Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera ke mě nechce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
26.8.17 11:29
Ahoj, raději také anonymně… Ani nevíš, jak ti rozumím. Děti mám svěřené do péče, ex si je bere 1× v týdnu a 1× za 14 dní od pátku do pondělí ráno. Já jsem sama a zejména v týdnu mám celkem dost (přijedu pozdě z práce, úkoly, večeře, hygiena, čtení a spát). Ex má přítelkyni, hodně jezdí na prodloužené víkendy, výlety, dárky, fungují celkem jako rodina. A pokud se s dětmi pohádáme například kvůli odmlouvání, tak zejména od staršího slýchám, že půjde k tátovi a už mne nechce vidět.
Jsem z toho smutná, mrzí mne to, ale fakt je, že ex je nejspíš zábavnější než já.
Snažím se s tím bojovat po svém…na výlety a dovolené jezdíme s kamarádkami s dětmi, snažím se doma zavádět různé rodinné rituály, společné čtení v posteli. Ale někdy mne tak mrzí, že ex sice odešel za milenkou a nám tím velmi zkomplikoval život, přesto on je prostě v očích dětí hvězda.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.8.17 11:33
@Anonymní píše:
Ahoj, raději také anonymně… Ani nevíš, jak ti rozumím. Děti mám svěřené do péče, ex si je bere 1× v týdnu a 1× za 14 dní od pátku do pondělí ráno. Já jsem sama a zejména v týdnu mám celkem dost (přijedu pozdě z práce, úkoly, večeře, hygiena, čtení a spát). Ex má přítelkyni, hodně jezdí na prodloužené víkendy, výlety, dárky, fungují celkem jako rodina. A pokud se s dětmi pohádáme například kvůli odmlouvání, tak zejména od staršího slýchám, že půjde k tátovi a už mne nechce vidět.
Jsem z toho smutná, mrzí mne to, ale fakt je, že ex je nejspíš zábavnější než já.
Snažím se s tím bojovat po svém…na výlety a dovolené jezdíme s kamarádkami s dětmi, snažím se doma zavádět různé rodinné rituály, společné čtení v posteli. Ale někdy mne tak mrzí, že ex sice odešel za milenkou a nám tím velmi zkomplikoval život, přesto on je prostě v očích dětí hvězda.
Přesně vím, co popisuješ a co prožíváš. Oni žijí tak nějak jako rodina. Já jsem také sama, hlavně přes ten týden toho mám dost. Práci mám dobrou a dobře placenou, která nám umožní také jezdit na výlety a dovolené, dopřát si v rozumné míře co chceme, ale do toho si ještě dodělávám VŠ, abych měla větší šanci nás do budoucna ještě lépe zajistit. A to je problém. Otec chodí jen do práce, odpoledne tráví na zahradě s pivem, protože přitelkyně vše zajistí (vaření, úklid) a děti si hrají na zahradě. Je to únavné a je postupně je to horší a horší. Je pravda, že nervy pracují a já bych to mohla více ovlivnit svým chováním. Ale už to trvá dlouho a je to horší a horší se přetvařovat, jak jsem strašně v pohodě. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.8.17 11:46
@Anonymní píše:
Přesně vím, co popisuješ a co prožíváš. Oni žijí tak nějak jako rodina. Já jsem také sama, hlavně přes ten týden toho mám dost. Práci mám dobrou a dobře placenou, která nám umožní také jezdit na výlety a dovolené, dopřát si v rozumné míře co chceme, ale do toho si ještě dodělávám VŠ, abych měla větší šanci nás do budoucna ještě lépe zajistit. A to je problém. Otec chodí jen do práce, odpoledne tráví na zahradě s pivem, protože přitelkyně vše zajistí (vaření, úklid) a děti si hrají na zahradě. Je to únavné a je postupně je to horší a horší. Je pravda, že nervy pracují a já bych to mohla více ovlivnit svým chováním. Ale už to trvá dlouho a je to horší a horší se přetvařovat, jak jsem strašně v pohodě.
já si tedy uvědomila ještě jednu věc, že děti mne budou potřebovat už je pár let… takže se prostě snažím… jenže někdy to postě nevyjde, posledně jsem staršímu dala facku asi půl hodiny než odjel k tátovi na 14 dní… neskutečně mne to mrzelo, ale on to vážně přehnal (běžě ho opravdu nefackuju). Přijde mi, že u nás to ještě není tak vyhrocené jako u vás, jsou rádi, že jsou doma… ale výhledově nevím, nevím…
víš vždycky jsem si myslela, že jsem skvělá máma, že je se mnou sranda, že jsem akční, umím naslouchat… ale někdy je to tak náročný a moje „matkovské“ sebevědomí je dost nalomené.
