Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.6.10 09:43
Ahoj zakladatelko, jsi teda v zapeklité situaci a moc nevím jak bych ti mohla, i když bych strašně ráda. Jen se prosím uklidni už kvůli mimískovi, ten prďolka co ho máš v bříšku tě moc potřebuje a stresy mu určitě dobře nedělají. Hádkám se v životě asi nevyhneš a už vůbec ne v partnerství nebo manželství. Trochu mě ale zaráží, že byl schopný ti říct, že tě nemiluje-možná mu jen ruply nervy a nemyslel to vážně, ale i tak, chápu, že tohle nejde jen tak přejít. Teď to možná špatně vyzní, ale nemyslím to zle, proč s tebou teda je- to by byla první otázka, na kterou bych se ho zeptala. Já osobně bych nemohla žít s člověkem, kterého nemiluju. V žádném případě si nenech namluvit, že je chyba v tobě. Je správné, že chceš po partnerovi, aby ti pomohl s úklidem, zvlášť, když máš rizikovku, tak to rozhodně všechno sama dělat nemůžeš a pokud chlap místo, aby ti pomohl sedí u počítače, tak je tvoje reakce opodstatněná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.10 10:03
jde o to, že nemůžu chodit ani po schodech. Vrátila jsem se před pár dny z nemocnice, kde už jsem ležela po třetí. Ptala jsem se ho, proč se mnou je, řekl mi, že čekal, že se něco změní. jsem prý taková už od začátku.Před tím byl prý zamilovaný, tak to snášel a teď je se mnou kvůli prďolovi. Není ten tip, co opouští rodinu.
- Citovat
- Upravit
4.6.10 10:15
Čekal, že se něco změní? 
Člověk se může změnit, ale přece pokud někoho miluju, tak ho miluju se vším všudy i když vím, že se sem tam pohádáme. Asi jsem moc zbrklá povaha, ale já bych ho vážně poslala do háje. Určitě bych v tvé situaci poprosila o pomoc s úklidem a s čím je třeba rodinu, kamarády…určitě se někdo najde, kdo by ti mohl třeba přes víkend trochu pomoct, jak to mají do toho města kde bydlíš daleko?
Chlap, který mě nemiluje a je se mnou jen kvůli dítěti, je pro mě i pro rodinu přítěž. Jak se bude asi prďolka cítit s rodiči, kteří se nemilují. A když teda nechce opustit rodinu, tak proč pro to miminko teda něco nedělá? Třeba, že by se mu snažil nachystat čisté a příjemné prostředí do kterého mimísek přijde. To je teda blbá výmluva, že není tip co opuští rodinu-tak to je asi tip co dělá rodině naschvály, nebo něco takového 
Ve mě se fakt bouří všechny hormony, já být u vás, tak mu asi nějakou vyšiju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.10 10:25
Podobne som to mala s byvalym. Nic co som urobila, povedala nebolo dobre. Bol so mnou lebo ma zo zaciatku miloval a dufal ze sa zmenim k obrazu jeho. Tiez som sa kvoli nemu prestahovala do cudzieho mesta. Lenze … ked sa on spraval odtazite (lebo som sa nemenila) tak ja som zacinala byt podrazdena, na co si on zacal mysliet ze je to so mnou este horsie a zacal mat naliehavejsi pocit ze k sebe nepatrime a tak sa to pomaly zhorsovalo. Nakoniec sa on rozhodol ukoncit to, ze uz nevladze.
Sranda je, ze ked som si nasla niekoho ineho dosiel na to, ze ma miluje a ze som bola najlepsi vztah jeho zivota … smola.
Tym chcem povedat … on to vidi tak ako to vidi, lebo je toho na Teba viac a Ty sa rozhodne nespravas ako ked si bola v pohode, ked ste si spolu zacali. Ale neviem ako Ti poradit, na to ze Ta naozaj chce musi prist chlap sam, a Ty mu to povedat nemozes, aj keby to bola nastokrat pravda.
