Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@prokr píše:
To já nepopírám.
Ale je to už podle mně docela extrém a zrovna v tomto případě už bych to asi s psychologem řešila.
I já jsem proti „lámání“dětí. Ale jsem pro pro přístup takového typu, že by děti měly co nejrychleji pochopit, že na určité chování není nikdo, zvědavý, nikdo to nebude v pozdějším věku omlouvat a tolerovat, jim by se to taky nelíbilo, kdyby se k nim někdo takto choval a prostě se tak nechováme…
No tvůj nápad řešení je vzorové zlomení a přesně takový přístup plodí dospělé deprivanty.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
Mam potize se sedmiletou dcerkou..
Je zla, zlobi, je drza doma.
Je u nas navsteve a ona rekne dekujeme na navstevu, ale muzete klidne zas vypadnout..S navstevou se necemu zasmejem a ona na nas ukaze a krici at jdeme za dvere. A my doma opravdu takhke nemluvime, od nas to nema..
Neposloucha, ma povoleny. l byt na tabletu, ale pak jsem ji rekla, ze zachvili se pujde vykoupat a ona neposlechne a je schopna tabletem hodit.
Zakaz na tablet, sladkosti, omezeni zabavnych aktivit nepomaha..zvyseni hlasu take nic..Promluva, venovani se ji take nic..
Dostala i na zadek a na to odpovedela, ze ji to stejne neboli..
A ja nevim, co dal..Prosim ponechat anonymne
Když dítě zlobí a dokonce jen vás, ve škole je hodná, tak pravděpodobně vyžaduje pozornost a lásku. Někde je v interakci mezi vámi a jí problém. Přednáškou, ani dáním na zadek to nevyřešíte. A důslednost není všelék.
@prokr píše:
Tak sourozenci jsou 2 roky. Což je podle mě dostatečně dlouhá doba na to, aby se za podpory normálních a fungujících rodičů, což zakl. a její muž dle popisu jsou s jeho existencí přiměřeně vyrovnala.
Lockdowny jsme museli projít všichni včetně tisíců vrstevníků zakladatelčiny dcerky, kteří se dokáží chovat přiměřeně slušně…nikdo po ní nechce nic nadstandartního, jenom základní slušnost.
Prave naopak se sourozencem… kdyz byl miminko tak spi hodne nebere ji hracky, ona byla ve skolce takze jen hrani… ted je ve skole a ma povinnosti, zatimco sourezence je maly a „nic“ nemusi a hraje si a chce vse co ona a „ona je velka“ tak prece uz chape, ze on je maly atd…takze teprve ted muze vzniknout rivalita a problem…
@Kipa22 píše:
Když dítě zlobí a dokonce jen vás, ve škole je hodná, tak pravděpodobně vyžaduje pozornost a lásku. Někde je v interakci mezi vámi a jí problém. Přednáškou, ani dáním na zadek to nevyřešíte. A důslednost není všelék.
Naopak take to znamena, ze jsou dobri rodice a proto si dite doma muze dovolit pustit vsechny emoce a frustraci, ani neni zpracovana, ale ukazuje to na dobry a blizky vztah s rodici…
Příspěvek upraven 20.12.22 v 08:26
@Aglája75 píše:
Naopak take to znamena, ze jsou dobri rodice a doma si dovoli pustit vsechny emoce a frustraci, ani neni zpracovana, ale ukazuje to na dobry a blizky vztah s rodici…
Pokud matka píše, že dítě je zlé, tak to nic dobrého neznačí. Blízký vztah nevede dítě k výbuchům zlosti. Navíc u dětí se frustrace a deprese obvykle projevují zlobením a agresivitou. Musí matka zjistit, v čem je problém. Pokud to nezjistí a volí výchovné postupy bez porozumění dítěti, moc velkého úspěchu nedosáhne.
@Aglája75 píše:
Prave naopak se sourozencem… kdyz byl miminko tak spi hodne nebere ji hracky, ona byla ve skolce takze jen hrani… ted je ve skole a ma povinnosti, zatimco sourezence je maly a „nic“ nemusi a hraje si a chce vse co ona a „ona je velka“ tak prece uz chape, ze on je maly atd…takze teprve ted muze vzniknout rivalita a problem…
On je často problém, že starší dítě musí být vždy to velké, starší a rozumné. Ono není na škodu tomu staršímu pomoci nebýt vždy tím starším, rozumným a velkým, aby nemělo pocit nespravedlnosti a nezlobilo. Mě se to osvědčilo.
@Kipa22 píše:
Pokud matka píše, že dítě je zlé, tak to nic dobrého neznačí. Blízký vztah nevede dítě k výbuchům zlosti. Navíc u dětí se frustrace a deprese obvykle projevují zlobením a agresivitou. Musí matka zjistit, v čem je problém. Pokud to nezjistí a volí výchovné postupy bez porozumění dítěti, moc velkého úspěchu nedosáhne.
