Chci se rozejít, máme však dítě

Anonymní
30.12.19 07:05

Chci se rozejit, mame vsak dite.

Dobre rano,
skoro jsem nespala, jak moc premyslim o tom, jak se normalne v klidu rozejit, i kdyz je v tom dcerka.. Uvitala bych nejakou podobnou zkusenost, zda-li mate..? Problem je, ze nas vztah uplne citove ochladl. Neni to ten tip vztahu, kde se nikdo nesnazi, naopak. My se snazime vlastne porad-kvuli dcerce. Budou ji 4 roky a i kdyz jsme s partnerem 11 let, zhruba 8 let co jsme byli spolu, jsem zjistila, ze me x let podvadel. Nekolikanasobne nevery mi priznal, kdyz jsem byla tehotna a to kapl bozskou jedine tim, ze jsem na jednu omylem narazila v mobilu. Jenze jsem si rekla, ze i kdyz to moc boli, tak si dcera zaslouzi otce. Dame mu spolecne sanci. Bylo to neuveritelne, ale on dcerku strasne miluje a pomahal mi s cim mohl. Myslim, ze je i verny. Bohuzel se nase nazory na vychovu lisi, a nejen na ni, vlastne jsme se uplne kazdy zmenili, jakoby odcizili. Jakobychom byli jen dva sousede, spolubydlici.. Ani sex uz spolu skoro nemame, nebavi me to, i kdyz on by chtel. Nevim jestli to jen dozniva to co se stalo v minulosti, ale nechci uz dal pokracovat v tomto divnem vztahu, kde je muj partner dobrym otcem, ale spatnym muzem pro me. Ani uz nemame potrebu se zeptat, jak se druhy mel, neobejmeme se.. Mazlime se jen kazdy zvlast s dcerkou.. Uz jsme o tom mluvili, a xkrat zkouseli hrat si na spokojenou rodinku. Me je ale uvnitr do place, citim se sama a mam dojem, ze jsme kazdy uplne jinde. Jenze on mi zacal pomalu vyhrozovat, ze pokud se rozejdeme, ze malou chce mit co nejvic a kdybych mu ji nepujcovala treba na tyden, ze to da k soudu, a ze ji beru tatinka! Pritom byl ten, co moji lasku a vsechno narusil. Ja ji tatu brat nechci, mohla by k nemu kdykoliv by chtela! Ale tyden?? Vzdyt ani beze me neni schopna usnout. Ja ji miluji nade vse, ale stastna s nim uz nejsem. Delali jsme uz snad vse. Spolecne vylety, zazitky.. vzdy se u toho max. pohadame o prkotinach.. Ja bych chtela dat dcerce priklad toho, jak to vypada, kdyz se maji dva radi, jak je to fajn, pohoda a prima.. Ale hrat si na to je pro me vycerpavajici a navic si i troufam rict, ze nam to tak docela nebasti.. Ted se ale bojim, ze kdyz se rozejdeme, bude mi partner delat problemy.. Nekdy si rikam, ze jsem to mela utnout kdyz jsem se dozvedela ty nevery, ale pak se kouknu jak spolu dovadeji, ze jsem za to rada, ze jsem mu sanci dala. Jen neco ve me uz nechce jit dal.. Nic me nebavi, tesi me jen dcerka. Lezou mi na nervy nase denodenni dohady a vymeny nazoru a pak se na spolecny obed usmivat a delat, ze toho muze miluji. Toho, co mi vzal veskere sny a ze mi jeho laska k dceri bohuzel nikdy nevynahradi to, co mi kdysi provedl. A ja si tak dlouho myslela, ze jo. Nestaci mi to. I ja potrebuji citit lasku a ne si na ni jenom hrat. Nevim co delat.. Nemuze dcerku ziskat do opatrovnictvi? Nejsme sezdani, jen zijeme pohromade. Budu rada, pokud mi nekdo napise sve zkusenosti, ci radu. Poprosim anonymne, chodi sem znami.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
75964
30.12.19 07:17

Ne, do pece ji nejspis neziska, ale nevidim duvod, proc byste nemohli mit stridavou peci, evidentně se o dcerku stara, ma s ni vztah, tak jen protoze ty si to bez ni neumis predstavit, neni duvod pro to abys ji mela v peci ty. A stridani nemusi byt po tydnu, muzete se dohodnou na kratsim intervalu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7579
30.12.19 07:35

