Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
prosím kdo máte (české) dítě ve škole s rozšířenou výukou Aj a ideálně druhé na běžné - má bilingva smysl?
Máme možnost dát dítě do školy, kde jedou metodu CLIL, ale logisticky je to cca 15 minut na každé cestě navíc (ani spádovou školu tedy nemáme pěšky, takže se bavíme o rozdílu 25 minut do spádové nebo 40 minut do bilingvni školy od domu).
Jsem ještě z generace, co je na tom s Aj bídně, protože nebyli učitelé, takže považuji za důležité se jí věnovat od mala. Dnes ale stejně všechny děti nonstop čumí do mobilu na reels v angličtině. Takže prosím - jak na tom jsou dnes školáci na konci běžné ZŠ s angličtinou? Má cenu „komplikovat“ si život bilingvou nebo na konci jsou na tom všichni podobně?
Edit: sama anglicky umím na úrovni B2, takže se v pohodě domluvím, ale vím, že chyby dělám a nechci je na dceru přenášet. Teď ve školce mají dvakrát týdně hodinu a řekla bych, že jí to celkem jde, tak je mi zas trochu líto zazdít to jednou hodinou týdně na spádové ZŠ, kde nemají ani odpolední kroužek, takže bych pak asi vozila někam do jazykovky.
Příspěvek upraven 30.03.26 v 13:38
Hrozí tam míň inkluze a více motivovaných dětí, méně socialnich případů. Takže rozhodně ano. Jdi do toho. Na čím lepší školu můžeš dát, tím lépe pro dítě a pro tebe taky.
Metodu neznám, ale jestli jde o první stupeň, hodně bych si ověřila, jestli je dobrý nápad dát dítě někam, kde se potká s něčím, s čím mu já sama nepomůžu (pokud anglicky umíš a jen si nevěříš a chceš, aby dítě umělo ještě líp, tak je to pasé).
Máme dítě na jazykové škole, devátá třída, má certifikáty ze 3 jazyků, druhé dítě první stupeň na běžnější ZŠ tam je zamereni výtvarne a hudební.
Tedy každou řešíme zvlášť-je to docela peklíčko, ale stojí to za to.
Asi bych zjistila, zda to bude dítěti sedět, mladší dceři by asi jazyková škola nesedla.
Ovšem rozdíly jsou velké.
Starší dcera má koncem třetí třídy A1 certifikát, mladší je na tom ve třetí třídě s vědomostmi bídně.
Učím angličtinu na běžné ZŠ.
Na konci devítky je úroveň strašně různá. Jednu z devítek jsme měli rozdělenou podle úrovně na tři skupiny, ta moje byla prostřední, bylo v ní šest dětí. Jedna holka naprosto plynulá, výborná angličtina, další dvě holky víceméně plynulá, pěkná angličtina, v podstatě bez chyb. Dva kluci ne plynulí, mluvili s chybami, ale rozhodně se domluví, řeknou všechno, co potřebují. Poslední kluk měl potíže, jídlo si objedná, na cestu se zeptá, ale na nějaké velké rozhovory to nebylo. Kolegyně měla skupinku ještě lepší než já, druhá kolegyně skupinku naopak horší.
Osmičku jsme měli taky na tři skupiny, moje byla ta nejlepší. Všechny děti v té mojí skupině se bez problémů domluvily, ti lepší plynule a bez chyb, ti slabší dělali chyby a hledali slova. Pro představu o úrovni si můžeš najít na youtube tedEd videa, s těmi jsme pracovali.
Pak jsem měla třeba šestaky, nejhorší skupinu ze tří. Někteří začínali být schopní se domluvit, ale byly to základní věci. Mně rozuměli, když jsem na ně mluvila pomalu a ukazovala, ale většina mi odpovídala česky.
Kvůli angličtině za to podle mě 30 minut dojíždění denně nestojí. Ale pokud je ta škola obecně dobrá i v jiných věcech, tak možná jo ![]()
No já bych byla opatrná, pokud dítě není jazykový typ, tak ta výuka předmětů v angličtině může být docela peklicko…
Pokud navíc ty sama jazyk neumíš, tak bude dítě v nevýhodě, pokud bude potřebovat cokoli vysvětlit, přeložit.
Znalost angličtiny není alfa a omega úspěchu v životě.
Mi se to vždy líbilo. Že děti chytají přirozeně oba nebo víc jazyků.
Když jsem dělala státnice a byla jsem na potítku, tak komise zkoušela paní, která mluví na své děti od jejich narození jen v AJ. Otec neumí jazyk, používá češtinu. Ona učí jazyk na způsob Helen Doron mnoho let. Měla na tom postavenou diplomovou práci. Docela ji tam za to grilovali. Jedna v komisi byla absolutně proti takovému nastavení dětí, že první rodný jazyk a pak světový. Bohužel jsem měla svoje starosti. Takže jsem je nemohla víc poslouchat. Zrovna takové zajímavé téma.
