Co vařit pro babičku?

Ahoj.
babičce, o které chci psát by bylo teď 97. Zemřela před pěti lety.
Předtím přes 20 let bydlela u nás.
Naši jí speciálně koupili vařič (na plynu vařit nechtěla), aby si mohla uvařit, když jsme byli všichni v práci/ve škole. Základní surodiny měla k dispozici + mohla si koupit co chtěla, měla no to celý důchhod (+ vdovský po dědovi), nijak našim na domácnost nepřispívala.
K snídani v naší přítomnosti jedla zásadně suchý chleba s čajem. Nidky ničím ho nechtěla namazat.
K obědu si dělala pravidelně polívku z pytlíku. K té si nejspíš dala taktéž chleba.
K večeři si někdy dala to, co jsme měli my, často ale chtěla ohřát polívu od oběda ( ideálně tu z pytlíku). Když jsem byla nemocná a chtěla uvařit oběd pro obě, tak to odmítla a abych to pochopila, tak si tu polívku udělala hned ráno.
Cca rok předtím než zemřela, si zlomila nohu v krčku.
V nemocnici byla cca 2 měsíce, než dr řekli, že ji nakonec oparovat nebudou a ona už nidky chodit nebude. Na návštěvě jsem tam za ní nidky nebyla, měla jsme doma čersvě narozenou dceru kterou jsem krmila co 2 hodiny, ale taťka vyprávěl, že s ní tam měly sestry dost problémy, ale naštěstí si nechaly vysvětlit, že pokud má jíst i večer, tak ji maj nechat polívku od oběda, že jim ty studený večeře jíst nebude…
Když ji i pak vzal z nemocnice domu, tak jí v mj. zařídil dovoz obědů. A najednou jedla všechno! A najednou jedla i namazanej chleba, či rohlíky!
Takže za mne, zařiď jí obědy a udělaj to s ní jako s malým dítětem… Tady máš oběd a jez a jeslti nechceš, tak nejez, buď si hlady.

Mimochodem, ačkoliv taťka svojí matce celý život vykal, tak ten poslední rok přestal a ani trochu se ní nepáral.. Ona totiž tahle babička rozhodně nebyla žádná světice.
Za anonym se omlouvám.