Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den,
je mi 23 let a mám rok přítele, je skvělý, hodný, pozorný, hezký, prostě vím, že je to chlap do života. Všechno to začalo nevinně, znali jsme se už déle a byli jsme kamarádi, co si měli vždycky co říct, smáli jsme se spolu, najednou přišla zamilovanost, od té doby co jsme spolu začali být jsme spolu byli prakticky pořád, po chvilce co jsme spolu byli jsme se k sobě také nastěhovali a od té doby jsme spolu opravdu 24/7 (pracujeme z domova). Ze začátku mi to nevadilo, byla jsem strašně vděčná, ale teď po roce a půl mi to začíná vadit (nejsem vůbec sama, on nikam nechodí, ani já ne), když někam jedeme, tak jedině spolu. Před nějakou dobou jsem skončila na AD (zemřela mi maminka a chvíli po ní babička). Od té doby se cítím jako úplně jiný člověk. Abych se dostala k věci, poslední dobou stále myslím na svého dejme toho ex (jen jsme spolu spali), tenhle ‘‘vtah‘‘ trval cca rok a půl, nebyl to dobrý člověk a ani není, strkal ho kam mohl a jen si se mnou hrál a kromě sexu jsme si neměli ani co říct, ale zamilovanost dělá své. Najednou se mi občas objeví ve snu, vzpomenu si na něj přes den, spíše si ho idealizuju a nemůžu se toho zbavit od té doby co jsem na AD. Strašně mě to trápí vůči svému nynějšímu partnerovi, strašně mi to motá hlavu, že se sama sebe občas ptám zda svého nynějšího stále miluji, díky těm snům a myšlenkám. Sama vím, že k ‘‘ex‘‘ bych se vrátit rozhodně nechtěla, akorát bych trpěla
Moje otázka tedy zní co si o tom upřímně myslíte, přiznávám, že jsem psychicky nemocný člověk s úzkostmi, depresemi atd.. Je na tom někdo z vás podobně? nebo máte vztah a taky máte sny, či si přes den vzpomenete na bývalé? Neskutečně mě to ničí a nevím jak se toho zbavit..
předem děkuji
Ahoj, tak na začátek chci říct, že jsme úplně stejně staré, já taky 23
Situaci mám podobnou. Přítele mám rok a půl a také trpím úzkostmi a depresivními stavy.
Velmi podobnou situaci jsme řešili zhruba po prvním půlroce. Zafungovala nám hluboká promluva, chvilku bylo nepříjemno, ale vzali jsme to oba za své. Ten stav nás nebavil ani jednoho. Já jsem společenská a přítel hodně introvertní, takže v praxi to vypadalo tak, že já jsem si častěji vyrážela za lidmi a on se začal hodně věnovat tomu, co baví jeho, i když o samotě a abychom zase nebyli úplně bez sebe, začali jsme spolu běhat. Kdyby nám to,,nepřekazilo" stěhování a moje otěhotnění, asi by to fungovalo doteď
Co se týče úzkostí, každopádně ti doporučím to, co asi každý.. investuj čas do sebe a snaž se dělat to, co tě baví. A jde to i ve vztahu
Mně osobně tohle pomohlo vždycky, když jsem měla pocit, že na tom nejsem zase psychicky dobre. Investovat čas a energii hodně do sebe! ![]()
PS: Ten bývalý se ti, dle mého soudu, vrací v podstatě z nudy. Máš asi borčus sama v sobě a pocit, že vztah stagnuje tomu taky nepřidá. Myslím, že když vyřešíš sebe a přítel ti trošku napomůže, bude to ok. Mám to za sebou. Mně to zafungovalo ![]()
Během covidu, kdy bylo rok všechno zavřený, tak jsme byli spolu nonstop v 1+1. Soukromí 0, pořád jsme na sebe naráželi a vztah nám to teda posílilo a utvrdilo v tom, že chceme spolu být než že by jsme si začali lézt na nervy.
Když jsem měla vztah a myslela na někoho jiného, tak to stejně skončilo rozchodem. A tím nemyslím říct si, že tamten je hezkej kluk.
