Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bezemoční přítelkyně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.3.24 20:18
Trochu jsi inovoval, jinak jsi to pořád ty. Už jsi tu psal něco podobného, jen o sobě, k tomu další nesmysly o zubech atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.24 20:26
@vokishka s někým si mě pleteš. Schválně jsem kouknul do mailu a poslední moje reakce byla v něčím příspěvku na začátku roku 21.
A zuby mám v pořádku 
. Jen mám teď tohle trápení a moc už si s tím nevím rady.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.24 20:38
Setkala jsem se s tím v osobním životě. Ten člověk to daleko dotáhl, byť nebyl až tak chytrý, ale byl superstabilní a ničeho se nebál. Vlastně neměl pocit strachu, lásky, radosti, ničeho. Nebrečel na pohřbu vlastní matky, před ním ani po něm. Podle mě to je sociopat. Ty budeš do vztahu investovat lásku a city, ona v lepším případě úsměvy a peníze. A jednou se sesypeš, zatímco ona se ani neotočí a odejde. Já jsem hodně citlivý člověk, takže bych takové lidi s chutí vymazala. A víš co - oni vždycky vyhrají.
- Citovat
- Upravit
14.3.24 20:39
A ji to vadí? Já se třeba taky nenechávám emocemi ovládat. Vyhovuje mi to víc, než se nad vším rozplývat, brecet atak 
třeba radost z něčeho mám, ale spis tu radost cítím uvnitř, neskacu do stropu, nejecim apod 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.24 20:56
@Anonymní píše: Více
Ano, ona je superstabilní, nic ji nerozhodní. Jinak je ale moc hodná a dá se říci, že v mnoha jiných ohledech ideální.
- Citovat
- Upravit
14.3.24 21:03
Zakladateli, přijde z tvého příspěvku, jako kdybys popisoval mě! Ale já jsem muž… Nejsem psycholog a když ten moc nepomohl, my tady sotva, ale můj laický názor je, že každý máme nějakou povahu a tu jde těžko změnit, spíš vůbec. Změníme maximálně chování. Za sebe bych řekl, že také moc nedávám najevo radost ani smutek, navenek to vidět moc není, i když v případě radosti úsměv apod. rozhodně nepotlačím. Ale uvnitř mě ty emoce jsou, a dost! Jo, rád bych se je naučil dávat více najevo, ale asi by bylo třeba na to absolvovat nějaký divadelní kurs a toto řešení nebude nejspíš to pravé ořechové . Prostě bych se naučil to hrát a je pravda, že v rámci empatie vůči ostatním se o to aspoň trochu snažím. A když ty emoce nedokážu vyjádřit, alespoň to prostě říct…
Pokud tobě to vadí, což chápu, možná bude přece jen lepší se rozejít, podle mě tohle fakt nemá řešení, ale pokud se tu někdo objeví se zajímavým tipem, rád ho odzkouším i na sobě .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.24 21:03
@Kriss Tina píše: Více
Ona to ale příliš necítí. Jak jsem psal - nemá žádné velké výkyvy a to ani uvnitř, sama to o sobě říká. Superstabilní člověk, se kterým nic moc nehne. Jak vnímáš u jiných lidí nejen kdo ti co říká, ale i jak ti to říká - nadšeně, naštvaně, apod. Tak to ona vůbec nemá. Nepoznáš z tónu, jestli je to o čem mluví pro ni wow, nebo špatný.
Když se jiní lidé v jejím okolí radují, tak ji to přijde divné, ptž to je podle ní přehnaná reakce (a prý trapná) a když se lidé zlobí, tak je jí to nepříjemné (to asi všem, to máme společné). Každopádně ideální je rovina, nic nahoru, nic dolů.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.24 21:08
@D. C. Ty to máš ale jinak. Cítíš to, jen to neumíš projevit. Ona necítí, resp. vnímá jen malý výkyv. Čili ty emoce máš, jen se chceš naučit projevovat, ona se snaží je cítit.
- Citovat
- Upravit
14.3.24 21:20
Mě to prijde že se ji snažíš předělat aby ti vyhovovala, ale nechápeš ze ona taková je a třeba je spokojená, za mě pokud ti to vadí teď 10 let s ni nevydrziš raději to ukonči hned než se trápit další 2 roky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.24 21:36
@Anonymní píše: Více
Já jako nemám srovnání jak kdo co cítí, já maloco prozivam. Jako takové největší výbuchy emocí byly třeba porody dětí, ale jinak ze bych byla nějak šťastná z běžných věcí apod, to si nevybavuju. Pro mě jsou taky emoce spis na obtíž, ani nestojím o to, je nějak dávat najevo, taky mi to přijde až trapne, kdyz už nějaké projevim, tak je fakt něco velkého, porod, smrt apod. Ani rozchody sem nikdy nějak neprozivala, nad vším sem mavla rukou a šla dal. Hlavně třeba nesnáším veřejně breceni, u cizich nevím jak reagovat a u mě by to bylo doslova ponížení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.24 21:48
Tak bych to bral jako výhodu, pokud tedy není vyloženě citově chladná(odmítá fyzický kontakt atd.). Ono mít klid také není k zahození. Podle mě lepší než mít nějakou emočně nestabilní ženu s velkými výkyvy nálad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.24 22:40
Povahu člověka jen tak nepredelas. Jestli ti to nevyhovuje už teď, není lepší zkusit najít někoho jiného, než se tak trápit 10, 20 let nebo i po zbytek života?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.24 22:40
Tak to mi taky přijde spíš jako popis většiny muzu, že nemají žádné výrazné emoce. Tak zeny s těmi bezemocnimi muži jsou. A co bys s tím chtěl asi tak delat? Musíš si zvyknout, jinak to nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.24 22:43
A ted si predstav, zebbudes mit doma vuce takovych exemplaru, kdyby jste meli deti…pokud uz ted jdou pochybnosti, bezte od sebe, vztsh na silu nema stejne perspektivu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Rád bych znal váš názor. S přítelkyní jsme dva a půl roku. Je hodná, milá, pracovitá, máme podobné koníčky. Mám jeden jediný problém - ona je bezemoční. Ne že by žádné emoce neměla, ale má je zřejmě od mládí potlačené. Není to jen můj pocit, sama říká, že tam kde jiní mají emoce silné, tak ona má jen malé výkyvy. Nemá žádné velké radosti, ani žádné velké smutky. Když něco dělá, tak na ni člověk nepozná, zda ji to baví, nebo ne. Když dostane dárek, tak pěkně poděkuje, ale žádná velká radost. Když je nemocná, tak žádné velké soužení. Neustále funguje v režimu racionality a emoce nepouští skoro nikam a do ničeho a když ano, tak jen velmi slabě. Řešíme to už asi rok a půl, cca rok chodí k psychologovi a i ten říká, že funguje hlavně v režimu racionality.
Je přístupná se o těch neemocích bavit, aktivně to řeší (s tím psychologem), ale žádný postup jsme zatím nedocílili.
Jediné, kde má silné emoce je sex, ale na tom se vztah stavět nedá.
Mě to velmi trápí, protože si ji moc vážím a mám ji rád. Nyní jsme na rozcestí, zda spolu zůstaneme, nebo půjdeme od sebe. Jedná se pravděpodobně o nějakou formu alexithymie.
Já začínám mít vyčerpané možnosti, co s tím. Snažím se s tím sžít a brát ji takovou jaká je, ale ta „vlažnost“ je v některých situacích fakt na palici, az už se jedná o pozitivní události, nebo negativní.
Co si o tom myslíte? Setkali jste se s tím u někoho?