Cítím se druhořadá

Anonymní
3.9.20 22:17

Cítím se druhořadá.

Cítím se druhořadá. Nikdy jsem nebyla rozmazlovaná. Od matky, od otce, ani od partnera.
Jsou ženy, pro které by se muž rozkrájel. Zažijí romantická gesta, překvapení, jejich muži s nimi slaví výročí a rozmazlují je. A mají rodiče, kteří je milují. Já mezi ně nepatřím. Nikdy jsem nezažila pocit, být někoho výjimečná a čím jsem starší, o to více mě to mrzí.
Jsem vdaná, mám malé děti a manžela. Manžela, který mě bere jako samozřejmost. Nezajímá se, jaký jsem měla den. Nezajímá se, proč jsem unavená nebo smutná. Nezajímá se vlastně o nic kromě sebe, své rodiče a naše děti. Náš společný život se smrskl jen o starost o děti a provozní věci. Čas se mnou netráví, nemá kdy. Má mnoho koníčků a věcí které potřebuje udělat. Já mám děti a domácnost. Na moje koníčky za ty roky nezbyl prostor. Manžel si mě všimne jednou za čas, a sice, když delší dobu není sex. To se lísá a na kratičkou chvíli existuji…
Cítím se hrozně osaměle, jsem smutná a vyhořelá. Když se s ním o tom pokouším mluvit, nepochodím. Je rozladěný, uráží se, otáčí to proti mě. Je spokojený a já řeším jen hlouposti. Prý takto žije spousta párů, tak co bych měla chtít víc…
Jsem pitomá. Chtěla jsem spokojeného muže, spokojenou rodinu. Snažila jsem se, ale ztratila jsem přitom sebe sama, svoji hodnotu. Nikdo si neváží toho co dělám. Je to tak samozřejmé a normální. Není to vidět. Nejsem vidět já.
Mám pocit, že kdyby muž přišel domů a našel tam jinou ženu místo mě, která by mě plně zastoupila, smutnit nebude, protože jeho svět zůstane vlastně stejný.

Nevím jestli ho vůbec ještě miluji, nejspíš ne. Jsem mu vděčná za děti, ty jsou moje všechno. Chhtěla bych od života víc. Jsem opravdu tak nevděčná? A jak toho docílit, když ten jež by Vám měl být nejbližší, to nevnímá a nechce řešit?

Omluvte můj anonym. Píši od příbuzné, chtěla jsem se svěřit, tímto ji děkuji. Děkuji za přečtení.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1001
3.9.20 22:39

To je fakt smutný co píšeš… Nepíšeš jak máte velké děti. Nešli by dát k babičce aby sis mohla zajít ke kadeřnici, na kosmetiku apod? Udělat si takový den pro sebe ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.9.20 22:48

Ahoj, to je vážně depresivní čtení. Musíš se vymanit z toho celoživotního údělu litující se chudinky, postavit se na vlastní nohy, začít si vážit sama sebe, nežít pro manžela, ale pro sebe. Když se budeš mít ráda a budeš si vážit sama sebe, budou tě mít rádi a vážit si tě i ostatní. Chápu, že se to nečte dobře, ale tak to je. Bohužel ne každá žena to dokáže. Existuje na tohle téma spousta literatury. Zkus zapátrat. Ona asi nikomu moc neimponuje utrápená ženská, která fňuká a stěžuje si. Nemyslím to ve zlým.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
3.9.20 22:48

Podobné to bylo i u nás. Po 23 letech jsem začala dostávat pocit, že nikdo neocení, ho pro celou rodinu dělám… Manžel spoustu aktivit a já jako rekvizita doma, samozřejmá… Snažila jsem se řešit, nepochodila jsem. Nakonec si ještě našel milenku a mě vyčetl, že jsem bez života, málo se bavím a nemi se mnou sranda… No ještě aby byla, když se můj svět díky němu zmrsknul na děti a domácnost… 🙄 Takže ti Radim, začni žít. Neptej se ho a žij. Bez s kamoskami se bavit, bez sportovat, vypadni někam na víkend. Ukaž mi, že nejsi tak samozřejmá, než tě nahradí někým jiným.

