Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dej mu přečíst, to, co jsi teď napsala a přidej k tomu to, jak se cítíš na mateřské - že jsi unavená, že ač se mu to nezdá, není to dovolená…a že on tě nepodrží, že on se raději zavře s počíteačem místo aby si sedl k tobě a třeba tě jen objal a pohladil, že také necítíš tu podporu a že cítíš jen to, že si myslí, že se doma flákáš na dovolené…
Aničko,
tvůj chlap je ti ochotný o problémech napsat dopis! Je ochotný a schopný komunikovat! To je velká výhoda.
Určitě se tady sejde hodně praktických návrhů. Možná mu poslat odkaz na tuhle diskusi a pak si o jednotlivých návrzích promluvit, co by pro vás bylo praktické, co by vám sedlo?
Ahojky,
Je dobre ze on o svych pocitech pise. Napis mu ty o svych. Je dulezite komunikovat.
My s manzelem kdyz mame pocit ze nas neco tizi, tak si taky napisem. Oba navzajem vime ze to nemame hednoduchy - ani on v praci, ani ja doma. Ale pokud by on nevedel moje pocity, akorat bysme se hadali, navzajem nechapali a vztah by sel do kytek.
Jako kdybych to psala já. vše na nás sedí, až na závěr. můj manžel k tomu všemu ještě uspává malého, hraje si s ním, občas jde i na procházku a vždy mi řekne, ať si udělám, co nestíhám, nebo ať si lehnu a prospím se.
Náš vztah taky hodně utržil, do toho předěláváme barák, kde zároveň žijeme, dochází peníze, do zimy se musí zateplit, dát okna, postavit komín, aby nám sem neteklo, naletěli jsme… A do toho nedostatek spánku, nedostatek klidu, potřeba vydechnout, vypadnou někam pryč.
Vždycky jsem měli krásný vztah, ale můj manžel flegmatik už taky umí říct dost ošklivých věcí.
Denně doma, rachtám hračkama, chodím na procházky, nemám s s kým povídat, on přijede (podniká) a jede zase za nějakým kšeftem, furt mu vyzvání telefony! Závidím mu to, jak je mezi lidma, povídá si, řeší běžné záležitosti, jezdí na služebky,,, ale to chlap nepochodpí, on by taky třeba raději rachtal celý den s hračkama.
Někdo ti tu radil, ať mu dáš přečíst, co jsi sem napsala, nedělej to! Mohl by se naštvat, že něco tak soukromýho řešíš na netu, že zveřejňuješ něco, co ti napsal a pravděpodbně mu trvalo, než to poskládal dohromady.
Zkuste si třeba stanovit, že jeden den budeš uspávat ty a druhý den on, že třeba každý druhý den se bude věnovat dítěti, když přijde z práce, ať máš čas vydechnout. Já bych toho tolik dělala, ale stejně nestíhám, i když mi manžel umožní chvilku pro sebe, stejně to nestačí.
Je fajn, že to chlap dokáže takhle pojmenovat a formulovat, toho si važ, umí to málokterý mužský. Jste na dobré cestě. Vysvětli mu, že být na mateřské taky není žádný odpočinek. Vzájemně si vysvětlete, že oba máte náročnou pozici. Mateřská vyčerpává psychicky i fyzicky, ale mít na bedrech uživit celou rodinu taky není legrace, věřím, že se mu z toho podlamujou kolena.
My zažívali něco trošku podobného. Do toho jsme se taky velmi často hádali, dokonce i před rodinou a já z toho byla už na prášky, kolikrát jsem to i obrečela. Ale jednou jsem si řekla, že takto to nejde, že už s tím musím něco dělat už kvůli Danečkovi, protože mi přišlo, že to díky tomu jde všechno do kytek
Vše jsme si s přítelem řekli - co nám vadí, co bychom chtěli změnit…a ono to jde!
Každý dodržujeme „tu svou dohodu“ a já (myslím že i on) mám pak radost, jak nám to bezvadně funguje. Už se nehádáme, bez problému se na všem domluvíme, spokojenost na obou stranách.
Zkuste něco podobného, sedněte si, řekněte co vám vadí a vyhovte si navzájem. U nás je to 100% obrat k lepšímu… ![]()
Nejhorší a spolehlivou cestou do pekel je začít se předhánět v tom, kdo z vás je větší chudák, kdo to má těžší, jestli ty na mateřské nebo mažel coby živitel. Sedněte si, v klidu si vyjasněte, že ani jedna role není procházka růžovou zahradou a že ji zvládnete pouze v případě, že jste schpni jeden druhého respektovat, uznat, že to nemáte lehké ani jeden a domluvit se, že si vzájemně pomůžete a uzavřete určitý kompromis. Taky jsme si tím prošli, když byl syn malý. Naštěstí jsme to začali řešit včas, domluvili se a oba to dodržovali - postupně jsme zjistili, že když to takhle máme, oběma je nám mnohem lehčeji a vše se urovnalo…
Promiň, ale já to vidím tak, že momentálně je na tom hůř on, tudíž bys měla podpořit a podržet ty jeho…
Co kdybys zkusila naplánovat na víkend nějaký výlet nebo si třeba i někam jet oddychnout na takový nějaký prodloužený víkend (čt+pá+so+ne) třeba někam do hor, kamkoliv, aby si i on odpočinul (ono přece jen se člověk víc zrelaxuje někde mimo domov, tam je přece pořád), i s miminkem se to dá zvládnout… případně kdybyste měli hlídání, tak by to bylo ještě lepší… taková ta nekončící únava a pocit nevyspání by mohly být známkou depresí…
A zkus se na to podívat i z jeho stránky… na něm leží ta tíže živitele rodiny, asi to má dost náročné i v práci a už toho je na něho prostě moc… ty si na tom momentálně opravdu lépe… máš na starosti „jen“ to dítě… tak si zkus najít nějaké odreagování třeba s kamarádkami, zajdi na sraz s maminkami se stejně starými dětmi, najdi si nějakého koníčka, ať se máš čím bavit, když dítě spí…
Pavla: Taky to tak máme. Manžel pořád, jak musí živit rodinu a má to těžký. Já že jsem celý den doma, tak na co si stěžuju. Že mám tedy dělat všechny domácí práce, když na to mám čas. Že jsem za ty dva roky doma zapomněla, jaké je to pracovat.
Mě to vždycky vytočí. Protože mateřská je pro mě strašně psychicky náročná (za celý život jsem nebrečela tolikrát jako za poslední dva roky). I když své děti miluju, je to na hlavu. Navíc až půjdu do práce, tak stejně bude všechno na mě. A že chodí do práce kvůli nám? Před dětmi chodil do té samé práce. Byla stejně náročná, ale nevyčítal mi to. Vydělávala jsem taky, byli jsme bez dětí, takže na mě nemohl s těma hláškama, že tam přece chodí kvůli nám.
Určitě si s manželem promluv…ani jedna strana to nemá lehké…ale tohle člověk pochopí až když vyzkouší obě strany.
mylím si že beznadějné to není. máte se rádi a tvůj manžel dokáže mluvit o svých pocitech.to je hodně veliká výhra
Holky ono je to hrozně náročné na obou stranách. Jak na té mateřské doma - známe to všehcny, někdy peklo. Strašná únava a ty mužský kecy že jsme doma na rodičovský dovolený
ale žádná dovča to není.
Ale já osobně na svoji kůži poznala jaká je to zodpovědnst být ten živitel rodiny a chodit do práce a makat.
od 10měs. dcery pracuju - chodím každý den do práce. Od dopolene do večera.
Dceru mi hlídá moje máma. Já živím všechny nás tři.
Takže fakt vím jaké je to na obou stranách. Je to peklo.Ani jedna strana na tom není dobře holky.