Jenom třeba dovča… zabalit, naložit, ujet nevím, třeba 1000 km, vyložit, nosit věci pro 3 lidi a pak cesta zpět, rozvést děti po babičkách, jít do práce… víkendy nakoupit, uvařit, uklidit, zajistit program… a nebo na to člověk může rezignovat… ale to zatím nechci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.8.17 11:52
@Anonymní píše:
já si tedy uvědomila ještě jednu věc, že děti mne budou potřebovat už je pár let… takže se prostě snažím… jenže někdy to postě nevyjde, posledně jsem staršímu dala facku asi půl hodiny než odjel k tátovi na 14 dní… neskutečně mne to mrzelo, ale on to vážně přehnal (běžě ho opravdu nefackuju). Přijde mi, že u nás to ještě není tak vyhrocené jako u vás, jsou rádi, že jsou doma… ale výhledově nevím, nevím…
víš vždycky jsem si myslela, že jsem skvělá máma, že je se mnou sranda, že jsem akční, umím naslouchat… ale někdy je to tak náročný a moje „matkovské“ sebevědomí je dost nalomené.
Jenom třeba dovča… zabalit, naložit, ujet nevím, třeba 1000 km, vyložit, nosit věci pro 3 lidi a pak cesta zpět, rozvést děti po babičkách, jít do práce… víkendy nakoupit, uvařit, uklidit, zajistit program… a nebo na to člověk může rezignovat… ale to zatím nechci.
Mám pocit, že jsme na tom stejně. Když je u mě, tak to vypadá, že ji i ráda. Máme kočku, na kterou se těší, tak jak říkáš i já se snažím mít společné rituály jako je večerní čtení apod. Kolikrát také vybouchnu a je mi to strašně líto, ale prostě se v tu chvíli neudržím. A s tou dovčnou tě naprosto chápu. Mám to úplně stejně. Také jsem si o sobě myslela, že budu mít s dcerou dobrý vztah, budeme si rozumět a tak…a že vše zvládneme spolu. Ale bohužel.
- Citovat
- Upravit
26.8.17 11:53
Je normální, že dítěti vyhovují nepovinosti u tatínka a u tebe na to reptá. Nikdy své dceři neříkej, ať se odstěhuje natrvalo k tatínkovi, když se jí tam líbí víc. Trvej na tom, aby se doma neflákala, vymýšlej zábavný program, ale nevnucuj se. Rozhodně bych HNED neskočila, když mi o něco řekne. Ale neodstrkuj ji od sebe tím, že jí řekneš, ať „táhne“ k tátovi. Jako dítě jsem si to párkrát taky vyslechla a bylo mi fakt hnusně. Ten můj totiž by radostí zrovna nejásal, kdybych se mu tam nakvartýrovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.17 12:00
@Russet píše:
Je normální, že dítěti vyhovují nepovinosti u tatínka a u tebe na to reptá. Nikdy své dceři neříkej, ať se odstěhuje natrvalo k tatínkovi, když se jí tam líbí víc. Trvej na tom, aby se doma neflákala, vymýšlej zábavný program, ale nevnucuj se. Rozhodně bych HNED neskočila, když mi o něco řekne. Ale neodstrkuj ji od sebe tím, že jí řekneš, ať „táhne“ k tátovi. Jako dítě jsem si to párkrát taky vyslechla a bylo mi fakt hnusně. Ten můj totiž by radostí zrovna nejásal, kdybych se mu tam nakvartýrovala.
