Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Další pes - rodiče proti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
25.6.25 22:55
Další pes - rodiče proti
Ahoj,
potřebuju se prostě někam vypsat, protože už mi to celé leží v hlavě tak dlouho, že to dusím v sobě. Možná to někdo pochopí, možná ne, ale třeba se tu najde někdo, kdo to má podobně.
Mám dlouho v srdci přání mít psa. Ne jako výstřelek, ne jako roztomilou hračku, ale opravdového parťáka. Už jsme doma jednoho psa měli (maltezáček) – 13 let –. Nedávno jsme ho museli nechat odejít (cukrovka, ledviny…šlo to rychle 
a vím, že to nebylo jednoduché. Ano, udělala jsem chyby. Byla jsem mladá, nezralá, nebyla jsem vedená k tomu, jak se o psa opravdu postarat. Ale teď je to jinak. Vím, do čeho jdu. Čtu, sbírám informace, snažím se přemýšlet dopředu. A nejde o žádný rozmar, vážně nad tím uvažuju se vším, co to obnáší.
Jenže doma to naráží. Na věty jako „co když…“, „už jsme staří“, „nechceme znovu zažít to, co s minulým psem“, „už na to nemáme energii“, „neomezuj nás“. Chápu je. Opravdu. Ale bolí mě, že odmítají připustit, že bych to zvládla jinak, že jsem se posunula, že dospívám. Bolestivě vnímám, že mi nevěří. A že místo toho, aby se aspoň zkusili otevřít možnosti, zavírají dveře úplně. Napořád.
A mě to strašně mrzí. Nechci si psa pořídit za jejich zády. Nechci se hádat. Jen chci šanci. Možnost. Důvěru. A místo toho slyším pořád dokola, že to nepůjde. Že mám „uzavřít kapitolu“. Ale jak má člověk uzavřít něco, co pro něj není uzavřený?
Nevím, co dělat. Cítím se tak bezmocná. Ale kdyby aspoň jeden člověk tady chápal, jaký to je… byla bych ráda.
A navíc ještě „žít se dá přece i bez psa“ „nebojkotuj hlavně pak všechno“…jenže ja nevím zda zvládnu…být bez psa už na vždy nebo spíše „dokud tady žiješ s náma pes nebude-tak jdi do podnájmu“ (jenže ja chci psa společně a ne sama). A nevím ani zda zvládnu ted jít po ulici a podívat se na psa…zda zvládnu nějaké plany co třeba mají (třeba někam jet…zda m i to nebude připominat „no se psem jsem nemohli…ted konečně můžem“) protože „chceme mit klid, chceme se dožít důchodu a užít si…možná si zajet k moři ale mooožná“ atd…
Děkuji, jen potřebuji místo kde něco sdílet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.6.25 23:03
@AlishaApes hm, takový elaborát, rodiče psa nechtějí, přes to nejede vlak, až dospěješ a odstěhuješ se, můžeš si psa pořídit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.25 23:06
Proč chceš psa společně a ne sama? Je to velká zodpovědnost, pokud sama svého psa nezvládneš, neměla bys ho mít. A „sdíleného“ psa zase samozřejmě nemůžeš mít přes odpor rodičů, od kterých očekáváš podíl na péči, i kdyby jen finanční.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.25 23:09
Nemůžeš si pořizovat psa s někým, kdo ho nechce. To bych respektovala. Zároveň chápu tvou touhu a věřím, že jsi odhodláná si psa pořídit. Počkej, až k tomu budeš mít podmínky a osamostatnis se. Jiná cesta není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.25 23:19
Mě přijde že rodičové v tom mají jasno. A chápu že tě mrzí jejich přístup. Ale tak to je a šance že se to změní je malá. 🤷
Předpokládám že jseš zatím mládě nevylétlé z hnízda. Asi nezbyde než někam uložit tu touhu po psovi do té doby než se osamostatníš, dokončíš školu, začneš vydělávat a zajistíš si vlastní bydlení.
Jsem v postavení kdy chápu obě strany.
Sama jsem byla to dítě které na rodičích neúspěšně dyndalo pejska. Když nevyšel pes, tak jsem domů tahala všelijaké křečky, myši, morčata apod. Cítila jsem se nepochopená, a že mi rodičové nedávají důvěru.
Teď je mi pětačtyřicet, mám vlastní rodinu. Před třemi lety jsme přišli o rodinného psího mazla. Doteď nemáme náhradu. Děti by chtěly, a moc, ale já nemám dost energie abych zajišťovala servis a vychovávala mou dvounohou smečku a ještě si k tomu přibrala čtyřnohou demoliční četu. Sama bych toho pejska moc chtěla, stejně jako chtějí i naše děti, ale zároveň si užívám tu volnost kdy můžeme odjet na celý den do zábavního parku, na koupaliště, na návštěvu kde nejsou pejsci vítáni, a nemusíme řešit kam s hafanem.
Radu nemám. Jen to pochopení pro obě strany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snopy123
26.6.25 04:01
Psa by měli chtít všichni v rodině. To není o důvěře tak, mladý život se vyvíjí, mění. Když pořizuji psa dítěti vždy ho pořizuji tak trochu sobě, protože je součást rodiny v které žije.