Tak po vašem rozchodu to evidentně skončí u soudu. Jelikož OBA rodiče mají dělat kompromisy. Do výhradní péče ji nejspíše nezíská, ale pravidelný styk určitě ano nebo střídavou péči a s tím se VY musíte srovnat. On je její rodič úplně stejně jako vy a má úplně stejná práva.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.12.19 07:42

Anonymně, nechci to propírat pod svým nickem. My podobnou krizi měli, vlastně od narození dcery do jejích cca dvou a půl let. Nevěry v tom nebyly, jen se manžel choval jako samostatná jednotka a mě bral hlavně jako funkční spotřebič. Já jsem si po narození dcery zas vyřešila spoustu vlastních potíží z minula, začala jsem se mít ráda, měla jsem přátele, koníčky… no totálně jsme šli jinými směry, spojovala nás jenom dcera. Taky jsem se cítila vnitřně úplně mrtvá, že s tímhle člověkem musím žít a hrát si na spokojenou rodinu… Znáš takový to rčení „fake it till you make it“? Tak to u nás fungovalo stoprocentně. Tak dlouho jsme se tvářili že fungujeme, až jsme došli do bodu, kdy jsme skrz několik velmi ostrých a bolavých hádek (nemyslím takové to dohadování se o blbostech, byla to fakt jízda - ne ve smyslu sprostých slov nebo podobných extempore, jsme civilizovaní lidé) zjistili, že jsme sice krok před rozvodem, ale rozvést se ve skutečnosti nechceme. A podařilo se nám zjistit, proč vlastně jdeme každý jiným směrem, proč se cítíme v tom vztahu sami a co je potřeba udělat aby to fungovalo (docela pomohlo že manžel vystudoval psychologii a já mám za sebou psychoterapii, takže víme jak do problémů šťourat a kde hledat příčiny - jinak doporučuju manželskou poradnu). A najednou to fungovat začalo a celkem úspěšně funguje :)
No a pokud se opravdu chcete rozejít, tak samozřejmě může dostat střídavou péči, proč by ne, on je otec stejně jako ty matka, a podle tvého popisu je to asi i dobrý otec, takže není důvod proč by si měl dceru „půjčovat“ zatímco ty ji budeš mít ve výhradním vlastnictví, takhle to nefunguje ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
3821
30.12.19 07:59