Snažím se, snažím se už dlouho, ale už je to pro mě neúnosné. Jsem v koncích, protože nevím jak dál. Po dobrém to s ní nešlo, po zlém to s ní také nejde. Už nevím, jak na ni. Už je dost velká na to, aby si uvědomila, jak má její chování vliv na ostatní a hlavně na lidi, kteří ji mají ráda a které má (snad) ráda ona.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.8.17 12:00
@Anonymní píše:
Mám pocit, že jsme na tom stejně. Když je u mě, tak to vypadá, že ji i ráda. Máme kočku, na kterou se těší, tak jak říkáš i já se snažím mít společné rituály jako je večerní čtení apod. Kolikrát také vybouchnu a je mi to strašně líto, ale prostě se v tu chvíli neudržím.
víš co mne asi nejlíp funguje, podnikat ty výlety s kamarádkama s dětma nebo zvát hodně návštěvy (kamarády ze školy). To zas nemají u táty. O víkendech spíme spolu v posteli. Fakt je, že bych ráda navodila takovou tu atmosféru, že budeme dělat věci společně, ale na rovinu, oni na to moc nejsou. Já třeba ráda krájela mámě zeleninu do polívky nebo když žehlila, tak jsme u ní jen seděla a vykládaly jsme si. A přišlo mi to fajn. Kluci se mnou sem tam pečou muffiny nebo umejí koupelny, ale že by u toho jásali, to teda ne…
- Citovat
- Upravit
26.8.17 12:05
Já mám s dcerou obdobný problém, ale ve vztahu k babičce. Navíc má dcera kombinaci VD+ADHD 
.
A po nasazení léků na ADHD se to zlepšilo. I kdyz ty teda primárně potřebuje do školy, aby z té výuky něco měla, že.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.17 12:06
@Anonymní píše:
víš co mne asi nejlíp funguje, podnikat ty výlety s kamarádkama s dětma nebo zvát hodně návštěvy (kamarády ze školy). To zas nemají u táty. O víkendech spíme spolu v posteli. Fakt je, že bych ráda navodila takovou tu atmosféru, že budeme dělat věci společně, ale na rovinu, oni na to moc nejsou. Já třeba ráda krájela mámě zeleninu do polívky nebo když žehlila, tak jsme u ní jen seděla a vykládaly jsme si. A přišlo mi to fajn. Kluci se mnou sem tam pečou muffiny nebo umejí koupelny, ale že by u toho jásali, to teda ne…
Snažím se s ní podnikat různé výlety a akce i s jinými. Ale s ní je zase problém, že je dost introvertní a má problém s navazováním kontaktů s jinými dětmi. Těch „svých“ se kterými se kamarádí moc nemá. I když se snažím, aby se setkávala i s jinými dětmi, tak moc nechce, že ty co má, jí prý stačí. :-/
- Citovat
- Upravit
26.8.17 12:33
Ja bych se zamyslela nad tim, ze ses rozhodla poridit si s tim panem dite a pokud byste zustali spolu zit, tak byste se taky nejak museli shodnout ci vytvorit kompromis ve vychove a pozadavcich na dite.
Pro deti to musi byt asi celkem stres, pokud se pozadavky na ne se meni a jsou diametralne odlisne. Netvrdim, ze by dite melo totalne zvlcit, ale mozna by bylo dobre si uvedomit, ze neni potreba prisnost dohanet i za otce a ze jsou veci, na kterych svet nelezi. Treba to neni ani tak o tom, ze tam nic nemusi jako spis o tom, ze tam je prijemneji, lepsi atmosfera, neni soustredeno 100% pozornosti na dite.
Mmch taky jsem rozvedena, taky to deti maji u otce jinak nez u me a ano, v nekterych smerech jsem ubrala plyn. Ono pak je i s otcem lepsi domluva, kdyz to tolik nehrotim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
26.8.17 12:38
@Russet píše:
Je normální, že dítěti vyhovují nepovinosti u tatínka a u tebe na to reptá. Nikdy své dceři neříkej, ať se odstěhuje natrvalo k tatínkovi, když se jí tam líbí víc. Trvej na tom, aby se doma neflákala, vymýšlej zábavný program, ale nevnucuj se. Rozhodně bych HNED neskočila, když mi o něco řekne. Ale neodstrkuj ji od sebe tím, že jí řekneš, ať „táhne“ k tátovi. Jako dítě jsem si to párkrát taky vyslechla a bylo mi fakt hnusně. Ten můj totiž by radostí zrovna nejásal, kdybych se mu tam nakvartýrovala.
Když jsi k otci chtěla, proč ti vadilo, že bys k němu měla jít?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.8.17 13:03
@Helileli píše:
Ja bych se zamyslela nad tim, ze ses rozhodla poridit si s tim panem dite a pokud byste zustali spolu zit, tak byste se taky nejak museli shodnout ci vytvorit kompromis ve vychove a pozadavcich na dite.
Pro deti to musi byt asi celkem stres, pokud se pozadavky na ne se meni a jsou diametralne odlisne. Netvrdim, ze by dite melo totalne zvlcit, ale mozna by bylo dobre si uvedomit, ze neni potreba prisnost dohanet i za otce a ze jsou veci, na kterych svet nelezi. Treba to neni ani tak o tom, ze tam nic nemusi jako spis o tom, ze tam je prijemneji, lepsi atmosfera, neni soustredeno 100% pozornosti na dite.
Mmch taky jsem rozvedena, taky to deti maji u otce jinak nez u me a ano, v nekterych smerech jsem ubrala plyn. Ono pak je i s otcem lepsi domluva, kdyz to tolik nehrotim.
asi to bylo na zakladatelku, ale s ex jsme se rozešli kromě milenky také, proto že se hodně změnil, jeho hodnoty… ještě teď na něj nevěřícně zírám, jak je možný, že je tenhle cizí člověk otec našich dětí…
ale s exem funguji a je mi celkem jedno, jak to mají doma nastavené.
Atmosféra je určitě trefa do černého. Mám několik kamarádek samoživitelek a většina je poměrně dost v háji… neustálý stres z práce, školy dětí, výchova dětí, někdy řeší peníze, jindy vyhrocené vztahy s ex… takže jim prostě na vytváření atmosféry nezbývá energie ani čas a někdy ani ty peníze. Já jsem tak napůl, pokud v týdnu přilítnu z práce a mám udělat úkoly s adhd dítětem, na atmosféru mi zbývá tak poslední půlhodina před spaním. Takže atmosféru doháníme o víkendech. A upřímně sama zvládnout super štědrý den, bez táty, fakt taky není úplně jednoduchý…
100 procentní pozornost… nevím, tu mám určitě rozptýlenou… Fakt je, že mi někdy přijde, že kamarádky samoživitelky někdy zatěžují děti svými problémy nebo jak bych to řekla… Prostě to nemůžou probrat s chlapem, tak to víc ventilujou vůči dětem a to mi úplně OK nepřijde. Ale možná je to je můj dojem.
Každopádně přijde mi složitý dělat mámu i tátu současně a když to dítě na 100 neocení, tak je to smutný. Já svoje děti zbožňuju, jsou skvělý, ale když porovnávají mojí váhu s váhou jeho o 10 let mladší přítelkyně, nejradši bych je uškrtila (a to vážím míň než ona).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.8.17 13:18
@Anonymní píše:
asi to bylo na zakladatelku, ale s ex jsme se rozešli kromě milenky také, proto že se hodně změnil, jeho hodnoty… ještě teď na něj nevěřícně zírám, jak je možný, že je tenhle cizí člověk otec našich dětí…
ale s exem funguji a je mi celkem jedno, jak to mají doma nastavené.
Atmosféra je určitě trefa do černého. Mám několik kamarádek samoživitelek a většina je poměrně dost v háji… neustálý stres z práce, školy dětí, výchova dětí, někdy řeší peníze, jindy vyhrocené vztahy s ex… takže jim prostě na vytváření atmosféry nezbývá energie ani čas a někdy ani ty peníze. Já jsem tak napůl, pokud v týdnu přilítnu z práce a mám udělat úkoly s adhd dítětem, na atmosféru mi zbývá tak poslední půlhodina před spaním. Takže atmosféru doháníme o víkendech. A upřímně sama zvládnout super štědrý den, bez táty, fakt taky není úplně jednoduchý…
100 procentní pozornost… nevím, tu mám určitě rozptýlenou… Fakt je, že mi někdy přijde, že kamarádky samoživitelky někdy zatěžují děti svými problémy nebo jak bych to řekla… Prostě to nemůžou probrat s chlapem, tak to víc ventilujou vůči dětem a to mi úplně OK nepřijde. Ale možná je to je můj dojem.
Každopádně přijde mi složitý dělat mámu i tátu současně a když to dítě na 100 neocení, tak je to smutný. Já svoje děti zbožňuju, jsou skvělý, ale když porovnávají mojí váhu s váhou jeho o 10 let mladší přítelkyně, nejradši bych je uškrtila (a to vážím míň než ona).
Holky já vím, že atmosféra dělá svoje. Ale jak píšete, ono to není při tom všem jednoduché mít doma idylu bez stresu a fofru. Snažila jsem se, proto jsem vše v domácnosti doháněla, když šla holka spát, jenže ona je zase ráda, když jdu spát s ní, přitulí se ke mě a spokojeně usne. Jenže já většinou taky, takže pak vstávám zase ráno třeba o hodinu dřív než musím a doháním co potřebuju. Musím zapracovat nejdřív asi na sobě, hodit se víc do klidu a zkusit na to tak nemyslet. Resp. jsem to zkoušela. Chvíli to jde, ale po čase se vše vrátí do starých kolejí. Já po ní doma nechci nic závratného, jen aby si ustlala postel, odnesla po sobě nádobí po jídle nebo mi třeba pomohla s nějakými věcmi z auta. Stejně jako chci, aby si úkoly napsala co nejdříve po příchodu ze školy domů, at to má z krku, a nepsala je třeba v osm nebo v děvět večer jako u táty. Prostě mám pořád potřebu si stát za svým s tím, že si nemyslím, že bych po ní chtěla tak moc, ale otec po ní nechce ani toto, vůbec nic. Je to situace na houby. Slušně řečeno. :-/
- Citovat
- Upravit
26.8.17 17:19
@Helileli píše:
Ja bych se zamyslela nad tim, ze ses rozhodla poridit si s tim panem dite a pokud byste zustali spolu zit, tak byste se taky nejak museli shodnout ci vytvorit kompromis ve vychove a pozadavcich na dite.
Pro deti to musi byt asi celkem stres, pokud se pozadavky na ne se meni a jsou diametralne odlisne. Netvrdim, ze by dite melo totalne zvlcit, ale mozna by bylo dobre si uvedomit, ze neni potreba prisnost dohanet i za otce a ze jsou veci, na kterych svet nelezi. Treba to neni ani tak o tom, ze tam nic nemusi jako spis o tom, ze tam je prijemneji, lepsi atmosfera, neni soustredeno 100% pozornosti na dite.
Mmch taky jsem rozvedena, taky to deti maji u otce jinak nez u me a ano, v nekterych smerech jsem ubrala plyn. Ono pak je i s otcem lepsi domluva, kdyz to tolik nehrotim.
Presne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Prosím o zachování anonymity, je to pro mě hodně citlivé téma. Před více než dvěma lety jsme se rozešli s partnerem. Dcera (tehdy 6 let) zůstala u mě, partner neměl dostatečné zázemí. V tu dobu to pro ni bylo těžké a mnohdy se stávalo, že k otci ani nechtěla. I přes to, co se mezi námi s otcem stalo, jsem se snažila, aby se jejich vztah nepřerušil a snažila se dceru motivovat a vysvětlovat, proč by k tátovi měla jít. (Že ji má rád, pojedou někam na výlet, apod.). Teď po dvou letech se situace obrátila. Otec už své zázemí má, novou přitelkyni také a dcera ke mě přestává chtít chodit. Jen doplňuji, že máme soudem určenou střídavou péči. U otce nic nemusí, vstává si kdy chce, když nechce obědvat, tak nemusí, nemusí uklízet, nic dělat a tak. A to je problém, protože já to po ní vyžaduji. Zároveň bydlí v domě, kde si sednou na zahradu, děti si hrají a otec si sedí a popíjí pivo. COž u mě není. Samozřejmě, že kamarády si zve, či chodí k nim, ale snažím se jí věnovat hlavně já, chodíme do bazénu, na výlety, do kina a tak. Už jsem z toho nešťastná a zoufalá. Už se ani nedokážu těšit na čas strávený s ní, protože buď to nevyjde, nebo je dcera protivná a otrávená. Další věc co řeším je to, že je strašný sobec. Myslí jen na sebe, když po ní něco chci, tak slyším tisíc řečí a důvodů, proč to teď zrovna nejde, ale naopak, když chce ona něco po mě, musí to být hned. Nechce mi s ničím pomáhat, ale všechno by chtěla a chtěla by to hned. Jsem jí dobrá jen na to, když potřebuje něco koupit, to pak ano, protože otec s ní nic takto nezařizuje. Zkoušela jsem s ní o tom mluvit, nespočetněkrát, ale není schopná mi kloudně říct, co se to s ní děje. Už nevím, jak s ní dál. Poslední dobou už mám jen sto chutí jí říct, ať se sbalí a jde k tátovi natrvalo, když je jí u něj tak dobře.
Ty nervy co zažívám jsou strašné a do breku je mi z toho permanentně. 
Otec mě nepodpoří, naopak mi tvrdí, že si za vše můžu sama a je to jen a jen moje chyba, jak se dcera chová a že ke mě nechce. 