Moje děti se naučily aj hlavně ve virtuálním prostředí (filmy, podcasty, YT, hry…), postupně si tam našly i kamarády z celého světa, se kterými komunikují v aj. Obě mají momentálně C1, angličtinu používají bez sebemenších potíží (14 a 16 let).
Na druhou stranu věřím, že by je bilingvní škola bavila, ale asi bych kvůli tomu nevozila prvňáka 40 minut tam a zpátky. To mi přijde na maloška zbytečně moc, pokud to není nezbytně nutné.
Naše děcka čučí na Netflix. Oni si tam vlastně vše pouští buď v angličtině nebo v korejštině cosi. Je fakt, že tak se dá chytat hodně. Celkově dneska ty socky. Jak jednou člověk najede na zahraniční příspěvky. Už algoritmus hází podobné opakovaně.
@Kelsey1 píše: Více
Existuje několik průzkumu, že pouze v rodném jazyce vyjadřujeme spontánní emoce opravdu v plné míře. I když jazyk ovládáme velmi dobře, vyjadřujeme se tak nějak ploše, něco tam chybí. Právě proto jsou psychologové a další odborníci důrazně proti experimentům s tím, že rodič na dítě mluví naučeným a nikoliv rodným jazykem. Přirovnávají to k tomu, že na dítě mluví robot naprogramovaný na vřelá objetí, ale ta vřelost nejde z té podstaty jazyka.
Když bude máma dělat a dítětem „takhle jedou páni“ nebo „paci paci“, je v tom zakódována emoce z vlastního dětství, naučená anglická říkanka na podobné téma je naučená věc, z toho podvědomí (nebo čeho, omlouvám se za terminologickou nepřesnost všem odborníkům) tam nejde nic, a to dítě pak přejímá jen zlomek.
Neumím to asi lépe laicky popsat, ale četla jsem kdysi studii a dávalo mi to velký smysl. Intonaci a melodii hlasu opravdu máme tendenci měnit automaticky podle toho, jak to tam je uloženo. A právě tahle měkkost a spontaneita pak chybí.
@zrcadlo
V době státnic jejím dětem bylo 11 a 13. Ptali se jí, jestli musela řešit logopedii a nějaké potíže. Ne. Žádné potíže. Děti používají oba jazyky na stejné úrovni. Ona sama učí angličtinu mnoho let. Je tam slyšet i přízvuk. Nikdy v zahraničí nežila trvale. Jen nějaké průběžné pobyty.
@Kelsey1 píše: Více
Ono nejde o ten jazyk, ale spíš o ty emoce a pocit přijetí, ty škody to nenapáchá na jazykové úrovni, ale na té psychice, a to se často odkryje třeba až s vlastní rodinou v dospělosti ![]()
@zrcadlo píše: Více
Máš nějaký odkaz? Ráda bych si to přečetla.
Taky si nemyslím, že je dobrý nápad, aby dítěti byl vytvořen takový umělý model cizojazyčného prostředí ![]()
Sestřenice má cizojazyčné manželství, takže dítě je přirozeně vícejazyčné. Ona ten jazyk učí i na Karlově, přesto jí dítě říká, mami, prosím, ty pohádky v nechej číst tátu, máš divný přízvuk ![]()
Snaha některých rodičů o vícejazyčnost je až urputná
@Menton píše: Více
Já to četla u spolužačky psycholožky v rámci třídního srazu, kdy jsme probírali situaci u spolužáka žijícího v zahraničí, kde to bylo ještě komplikovanější, že jeho žena neovládala češtinu, on neovládal její jazyk a spolu mluvili bezvadnou angličtinou, ale pracovali v zemi, kde byl primární jazyk ještě jiný
. Hodně to řešili, ale nakonec fakt na dítě žena mluvila svým, on česky, a spolu anglicky, dítě dali do anglické mezinárodní školky, a potom se přestěhovali do země s národním jazykem anglictina. Občas to říkali pro toho druhého nejdřív rodným jazykem a pak anglicky, aby druhý rodič věděl, a oba se se ženou právě shodli, že říkají to samé, a melodie a intonace je úplně jiná, jak kdyby to prekladala AI.
Odkaz tak nemám, dávala mi to ona číst, zkusím pohledat, ale už je to osm let.
Ja bych s takovými věcmi počkala, az jak bude dite ve skole delsi dobu. Nevis, jak mu učení půjde, nevíš, jestli bude studijní typ, jestli mu půjdou jazyky… pokud by dite melo plavat v nějakém předmětu, tak rozhodne nepomůže, ze mu to nekdo bude vysvětlovat v angličtině. Kor pokud spolu doma se budete ucit v češtině. V dětství jsem mela kamarádku na francouzské skole, byla průměrná a dost se tam trápila. Ambice rodicu byly vetsi nez její schopnosti. Jiné by to bylo ve skole s rozšířenou výukou jazyků, ale výuka komplet v aj je za me do budoucího života zbytecna. Jazyk je skvělá vec, ale ne ta jedina důležitá.