Je mi to líto, ale připrav se na střídavou péči, pokud odejdeš teď..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19660
30.12.19 08:02
@Anonymní píše:
Dobre rano,
skoro jsem nespala, jak moc premyslim o tom, jak se normalne v klidu rozejit, i kdyz je v tom dcerka.. Uvitala bych nejakou podobnou zkusenost, zda-li mate..? Problem je, ze nas vztah uplne citove ochladl. Neni to ten tip vztahu, kde se nikdo nesnazi, naopak. My se snazime vlastne porad-kvuli dcerce. Budou ji 4 roky a i kdyz jsme s partnerem 11 let, zhruba 8 let co jsme byli spolu, jsem zjistila, ze me x let podvadel. Nekolikanasobne nevery mi priznal, kdyz jsem byla tehotna a to kapl bozskou jedine tim, ze jsem na jednu omylem narazila v mobilu. Jenze jsem si rekla, ze i kdyz to moc boli, tak si dcera zaslouzi otce. Dame mu spolecne sanci. Bylo to neuveritelne, ale on dcerku strasne miluje a pomahal mi s cim mohl. Myslim, ze je i verny. Bohuzel se nase nazory na vychovu lisi, a nejen na ni, vlastne jsme se uplne kazdy zmenili, jakoby odcizili. Jakobychom byli jen dva sousede, spolubydlici.. Ani sex uz spolu skoro nemame, nebavi me to, i kdyz on by chtel. Nevim jestli to jen dozniva to co se stalo v minulosti, ale nechci uz dal pokracovat v tomto divnem vztahu, kde je muj partner dobrym otcem, ale spatnym muzem pro me. Ani uz nemame potrebu se zeptat, jak se druhy mel, neobejmeme se.. Mazlime se jen kazdy zvlast s dcerkou.. Uz jsme o tom mluvili, a xkrat zkouseli hrat si na spokojenou rodinku. Me je ale uvnitr do place, citim se sama a mam dojem, ze jsme kazdy uplne jinde. Jenze on mi zacal pomalu vyhrozovat, ze pokud se rozejdeme, ze malou chce mit co nejvic a kdybych mu ji nepujcovala treba na tyden, ze to da k soudu, a ze ji beru tatinka! Pritom byl ten, co moji lasku a vsechno narusil. Ja ji tatu brat nechci, mohla by k nemu kdykoliv by chtela! Ale tyden?? Vzdyt ani beze me neni schopna usnout. Ja ji miluji nade vse, ale stastna s nim uz nejsem. Delali jsme uz snad vse. Spolecne vylety, zazitky.. vzdy se u toho max. pohadame o prkotinach.. Ja bych chtela dat dcerce priklad toho, jak to vypada, kdyz se maji dva radi, jak je to fajn, pohoda a prima.. Ale hrat si na to je pro me vycerpavajici a navic si i troufam rict, ze nam to tak docela nebasti.. Ted se ale bojim, ze kdyz se rozejdeme, bude mi partner delat problemy.. Nekdy si rikam, ze jsem to mela utnout kdyz jsem se dozvedela ty nevery, ale pak se kouknu jak spolu dovadeji, ze jsem za to rada, ze jsem mu sanci dala. Jen neco ve me uz nechce jit dal.. Nic me nebavi, tesi me jen dcerka. Lezou mi na nervy nase denodenni dohady a vymeny nazoru a pak se na spolecny obed usmivat a delat, ze toho muze miluji. Toho, co mi vzal veskere sny a ze mi jeho laska k dceri bohuzel nikdy nevynahradi to, co mi kdysi provedl. A ja si tak dlouho myslela, ze jo. Nestaci mi to. I ja potrebuji citit lasku a ne si na ni jenom hrat. Nevim co delat.. Nemuze dcerku ziskat do opatrovnictvi? Nejsme sezdani, jen zijeme pohromade. Budu rada, pokud mi nekdo napise sve zkusenosti, ci radu. Poprosim anonymne, chodi sem znami.

V klidu si sedněte a domluvte se, jak by to šlo vyřešit. Vztah už zřejmě nezachráníte, ale nyní je potřeba udělat maximum proto, aby to dcerku zatížilo, co nejméně. Ustoupit budete muset oba, i ty. Jak by si to on představoval? Týden v kuse? Nebo by stačilo třeba každý den na hodinku a pak by spala u tebe? Dokázal by se o ni tak dlouho postarat? Co školka? druhé bydlení?
Reálně má dost velkou šanci na hodně rozšíření styk až střídavou péči, zkuste se domluvit v klidu, ať nejsou naschvály nebo tím netrpí dcera. Ale i ty mu musíš vyjít vstříc…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3271
30.12.19 08:05

Sla bych do mazelske poradky a zkusila vztah zachranit. Bojovala bych do posledni chvile a zkusila vsechny moznosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21217
30.12.19 08:42

Priprav se na stridavou peci, on je otec stejne jako ty matka…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30465
30.12.19 08:46

Párová terapie. Když nepomůže, tak rozchod.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19660
30.12.19 08:52
@sediza píše:
Je mi to líto, ale připrav se na střídavou péči, pokud odejdeš teď..

u 4 letého dítka se to nedá říct takto najisto, jsou okresy, kde střídavku s ohledem na nízký věk dítka nedávají, a pak máš okresy, kde věk až tak neřeší...…….

