Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Dítě to vnímá jak? Nevím věk, ale nemohlo by dítě promluvit s matkou? Chápu, že tě ti jí líto, ale přece nebudeš pořád doma jen proto, že jí všechno vadí a nikam ona chodit pomalu nechce ![]()
Nebat se vzchopit a rozvest, jinak vas stahne sebou; je snad takove prostredi pro dite zadouci? Je v tomhle stastne?
Nikdo neni povinen obetovat svuj zivot at uz pro kohokoli ci cokoli. Cas bezi rychle, reparat neexistuje.
Dite vidi, ze vsechno delam ja. Tak se vsim chodi za mnou. Male boty, pomucky do skoly. Kdyz se neco poroucha ja, kdyz jsou spinave boty, ja.
Mamy se pta, proc nepracuje. Jenze to je porad dokola - odpoved - hledam. Navyse maji na sebe ponorku, protoze je mama porad doma.
Porad ji chodi za zadkem a na muj vkus zamrzla ve vychove, kdyz diteti bylo 5.
Mam dojem, ze si vyplnuje volny cas kontrolovanim, staranim se, co dite dela, proc porad jde za detmi na ulici a neni s mamou.
Dite je nadane, bavi ho sporty, turistika, cokoliv, jenze mama to jiz s ni nezvlada, jenze nas nechce pustit a chce byt vsude s nami. Upozornoval jsem ji na to, ze ji nemuze brzdit…jiz se ji to od ni vraci
A co teda dělá? To nezvlada fyzicky ani uvařit? Nic?
Nechapu proč ti zakazuje chodit ven a hlavne proč ji posloucháš ![]()
Pokud ona všechno odmítá (výlety ji zatěžují, sám nemůžeš, protože se jí nevěnuješ, práci hledat odmítá) tak asi rozchod bude to nejlepší, protože tohle zlikviduje i tebe.
Je možné, že žena je v nějaké depresi z toho svého stavu. Zkus navrhnout psychologa. Jestliže nebude chtít řešit vůbec nic, tak se asi budeš muset nějak ochránit ty sám a žít svůj život. I tak jí ale můžeš dál pomáhat, být tak nějak k ruce, ale žít si každý sám.
Hlavně si ponech i svoje zájmy a koníčky. To jediné ti může aspoň trochu pomáhat udržet svoje duševní zdraví.
Porad sedi za pocitacem, kdyz dojdu, ma otevrene ponuky s praci, ale nevim, co vlastne dela. Obcas hledi z okna.
Fyzicky zvlada, na prodlouzenem vikendu usla 15km, sice unavena, ale usla.
Protoze jsem se nastval, kdyz nas nepustila samych a odmitl jsem delat kompromisy.
Mnoho lidi mi vytyka, ze jsi mam udelat poradek, rozdat ukoly. Jenomze ona neni dite.
Cekal bych, ze se chyti aspon neceho. O cem je taky vztah, kdyz mam delat manazera a jeste koukat na otravene reakce? Uz i dite sebere samo od sebe hadr a utre prach nebo zacne umyvat okna. Dite jsem naucil pect, varit.
Prijde mi, ze uz i dcera zvlada z domacich prac vic. Pripadam si, jako bych mel 2 deti a jedno jeste delalo problemy.
Takže to není o tom že nezvládá, je to o tom že nechce. No tak se s dítětem seberte a jeďte na 14 dní pryč a uvidíš jestli něco udělá nebo ne
Řekl jsi ji to? Myslim v klidu, nebo že uvažuješ o rozchodu, protože takhle to dal nejde. Doma dřív normálně fungovala? Jesti ujde 15 km tak zvládá cokoliv doma. Ale asi nechce, otázka je proč
neříkám, ze musí hned do práce, ale ona evidentně nefunguje v ničem
A co ji konkretne je? Nemuze chodit, nebo ma chromy ruce, nebo ma nejake dusevni vypadky nebo jak konkretne se to projevuje? Na me to dela dojem, ze nemoc tvoji zeny se jmenuje lenost. Zacyklila se v tomhle jalovem zivote, kde se binka od niceho k nicemu, sama si tim zpusobila nepriznive dusevni rozpolozeni a stahuje nejen tebe, ale i dceru s sebou do toho sveho marneho vzduchoprazdna. Na tvem miste bych nebrala kdovijake ohledy stran konicku, vyletu a aktivit. Proste jdu, jedu, mame vylet, nelibi se ti to? No, na to mas pravo, ale to je to jedine, co s tim muzes delat. Citove vydirani utnout po prvni vete, ze stacilo, ze uz to znas nazpamet. Prestan ji prat pradlo, nandavat jidlo, jakkoli posluhovat. Uklid doma omez na zakladni minimum, snaz se i s dcerou travit co nejvic casu nekde venku, kdekoli. Vzdycky ji nabidni, jestli nechce jit s vami. Kazdy den se ji ptej, kolik poslala zivotopisu, at ti to ukaze v odeslanych mejlech. Kazdy den po ni vyzaduj nejakou domaci praci. Bud mily, nezklouzni do direktivniho chovani, zdurazni, ze to delas pro ni a pro vas vsechny, abyste zachovali rodinu. A ze i ona musi prispet svou casti. Kdyz to nepomuze, tak je to konecna. Zazadat o rozvod a dceru do sve pece. Tohle nemuzes vydrzet do nekonecna.
Psychologa jsem zkousel, odmita. Chtel jsem jiz drive poresit i stehovani bliz k rodinam i znamym, protoze jsme se stehovali kvuli jeji praci. Odmita, pry jsem sobec a myslim jen na sebe. (argument byl, ze v pripade, ze se ji zhorsi stav, budu mit aspon rodinu na blizku).
Rozchod jsem zminoval jiz pred rokem a pul. Jen plac a zjistovani, jestli nekoho mam (nevim ani kdy bych to stihal). Za tu dobu nic, zmena k horsimu.
Byla v laznich 4 tydny na me nalehani (ma narok). I to se mi vratilo jako bumerang. Pry jsem se ji chtel zbavit.
Driv mi to bylo lito, ale stratil jsem vsechny nadeje a dnes me to jenom s… I kvuli diteti.
Zaroven je mi lito a dojimam se, kdyz vidim nektere mamy, jak se venuji detem, ja se snazim dat maximum. Taky je mi lito, ze vubec nepremysli nad situaci, ze se neco muze stat me - vubec jsem se nedockal odpovedi, co bude v tom pripade delat.
@Anonymní píše: Více
Tak hledej práci s ní a koukni, jestli a kam poslala životopis
A pokud nechce jít nebo jet někam ona, vezmi dítě a jeďte bez ní
Manzelka ma nemoc neuro charakteru, 1. stupen ID, VS, bohuzel jiz 4 roky bez prace.
Mame dite na 1. stupni ZS, vsechno zustalo na mne, prace, vareni, uklizeni, nakupy.
Praci aktivne nehleda, do duchodu se ji 1. stupen nepocita.
Pokusy o pomoc, psychologa odmita.
Jedine, s cim obcas pomuze, jsou ukoly s ditetem a prani.
Nema zadne zajmy, necvici (ackoliv se ji to doporucuje v ramci diagnozy, nakoupil jsem ji spoustu pomucek na cviceni), zavira se doma, je casto neprijemna.
Dovolenky, aktivity, vsechno planuji a platim ja.
Kdyz chci s ditetem sam na kolo, co jiz nezvlada, nepusti mne, kdyz jde s nama, celou cestu posloucham, jak je to narocne a neustale se hadaji s ditetem (to uz zvlada vic - konflikt).
Me konicky (kolo, beh abych se nezblaznil) ji vadi, ze netravim cas s rodinou, jsem sebec (jsem porad doma - pracuji z domu, jinak bych nestihal pulku veci). Podezira me z nevery - co me urazi snad nejvic, protoze nemam cas a vsude chodi se mnou.
Na otazku jestli chce takhle stravit zbytek zivota, neodpovida. Na praci - ze snad nepujde prodavat na trhy alebo do Lidlu. Financne jsme na tom dobre, ale bohuzel kompletne cely ID postacuje tak max. na nakup jidla.
Jsem dlouhodobe nestastny, nemuzu spat, jakykoliv pokus o rozhovor skonci u ni placem a citovym vydiranim. Navic je prognoza, ze se jeji stav zhorsi. Chapu, ze stav muze i nemoc, ale takhle to brzy semele i mne.
Bojim se rozvest, nevim, co to udela s ditetem, navyse budu za idiota - opustit nemocnou manzelku, nechat ji spadnout na dno.
Co mam delat?