Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Holky nevím jak dál tak se jdu poradit sem k vám. S manželem jsme spolu krátce (4roky). Máme jedno dítě ( 2r). A oba bychom chtěli druhé. Já už si tím teď tak jistá nejsem. Manžel je pořád v práci. Má směny různě, ale v práci je obvykle 6 dní ze 7. Někdy má volna víc někdy naopak méně, dělá dlouhé směny(13h) a vstává většinou brzy ráno 2/5h. Někdy má samozřejmě i odpolední nástup nebo večerní. Chápu že dělá neustále přesčasy aby nás uživil. Chápu že je unavený, co už nechápu je jeho chování ke mě. Absolutně si mě neváží. Vše co dělám, dělám vlastně špatně. Úklid doma pokud neudělám podle jeho představ tak je prý naprosto zbytečný a je lepší se na to vykašlat. Což řekněme si narovinu máme doma zvířata a mám malé dítě, nemám čas xhodin uklízet podle něj a je to zbytečné protože na druhý den je to tak znovu. Každý den tedy minimálně vysaju/vytřu a pouklízím takový ten běžný nepořádek. Další věc je že sex se stal 10minutovou rutinnou abychom měli dítě. Máme sex obden a musím vše udělat já. Žádné doteky, líbání, hlazení, prostě žádná předehra natož můj orgasmus není. Když jsem mu řekla že bych ráda alespoň půlku z toho měla taky ráda orgasmus tak se vlastně naštval. Řekl že je unavený a že nic nebude, že se se mnou asi rozvede. Řekl mi jestli jsem blbá nebo to hraju když to nechápu a šel spát. Poslední dobou chodívá spát v 8 večer a náš partnerský život prostě končí. Nesnaží se, nic řešit nechce. Já prostě nechci žít život pouze povinnostmi okolo domu. Chci někam vyrazit, užívat si života. Je mi 26 a takhle opravdu nechci žít celý život. Nechci to s ním vzdát. Nejsem svatá a vím to. Ale chodím na psychoterapie a pracuji na sobě. On ví co se mi v dětství stalo a že mě to poznamenalo. Ale když mám deprese tak mě ani neobejme, nepodpoří. Maximálně se zeptá proč zase řvu. Na párovou terapii jít nechce. A já prostě nevím jak dál. Nejradši bych vzala dítě a odešla. Jenže nemám kam ani za co.
Muj nazor je, ze ted byste si nemeli delat druhe dite. Neklape vam to, mate hadky, uz ted maka jako sroub, aby vas uzivil a je z toho odvareny. S druhym ditetem to fakt lepsi nebude.
No, tak hlavně si nepořizujte druhé dítě. A probere společně, co dál. On musí být neskutečně unavený, vždyť ze života nemá vůbec nic než spánek a práci. A z toho samozřejmě pramení i to špatné chování k tobě. Není divu, že jsi z toho smutná a zpruzelá, kdo by nebyl.
Podle mě by stálo za pokus jít za půl roku nebo za rok normálně do práce. Ať vyjdete s penězi. On ať si nějak normalizuje pracovní dobu a začne si taky všímat života - vás, odpočinku. Není normální spát 5 hodin a zbytek travit v práci.
Pokud se to do dalšího roku nezlepší, bohužel asi už není důvod zůstávat. Ale tohle je dlouhodobě neúnosná situace pro každého. Natožpak ještě do toho další mimino.