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30.12.19 08:54

Otázka je jestli na tom Vašem vztahu něco zachránit jde? Jestli jste oba ochotni udělat takové změny na sobě samém, aby jste spolu vyšli jako partneři a vykřesali z toho i ztracenou intimitu.
U takhle malých dětí o střídavé péči má rozhodovat psycholog, jestli je dítě připravené. U malých dětí, je hloupé to, že si nedokážou vysvětlit, proč maminka a tatínek už nejsou spolu a moc dobře to nenesou. Mám asi 5 kamarádek, co mají stridavou péči a jen 2 deti od jedné z nich si na to zvykli, že to tak je. Ale i oni se že začátku třeba pocuravali, jeden chvilku nemluvil. Jedná z kamarádem má 11 letou dceru od 5 lety střídava péče, po týdnu, po každé když jde k otci pláče, že tam nechce. Už by si mohla říct, kde chce být, ale bojí se otce i prarodičů, protože to jednou udělala a víkend 1× za 14 dní, se na ni sebehli, jak supy a co jim to dělá a udělala… A těžká citová vydiracka, takže se bojí, vůbec říct, že tam nechce. Chodí s mamkou k psychologovi a stejně to nepomáhá. Já jsem zastáncem, že dítě patří oběma, ale děti mají mít jeden domov, jeden řád a ne 2 rodiny, kde po nich chce každý něco jiného…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30465
30.12.19 08:59
@Štěpánka Kl píše:
Otázka je jestli na tom Vašem vztahu něco zachránit jde? Jestli jste oba ochotni udělat takové změny na sobě samém, aby jste spolu vyšli jako partneři a vykřesali z toho i ztracenou intimitu.
U takhle malých dětí o střídavé péči má rozhodovat psycholog, jestli je dítě připravené. U malých dětí, je hloupé to, že si nedokážou vysvětlit, proč maminka a tatínek už nejsou spolu a moc dobře to nenesou. Mám asi 5 kamarádek, co mají stridavou péči a jen 2 deti od jedné z nich si na to zvykli, že to tak je. Ale i oni se že začátku třeba pocuravali, jeden chvilku nemluvil. Jedná z kamarádem má 11 letou dceru od 5 lety střídava péče, po týdnu, po každé když jde k otci pláče, že tam nechce. Už by si mohla říct, kde chce být, ale bojí se otce i prarodičů, protože to jednou udělala a víkend 1× za 14 dní, se na ni sebehli, jak supy a co jim to dělá a udělala… A těžká citová vydiracka, takže se bojí, vůbec říct, že tam nechce. Chodí s mamkou k psychologovi a stejně to nepomáhá. Já jsem zastáncem, že dítě patří oběma, ale děti mají mít jeden domov, jeden řád a ne 2 rodiny, kde po nich chce každý něco jiného…

Taky si myslím. Nechat dítě ve stejném pokojíčku. Nestřídat dva domovy. Ať se střídají po týdnu rodičové a za pár týdnů toho budou mít plné zuby.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30.12.19 09:12

@Russet neumím si představit, že bych se jako dítě harcovala, každý týden jinam… Myslím, že ten dnešní módní trend je i u nekterych chlapů, kvůli tomu, aby na děti nemuseli tolik a nebo nic platit. Vím, že brácha s tím přišel z práce, že se s chlapama bavili, že kdyby se museli rozvádět, tak chtějí stridavou, aby neplatili alimenty. Jestli takhle fakt někdo uvažuje, tak to je pak ještě horší, chudák dítě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
75964
30.12.19 11:42

@Štěpánka Kl Jasne a harcovat se tam na víkend je uplne ok. A jako bonus prijit o kontakt s otcem :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.12.19 11:45

Mnohokrat Vam dekuji za Vase nazory a zkusenosti! To, ze by dcerka pendlovala ala stridava pece, s tim rozhodne take nesouhlasim. Nejlepsi by bylo, kdyby se s nim dalo uplne normalne domluvit a resit to mimo soud. Ja mu malou nebudu branit pujcovat, to urcite ne, ale jak tu nekdo psal, aby spala stridave nekde u nej v byte kde do toho bude mit treba pokazde jinou pani me teda dost desi. Takze spani, vse u me a pouze navstevy. To by bylo pro me i dcerku si myslim idealni. Stejne ho vida jen vecer pred usnutim a o vikendech jeden den. Jak rikate je to hodne na domluve. A ciste teoreticky, je pro dite podle vas lepsi zit v rodine kde se rodice uz nemaji radi, nebo kdyz jsou rodice v pohode ale kazdy zvlast? Me prislo driv jako horsi aby nemela tatu ale ted to citim uplne jinak. A jen mam strach aby nezačal se ohanet tim jake ma pravo a kdesi cosi. Znam ho, je schopen zaplatit si poradneho advokata a dcerku mi sebrat, a tak si pripadam tak trochu jako rukojmi.. Proste v pasti. Muzu jeste naposled zkusit tu poradnu, ale copak poradna umi cloveka primet znovu milovat? :think: autorka

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat