Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Není to až tak, jak popisuješ, ale také cítím se synem určité spojení, někdy vím co chce, na co myslí a naopak. Ale přikládám to tomu, že ho hodně dobře znám a navíc jsme si povahově v něčem podobní. A taky prostě spojení matka-dítě. Myslím, že určitě takové propojení existuje.
S manželem v jednu chvíli myslíme na jedno a to samé a jeden z nás to vysloví. Tak to máme skoro skoro 30 let.
V mírnější podobě i s dcerou.
Zatím takovou zkusenost nemam, mam čerstvé batolatko, ale napojení matka dite existuje urcite, uz od miminka matka podvědomě vi, co dite chce, proč pláče, co potrebuje, jake jednání je pro něj vhodne.
No a k vašemu napojení me ihned napadla kniha Zdeňky Jordanove- tve dite jako šance pro tebe, kde v jedné kapitole pise, ze jeji syn se ji ptal v kolik ma prijit domu a ona mu na to rekla, at je doma v 7, v duchu si ale rikala, ze by stačilo kdyby přišel o pul 8. On prisel o pul 8 a rika ji- vsak ty jsi rikala, abych přišel o pul 8.
Takove napojení, které popisuješ, je podle me uzasne ![]()
@Dn0712 je to úžasné, ale i náročné, mám pocit, že ho to hodně psychicky vyčerpává, je takový hodně citlivý a jeho emoce jsou u nás doma velké téma… Moc nevím, jak s tím mám pracovat, on samozřejmě taky neví, jak to dělá. Zajímavé je, že se to obvykle děje těsně před spaním, nebo večer.
@Anonymní píše: Více
Rozumím, urcite to narocne je…nejsem nejaky odborník, ale po narození dcery jsem o dětech zacala číst vice (taky se mi ted s ni stala takova zajímavá událost, kdy si myslim, ze videla zemřelého dedu). No a myslim si, ze některé děti jsou citlivější a vice napojené asi na „vesmir“, nevim jak jinak to pojmenovat, ze jsou schopné vice otevřít svou mysl, nemají ji jeste tak zabordelenou jako my
některým detem to časem vymizí, některým zůstane do dospělosti.
Ahoj, mám trochu zvláštní dotaz. Máte někdo zkušenost se čtením myšlenek a s tím, že je na vás dítě napojené takovým způsobem, že pozná, o čem přemýšlíte? Mám syna na prvním stupni ZŠ a už se mi několikrát stalo, že vyslovil nahlas to, na co jsem zrovna myslela, nebo to, co jsem si zrovna v duchu četla, nebo o čem jsem si zrovna psala s kamarádkou. Jen dodám, že syn patří spíš mezi chytřejší děti, je hodně citlivý, máme spolu hezký a řekla bych velmi blízký vztah, má někdy trochu problém zvládat svoje emoce (opožděný emoční vývoj). Někdy je to s ním dost těžké skrz ty emoce a jeho nálady. To, že se dítě napojí na emoce rodičů je asi celkem běžné, na to jsem si u něj od mala zvykla, ale že si čtu pro sebe seznam 30 jmen a on vysloví nahlas jméno chlapečka u kterého jsem se zrovna zastavila. Dodám, že to se stalo ještě v době, kdy neuměl číst.