@Anonymní píše:
Holky nevím jak dál tak se jdu poradit sem k vám. S manželem jsme spolu krátce (4roky). Máme jedno dítě ( 2r). A oba bychom chtěli druhé. Já už si tím teď tak jistá nejsem. Manžel je pořád v práci. Má směny různě, ale v práci je obvykle 6 dní ze 7. Někdy má volna víc někdy naopak méně, dělá dlouhé směny(13h) a vstává většinou brzy ráno 2/5h. Někdy má samozřejmě i odpolední nástup nebo večerní. Chápu že dělá neustále přesčasy aby nás uživil. Chápu že je unavený, co už nechápu je jeho chování ke mě. Absolutně si mě neváží. Vše co dělám, dělám vlastně špatně. Úklid doma pokud neudělám podle jeho představ tak je prý naprosto zbytečný a je lepší se na to vykašlat. Což řekněme si narovinu máme doma zvířata a mám malé dítě, nemám čas xhodin uklízet podle něj a je to zbytečné protože na druhý den je to tak znovu. Každý den tedy minimálně vysaju/vytřu a pouklízím takový ten běžný nepořádek. Další věc je že sex se stal 10minutovou rutinnou abychom měli dítě. Máme sex obden a musím vše udělat já. Žádné doteky, líbání, hlazení, prostě žádná předehra natož můj orgasmus není. Když jsem mu řekla že bych ráda alespoň půlku z toho měla taky ráda orgasmus tak se vlastně naštval. Řekl že je unavený a že nic nebude, že se se mnou asi rozvede. Řekl mi jestli jsem blbá nebo to hraju když to nechápu a šel spát.Poslední dobou chodívá spát v 8 večer a náš partnerský život prostě končí. Nesnaží se, nic řešit nechce. Já prostě nechci žít život pouze povinnostmi okolo domu. Chci někam vyrazit, užívat si života. Je mi 26 a takhle opravdu nechci žít celý život. Nechci to s ním vzdát. Nejsem svatá a vím to. Ale chodím na psychoterapie a pracuji na sobě. On ví co se mi v dětství stalo a že mě to poznamenalo. Ale když mám deprese tak mě ani neobejme, nepodpoří. Maximálně se zeptá proč zase řvu. Na párovou terapii jít nechce. A já prostě nevím jak dál. Nejradši bych vzala dítě a odešla. Jenže nemám kam ani za co.
No, chová se k tobě jak k hadru na podlahu. Fakt bys s ním chtěla druhé dítě? Už teď toho mášplný zuby. Nedělej to, hodně bys litovala.
Většinu času je pryč a když je doma, není příjemný na tebe. A to s ním chceš druhé dítě? ![]()
Najdi si brigádu, nebo práci a chod mezi lidi. A on ať zvolení, proč je pryč tolik času? To bych pak psychicky taky nedávala ![]()
Příspěvek upraven 31.10.23 v 09:41
@Anonymní píše:
Holky nevím jak dál tak se jdu poradit sem k vám. S manželem jsme spolu krátce (4roky). Máme jedno dítě ( 2r). A oba bychom chtěli druhé. Já už si tím teď tak jistá nejsem. Manžel je pořád v práci. Má směny různě, ale v práci je obvykle 6 dní ze 7. Někdy má volna víc někdy naopak méně, dělá dlouhé směny(13h) a vstává většinou brzy ráno 2/5h. Někdy má samozřejmě i odpolední nástup nebo večerní. Chápu že dělá neustále přesčasy aby nás uživil. Chápu že je unavený, co už nechápu je jeho chování ke mě. Absolutně si mě neváží. Vše co dělám, dělám vlastně špatně. Úklid doma pokud neudělám podle jeho představ tak je prý naprosto zbytečný a je lepší se na to vykašlat. Což řekněme si narovinu máme doma zvířata a mám malé dítě, nemám čas xhodin uklízet podle něj a je to zbytečné protože na druhý den je to tak znovu. Každý den tedy minimálně vysaju/vytřu a pouklízím takový ten běžný nepořádek. Další věc je že sex se stal 10minutovou rutinnou abychom měli dítě. Máme sex obden a musím vše udělat já. Žádné doteky, líbání, hlazení, prostě žádná předehra natož můj orgasmus není. Když jsem mu řekla že bych ráda alespoň půlku z toho měla taky ráda orgasmus tak se vlastně naštval. Řekl že je unavený a že nic nebude, že se se mnou asi rozvede. Řekl mi jestli jsem blbá nebo to hraju když to nechápu a šel spát. Poslední dobou chodívá spát v 8 večer a náš partnerský život prostě končí. Nesnaží se, nic řešit nechce. Já prostě nechci žít život pouze povinnostmi okolo domu. Chci někam vyrazit, užívat si života. Je mi 26 a takhle opravdu nechci žít celý život. Nechci to s ním vzdát. Nejsem svatá a vím to. Ale chodím na psychoterapie a pracuji na sobě. On ví co se mi v dětství stalo a že mě to poznamenalo. Ale když mám deprese tak mě ani neobejme, nepodpoří. Maximálně se zeptá proč zase řvu. Na párovou terapii jít nechce. A já prostě nevím jak dál. Nejradši bych vzala dítě a odešla. Jenže nemám kam ani za co.
Hele, ten chlap padá na hubu a odráží se to na vašem vztahu. Když jste na tom tak špatně, vykašli se na druhé dítě a přilož ruku k dílu. Zkus najít hlídání a jít na brigádu, nemáte doma novorozeně.
Jenže ono je to těžké, má čas i na odpočinek. Ale on neodpočívá, jen kouká do telefonu, je na počítači a nebo maká kolem domu. Když se ho zeptám co by chtěl tak odpoví umřít. Je šíleně negativní, nic nechce, nic ho nebaví, prostě ho mám nechat a nic řešit také nebude. Mohla bych začít už teď dělat masáže do domu, ale nemám na to aktuálně vybavení a musel by být taky občas doma aby byl s dcerou když bych pracovala já. Dcera není očkovaná a ani to neplanujeme takže nějaká školka pro malou také nehrozí, navíc není odplenkovaná a stále kojím. Ano máme výchovu trošku neobvyklou.
Rozhodně ne druhé dítě, teď. Staršímu shánějí školku nebo hlídání aspoň na tři dny v týdnu a jdi do práce. A zkuste si promluvit, protože jinak se ti chlap zhroutí anebo fakt odejde. Čili on musí ubrat. Takhle se nedá žít. To jste na tom finančně tak zle?
@Anonymní píše:
Jenže ono je to těžké, má čas i na odpočinek. Ale on neodpočívá, jen kouká do telefonu, je na počítači a nebo maká kolem domu. Když se ho zeptám co by chtěl tak odpoví umřít. Je šíleně negativní, nic nechce, nic ho nebaví, prostě ho mám nechat a nic řešit také nebude. Mohla bych začít už teď dělat masáže do domu, ale nemám na to aktuálně vybavení a musel by být taky občas doma aby byl s dcerou když bych pracovala já. Dcera není očkovaná a ani to neplanujeme takže nějaká školka pro malou také nehrozí, navíc není odplenkovaná a stále kojím. Ano máme výchovu trošku neobvyklou.
Tak tam je více negativ, než pozitiv. On je nevrlý a ty máš výchovu jakou máš, tam se těžko něco může změnit ![]()
Manžel je přetažený a unavený z práce, honí se, aby vás uživil. A ty zase vidíš jen sebe, já mám depresi, mě neobejme, mě nepodpoří, já jsem měla těžké dětství, já se chci jít bavit. Přitom ty ho také vůbec nepodporuješ, neoceníš a jen fňukáš. On by se neměl tak v práci přepínat. Ale to se zřejmě stane, až začneš vydělávat i ty. Další dítě bych si zatím nepořizovala, když vám to neklape.
