Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych mu byla oporou ale zase bych se nevtírala. Neber to zle, každý smutek prožívá jinak. Dokud za Tebou nepřijde, nech ho samotného… I to je podpora. ![]()
PS: Přesně. Řekla bych třeba: Já cháli tvou ztráttu ale to neznamená že se ke mě budeš chovat tak hnusnè.. a bla bla.. ty ho znáš nejlépe..Víš jak na něho.
@Lu66 dekuji. Nechávám ho dýchat a nevtiram se. O víkendu chci jít na procházku do přírody. Myslíš, že ho mám vzít sebou? Nebo ho nechat doma? Nechci ho zbytečně stresovat, ale myslím si, že by mu to pomohlo. V této situaci jsem poprvé, tak to nechci zkazit.
záleží mi na něm a vím, že ho to bolí. ![]()
@Anonymní píše:
@Lu66 dekuji. Nechávám ho dýchat a nevtiram se. O víkendu chci jít na procházku do přírody. Myslíš, že ho mám vzít sebou? Nebo ho nechat doma? Nechci ho zbytečně stresovat, ale myslím si, že by mu to pomohlo. V této situaci jsem poprvé, tak to nechci zkazit.záleží mi na něm a vím, že ho to bolí.
Tak se ho zeptej. Jdu do přírody, jdeš se mnou? A nechat ho ať si řekne co chce. Když nebude chtít, tak ho nepřemlouvat.
Znýmý trpěl depresemi, ale vše bylo pomocí léků pod kontrolou. Když mu zemřela matka, cca v jeho 50ti letech, tak se stav rychle zhoršil a dnes je v částečném invalidním důchodu. Co takhle zkusit vyhledat odbornou lékařskou pomoc?
Nech ho chvíli být. Shodou okolností jsem s byvalim resila podobnou věc, take mu zemřel oblibeny bratranec (ale pri autonehodě) a nesl to špatně, dost kvůli tomu pil (jakože odpopedne odešel a přišel druhy den až kdo ví kdy…). Časem to pak přešlo. Tak uvidíš, buď takhle potrebuje truchlit a časem to přejde a nebo proste je takovej a teď se teprve vybarvil.
Jak je na tebe zlej? Ono zase všechno má své meze i v kriticke situaci…
@majuska852 dva týdny mi nepřijdou dost, ale já nejsem rohožka, aby po mě manžel šlapal. Ignoruje a vysmívá se veškerým snahám o pomoc. Tvrdí, že to je tím, že všechno musí dělat sám. Přitom vařím, Peru… Dělám vše, co se očekává…a stejně to je málo. ![]()
@Anonymní píše:
@LadaSva to zkusím nadhodit a hned hádka
Tak asi na to musí přijít sám. Ony jsou totiž jenom dvě možné cesty. Buďto to časem zpracuje sám, nebo se to prohloubí a stejně tu pomoc bude muset vyhledat. V obou případech budete trpět vy.
@LadaSva zažili jsme toho hodně i fakt ostré hádky, ale co se děje teď… Na to nemám slov. Snad mu to dojde
@Anonymní píše:
@majuska852 dva týdny mi nepřijdou dost, ale já nejsem rohožka, aby po mě manžel šlapal. Ignoruje a vysmívá se veškerým snahám o pomoc. Tvrdí, že to je tím, že všechno musí dělat sám. Přitom vařím, Peru… Dělám vše, co se očekává…a stejně to je málo.
Tak se prostě odkopal a ukazuje jakej je ve skutečnosti ![]()
@Anonymní píše:
@majuska852 dva týdny mi nepřijdou dost, ale já nejsem rohožka, aby po mě manžel šlapal. Ignoruje a vysmívá se veškerým snahám o pomoc. Tvrdí, že to je tím, že všechno musí dělat sám. Přitom vařím, Peru… Dělám vše, co se očekává…a stejně to je málo.
Tak ho nech úplně být…já bych si ho nevšímala…nesnažila se mu pomoc, u něj to evidentně nemá smysl…ale podle toho co píšeš, je to jen vyšší level toho, jak se chová normálně…
@Anonymní píše:
@majuska852 dva týdny mi nepřijdou dost, ale já nejsem rohožka, aby po mě manžel šlapal. Ignoruje a vysmívá se veškerým snahám o pomoc. Tvrdí, že to je tím, že všechno musí dělat sám. Přitom vařím, Peru… Dělám vše, co se očekává…a stejně to je málo.
Promiň, ale jak moc se mu s tím vnucuješ? Vždyť jsou to teprve dva týdny. Zeptala bych se 1× a dost ![]()
(A nevím teda kdo od tebe co očekává ale pokud se někomu snažíš zavděčit s domácími pracemi, tak vždy skončíš jen jako rohožka, to jen tak mimochodem)
@Anonymní píše:
@majuska852 dva týdny mi nepřijdou dost, ale já nejsem rohožka, aby po mě manžel šlapal. Ignoruje a vysmívá se veškerým snahám o pomoc. Tvrdí, že to je tím, že všechno musí dělat sám. Přitom vařím, Peru… Dělám vše, co se očekává…a stejně to je málo.
Zaprvé, tu rohožku ze sebe děláš sama, tím jak mu podstrojuješ.
A za druhé, co sis našla to máš-špatné vlastnosti se budou věkem akorát zvýrazňovat.
@Anonymní píše:
@majuska852 dva týdny mi nepřijdou dost, ale já nejsem rohožka, aby po mě manžel šlapal. Ignoruje a vysmívá se veškerým snahám o pomoc. Tvrdí, že to je tím, že všechno musí dělat sám. Přitom vařím, Peru… Dělám vše, co se očekává…a stejně to je málo.
Tak to budeš dělat vždycky všechno málo, smrt nesmrt. Vykašlal bych se na něj. Nech ho být a věnuj se sobě.
Zdravím všechny.
Jdu si pro radu jak zvládat situace. Mám manžela, děti nemáme. Jsme spolu 4 roky. Manžel je cholerický, ale nikdy to nebylo tak vážné, jak doteď. Zemřel mu bratranec. Upozorňuji, že doteď bylo vše v pořádku. K věci. Smrt není nic příjemného pro nikoho. Bohužel, tak či tak, jednou tam půjdeme všichni. Rozhodně nezlehčuji situaci. Sama jsem si tím prošla. Každopádně jsou to dva týdny. Týden bylo vše v pořádku a tento týden je to jako na trní. Manžel nervózní, zlý, vše mu vadí a vše co udělám, mu vadí. Snažím se mu do jisté míry vyhýbat. Bohužel to už vážně dost přehnal a nedá mi to spát. Když jsem se ho snažila zeptat, co se děje, nebo jestli nepotřebuje pomoc, odsekl mi a řekl NIC. S bratrancem měli hezký vztah, vyprávěl mi spousta historek, bohužel jeho bratranec byl alkoholik. A stalo se mu to osudným. Prosím pouze o rady, kdo má doma takovouhle povahu a jak zvládat situace. Abych dodala za sebe, to, že mu někdo zemřel, ho neoprávnuje se chovat ke mě, jako k odpadu. A taky chápu, že člověk potřebuje čas.
Děkuji všem za možné rady. Zakladatelka