Finančně sama psa zvládneš? Nemyslím běžnou veterinu třeba? Co když zítra přijde možnost studia, atd… Tohle je sázka do loterie vždy.
My mame psy celý život, naše děti v tom vyrůstaly. Dcera si pořídila psa, běhala s nim sportovní kynologii. Vše zalité sluncem. Pes onemocněl - se sportem byl konec. Dcera dospěla a odstěhovala se a pes zůstal doma. Občas si ho brala to ano, brali ho na výlety, nějakou veterinu. Pes byl nemocný až do smrti - výlohy za veterinu. Plně si ho už nikdy k sobě nevzala. Pes by to nedal psychicky, oni neměli možnosti mu platit třeba denní hlídání v době zaměstnání.
Kdybych toho psa nechtěli i my rodiče tak co? Mam doma 7 let psa, který je nemocny a nechci ho? Ty brdo děkuji.
Měla jsem toho psa ráda, ale nebylo to jednoduché a bez chtění toho psa bych do toho nešla.
Mam kamarádku. Dcera hrozne chtěla psa. Toužila, hledala, zodpovědně hledali jako rodina, atd… Dceru ten pes bavil asi tak ani ne rok. Přišla puberta, chlapec, možnost studia a dnes domu jezdí 4× ročně ze zahraničí. Pes zůstal doma samozřejmě. Navíc se povahově ukázal náročnější na výchovu, kamarádka po práci letěla venčit náročného psa a pes ji zůstal doma.
Nemusí se stát, může. Pokud rodiče nechtějí, netlač. Budeš dospělá můžeš mít psů v životě ještě několik. Studuj, čti, vzdělávej se - jsou i možnosti různých kurzů. A až přijde ten čas tak ta vlož toho parťáka. O to pak bude hezčí. To dáš 
Příspěvek upraven 26.06.25 v 04:15
- Citovat
- Upravit
26.6.25 04:07
@AlishaApes píše: Více
Tak ho nechtějí. Jejich rozhodnutí. Až budeš bydlet sama, tak si jej můžeš pořídit a jich se nemusíš ptát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.25 04:25
Chápu Tě, ale dnes už chápu i ty rodiče. Naši mi psa nepovolili. Nějaké důvody, které tam byly z jejich strany. Já v té době chodila s cizím psem na cvičák, venčila psa sousedům, pracovala jsem v útulku několik let jako brigáda, měla jsem načtené snad vše co se dalo ( internet ještě nebyl) - roky mi rodiče kupovali knihy o psech, já si platila PPČ, studovala střední veterinu 
Lehce po 18 narozeninách ( čili ve 4 ročníku na střední škole ) s brigádou za zády jsem se odstěhovala a časem si pořídila se stejně prdlým manželem ( tehdy ještě přítelem ) prvního společného psa ( on už svého psa měl v té době ). No a máme je 30 let …. Naše zpětně ale chápu a nemám jim to vůbec za zlé.
- Citovat
- Upravit
LiduNe
26.6.25 05:30
Přijde mi, že jsi na myšlenku mít psa nějak podivně upnutá. Celé je to takové patetické. Rodiče nechtějí, naprosto je chápu. Psi miluju, měla jsem dva, ale dalšího už taky nechci.
Holt ti nezbývá nic jiného, než se osamostatnit a pořídit si pejska potom. Když ho tak moc chceš, určitě to zvládneš. Že ty ho chceš společně moc nechápu. Proč?
A zkus žít i bez psa.
- Citovat
- Upravit
26.6.25 06:37
@AlishaApes píše: Více
Pokud chceš psa tak si ho pořídit ty! Co do toho tlaciš ostatní? Vždyť si na začátku psala, že chceš parťáka.
Nejspíš se nemůžeš smířit s jinou realitou. Ono to není zase taková lehká práce, starat se o psa se vším všudy.
Kolegyně po úmrtí svého psa doma Jane řekla, že už ne! Rodina neposlechla pořídili stejného, štěně a ona se s tím strašně dlouho smiřovala. Nejspíš není v pohodě úplně na psů neustále hledá nějaké choroby a hystericky téměř nechává dělat drahé testy všeho druhu, jestli je pes úplně v pohodě. A to taky nebude nic zdravího. My psa dostali v nejblbější období snad vůbec. Na psa nebyl čas. Ti co byli doma neměli tolik zájem a ti co to viděli trochu jinak s výchovou zase čas.
Takže nám pes začal utíkat, neposlouchal. Nechodili jsme s ním denně na procházky, které potřeboval. Pes byl víc času sám v kotci, než s námi. Na psa musí být čas a energie a to hlavně od toho, kdo si ho pořídil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.25 07:00
Bydlíš u nich? Jejich pravidla. Bohužel, tak to prostě je. Nepíšeš jako 10leté děcko, tak prostě pár let vydrž, odstěhuj se až to půjde, a pak si pořiď klidně pět psů. Už to bude čistě tvoje zodpovědnost. Taky dětem psa nepovolím, byť jsou sebevíc zodpovědní. Nechci doma zvíře, na které je potřeba brát ohledy při každém výletu, dovolené, pouští chlupy a ráno kňučí, protože potřebuje ven. Na takovém závazku se musí shodnout všichni členové rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.25 07:08
My jsme psa měli, je to velký závazek, zatím ho do domu opravdu nechci. A naši si dalšího taky nepořídili…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