Nemozes sa nanho az do porodu vyprdnut a ist naspat k mame? Bude Ti tam lepsie, bude lepsie tomu malemu a po tej dobe snad ten Tvoj chlap zisti ze mu chybate.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.10 11:05
Jo jo, souhlasím s Bábi, mohla bys na čas k třeba k mamce a on by měl alespoň čas si uvědomit, že mu vlastně chybíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.10 11:28
K mamce nemůžu. Nemáme nijak špatné vztahy, ale nevydržíme spolu víc jak týden navíc přítele miluje, i táta s macechou(dokonce jim tyká)ještě by se ho zastávali a sváděli vše na hormony. Každopádně jsou ochotni přijet o víkendu, přivézt mi věci(postýlka, přebalovák, oblečky, kočárek) a při té příležitosti tu i poklidit. Jenže když je pozvu, přihodím ještě polínko do ohýnku. Zmínila jsem se o tom včera a prý ať na to zapomenu. Fakt to nechápu, ještě včera, než mi ruply nervy, bylo vše relativně ok. Nemůžu tomu uvěřit a nechci dělat ukvapené závěry.Už jsem zase ve fázi sebeobviňování, jestli neměl pravdu…ale tuším, že tentokrát je chyba na jeho přijímači. Chtěla jsem ráno sednout na vlak a jet domů-200km. Ale v mém stavu to nerisknu. Psala jsem mu, že tedy neodejdu, ale že si nedokážu představit, jak spolu budeme žít dál? Nereagoval na to. Jen dělá, že fakt neví, o co jde. A přesně jak píšete-cokoliv řeknu je špatně, já jsem špatná, špatně přemýšlím, pořád ho napadám…dokud se usmívám a nic neřeším, nic mě nebolí, na nic si nestěžuji, tak je nám dobře. Když je mi smutno, nebo si stěžuji na bolesti, bohužel jsou teď na každodenním pořádku, kvůli nim se už tak moc neusmívám, nicméně nefňukám…chjo fakt nevim
- Citovat
- Upravit
4.6.10 11:41
Hlavně klid, já vím, že se to lehce říká, ale nestresuj se. Nevím jestli ti můžu radit svoji metodu, jsem hodně tvrdohlavá a když se urazím, tak jsem prostě uražená, nemluvím, nebavím se a vydržela bych to asi hodně dlouho…Tohle v mém případě zabírá, ale jak by to bylo u tebe nevím. Jestli jsou rodiče víc nakloněni k tvému příteli než k tobě, tak to je teda taky pěkně naprd.
Těžko radit, možná že tě něco napadne, jestli ho znáš dlouho a dobře, tak určitě budeš vědět jak na něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.10 11:43
Mimochodem, polínko si klidně přihoď, když není schopný udělat pro miminko něco sám. To bych mu klidně řekla, že by nikdo jezdit nemusel, kdyby laskavě s něčím pomohl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.10 11:59
Hlavně klid, jsi těhotná, v krizové situaci, obviňování a výčitky vztahu rozhodně nepřidají. Snaž se být velkorysá, na partnera neútočit, máte doma bordel, no a co? Prostě zvolni, bude hůř 
ale pak určitě zase líp!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.10 12:02
lulushka píše: .. když se urazím, tak jsem prostě uražená, nemluvím, nebavím se a vydržela bych to asi hodně dlouho…Tohle v mém případě zabírá, ale jak by to bylo u tebe nevím.
lulushka, promiň, ale tomu teda říkám konstruktivní rada 
A co když se zabejčí i partner? Tak spolu nebudete mluvit půl roku?… a co se tím vyřeší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.10 12:02
Zakladatelko - sice do toho nevidím do hloubky , ale není možné, že jste jen prostě oba moc unavení ze stěhování, malování, bordelu, těhotenství, rizikovky a nové životní situace??
zdá se mi nepravděpodobné, že by přítel najednou nemiloval a nedokázal na tobě najít nic pozitivního..
Není to jen takový křeč, kdy je člověk na druhého hodně naštvaný a prostě takové řeči vede??
I na něj doléhají všechny ty starosti - bydlení, rodina, povinnosti doma - u chlapů je to tak, že pokud po nich někdo chce něco navíc po práci a v domácnosti, je to pro ně téměř konec světa a neuvěřitelná křivda - nemůžou lenošit a když už něco udělají , chtějí aby se to 20 let rozmazávalo jako heroický výkon.. bohužel.
oba máte moc starostí - po svém..Oba očekáváte od druhého víc než je schopen ustát .
Ty bys chtěla pro sebe více pochopení, více nepokryté lásky jako v době zamilovanosti a navíc dokonalého pomocníka v domácnosti, který ti bude vždy k dispozici..
On by si přál uměvavou, zdravou přítelkyni, která je v pohodě a harmonii a neláme si hlavu s každou mouhou, která ocení, že se dovalil z práce a před měsícem vymaloval.
Oba máte svou pravdu a svá očekávání.
Vždy to bude chtít kompromis -at už se rozejdete a najdete nové partnery, může to skončit stejně… Říct si co je důležité, a i trochu slevit - oba..
