Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Teda to je krypl,by zaslouzil zabít opravdu ![]()
Je dobre,ze ses rozhodla odejid, ![]()
Uf,
jeto velmi tezka situace,nejspis bych zkusila kontaktovat nejblizsi azylovej dum a poprosit o pomoc.Nemas treba i kamaradku,ktera by te u sebe nechala alespon na chvili?podavala si na nej tresti oznameni,kdyz te zkopal?mozna by nebylo od veci to udelat
Vse se v pripade soudu proveruje,takze pro tebe by to bylo plus.Take jsem to tak mela.Ihned byly deti sverene do me peci bez mrknuti oka.mela jsem tedy i dolozitelne fotografie,takze vse nafot.Jen uz u neho prosím nebud,hajzl.pokud budes chtit nejak blize pomoci tak pisni sz ![]()
hned bych vyhledala pomoc pro týrané ženy okamžitě ted hned!
Někdy si fakt sama nadávám, za jaké blbosti se na manžela zlobím! ![]()
Anonymní, já bych určitě už teď zašla na sociálku-péče o dítě a kdyby tě náhodou ještě zmlátil, tak bych zavolala policajty, ať máš papír na to, že tě manžel bije. Jsi na dobré cestě, stavíš se na vlastní nohy, tak ho nenech, ať si ty nohy podkopne!
Držím ti palce!
To jestrašné a hlavně nepochopitelné, proč má raději cizí dítě než své?
Neporadím, snad jen vyhledat nějaký ten azylový dům pro matku s dětmi a odejít hned!!! Držím ti pěsti ať je co nejdřív všechno zase dobré.
Tady konci veskera legrace…necekala bych na podnajem a vyhledala bych pomoc pro matky v nouzi. Taky bych domaci nasili nekam nahlasila. Vlastne by meli manzela na deset dni vykazat z bytu, mela bys chvilku klid.
v pripade rozvodoveho soudu by mel soud k tomuto prihlednout a zadne dite mu nesverit…
kazdopadne ale nechapu, jak se mohl takhle nekdo zmenit, po prvnim diteti se to stava, ale takto…to je silene ![]()
Je mi to moc líto
je to hroný s..č!!!
Každopádně když by došlo znova na nějaký bití atd…okamžitě k doktorovi, nafotit, policie…budeš mít důkazy a jemu nesvěří pak ani odpadkový koš…přeju hodně štěstí ![]()
To je hrozný, nedokážu si představit v jaký situaci jsi. Je dobře, že jsi se rozhodla odejít, hlavně na svém rozhodnutí trvej, i kdyby sliboval hory doly!!!
Jak píše Marra, mít lékařsky doložené, že Tě fyzicky napadl a ten ubožák nemá nejmenší šanci. Pak by mohl mít i zakazáný vstup k Vám domů, nevím jak dlouho ta lhůta trvá, ale polocie ho může na nějakou dobu z domu kde bydlíte vykázat.
Pokud nic takového nemáš, kontaktuj nejbližší centrum pro týrané ženy jako je např. ADRA. Tam Ti vyjdou vstříc a určitě najdou nějaké řešení, i kdyby prozatím jen dočasné. Hlavně tu situaci řeš, nenech se nijak „uhoupat“ hezkými řečmi anebo naopak zahnat do kouta vyhrožováním. Syna mu žádný soud nesvěří, to buď klidná, ale čím míň budou děti svědkem jeho chování tím lépe pro Vás všechny.
Posílám hrozně moc sil, těch budeš potřebovat opravdu kopec, ale zvládneš to neboj!!! Drž se
![]()
Ach Bože! Zavolej sem: Pomoc obětem domácího násilí 251511313 a to pokud možno hned! Poradí, pomůžou, jsou tam non stop.
Na to okamzite vykazani by asi chtelo nejaky dukaz, tohle je dost osemetna situce, ten blbec bude tvrdit ze je beranek… policie by ho pak mela hned vyvest, jestli se nepletu, je to urcite tak na tyden, mozna 10 dnu.
nejake dukazy predchoziho biti mas? doktor, osetreni? sverila si se nekomu…
okamzite bych kontaktovala Bily kruh bezpeci, tam by ti meli dat presnejsi informace. Ale hlavne ten nejdulezitejsi krok si udalala, jen se nedej a vytrvej! Jde ti o to nejcenejsi co mas, o tvoje deti!
