Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj vám všem, sice nejsem ještě máma, ale třeba mi tu dokáže někdo poradit. Zkusím to ve zkratce, snad to půjde. Mám už hodně dlouho problém sama se sebou. Mám skvělého přítele, který mi se vším pomáhá, snaží se mi vyjít vstříc atd.ale já jsem neustále s něčím nespokojená, hrozně žárlím a mám nízké sebevědomí, přítel nikam nechodí, stále je semnou a já mu pořád vyčítám bejvalku a stále ho v něčem podezírám, i když vím, že nemám důvod. Má semnou hroznou trpělivost. Mám pocit, že vše dělám špatně. Každý má talent na něco jiného, ale já na nic. Když jsem s tím chtěla něco udělat, chtěla jsem odjet do USA, kde bych se naučila AJ, byla, tam kde je slunce a teplo (lepší na deprese),tak mi to nedopadlo.Jsem kadeřnice a moc mě to baví, ale přijde mi, že to dělám taky špatně. Mám ještě jednu práci, kde jsem hrozně nevyužitá, tak jsem si k tomu nabrala ještě školu, ale bojím se, že to nezvládn, každý den přemýšlím, že si něco udělám a bude klid. Přítele akorát trápím a to opravdu nechci.Jsem objednana k psycholožce, ale bojím se, že mi dá jen prášky a atˇse s tím poperu sama. Nevím co mám dělat, hlavně nevím co chci, jsem ze sebe neštastná a chtěla bych vše brát s nadhledem a být spokojená s tím co mám. Je mi už 27 a myslela jsem, že se to během života změní, ale jsem pořád stejná, nemám se ani moc komu svěřit, protože mě nikdo nechápe. Prosím jen o kladné odpovědi a kdo má třeba podobné problémy jako já.
@marhullca Nezkusila jsi třeba Bachovy esence?…http://www.bachovyesence.cz/
Sama víš, v čem je u tebe problém…a já zase chápu, že někdy se sebou člověk nemůže hnout. Zpravidla se dobře radí druhým a u sebe samotné to nejde…
P. S. Psycholožka prášky zpravidla nepředepisuje, ta je na „popovídání“, s opravdovými depresemi pak medikamentózně pomáhá psychiatr.
Ahoj
rozhodne se neboj ze by ti psychlog napsal leky a nic neresil. ostatne psycholog ani leky davat nemuze. drzim palce at se to zlepsi ![]()
Naopak, podle toho, co píšeš, jsi šikovná a podnikavá holka. Máš profesi, co Tě baví, je kreativní, začala jsi studovat, makáš na sobě, i do Států sis troufnula, přesto, že to nedopadlo. Potřebuješ si jen pár věcí přerovnat, klidně u té psycholožky. Neboj, prášky Ti nenapíše, protože psychologové tu pravomoc nemají, ale probere s Tebou tvé pocity a bude lépe. Partner je asi taky fajn, prostě máš všechny trumfy v ruce. Držím palce, bude lépe, neboj! ![]()
Pokud ti dá jen prášky a víc to řešit nebude, tak zkus vyměnit doktorku
Je dobře, že s tím chceš sama něco dělat, sama sis přiznala, že je problém, takže to určitě brzy bude lepší! Máš fajn přítele, že je ti oporou, to udělá strašně moc ![]()
držím palce ![]()
A jeste za me pokud najdes psychologa dobreho kteremu budes verit tak to muze opravdu hodne pomoct
Já si myslím, že se pořád ještě hledáš. Měla jsem to podobně - tedy až na ty negativní myšlenky, že si něco udělám, to ne - pořád jsem byla s něčím nespokojená, ale já jsem věděla důvod - prostě jsem potřebovala fungující vztah, který nakonec naštěstí přišel a když jsem se usadila a založila rodinu, nějak jsem se vnitřně uklidnila a i když je to záhul, jsem spokojená. Do tý doby jsem taky lítala v oblacích - chtěla jsem něco a nevěděla co, hledala to někde v dálkách, utíkala vlastně sama před sebou. Samozřejmě, že to co pomohlo mně, nemusí pomoct tobě, ale zkus se v klidu zeptat sama sebe nebo představit se třeba v roli manželky, matky, nebo třeba šéfky v práci a zkus se na to upnout - jazyk a vzdělání můžeš dělat i tady a tu psycholožku nezavrhuj - určitě to rozeberete. Jinak mě v tom „blbým“ období pomohly i knížky o smyslu života, až s trochou nadpřirozena, třeba jak funguje naše mysl - ale na to musíš mít povahu a trochu tomu věřit…
Holky, děkuji, píšete moc hezky a co píše Mama11,tak do role různých osobností jsem se zkoušela dostat, přečetla mnoho knih, hodně rad jsem dostala, ale asi je taky můj problém v tom, že hned vše zatracuji a nedokončím, což je špatně, ale jak nevidim žádné výsledky, tak se tomu přestanu věnovat. Ve vztazích jsem byla vždy stejná a skončilo to tak, že jsme se rozešli. Tedˇ si ale přítel vzal hypotéku, tak se snažím jak můžu, ale jak je úplněk nebo jsem sama v práci, hned se mi do hlavy vpustí myšlenky a už to jede. U jednoho psychologa jsem už byla, ale jen se vyptával, řekl s vámi bude snadná spolupráce, vzal si 600,– a dál nic. Chápu, že mě nepomůže za den, ale mohl třeba aspoň něco poradit.Tak uvidím, snad to nějak půjde, ale jsem z toho hrozně vyčerpaná, nemám chut nic dělat, nic mě nebaví, jsem znechucená životem. ach jo ![]()
Jestli ty nemáš takovou menší depku. Nezažila jsi v dětství nebo dříve něco zlého? Něco co si s sebou neseš doteďka? Nebyla jsi šikanovaná? Tomu bych připisovala tu nespokojenost, malé sebevědomí, atd. Tohle všechno může časem depresi rozjet. Na tvém místě bych zašla k psychiatrovi, on už to z tebe dostane. Sám pozná zda je to deprese, zda je potřeba trošku pomoct, lékama udělat v hlavě pořádek, jak já říkám, nebo zda stačí jen sezení někde u psychologa. Hlavně ale něco dělej, byla by škoda přijít o přítele, který to asi nebude snášet věčně. Hlavně se nestyď, deprese, tedy pokud ji máš, je nemoc jako každá jiná a nikdo za ni nemůže. Držím palce.
Urcite zajdi k psychologivi, taky jsem chodila i kkdyz s jinam problemem. Ale tyhle stavy jsem mela kdyz jsem byla na gymplu a na vs, neverila jsem si nebyla jsem stastna… Pomohlo se na vs vykaslat jit do prace a makat
no a pak jsem otehotnela a vdala se. Momentalne jsem spokojena s manzelem a dvema detmi… Neboj prasky ti nenapise to dela psychiatr…
@marhullca tyhle stavy znám, jakmile mám přítele tak si nevěřím…a zatím to dopadá katastrofálně…hodně mi pomáhá syn..
@marhullca píše:
Ahoj vám všem, sice nejsem ještě máma, ale třeba mi tu dokáže někdo poradit. Zkusím to ve zkratce, snad to půjde. Mám už hodně dlouho problém sama se sebou. Mám skvělého přítele, který mi se vším pomáhá, snaží se mi vyjít vstříc atd.ale já jsem neustále s něčím nespokojená, hrozně žárlím a mám nízké sebevědomí, přítel nikam nechodí, stále je semnou a já mu pořád vyčítám bejvalku a stále ho v něčem podezírám, i když vím, že nemám důvod. Má semnou hroznou trpělivost. Mám pocit, že vše dělám špatně. Každý má talent na něco jiného, ale já na nic. Když jsem s tím chtěla něco udělat, chtěla jsem odjet do USA, kde bych se naučila AJ, byla, tam kde je slunce a teplo (lepší na deprese),tak mi to nedopadlo.Jsem kadeřnice a moc mě to baví, ale přijde mi, že to dělám taky špatně. Mám ještě jednu práci, kde jsem hrozně nevyužitá, tak jsem si k tomu nabrala ještě školu, ale bojím se, že to nezvládn, každý den přemýšlím, že si něco udělám a bude klid. Přítele akorát trápím a to opravdu nechci.Jsem objednana k psycholožce, ale bojím se, že mi dá jen prášky a atˇse s tím poperu sama. Nevím co mám dělat, hlavně nevím co chci, jsem ze sebe neštastná a chtěla bych vše brát s nadhledem a být spokojená s tím co mám. Je mi už 27 a myslela jsem, že se to během života změní, ale jsem pořád stejná, nemám se ani moc komu svěřit, protože mě nikdo nechápe. Prosím jen o kladné odpovědi a kdo má třeba podobné problémy jako já.
Psycholog žádné prášky nepíše. Není to doktor. Ale měl by poznat, kde takové pocity mají kořeny a ukázat cestu.