Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Začali jsme jako kamarádi, pak se stali partnery, ale to kamarádství je u nás pořád dominantní a je to pro mě znamení toho, že bychom spolu mohli vydržet.
Pro mě by nějaké nestabilní vášnivá láska - vášnivá nenávist partnerství nebylo.
Pokud to někdo umí všechno srovnat do stálého vztahu, tak super, ale mně přijde, že to jsou naprosté výjimky a vždy jeden ten aspekt dominuje a podle toho se to pak i vyvíjí.
Partnera beru pořád stejně a naopak čím déle jsme spolu, tím více se to celé prohlubuje.
Partner je mi manželem, nejlepším přítelem, milencem… Čím déle jsme spolu, tím víc si ho vážím za věci, které pro nás dělá. Snažím se být i já pro něj lepší žena, aby mě miloval tak stejně, jak jo miluji já.
Tak bych to popsala. A i po 6 letech (možná je to pro někoho krátký časový úsek) mám z něj motýlka v břiše. Doufám, že to tak vydrží co nejdéle.
Dlouhodobé přátelství se to pretransformovalo ve vztah. Takže jsme to vzali z druhého konce. Mělo to své klady i zápory. Neměli jsme přehnaná očekávání, ale ani slepou vášnivou zamilovanost. Každopádně to funguje
My jsme taky začali jako kamarádi, ale líbil se mi vždycky. Takhle to bylo dva roky… Po dvou letech jsme se dali dohromady.
Po 20 letech a třech dětech se mi stále líbí, ráda na něj koukám. Pořád jsem vděčná, že jsme spolu, je pro mě nejlepší na světě. Je pro mě někým, před kým se nemusím přetvařovat a na něco si hrát, můžu mu všechno říct. Pořád se na něj těším, když je někde pryč, ale zároveň už na sobě nevisíme tak, jako na začátku a nemusí se hlásit každý den.
Stále s ním ráda trávím čas, zajímá mě, co si myslí a jak mu je.
Dobré znamení pro mě je, že spolu v pohodě vydržíme i bez dětí a máme se o čem bavit a co dělat.
Sex sice už není tak často a víc sklouzl do rutiny, ale nevadí nám to, spíš si z toho děláme srandu.
Doufám, že máme aspoň ještě 40 společných let před sebou ![]()
Manzel je pro me zivotnim partnerem, tedy partakem do pohody i nepohody, ktery dela moji cestu zivotem snazsi. O tom by podle me totiz manzelstvi melo byt.
Manžel, milenec, kamarád, spřízněná duše, osud a s přibývajícími léty se to vše prohlubuje. Jako kamarádi jsme nezačínali.
Jsme spolu 10 let, manželé. Začali jsme spolu chodit dost rychle (mladá láska), přátelství se budovalo tak nějak postupně. Je to můj nejlepší přítel, zároveň k němu cítím velkou lásku a vážím si ho.
Myslím, že je důležité, aby si dva sedli i na té přátelské úrovni, uměli spolu trávit volný čas, třeba i nějaký společný koníček…zároveň by se nemělo vytratit to fyzično, být „jen“ kamarádi také není dlouhodobě udržitelné ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, zajímá mě jestli svýho partnera berete po dlouhodobějším vztahu jako kamaráda (přitele) nebo jestli ho berete jinak?
Miluju ho. Pořád a hodně. Je pro mě víc než nejlepší přítel.
Manžel, užasný milenec, nejlepší tatínek našich pěti dětiček. Za pár dní budeme spolu 11let a jsme štastní
Miluji ho čím dál více ![]()
Je to můj manžel, tj. partner do pohody i nepohody, kterému věřím, muzu se na nej spolehnout, probiram s nim vše, těším se na nej, miluji ho, máme společný intimní život, máme společnou budoucnost, vize,… 😊 kamarádem bych ho nenazvala, s kamarády nemám takové pouto (když je nevidím, chybí mi, ale s manželem se to srovnat nedá) a chybí tam vášeň, chtíč, láska… ![]()
P. S. Jsme spolu 5 let
Partner je prostě partner. Někdy milenec, někdy táta mých dětí, někdy parťák a povětšinou kamarád. Ale jsme spolu skoro 18 let, tak hlavně proto ![]()
Kamarád je něco jiného. S partnerem teď jsme něco přes 8 let, ale známe se 22 let. Pořád jsme se dávali dohromady a rozcházeli, až asi napočtvrté to vyšlo, jsme manželé, máme dítě. Věříme si, milujem se, chceme spolu trávit čas, plánujeme věci do budoucna, snažíme se rozvíjet i sexuální život..je to můj nejbližší člověk.
Když jsme se seznámili byla jsem mladá a tak nějak hodně ostýchavá. Dobýval mě skoro tři měsíce, než jsem trochu povolila. Po letech z něj vypadlo, že už to chtěl vzdát. Byli jsme zamilovaní, pobláznění, byli jsme od sebe a nenáviděli se. Teď jsme opět spolu a je to jiné. Hned od začátku tohoto „pokusu“ jsem se s ním cítila lépe, v bezpečí a dospěle. Nyní je to po dvou letech ještě lepší. Je to můj přítel, parťák, opora, láska.
Manžel je pro mě parťák v pravém slova smyslu. Když už nemůžu nebo se mi nechce, udělá on a naopak. Pořád si máme co říct, o čem diskutovat, takže je to vlastně taková moje kámoška. Pokud jedeme spolu na dovolenou, tak si to užíváme oba na plno. Když něco neumím, zkouší mě to naučit a naopak. Když potřebuju radu, primárně se zeptám manžela. On taky za mnou přijde, aby znal můj názor. Péči o dítě a o domácnost máme v rámci možností půl na půl. Takže to, že su s prckem na mateřské, neznamená, že musím být na všechno sama. Je to skvělý chlap a su fakt ráda, že si vzal mě a ne někoho jiného.
Ahoj, zajímá mě jestli svýho partnera berete po dlouhodobějším vztahu jako kamaráda (přitele) nebo jestli ho berete jinak?