Taky mě někdy posedne ta hrůza, kdy je manžel prostě HROZNÝ.. Ale když si pak přehraju jak s ním mluvím a o čem a jakým tonem - tak se mu ani nedivím, že toho má dost ( i když jsem v právu 
)..
co takhle dát do pořádku alespon pokoj pro miminko a ostatní až prostě jindy??
Co takhle neurazit se a podat ruku na usmířenou s tím, že se pokusíš vyjít mu vstříc - obvykle se i ten druhý chytne za nos a neprudí dál..
Možná to zní jako ve prospěch chlapů - ale je to spíš taková hra na uklidněnou a usmířenou, která ti nakonec může přinést i ovoce.
přeji brzské vysvětlení a usmíření..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.10 12:03
Lasicka já vím..ale bordel klasický by mi nevadil, jenže stoletá špína a špína od malování mi vadí…já se nemůžu ohýbat ani nic zvedat. Nevím, kdy budu rodit, může to být za týden, ale i za měsíc. Nechci aby se miminko narodilo do takového prostředí. By nám ho sociálka odebrala, kdyby to tu viděla
- Citovat
- Upravit
4.6.10 12:11
Tak ja neviem, sice rodicia pridu aj do jeho bytu, ale aby Ti to zakazoval? Suseda mala taku kamaratku … nakoniec to skoncilo tak, ze z bytu na prizemi vykladala kocik oknom aby mohla ist ukazat prcka mame a sledovala hodinky aby bola doma skor ako chlap.
Su to Tvoji rodicia, su. Chces ich vidiet, chces. Chcu oni vidiet Teba, chcu. A Ty za nimi v Tvojom stave cestovat nemozes. Tak ake jedine logicke riesenie? Pridu za Tebou.
Inak, to bola byvaleho oblubena veta - ja chcem usmievavu zensku.Ale prstom nepohol aby som sa na neho usmiala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.10 12:20
Lasi, já psala, že nevím, jak by to bylo u nich, že je to jen moje metoda, protože svého manžela znám natolik dobře, že vím, že on to nikdy nevydrží. Jenomže on mi nikdy neřekl, že mě nemiluje, spíš naopak, je snad až chorobně žárlivý. Já prostě vím co si můžu dovolit, proto jsem psala, že jestli svého přítele zná, tak určitě přijde na to, jak na něj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
dobré ráno, nevím jak dál, tak zkusím napsat sem. Omlouvám se, že anonymně, ale není to nic na co bych byla pyšná. Včera jsem se strašně pohádala s přítelem. Hádka začala klasicky, kvůli bordýlku v domácnosti. Jsem rizikové 33tt. Protože jsme se stěhovali, vypadá to u nás trošku jinak, než bych si představovala. Zaschlá barva od malování, vše špinavé a dítě na cestě. Už jsem to nevydržela a začala mýt okna, přez zákaz cokoliv dělat. Dojalo mě, když parner přišel z práce a zasedl s jídlem k počítači…takhle bych mohla pokračovat…den co den a nic nedělá.Ano, pořád se ohání tím, že vymaloval, že natahal nábytek, ale to je vše. Nevadí mu špína a fakt, že můžu každým dnem rodit.Jenže z bordýlku to přeskočilo na jiné téma, náš vztah. Dozvěděla jsem se o sobě, jaká jsem hrozná, jak ho pořád jen kritizuji, já si myslím samozřejmě opak, jak špatně mluvím o svých rodičích, jak špatně z každým vycházím, nakonec došlo i na to, že mě vlastně nemiluje a že takto si svou životní partnerku nepředstavoval. Vždycky jsem měla za to, že je to upřímný a férový muž, který mě miluje. Nikdy bych si nepřipustila, že to může být jinak. Pravdou je, že posl. dobou mě zanedbával, v posteli se nepřitulil, málokdy od něj slyším něco hezkého a povzbudivého…dokonce na mě zapomněl s dárkem z dovolené, což je také neobvyklé.Nejsem svatá, vím, že jsem výbušné povahy, ale nemyslím si, že by to byl nějaký extrém. Mám nervy z blížícího se porodu, mám plánovaného císaře a podporu žádnou. Přistěhovala jsem se do města, kde nikoho neznám, takže o to je to pro mě těžší.Snad mám nárok sem tam na nějakou výchylku,nepoužívám fyzické násilí
a dokážu se omluvit, ale v tomto případě nemám za co. Fakt nevím, jak dál, hrozně to bolí. Nemůžu žít vedle někoho, kdo mě nemiluje a spát vedle něj v posteli. Mám už jeden dost hrozný vztah za sebou, už si začínám myslet, že je to opravdu mnou 