@helou11 Zajímavé! Minule jsi s přítelem byla 5 let a měli jste miminko a teď jsi s přítelem rok. Jestli ty nás tady netaháš za fusekli.
https://www.emimino.cz/…tner-453692/
Pro jistotu ještě cituju, kdybys to třeba chtěla smazat. ![]()
@helou11 píše:
Dobrý den,
je mi 23 let a mám rok přítele, je skvělý, hodný, pozorný, hezký, prostě vím, že je to chlap do života. Všechno to začalo nevinně, znali jsme se už déle a byli jsme kamarádi, co si měli vždycky co říct, smáli jsme se spolu, najednou přišla zamilovanost, od té doby co jsme spolu začali být jsme spolu byli prakticky pořád, po chvilce co jsme spolu byli jsme se k sobě také nastěhovali a od té doby jsme spolu opravdu 24/7 (pracujeme z domova). Ze začátku mi to nevadilo, byla jsem strašně vděčná, ale teď po roce a půl mi to začíná vadit (nejsem vůbec sama, on nikam nechodí, ani já ne), když někam jedeme, tak jedině spolu. Před nějakou dobou jsem skončila na AD (zemřela mi maminka a chvíli po ní babička). Od té doby se cítím jako úplně jiný člověk. Abych se dostala k věci, poslední dobou stále myslím na svého dejme toho ex (jen jsme spolu spali), tenhle ‘‘vtah‘‘ trval cca rok a půl, nebyl to dobrý člověk a ani není, strkal ho kam mohl a jen si se mnou hrál a kromě sexu jsme si neměli ani co říct, ale zamilovanost dělá své. Najednou se mi občas objeví ve snu, vzpomenu si na něj přes den, spíše si ho idealizuju a nemůžu se toho zbavit od té doby co jsem na AD. Strašně mě to trápí vůči svému nynějšímu partnerovi, strašně mi to motá hlavu, že se sama sebe občas ptám zda svého nynějšího stále miluji, díky těm snům a myšlenkám. Sama vím, že k ‘‘ex‘‘ bych se vrátit rozhodně nechtěla, akorát bych trpělaMoje otázka tedy zní co si o tom upřímně myslíte, přiznávám, že jsem psychicky nemocný člověk s úzkostmi, depresemi atd.. Je na tom někdo z vás podobně? nebo máte vztah a taky máte sny, či si přes den vzpomenete na bývalé? Neskutečně mě to ničí a nevím jak se toho zbavit..
předem děkuji
@Psssssst píše:
@helou11 Zajímavé! Minule jsi s přítelem byla 5 let a měli jste miminko a teď jsi s přítelem rok. Jestli ty nás tady netaháš za fusekli.https://www.emimino.cz/…tner-453692/
Pro jistotu ještě cituju, kdybys to třeba chtěla smazat.
Oni i taky jsou nerovnalosti, ma pritele rok a po roce a pul, co spolu bydli, si leziu na nervy…
@Psssssst píše:
@helou11 Zajímavé! Minule jsi s přítelem byla 5 let a měli jste miminko a teď jsi s přítelem rok. Jestli ty nás tady netaháš za fusekli.https://www.emimino.cz/…tner-453692/
Pro jistotu ještě cituju, kdybys to třeba chtěla smazat.
A taky si tam odpovídala sama sobě. Asi se hooodne nudí.
@JancaS84 píše:
A taky si tam odpovídala sama sobě. Asi se hooodne nudí.
Máš pravdu. To musel někdo odkrýt.
Zda-li si trolík odpověděl i tady? @admin Můžete napsat, jestli první anonym je zakladatelka? Děkuji
Zakladatelko, ve 23 letech trpět úzkostí a depresemi a brát AD kvůli bývalému, když nyní máš super chlapa? Co je to za dobu? Myslíš, že bys toto řešila před 50, 100 lety? Máš nějaký smysl života, sport, koníčky, studium, práci? Zkus místo nudy něco dělat, něčemu se věnovat, sportovat, mít nějaký cíl a nemyslet na to, jak tě ex opíchal do všech otvorů.
Probírej tyto věci s terapeutem (psychologem) a ne na internetovém fóru.
To, že vzpomeneš na bývalého, je normální a některá AD mohou způsobit určitou „citovou otupělost“. Ale to probírej s lékařem a psychologem.
To s čím se léčíš není rýmička - v žádném případě svévolně neukončovat léčbu ![]()