Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chování kamarádky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.6.18 15:35
Tak to je typická Jájá.
Dej ji vale nebo jo dej najevo, že nebudeš poslouchat jen ty ji. Mám taky takové známé ale kamarádku ne. Člověk se jasně potřebuje vykecat a pomoci, ale měl by i oplacet a pokud to nedělá a tobě se už ani nechce tak se do toho netlač. Zajdi za ní jen když sama budeš chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.18 15:40
Souhlasím s Martha03.
Mám také taky jednu takovou „kamarádku“, která celou dobu, co se známe tj asi 9 let hledala kluka, pořád chodila na rande, pořád jsem to s ní musela řešit, všechny její problémy. Před rokem si našla kluka a od té doby jsme se neviděly. Občas si napíšeme a mezi řečí mi tak řekne, že se zasnoubili a vlastně je asi možná těhotná. Ale už jsem si uvědomila, že já takovýho člověka v životě nepotřebuju a ani nechci mít.
Tohle jednostranné sání energie je tak sobecký!
Takže myslím, že na tuhle „kamarádku“ by ses měla vykašlat a bude ti líp a nebudeš řešit, že jí věnuješ všechen čas a ona tobě ne.
Uleví se ti, věř mi 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.6.18 15:41
@Anonymní píše:
@Russet co znovu?
Už jsem to opravila. Spletla jsem se. Dopoledne tu byla podobná diskuze 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.18 15:45
@Anonymní píše:
Souhlasím s Martha03.Mám také taky jednu takovou „kamarádku“, která celou dobu, co se známe tj asi 9 let hledala kluka, pořád chodila na rande, pořád jsem to s ní musela řešit, všechny její problémy. Před rokem si našla kluka a od té doby jsme se neviděly. Občas si napíšeme a mezi řečí mi tak řekne, že se zasnoubili a vlastně je asi možná těhotná. Ale už jsem si uvědomila, že já takovýho člověka v životě nepotřebuju a ani nechci mít.
Tohle jednostranné sání energie je tak sobecký!
Takže myslím, že na tuhle „kamarádku“ by ses měla vykašlat a bude ti líp a nebudeš řešit, že jí věnuješ všechen čas a ona tobě ne.
Uleví se ti, věř mi
Asi ano. Ona mi taky pomohla, třeba materiálně, to zas jo, ale mě prostě chybí to že za ní mohu jít když mi není dobře. Teď ty nemoci dětí jsem fakt blbě snášela a ona se fakt ani neozvala 
nebo jsme plánovaly narozeninovou oslavu dětí, já nakoupila, pak jsme onemocněli a že to uděláme příští týden. No a ona pak přišla s tím, že není čas a kdesi cosi, takže dárky jsme si předali jen tak, když jsme se viděli a čau. Fakt mě to mrzí
- Citovat
- Upravit
4.6.18 15:47
Jo takovou kamarádku jsem měla v dětství a pubertě, všechno muselo šlapat podle ní. Když jsem se konečně vzbouřila, tj. odmítla jsem se rozejít s klukem (teď je to můj manžel) jenom kvůli tomu, že jí vztah nevydržel, tak jsem zjistila jaká je, začala mě mezi známými (naštěstí jsem měla ještě jiný okruh kamarádek, které neznala) pomlouvat takovým způsobem, že jsem ráda, že už jí nemusím vídat. Takže pokud máte pocit že do přátelství jenom vkládáte, ale nic za to nedostanete, je lepší takové přátelství nechat vyšumět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.18 15:50
Úplně chápu, že tě to mrzí. Je to nepříjemný 
Ale když se ti tohle nelíbí, tak bych jí to řekla. Pročistí to mezi vámi vzduch a buď se polepší nebo to bude stejný a ty si akorát můžeš říct, ať jde někam a už jí nevyhovovat jen když ona bude chtít 
- Citovat
- Upravit
4.6.18 15:52
Promiň, ale já tomu nerozumím - na jednu stranu píšeš, že tě mrzí ticho po pěšině, že se neozve, na kafe nezajde atd…; ovšem druhým dechem dodáš, že jste se potkaly, ona navrhla setkání, a tobě že se nechce, že skáčeš jak ona píská…
Tak co teda vlastně chceš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.18 15:55
@Anonymní píše: Úplně chápu, že tě to mrzí. Je to nepříjemný
já jsem naznačovala, neřekla jsem jí to tedy naplno. Ale vždy to vlastně otočila proti mě s tím, že si mám najít i jiné kamarádky a že ona toho má prostě víc než já. Takže jakože jí vlastně závidím nebo co. Já víc kamarádek ale nepotřebuji, nikdy jsem na to nebyla stavěná, jsem ráda sama, vždy jsem měla jednu nebo dvě. A mám známé a aktivity, v pohodě se bez ní obejdu, o to mi nejde. Jen si myslím, že kamarádství takhle nefunguje.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.6.18 15:58
@bjetuschka no právě. Když jsem potřebovala a chtěla já, tak neodepsala. A když teď zve ona, tak já mám běžet? V tomhle by podle mě měl být nějaký soulad. Podotýkám, že jsme se potkaly náhodou, kdybychom se nepotkaly, věřím v ticho po pěšině dál.
- Citovat
- Upravit
4.6.18 16:02
Jiný už to nebude. taky jsem zažila. přeřaď ji do kategorie „známá, sobeček“ a už od ní nic nečekej, nebo budeš zklamaná ještě mockrát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.18 16:09
Děkuji všem potřebovala jsem nezaujatý názor, jestli náhodou nejsem vadná a nedělám zbytečně dusno 
zařídím se podle toho, moc díky
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Když jsem se přistěhovala před pár lety, seznámila jsem se s kamarádkou, máme stejně staré děti, podobné zájmy. Od té doby Jsme skoro vždy podnikali větší akce (výlety, dětské akce) spolu, byly jsme venku skoro každý den. Prostě jsem jí brala jako dobrou kámošku (já jsem jinak spíš introvert a víc než kamarády mám jen známé) Když měla úmrtí v rodině, byla jsem tu pro ni, seděly jsme u nás třeba do jedné v noci. Nevadilo mi to i když jsem měla tou dobou mimčo a moc toho nenaspala. Když jsem, ale pak měla úmrtí v rodině já Zrovna neměla čas. Sice mě to mrzelo, ale časem jsem to nějak překousla. Jenže ono se to v takovém duchu nese skoro pořád. Před nějakou dobou měla psychické potíže, skoro každý den jsem s ní chodila ven a s dětmi a poslouchala, radila, snažila se jí pomoct. Teď nedávno se její stav zlepšil, našla si práci na půl úvazku a od té doby zase nemá čas. Měla jsem teď celkem dlouho nemocné děti a mizerné hlídání a ona ani jednou nezavolala a ani nenapsala třeba na FB jak jim je, vůbec nic. Ani třeba nějaké pozvání třeba na kafe v době, kdy mám hlídání ( Když jsou děti nemocné, tak jsem s nimi z 99procent doma já a nějaká změna prostředí aspoň na hodinku v době kdy je chlap doma a děti spí by mi fakt prospělo), nebo že by se stavila třeba u nás na pokec… nic, prostě ticho po pěšině. Dnes jsme se potkaly a jestli chci zajít. No a mě se tam už ani nechce. Mám pocit, že skáču jak ona píská a to je fakt pod moji úroveň. Příjde mi, že se ozve jen když se jí to hodí a když bych chtěla (nebo ptřebovala) já, tak nemá čas. Prosím o nezaujatý názor, je to normální? Jak reagovat?