@Regina Hero píše:
Promiň, ale já to vidím tak, že momentálně je na tom hůř on, tudíž bys měla podpořit a podržet ty jeho…
Co kdybys zkusila naplánovat na víkend nějaký výlet nebo si třeba i někam jet oddychnout na takový nějaký prodloužený víkend (čt+pá+so+ne) třeba někam do hor, kamkoliv, aby si i on odpočinul (ono přece jen se člověk víc zrelaxuje někde mimo domov, tam je přece pořád), i s miminkem se to dá zvládnout… případně kdybyste měli hlídání, tak by to bylo ještě lepší… taková ta nekončící únava a pocit nevyspání by mohly být známkou depresí…
A zkus se na to podívat i z jeho stránky… na něm leží ta tíže živitele rodiny, asi to má dost náročné i v práci a už toho je na něho prostě moc… ty si na tom momentálně opravdu lépe… máš na starosti „jen“ to dítě… tak si zkus najít nějaké odreagování třeba s kamarádkami, zajdi na sraz s maminkami se stejně starými dětmi, najdi si nějakého koníčka, ať se máš čím bavit, když dítě spí…
Tady není problém v tom, že bych neměla příležitost někam zajít smalou za jinýma maminkama, já prostě už večer nemám energii vymýšlet, co a jak. Bez malé nikam nedojdu, pořád se kojí a usíná večer u mě, jinak by tak maximálně usla řevem a za půl hodky by byla probuzená.. Na výlet nebo dovču jet nemůžeme, protože je to „mrhání penězi a benzínu“. Tohle se řeší v průměru každé dva měsíce a my se nejsme schopní dohodnout, co a jak. Takže já doma pak chodím po špičkách aby měl klid a misto abych třeba o víkencu někam šla sama nebo se věnovala sobě, když může pohlídat malou on, tak já ji vemu na celý den ven, a by měl klid.
Já jsem moc ráda, že mám takového muže, každý večer si do polštáře šuškám a děkuji, že se mám dobře, jiní jsou na tom hůř a může být ještě hůř, ale prostě to nejde.
ráno, snídaně, nahánění malé po bytě, úprk do práce, večer příchod z práce, já malou nakrmím, vykoupu, obleču a uspím a sama spím nebo se mu koukám na záda u hry, nebo se spolu díváme na film a on v prvních pěti minutách usne, nebo do tří do rána uklízím a žehlím a on spí nebo hraje hru. Tohle jsem mu řekla, ne jednou ne dvakrát… byla bych v prde.. jak Baťa s dřevákama ho nemít, kdyby nechodil do práce a vím, že potřebuje relax.. ale já také a prostě nemám uniku. Když se zadaří a jde s malou na hoďku ven, já nemůžu sedět s nohama nahoře, ale dělám, co jsem nestihla, když jsem malou měla. Pak mě dostane, že v ledničce je týden prázný hrnec od jidla a oba ho tak nějak ignorujeme a čekáme, že to udělá ten druhý a pak se dovím, že to byla zkouška, jestli jsem dobrá hospodyňka a uklidím ho… že na to čekal… no, takže tak, mám snahu udělat cokoliv, ale nevím, co to cokoliv je, na čemkoliv se dohodneme, tak je to v pohodě 14 dnů a pak to je zase stejné, pomalu to graduje, vyústí to sms nebo mailem podobného charakteru a zase na novo. Bylo to už tu tolikrát, že už mám doopravdy strach, jak to dopadne a nechci aby měl pocit, že nežije a jen něco musí, aby měl radost ze života a mohl se nadechnout.
@Regina Hero píše:
Promiň, ale já to vidím tak, že momentálně je na tom hůř on, tudíž bys měla podpořit a podržet ty jeho…
Já tedy nesouhlasím s tím, že by na tom byl hůř on, pro něj se defacto nic nezměnilo, stále chodí to té samé práce, neřeší defacto vůbec dítko ani domácnost…
A přijde mi, že má pocit, že ta ženská si to doma užívá, lenoší a nic nedělá a nechce (a asi ani nemůže) pochopit, že to tak není a že být na mateřské může být stejně (i více) náročné) než chodit do práce.