To je strašné, bitka každý den v tehotenstve. ![]()
Deti Ti samozreje zobrat nemože.
Myslím,že každý,kto má skusenost s domácim násilím Ti poradí len jedno - RYCHLO A HNED UTEKAT.
pane bože
Holka prchej prchej co nejdřív… Děti ti nevezme udala bych ho a pak si může chtít děti jak chce a nebude mít nárok takovejhle s prominutím krypl určitě ne!!! To je neskutečný co se dneska děje! ![]()
Ahoj,
to je strašný,jen bych Tě chtěla utěšit,prožívám podobnou situaci(akorát bití ne,občas nějaký štouchání,nebo po mně něčím hodí)ale mám teprve před druhým porodem a momentálně sbírám síly a hledám si bydlení,což není v dnešní době vůbec jednoduché a s penězmi,které na to mám..Mně zase znepříjemnuje život jinak,ale taky nadávky,naschvály,hodně fyzické práce,kterou musím dělat za něj…atd…Hodně mi pomohli holky tady na e-miminu,opravdu hodně a jsem jim za to vděčná
snad nám to oběma dobře dopadne..nedej se a bojuj,taky budu bojovat! ![]()
Holky me tak napadlo,pokud jste od sebe nejak blizko,co tak zkusit spolecny najem?a pomoci si navzajem?nemuzete takhle zit ![]()
Aha,teraz som to ešte raz prečítala,tak bitka v šestonedelí.Otrasné.
Väčšina chlapov sa asi načisto zbláznila.
Možno, kým nájdeš podnájom, bude neskoro. Volaj krízové linky hned,ak na to nemáš silu alebo odvahu, najdi hned niekoho,kto ti pomože - susedov, kamaratku.
Ahoj holky, chtěla bych se s vámi poradit. S manželem jsme se seznámili v roce 2009 v době, kdy jsem byla těhotná (otec miminka zmizel ihned, když zjistil, že jsem v tom a od toho dne jsem ho už neviděla. Od známých vím, že je nejspíš v Británii). Manžel byl u porodu a k mému synovi se choval moc hezky. Po čase jsme se rozhodli, že bude jeho otcem i papírově. Měsíc poté jsme se vzali a tvořili překrásnou rodinu. Manžel se o syna staral kdykoliv jsem si musela zajít k lékaři, do školy, do obchodu…Když měl syn rok, tak jsme se s manželem shodli na druhém miminku. Podařilo se na poprvé. Když jsem zjistila, že jsem těhu, manžel se moc nadšeně netvářil, což jsem nechápala. Když se dcera narodila, tak s manželem začaly problémy. V šestinedělí mě začal mlátit, kopal mě do břicha (rodila jsem císařem), škrtil mě, dceři nadával do sviní, prasat,.....Naopak syna stále miloval a kupoval mu dárečky. Dceři do dnešního dne nekoupil nic (dcera má 7 měsíců). Celý tenhle horor trval od července do Vánoc. Každodenní bití bylo na denním pořádku. Začala jsem brát antidepresiva a trochu se zklidnila. Rodiče, prarodiče ani sourozence už nemám, tak nemám ani kam jít. V lednu manžel konečně přistoupil na rozvod, ale začal mě vydírat. Prý k němu přistoupí, když mu dám syna, což bych nikdy v životě neudělala. Před necelým měsícem jsem si našla práci a jsem manažerkou v jedné české firmě. Hledám si podnájem a jakmile budu mít dost peněz, abychom mohli odejít, jsem připravená jít. Ale hrozně se bojím, co bude s dětmi. Manžel mi chce syna vzít a já bych bez svých dětí umřela. Vůbec nevím, co mám dělat. Nechci o něj přijít, ale tady už nevydržím. Když se hádáme, syn je vystrašený a utíká ke mně a tulí se, manžel po mně většinou řve, že týrám děti svým křikem. Prý jim způsobuji trauma. Poraďte mi, co byste dělaly.