho, což umožní určitou formu přijímacího řízení. Bohužel to nebývá od první třídy.
Chápu tě, ve tříde, kde je dítě s touto poruchou, která je intenzivnějšího rázu, se dostatečně vzdělávat nedá.
Naprosto chápu to rozhořčení, syn měl taky v první třídě asi autistu nebo jinou diagnózu (to je vcelku fuk). Chlapec měl odsunutou lavici dozadu za všechny děti, seděl tam s asistentkou. Nicméně běžně ve třídě při vyučování křičel (skřeky bez významu - nemluvil), házel věcmi, hrkal židlí nebo lavicí… bylo pak velmi těžké pro ostatní prvňáčky se soustředit na výuku - i tak pro ně byla škola novinka, učili se psát, číst.. a do toho takový cirkus.
Chlapec nemluvil, s dětmi vůbec nekomunikoval, neúčastnil se společných aktivit.
Vůbec jsem nepochopila, proč je takové dítě v běžné škole - jaký to pro něj má přínos.
Jeho matka cestou ze třídních schůzek dokonce utrousila, že ho přihlásila asi do třech různých kroužků s dovětkem „ať si v atletice (keramice, angličtině…) taky užijou“ ![]()
@Sany80s píše: Více
V tobě inkluzi si nepomůžeš ani na výběrovém gymplu.
Spolužačka s aspergrem je taky zážitek. Neustálé problémy, vyvolávání konfliktů, hysterické záchvaty, ústní napadání učitelů i spolužáků…I z intru ji po pár měsících vyrazili. Tři asistentky odrovnala. A stejně k ničemu, zničený třídní kolektiv a ona stejně nezvládla odmaturovat.
Moje dcera je v osmé třídě. První stupeň byl peklo, ve třídě dítě s diagnózou, vychovává ho babička, která má sice vysokou školu, ale moc rozumu nepobrala. Dítě má s psychiatrie farmaka, která mu zapomíná dávat. Dítě opakovaně fyzicky napadlo asistentku. X krát kvůli němu byla evakouovana třída. V první třídě měla moje dcera fatální úraz, byla půl roku na vozíku, ale vlastně ležící. Vozila jsem ji do školy jeden den v týdnu na tři hodiny, víc nevydržela bez WC. Nově postavená škola za 300 mega, nemá na patře bezbariérové WC
. Moje dcera byla ve škole přítěží, diagnostikováný borec ne. Dcera s vozíkem bylao obložená lavicemi, aby v případě jeho útoku, byla za bariérou a stačili jí vytlačit ven. ![]()
Když jsem se po x útocích ptala třídní, co s tím budou dělat, řekla že nic, dokud se něco nestane. Jeho bába si pro něj chodila schválně až v 16:15 na konci družiny, aby se s ním nemusela doma rozčilovat. Jak se nechala slyšet. Neřešila volání ze školy a pod. Dokonce ho chtěla po letech a problémech umístit do zvláštní školy internátní a tam ji ředitel řekl, že ho nechce. Že tam má hodné děti v těžké životní situaci. A že musí jeho stav řešit poctivě s psychiatrem a ať si ho umístí jinam. Tento prezent napadl fyzicky moje menší dítě na záchodě. Asistentka si nevšimla, že odešel na záchod bez jejího vědomí. Škola to neřešila a já nebyla dost důrazná nahlásit to na policii. Tento prezent je s mou dcerou v osmé třídě, nebudu psát, co se stalo před 14 dny. Ale zase to půlka rodičů musela řešit v ředitelně. Moje dcera zrovna nebyla ve škole, takže ji to naštěstí minulo.
Mít dítě s diagnózou ve třídě je peklo, pokud je nezvladatelné jako tento kluk. Za mě na normální ZŠ nepatří. A je to názor všech zbylých rodičů i rodičů z jiných tříd.
U dětí s diagnózou záleží na jeho chování.
Voják se stará, voják má. Pokud je děcko nadané, je škoda nechat ho v takové škole.
To je dnes v každé třídě aspoň jedno divné dítě to si nevybereš
U syna ve třídě víc vyvádí zdraví kluci a kluk s ADHD, než samotný autista. Určitě bych nestahovala kalhoty, dokud je brod daleko.
Máme dvě děti. Jedno mělo v prvních letech školy ve třídě asi autistu, diagnózu nám nikdo neřekl, ale projevy byly hrozné, že má PAS bylo veřejné tajemství, dítě po třetí třídě přesunuli rodiče jinam.
Teď se bojíme, že podobný osud čeká i druhé dítě, kdy hrozí, že bude mít ve třídě dítě s „asi PAS“. Opět diagnózu jistě nevím, je to jedna pani povídala. Ale s dítětem jsme se už setkali, víme jeho projevy z MŠ, kam chodilo s našim dítětem. Má sem přestoupit od září, rodiče už ho nechtějí vozit do speciální školy. Tuto informaci mám potvrzenou od maminky, se kterou jsem se nedávno potkala ve škole, kde se byla informovat na přestup.
Jsem rozhodnutá vlastní dítě přesunout jinam, ale nejsem si jistá, jestli nejsem zaujatá a zbytečně to neřeším moc radikálně.