Kdyz myslis, ja jsem petos najare resila s mladsi dcerou a pisu co rikali klinicti psychologove… ano vztek, zlobeni, vzpirani se je „problem“, ale to, ze ve skole je zlata a poslusna a doma zlobi neznaci spatnou vychivu nebo spatny vztah, zbaci nejaky problem ditete, ale take to, ze pred rodici se neboji dat pruchod emocim i ldyz nezvladnutym= maji zdravy vztah a nemusi se bat to udelat…nemusi se chovat jinak nez citi jako to musi delat pred cizimi
Příspěvek upraven 20.12.22 v 08:54
@Kipa22 píše:
Pokud matka píše, že dítě je zlé, tak to nic dobrého neznačí. Blízký vztah nevede dítě k výbuchům zlosti. Navíc u dětí se frustrace a deprese obvykle projevují zlobením a agresivitou. Musí matka zjistit, v čem je problém. Pokud to nezjistí a volí výchovné postupy bez porozumění dítěti, moc velkého úspěchu nedosáhne.
Jistě, protože potom je matka samotnym problémem.
@Kipa22 píše:
On je často problém, že starší dítě musí být vždy to velké, starší a rozumné. Ono není na škodu tomu staršímu pomoci nebýt vždy tím starším, rozumným a velkým, aby nemělo pocit nespravedlnosti a nezlobilo. Mě se to osvědčilo.
Ano proto to pisu, na komentar, ze za dva roky uz to dite ma zvladnute, ze ma sourozence, ale kdyz jsou deti 5 let od sebe vekove tak prave 1-2 roky mladsiho podle me zacina ta „rivalita“ a to co pises a psala jsem ja…
Talze dle me to, ze ona uz ma byt velka zatimco sourezence muze vse, ona musi mit povinnosti, to znamena na ni jsou v jejich ocich rodice prisni a na sourozence hodni… a dale naroky skoly jako takove pripadne mozne „problemy“ve skole - jako prisna nevlidna neempaticka pani ucitelka, smejici se kamarad atd
Příspěvek upraven 20.12.22 v 08:52
@Aglája75 píše:
Ano proto to pisu, na komentar, ze za dva roky uz to dite ma zvladnute, ze ma sourozence, ale kdyz jsou deti 5 let od sebe vekove tak prave 1-2 roky mladsiho podle me zacina ta „rivalita“ a to co pises a psala jsem ja…Talze dle me to, ze ona uz ma byt velka zatimco sourezence muze vse, ona musi mit povinnosti, to znamena na ni jsou v jejich ocich rodice prisni a na sourozence hodni… a dale naroky skoly jako takove pripadne mozne „problemy“ve skole - jako prisna neclidna neempaticka pani ucitelka, smejici se kamarad atd
@Aglája75 píše:
Naopak take to znamena, ze jsou dobri rodice a proto si dite doma muze dovolit pustit vsechny emoce a frustraci, ani neni zpracovana, ale ukazuje to na dobry a blizky vztah s rodici…Příspěvek upraven 20.12.22 v 08:26
Tim se uz mnoho let uklidnuji
.
Všem, co zde „lámete“ a pomlouváte děti - zamyslíte se někdy upřímně nad sebou, nad vaším dětstvím? Byli jste andělé? Fakt??
Děti jsou taky lidi!
Zkuste to s láskou…
/klid, vím o čem píšu/
@ZlutaSova Andel jsem ja zrovna uplne nebyla (rvala jsem se venku s klukama), ale jinak jsem byla uplne jiny typ ditete nez ty moje. Ja byla doma takove to dite, co si kazdy pral, od 5r jsem umela cist a travila hodne casu s knihami, ve volnem case jsem hrala na nekolik hudebnich nastroju nebo studovala encyklopedie. Ale tak ja je nelamu. Jen jsou narozdil ode me kdysi hodne nepoddajne a nesoustredene a spatne se mi do toho vziva. Hodne se bimcaji, u niceho nevydrzi. Od sebe to neznam. Tak je aspon drbu
.
A jste k ní kamarádští? Je u vás doma legrace? U mnoha rodičů totiž vidím divné pokřikování po děcku, zákazy, příkazy, lajnování dne… Jako by ty svoje vlastní děcka ani neměli rádi. Vychovávaji jaksi strnule, afektovaně, bezcitně.
@Aglája75 píše:
Kdyz myslis, ja jsem petos najare resila s mladsi dcerou a pisu co rikali klinicti psychologove… ano vztek, zlobeni, vzpirani se je „problem“, ale to, ze ve skole je zlata a poslusna a doma zlobi neznaci spatnou vychivu nebo spatny vztah, zbaci nejaky problem ditete, ale take to, ze pred rodici se neboji dat pruchod emocim i ldyz nezvladnutym= maji zdravy vztah a nemusi se bat to udelat…nemusi se chovat jinak nez citi jako to musi delat pred cizimiPříspěvek upraven 20.12.22 v 08:54
Ja si timhle teda nejsem vubec jista, ac nechci shazovat znalosti psychologu.
Ja se vztekala opravdu hodne, az nekdy do osmi, deviti let. Postupne se to zacalo lepsit (spis jsem se naucila potlacovat emoce). Vztekala jsem se jen s rodicema, nikde jinde jsem si to nedovolila. A furt me posilali do polepsovny, jednou me vysadili z auta… nechci, aby to vypadalo, ze moji rodice byli kruti, ale proste si nevedeli rady. Ja taky ne a nikdo me nepomohl. Ale rozhodne to nebyl duveryhodny vztah. Spis me vzdy neco dostalodo situace, kdy uz jsem bouchla a nevedela, jak z toho jinak ven.