@Anonymní píše:
Jenže ono je to těžké, má čas i na odpočinek. Ale on neodpočívá, jen kouká do telefonu, je na počítači a nebo maká kolem domu. Když se ho zeptám co by chtěl tak odpoví umřít. Je šíleně negativní, nic nechce, nic ho nebaví, prostě ho mám nechat a nic řešit také nebude. Mohla bych začít už teď dělat masáže do domu, ale nemám na to aktuálně vybavení a musel by být taky občas doma aby byl s dcerou když bych pracovala já. Dcera není očkovaná a ani to neplanujeme takže nějaká školka pro malou také nehrozí, navíc není odplenkovaná a stále kojím. Ano máme výchovu trošku neobvyklou.
Takže budeš s dcerou doma, než půjde do školy? Ono by fakt pomohlo, kdyby chlap zvolnil a ty sis našla třeba tu brigádu. Takhle půjde váš vztah do kopru.
skvele no, tos vybrala perfektniho tatinka pro sve dite… a jeste uvazovat o druhem…
ve vymene manzelek jste uz byli?
A proč je tak moc v práci porad? Druhé dite bych odložila až bude prvnímu tak 6 nebo sedm let, ty bez normálně do práce na těch par let, ať si chlap oddychne a uvidíte, jak dal. Mít doma dvě děti dva roky od sebe je šílený zahul na psychiku, teda aspoň pro nas
oba se kolikrát div nezblaznime z nich ![]()
Chlap je na tebe sprostý, protože je pretazeny, to je jasne, kdo by byl milý, kdyby jen dřel jak vůl? Já teda rozhodne ne, znám se. Každý musí mít nějaký odpočinek, vždyť i ti blbi vězni v kriminále mají nárok na 8 hodin neprerusovaneho spánku. Nepravidelný režim a malo spánku se na člověku dost podepíše.
Holky nevím jak dál tak se jdu poradit sem k vám. S manželem jsme spolu krátce (4roky). Máme jedno dítě ( 2r). A oba bychom chtěli druhé. Já už si tím teď tak jistá nejsem. Manžel je pořád v práci. Má směny různě, ale v práci je obvykle 6 dní ze 7. Někdy má volna víc někdy naopak méně, dělá dlouhé směny(13h) a vstává většinou brzy ráno 2/5h. Někdy má samozřejmě i odpolední nástup nebo večerní. Chápu že dělá neustále přesčasy aby nás uživil. Chápu že je unavený, co už nechápu je jeho chování ke mě. Absolutně si mě neváží. Vše co dělám, dělám vlastně špatně. Úklid doma pokud neudělám podle jeho představ tak je prý naprosto zbytečný a je lepší se na to vykašlat. Což řekněme si narovinu máme doma zvířata a mám malé dítě, nemám čas xhodin uklízet podle něj a je to zbytečné protože na druhý den je to tak znovu. Každý den tedy minimálně vysaju/vytřu a pouklízím takový ten běžný nepořádek. Další věc je že sex se stal 10minutovou rutinnou abychom měli dítě. Máme sex obden a musím vše udělat já. Žádné doteky, líbání, hlazení, prostě žádná předehra natož můj orgasmus není. Když jsem mu řekla že bych ráda alespoň půlku z toho měla taky ráda orgasmus tak se vlastně naštval. Řekl že je unavený a že nic nebude, že se se mnou asi rozvede. Řekl mi jestli jsem blbá nebo to hraju když to nechápu a šel spát. Poslední dobou chodívá spát v 8 večer a náš partnerský život prostě končí. Nesnaží se, nic řešit nechce. Já prostě nechci žít život pouze povinnostmi okolo domu. Chci někam vyrazit, užívat si života. Je mi 26 a takhle opravdu nechci žít celý život. Nechci to s ním vzdát. Nejsem svatá a vím to. Ale chodím na psychoterapie a pracuji na sobě. On ví co se mi v dětství stalo a že mě to poznamenalo. Ale když mám deprese tak mě ani neobejme, nepodpoří. Maximálně se zeptá proč zase řvu. Na párovou terapii jít nechce. A já prostě nevím jak dál. Nejradši bych vzala dítě a odešla. Jenže nemám kam ani za co.