Každopádně já bych se na místě zakladatelky manželovi snažila vysvětlit, že to zas taková paráda není a že i ty potřebuješ podpořit… nejen on. Nicméně určitě by to chtělo nějaký společný program na odreagování, ať už s dítkem nebo bez něj - cokoliv, jet na výlet, jít plavat, nevím co vás baví. Prostě abyste oba vypadli z toho stereotypu.
To asi musíš vědět pod jakým je tlakem v práci, jestli je to pravda, nebo v tom není ještě něco jiného ( psych. problémy, finanční problémy… )
A nebo to je jenom rozčarování nad množstvím nových poviností a práce navíc po příchodu dítěte, tomu by odpovídalo to dřepění u PC a občasné utíkání o víkendu z domu. Možná by pomohlo více času trávit s přátely co mají podobně staré děti. Podnikat výlety, společný víkend. Sdílení podobných starostí by mu mohlo třeba pomoct se na to dívat z jiného úhlu…
Ahoj všichni, obracím se na vás s trochu osobním tématem, ale už nevím, jak pokračovat, neumím si s nikým o tom nezaujatě popovídat a řešilo se to tolikrát, že už nemám sil něco vymýšlet sama. Omlouvám se také za anonymitu, ale určitě chápete, že s tímhle se šířit nechci.
Vztah byl a je pro mě představa nedobytného hradu, pevnosti a souznění dvou duší. Bohužel čas a mateřství, také finance a jiné problémy současného světa si kradly kousek po kousku a nějak mi zbyla zřícenina.
Sama za sebe bych řekla, že nejsem kdoví jak spokojená, ale jde to, nepoužila bych slovo špatný vztah, asi jsem ta sobecká megera.. však mi řekjněte vy, co si myslíte, když mi manžel dneska napsal tohle:
Ach jo, už mě tzo nebaví, Aničko, pořád jsi zamračená, naštvaná a mám pocit, že si myslíš, že do práce chodím jen tobě naschvál a že tu nic nedělám a jen si užívám. Fakt mě to štve, jsem pod obrovským tlakem a stres mám i z úplně banálních věcí. Vím, že sai to sám způsobuji, ale i ty máš na tom část své viny, jsem fakt poslední dobou úplně v prdelia nevím, jak dlouho to vydržím. Potřeboval bych alespoň od tebe podržet, ale mám pocit, že nemáš zájem být m, i oporou, jsem vážně v konci psychicky. Cítím se unavený jako bych nespal. Tak prosím ber na mě trochu ohled. Nechodím tady pro sebe, alekvůli vám. Ani nevíš, jak moc ti závidím tu mateřskou, můžeš být doma a ještě dostáváš peníze. Tohle pro mě nikdo neudělá. Potřebuji načerpat životní energii ale nevím, jak.
Víte, já mu chci být oporou a chci být s ním, ale kdo podepře mě, když jsem celý den jen s naší dcerou a starám se o ni 24 hodin deně a dělám to ráda, ale pak mi nezbývá energie ani na mě, uklizeno je, čisto je, vyžehleno… Večer uspím malou a letím jak puberťák za ním, že budem spolu a on sedí dvě hodiny na záchodě s tabletem a hraje ty blbé ptáky… Nebo sedí u PC a hraje jinou hru. Že mu to není moc, když celý večer sedí u počítače, ve svém oboru IT. On je úžasný táta, ale také hledá třeba o víkendu cesty, jak malou nemít, chodí občas s kámošema na pivo, mě zbývají procházky v parku s malou. Dokonce nám uvaří o víkendu, ikdyž je pak dva dny v kuchyni výbuch… ale snaha je, tak já nevím, jak se s ním zase tak pěkně sehrát, abychom ani jeden nebyli sobec, já myslím, že jsem větší, nechodím do té práce a jsem doma.. ale už fakt nevím.
Jsme oba dospělí věk kolem 30, spolu více jak 8 let, manželé tři měsíce, 8 mi měsíční dcera..
Poradtě mi, jak se dostat na tu cestu k němu nebo já už nevím, kam tohle povede.