  • Citovat
  • Nahlásit
1776
3.9.20 22:59
@Anonymní píše:
Cítím se druhořadá. Nikdy jsem nebyla rozmazlovaná. Od matky, od otce, ani od partnera.
Jsou ženy, pro které by se muž rozkrájel. Zažijí romantická gesta, překvapení, jejich muži s nimi slaví výročí a rozmazlují je. A mají rodiče, kteří je milují. Já mezi ně nepatřím. Nikdy jsem nezažila pocit, být někoho výjimečná a čím jsem starší, o to více mě to mrzí.
Jsem vdaná, mám malé děti a manžela. Manžela, který mě bere jako samozřejmost. Nezajímá se, jaký jsem měla den. Nezajímá se, proč jsem unavená nebo smutná. Nezajímá se vlastně o nic kromě sebe, své rodiče a naše děti. Náš společný život se smrskl jen o starost o děti a provozní věci. Čas se mnou netráví, nemá kdy. Má mnoho koníčků a věcí které potřebuje udělat. Já mám děti a domácnost. Na moje koníčky za ty roky nezbyl prostor. Manžel si mě všimne jednou za čas, a sice, když delší dobu není sex. To se lísá a na kratičkou chvíli existuji…
Cítím se hrozně osaměle, jsem smutná a vyhořelá. Když se s ním o tom pokouším mluvit, nepochodím. Je rozladěný, uráží se, otáčí to proti mě. Je spokojený a já řeším jen hlouposti. Prý takto žije spousta párů, tak co bych měla chtít víc…
Jsem pitomá. Chtěla jsem spokojeného muže, spokojenou rodinu. Snažila jsem se, ale ztratila jsem přitom sebe sama, svoji hodnotu. Nikdo si neváží toho co dělám. Je to tak samozřejmé a normální. Není to vidět. Nejsem vidět já.
Mám pocit, že kdyby muž přišel domů a našel tam jinou ženu místo mě, která by mě plně zastoupila, smutnit nebude, protože jeho svět zůstane vlastně stejný.

Nevím jestli ho vůbec ještě miluji, nejspíš ne. Jsem mu vděčná za děti, ty jsou moje všechno. Chhtěla bych od života víc. Jsem opravdu tak nevděčná? A jak toho docílit, když ten jež by Vám měl být nejbližší, to nevnímá a nechce řešit?

Omluvte můj anonym. Píši od příbuzné, chtěla jsem se svěřit, tímto ji děkuji. Děkuji za přečtení.

Bere tě jako jistotu, blbku, která sedí a čeká na něj doma. Takových si muzi postupem času přestanou vážit.
Hoď se do gala, kadeřník, nehty nebo i řasy (jestli nosíš), zajdi na kosmetiku, kup si nějaký nový hadříky. Pak s kámoškou do města na oběd nebo kávu, nebo obojí. Děti mu nech na hlídání nebo je dej někomu ohlídat. Najdi si koníčka. Nějaký sport, pohyb, kurzy malování, apod. prostě co tě baví. A hlavně, začni o sebe pravidelně dbát a začni se mít ráda :kytka:

Z tvého příspěvku na mě dýchá deprese a pocit, že jsi všechno už vzdala a na sobě samé ti už vůbec nezáleží, to není správné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.9.20 23:08

Hodit se do gala, kurzy, kadeřník. To vše stojí peníze, kterých momentálně není nazbyt. A děti jsou malé, hlídání nemám.
Muž jezdí pracovně pryč. Bohužel ne vždy má vše jednoduché řešení.

