Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Úmrtí tchána, manžel na dně :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.10.12 14:05
Tak, byl to jeho tatínek, je jasné že se etrápí.
Musíš pochopit že každý to máme jinak a každý svůj smutek bere jinak.
Zkus s ním ale mluvit, snažit se s ním mluvit nech nepropadá smutku 
Přeji nech je brzo v pořádku a jinak upřimnou soustrast
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.12 14:06
Dej mu čas, určitě na něj netlač, čekala bych až začne mluvit sám…po smrti mamky jsem s nikým nemluvila, byla jsem radši sama, každý to snáší jinak tak trpělivost 
a hodně síly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.10.12 14:07
No jo, jenže když tomu tak propadají, co tam budu několik dnů dělat s batoletem, který nic nechápe? 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.10.12 14:08
@lukresia Jenže já potřebuju aspoň vědět, na jak dlouho tam chce jet, máme dítě a to potřebuje být oblečený, jíst spát atd..
- Citovat
- Upravit
9.10.12 14:09
Chce to čas. KAždý zvládá bolest úplně jinak. Mé kamarádce když umřela babička, kteoru milovala, tak měsíc s nikým nekomunikovala. Když mému manželovi umřel tatínek, nejhorší bylo období tak měsíc až dva po jeho smrti, kdy manželovi skutečně došlo, že už tu nikdy nebude. Každý truchlí jinak. A úmrtí rodičů je vždy absolutní šok, i když jsou staří a třeba nemocní. Ty tu pro manžela buď, nesnaž se o to m ani mluvit, ono tohle chlapům nepomáhá. JEn s ním buď, uvař mu jídlo, přitul se k němu v noci, ať ví, že tady jseš pro něj kdykoliv. JEn musíš pochopit, že teď na všechno budeš chvilku sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.10.12 14:09
Jdu hrabat to seno, pak si všechno přečtu. Děkuju za každou radu .
- Citovat
- Upravit
9.10.12 14:10
A on ti to neřekl nebo neví? řekla bych mu, že taky hlavně musíš dbát na zájmy malé, že jsi nepočítala, že tam budete kdovíjakou dobu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.10.12 14:11
@lukresia Já se ale bojím, že jim to přijde nepatřičné (jemu i rodině) po tom pohřbu a budou mít pocit, že se chovám nevhodně k jejich žalu.
- Citovat
- Upravit
9.10.12 14:12
Je to malé dítě, určitě to pochopí a třeba je prcek i rozptýlí, uvidíš že nebudeš jediná, kdo se na ní bude smát apod 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.12 14:13
Teda, asi to ode mne vyzní drsně, ale tvému muži zemřel ani ne před týdnem otec a ty jsi podrážděná, že není ok, píšeš, jak to chápeš, ale z dalšího to teda nevyplývá (u nás v rodině se to bralo jinak… volají si a podporují se ve smutku… sedí, hledí do dálky… nechtěl koupat malou… mám plno práce, nevím, co dřív… měl skoro 75…)
Upřímně. Zemřel ti otec/máma? Pokud ne, tak nevíš, jak to budeš brát. Je to jiné, než když ti zemře babička. Moje rada je: přijmi, že tvůj muž prožil ránu osudu a truchlí, vykašli se na nějakou pitomou trávu, proboha, a buď tu pro svého muže. Někdy mi připadá, že ženské vyžadují spoustu pochopení, ale potom ho neumí moc dát. Vždyť ještě nebyl ani pohřeb… Ano, pokud by se trochu nesebral po měsíci, začla bych to řešit. Ale není to ani týden. Kdybys nedejbože zemřela ty, taky bys od muže očekávala, že to do pěti dnů hodí za hlavu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.12 14:15
Nebudou to tak brát. Dítě berou všichni jinak. Někdy to naopak v truchlení pomáhá, že je tam malé dítě, musí s ním třeba někdo na procházku, budou se na něj smát, je to pro ně naděje, nový život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.10.12 14:15
@lukresia On mi ani kolem toho nic neřekne, i když se zeptám. Ani v práci v podstatě nefunguje, a to jsem si myslela, že mu práce trochu pomůže. Snažím se na něj netlačit, pomáhat, ale holt některý věci nemůžu nechat plynout. Já ani nevím, jestli chce být spíš s nima nebo se mnou, on prostě nekomunikuje. I jsem nabízela, jestli chce, ať jede už zítra, naši mi nabídli, že tam se mnou a malou pozítří pojedou a v pátek zpět, ať tam může zůstat a on nic.. Malá mi v autě nespí a jezdí nerada, sama s ní nemůžu.
- Citovat
- Upravit
9.10.12 14:15
@Bábrdl píše:
Teda, asi to ode mne vyzní drsně, ale tvému muži zemřel ani ne před týdnem otec a ty jsi podrážděná, že není ok, píšeš, jak to chápeš, ale z dalšího to teda nevyplývá (u nás v rodině se to bralo jinak… volají si a podporují se ve smutku… sedí, hledí do dálky… nechtěl koupat malou… mám plno práce, nevím, co dřív… měl skoro 75…)Upřímně. Zemřel ti otec/máma? Pokud ne, tak nevíš, jak to budeš brát. Je to jiné, než když ti zemře babička. Moje rada je: přijmi, že tvůj muž prožil ránu osudu a truchlí, vykašli se na nějakou pitomou trávu, proboha, a buď tu pro svého muže. Někdy mi připadá, že ženské vyžadují spoustu pochopení, ale potom ho neumí moc dát. Vždyť ještě nebyl ani pohřeb…
S tímto názorem z cela souhlasím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, buhužel musím poprosit o radu a váš názor. Předem píšu, že můj muž je jinak velmi silná osobnost a jeho stav je pro mě šokem. Minulý čtvrtek zemřel tchán. Byl po chemo, ale výsledky byly výborné a ještě týden před úmrtím byl v kopcích na houbách, takže to byl šok, i když jeho stav už pár dnů napovídal..Manžel byl u něj v nemocnici, zůstal pak u rodičů a domů přijel v sobotu(má to 350 km). Pohřeb bude taky v pátek, odpoledne. Mně je to strašně líto, jenže v naší rodině se to vždy bralo jako součást života, pobrečeli jsme a šli dál
. Můj muž ale sedí, hledí do dáli. Na spaní bere stilnox, který je na recept, ale od lékaře ho nemá a ani se nezeptal, jestli to smí brát, přitom se léčí s tlakem. A to nemluvím o tom, že to někdy zapije slivovicí 
. Oni si volají a přijde mi, že se navzájem v tom smutku podporují, jsou takoví. Včera hlídal malou 2 hodiny a koupat už ji jít nechtěl. Se mnou v postatě nemluví a já nevím, jak se mám k němu chovat. Dosud nejsme domluveni, kdy chce jet domů a kdy se vrátit. Já si nedovedu představit, jak tam budu s malou fungovat, když oni jsou na tom takhle.. Nakonec se na mě budou zlobit, že se chovám nevhodně, protože se s ní směju.. Teď sice tvrdí, že chápou, že je malá, tvrdí, že ne, ale já se bojím, že jim to pak vadit bude 
. Muž se mnou v postatě nemluví a já nevím, jak se mám k němu chovat. Ke všemu tu mám plno práce, nevím co dřív, mrkev pro malou v záhoně a na louce mi pod senem tleje letos zasetá tráva, a ještě abych se bála o chlapa 
.. Dámy mě je to opravdu neskutečně líto 
. Ale přece jen tchán měl skoro 75, netrápil se, do posledka byl čupr. Já se toho všeho fakt děsím, jak to malá zvládne a jak ten můj 
…