Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V posledních letech mě napadá myšlenka jestli je se mnou něco špatně chtěla bych se zeptat zda to má někdo taky takto
Mám obavy zda dostatečně vnímám své blízké konkrétně rodiče v důchodu. l Je mi 48 let a mám starosti finanční, zdravotní, partnerské je toho spoustu. Ale snažím se.
Jenže rodiče mají 82 a 79 let a potřebují také zájem a podporul. Miluju je ale registruju u sebe že kolikrát jen přikyvuju a stejně nevnímám co moc říkají protože mám v hlavě své starosti. l Snažím se jsem s nimi velmi často, uklidím věnuju se ale někdy prostě mi připadá " že mě jejich téma nezajímá",..tím nemyslím zdravotní atd. ale jiné..prostě přikyvuju a jsem myšlenkama jinde a je mi to líto…jsem zlá? ![]()
Nejsi zlá ani sobec. Protože kdybys byla tak by tě takovýhle způsob uvažování vůbec nenapadl. A podle mě tohle přikyvování a v hlavě něco úplně jiného dělá spousty lidí.
já to třeba dělám taky když mi moje babička začne vyprávět o lidech které neznám a v životě jsem neviděla. ![]()
@Beki člověk prostě občas vypne..pokud jsou to nepodstatné věci, tak to vůbec neřeš.. problém by byl, pokud by šlo o důležité věci ![]()
@Beki píše:
V posledních letech mě napadá myšlenka jestli je se mnou něco špatně chtěla bych se zeptat zda to má někdo taky takto
Mám obavy zda dostatečně vnímám své blízké konkrétně rodiče v důchodu. l Je mi 48 let a mám starosti finanční, zdravotní, partnerské je toho spoustu. Ale snažím se.
Jenže rodiče mají 82 a 79 let a potřebují také zájem a podporul. Miluju je ale registruju u sebe že kolikrát jen přikyvuju a stejně nevnímám co moc říkají protože mám v hlavě své starosti. l Snažím se jsem s nimi velmi často, uklidím věnuju se ale někdy prostě mi připadá " že mě jejich téma nezajímá",..tím nemyslím zdravotní atd. ale jiné..prostě přikyvuju a jsem myšlenkama jinde a je mi to líto…jsem zlá?
Myslím si, ze jseš mnohem lepší potomek starších rodičů nez mnozí jini.
Je to bezohledné, myslet jen na sebe. Rodiče se o vás starali x let. Musí se cítit odstrčení
Sobec vubec nepremysli jako ty. Takze sobec rozhodne nejsi.
Proste jsi vycerpana, mas toho moc. Aby jsi mohla druhym davat energii, tak musis sama nejakou mit.
@Beki píše:
V posledních letech mě napadá myšlenka jestli je se mnou něco špatně chtěla bych se zeptat zda to má někdo taky takto
Mám obavy zda dostatečně vnímám své blízké konkrétně rodiče v důchodu. l Je mi 48 let a mám starosti finanční, zdravotní, partnerské je toho spoustu. Ale snažím se.
Jenže rodiče mají 82 a 79 let a potřebují také zájem a podporul. Miluju je ale registruju u sebe že kolikrát jen přikyvuju a stejně nevnímám co moc říkají protože mám v hlavě své starosti. l Snažím se jsem s nimi velmi často, uklidím věnuju se ale někdy prostě mi připadá " že mě jejich téma nezajímá",..tím nemyslím zdravotní atd. ale jiné..prostě přikyvuju a jsem myšlenkama jinde a je mi to líto…jsem zlá?
Sobecký potomek fakt jedná a přemýšlí jinak ![]()
Jsi báječná dcera. ![]()
@Anonymní píše:
Je to bezohledné, myslet jen na sebe. Rodiče se o vás starali x let. Musí se cítit odstrčení
Anonymní „hrdinský“ výkřik?
Odtajni se a pojď pokecat o vztazích rodiče - děti. ![]()
Nejsi sobec, rodičům se věnujes, pomáhás jim, travis s nima čas, to je podstatne. Mě taky casto nezajímá co mi vykládá můj táta, bezvýznamné drby, co kdo, kde. Jako sobec si kvůli tomu nepřipadam.
Mám to stejně, jsem mladší je mi 41. Rodiče 63 a 66 a taky mám takové pocity. Udělám vše, co potřebují, ale občas se přístihnu, že mamku málo poslouchám. Pak mám výčitky, kdyz jí třeba víkend, kdy jsou děti u táty a my s novým mužem dohánime resty, nezavolám a nebo se tam nestavím. Někdy to dělám bohužel i dětem a to mám výčitky šílené. Že je neposlouchám, jak bych měla. Protoze chci vše stihnout. Mám psychicky náročnou práci. A do toho spoustu dalších věcí. Finanční věci naštěstí v pohodě. Ještě toho trochu v dnešní době a jdu si to hodit.
Chápu těi, ano nevíš jak moc.
v noci se někdy probudím a říkám si, jestli jsem vše všude zařídila. Mám obavy, aby třeba děti měly vše do školy o co si řekly a co maji mít. Abych na to nezapomněla.
Mám diář narvaný, spustu pracovních věcí a dalších. Někdy tupě hledím před sebe a jen dýchám. Snažím se být šťastná.
Nejsi sobec ani špatné dítě. Jen toho máš moc. Ale úplně to samé cítím já. ![]()
@Beki píše:
V posledních letech mě napadá myšlenka jestli je se mnou něco špatně chtěla bych se zeptat zda to má někdo taky takto
Mám obavy zda dostatečně vnímám své blízké konkrétně rodiče v důchodu. l Je mi 48 let a mám starosti finanční, zdravotní, partnerské je toho spoustu. Ale snažím se.
Jenže rodiče mají 82 a 79 let a potřebují také zájem a podporul. Miluju je ale registruju u sebe že kolikrát jen přikyvuju a stejně nevnímám co moc říkají protože mám v hlavě své starosti. l Snažím se jsem s nimi velmi často, uklidím věnuju se ale někdy prostě mi připadá " že mě jejich téma nezajímá",..tím nemyslím zdravotní atd. ale jiné..prostě přikyvuju a jsem myšlenkama jinde a je mi to líto…jsem zlá?
Buďte v klidu, chováte se naprosto normálně. Staráte se o ně, často je navštěvujete, a že někdy v duchu myslíte na něco jiného, je naprosto běžné, to si nevyčítejte, zvlášť když se nejedná o nic důležitého. Však oni o tom nevědí. Jste hodná dcera. ![]()