Nejsem a nebyla jsem chudinka, jen se to všechno tak nějak plíživě přihodilo až to došlo sem. Vím, že spousta žen má dokonalá partnerství a dokážou vše vyřešit. Já to ale nezvládla a momentálně ani nevím, kde začít.

  • Citovat
  • Nahlásit
413
3.9.20 23:09

Velmi smutne… ale musis si uvedomit, ze je to tvuj zivota a ten, kdo neco muze zmenit jsi ty.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
658
3.9.20 23:18
@Anonymní píše:
Ahoj, to je vážně depresivní čtení. Musíš se vymanit z toho celoživotního údělu litující se chudinky, postavit se na vlastní nohy, začít si vážit sama sebe, nežít pro manžela, ale pro sebe. Když se budeš mít ráda a budeš si vážit sama sebe, budou tě mít rádi a vážit si tě i ostatní. Chápu, že se to nečte dobře, ale tak to je. Bohužel ne každá žena to dokáže. Existuje na tohle téma spousta literatury. Zkus zapátrat. Ona asi nikomu moc neimponuje utrápená ženská, která fňuká a stěžuje si. Nemyslím to ve zlým.

Vykašli se na hloupé kdákání od mistních rozumprdek, které si nedokázaly udržet muže a jsou teď samotné, jen se svým prskáním na EM…posláním ženy je opečovávat svého muže a v tom také nalezneš největší radost a uspokojení!!!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8089
3.9.20 23:26
@Anonymní píše:
Hodit se do gala, kurzy, kadeřník. To vše stojí peníze, kterých momentálně není nazbyt. A děti jsou malé, hlídání nemám.
Muž jezdí pracovně pryč. Bohužel ne vždy má vše jednoduché řešení.Nejsem a nebyla jsem chudinka, jen se to všechno tak nějak plíživě přihodilo až to došlo sem. Vím, že spousta žen má dokonalá partnerství a dokážou vše vyřešit. Já to ale nezvládla a momentálně ani nevím, kde začít.

Nemusíš utrácet peníze, jsou i nenáročné věci, jako vzít kolo a jet se projet do lesa.
Jaké jsi měla předtím koníčky?
Je reálné se s mužem domluvit na nějakých pravidelných časech, kdy bude s dětmi?
Začni postupně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
135
3.9.20 23:32

Na začátku byl manžel jaký?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.9.20 23:38
@Anonymní píše:
Hodit se do gala, kurzy, kadeřník. To vše stojí peníze, kterých momentálně není nazbyt. A děti jsou malé, hlídání nemám.
Muž jezdí pracovně pryč. Bohužel ne vždy má vše jednoduché řešení.Nejsem a nebyla jsem chudinka, jen se to všechno tak nějak plíživě přihodilo až to došlo sem. Vím, že spousta žen má dokonalá partnerství a dokážou vše vyřešit. Já to ale nezvládla a momentálně ani nevím, kde začít.

Hledáš důvody proč nic nezměnit. Takhle se opravdu nikam nedostaneš a budeš chudinka napořád. Ale OK, někdo to má jako životní náplň. Zřejmě i ty. :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
1776
3.9.20 23:46
@Anonymní píše:
Hodit se do gala, kurzy, kadeřník. To vše stojí peníze, kterých momentálně není nazbyt. A děti jsou malé, hlídání nemám.
Muž jezdí pracovně pryč. Bohužel ne vždy má vše jednoduché řešení.Nejsem a nebyla jsem chudinka, jen se to všechno tak nějak plíživě přihodilo až to došlo sem. Vím, že spousta žen má dokonalá partnerství a dokážou vše vyřešit. Já to ale nezvládla a momentálně ani nevím, kde začít.

Tak to kafe s kámoškou, vycházka, kolo nebo piknik v parku snad moc nestojí. Děti, ač malé, můžou třeba k babičce, ne?
Přijde mi, že spíš hledáš výmluvy, proč to nejde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27716
3.9.20 23:52
@Anonymní píše:
Cítím se druhořadá. Nikdy jsem nebyla rozmazlovaná. Od matky, od otce, ani od partnera.
Jsou ženy, pro které by se muž rozkrájel. Zažijí romantická gesta, překvapení, jejich muži s nimi slaví výročí a rozmazlují je. A mají rodiče, kteří je milují. Já mezi ně nepatřím. Nikdy jsem nezažila pocit, být někoho výjimečná a čím jsem starší, o to více mě to mrzí.
Jsem vdaná, mám malé děti a manžela. Manžela, který mě bere jako samozřejmost. Nezajímá se, jaký jsem měla den. Nezajímá se, proč jsem unavená nebo smutná. Nezajímá se vlastně o nic kromě sebe, své rodiče a naše děti. Náš společný život se smrskl jen o starost o děti a provozní věci. Čas se mnou netráví, nemá kdy. Má mnoho koníčků a věcí které potřebuje udělat. Já mám děti a domácnost. Na moje koníčky za ty roky nezbyl prostor. Manžel si mě všimne jednou za čas, a sice, když delší dobu není sex. To se lísá a na kratičkou chvíli existuji…
Cítím se hrozně osaměle, jsem smutná a vyhořelá. Když se s ním o tom pokouším mluvit, nepochodím. Je rozladěný, uráží se, otáčí to proti mě. Je spokojený a já řeším jen hlouposti. Prý takto žije spousta párů, tak co bych měla chtít víc…
Jsem pitomá. Chtěla jsem spokojeného muže, spokojenou rodinu. Snažila jsem se, ale ztratila jsem přitom sebe sama, svoji hodnotu. Nikdo si neváží toho co dělám. Je to tak samozřejmé a normální. Není to vidět. Nejsem vidět já.
Mám pocit, že kdyby muž přišel domů a našel tam jinou ženu místo mě, která by mě plně zastoupila, smutnit nebude, protože jeho svět zůstane vlastně stejný.

Nevím jestli ho vůbec ještě miluji, nejspíš ne. Jsem mu vděčná za děti, ty jsou moje všechno. Chhtěla bych od života víc. Jsem opravdu tak nevděčná? A jak toho docílit, když ten jež by Vám měl být nejbližší, to nevnímá a nechce řešit?

Omluvte můj anonym. Píši od příbuzné, chtěla jsem se svěřit, tímto ji děkuji. Děkuji za přečtení.

Pro své děti jsi jedinečná! :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.9.20 23:56
@Anonymní píše:
Hledáš důvody proč nic nezměnit. Takhle se opravdu nikam nedostaneš a budeš chudinka napořád. Ale OK, někdo to má jako životní náplň. Zřejmě i ty. :zed:

Já rozumím, že tě to dráždí, ale je to opravdu nutné? Dostala jsem varování, že to tu schytám, čekala jsem to. Člověk má trápení a je těžké se z toho vymanit, zvláště když jeho možnosti jsou reálně značně omezené. A také každá není taková ranařka a sebevědomá žena, co najde řešení ze dne na den i v případě, že ten druhý absolutně nespolupracuje, problém nemá a naopak tě sráží.

V člověku ta vnitřní osamělost šrámy zanechá. Vím, že jsem pitomá, kdybych nebyla, nedostala jsem se do takové situace. Nicméně i tak děkuji za radu.

  • Citovat
  • Nahlásit
1525
3.9.20 23:57

Já byla na mateřské celkem spokojená, ale jediná věc, kterou bych zpětně změnila je, že bych si najala hlídání na jedno odpoledne v týdnu. Pár hodin, ale pravidelně. Abych si mohla něco naplánovat a spolehnout se na to. Abych nemusela čekat, jestli nekdo z rodiny bude mít čas a chuť hlídat. Za ten relax a dobrý pocit by mi pár peněz stalo. Nebo se domluvit s dobrou kamarádkou a vzájemné si děti pohlídat. Popřemýšlej o tom.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama