Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dcera mamánek
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.8.15 09:22
Dcera mamánek
Nejspíš si nepíšu o radu, ale jen o sdílenou zkušenost ve stylu: „trvalo to rok, pak to přešlo“.
Máme 2 děti, kluk 3 a kus roku a dcera 10 měsíců. A k tomu máme velice hlasitý problém. Dcera je extrémě závislá na matce. Jakmile ji nemá v dohledu, ŘEV, slzy, konec světa. Nemám nejmenší šanci tomu zabránit, nelze zabavit, nelze uhoupat, nelze upiškotovat, nelze nic. Jen ŘEV. U dospělého bych to popsal jako hysterák.
S klukem jsme to tak neměli. Denně jsem ho chodil uspávat a považoval jsem se za „experta“ v jeho uklidňování. Na moje podněty nějak reagoval a i když to často byl „děs“ a řev, tak to bylo takový „normální“.
No a s dcerou nemám šanci, nereaguje z mé strany absolutně na nic. Jen ŘEV. Když máma přijde, je ticho za vteřinu. Takže když si chce žena odskočit na minutu, okamžitě ŘEV. Na cizí taky. Jinak se směje a laškuje s každým okolo, ale jen dokud je poblíž máma.
Velice nás to trápí. Ženě vadí nutnost 100% přítomnosti, mě pocit totálního odcizení od dcery a neustálého pocitu „že je něco špatně“ a že jsem to nezvládl. Navíc jakákoli možnost mého hlídání je dost omezena.
Nechat ji vyřvat v úmyslu nemáme, z mého pohledu taky proto, že by se asi uřvala po několika hodinách do bezvědomí.
Tak mi prosím někdo napište, že víte o čem píšu a že to přejde. Díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.8.15 09:26
Možná období separační úzkosti, věk by odpovídal 
Dcera to taky měla v tom věku, ale rychle to odeznělo. Pár týdnů jsem ji měla pořád na ruce nebo v manduce, na záchod jsem teda chodila sama, to musela vydržet 
Jinak jsem se jí snažila tu blízkost poskytnout, když ji potřebovala. No a pak se to zase vrátilo do normálu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.15 10:03
@AlphaOmega Moje 11.měsíční dcera je skoro taky taková, ne že by s tatínkem vůbec nechtěla být, dost záleží na náladě… Momentálně má období kdy se mě drží jak opička a ostatní členy rodiny vezme na milost jen výjmečně, já jí svou přítomnost dopřávám maximálně, chci aby byla spokojená. Myslím, že toto období přejde tak rychle jak přišlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.15 10:25
To přejde. Taky jsme to tak měli s mladší. Táta měl smůlu. Až začla ťapkat tak si k ní našel cestu. Ale chce to trpělivost a tzv.se neurazit. Manžel to dal a dnes je hvězda. Ale třeba tchýně se fakt urazila a k malé si hledala cestu dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.8.15 12:54
Měli jsme to úplně stejně, ale přešlo to teda zatím jen částečně 
Malé budou tři roky a pokud nejsem poblíž, tak všechno s tatínkem/babičkou zvládá bez problémů… Pokud jsem ale doma, tak jednoznačně dává přednost mně, takže tatínek třeba nesmí ani napustit vodu na koupání, podat pití, o uspávání ani nemluvě, protože pak je hned taky hysterák, že to chce od maminky… Ale abych tě taky trochu uklidnila, tak i když to úplně nepřešlo, tak už to tolik nevnímám, protože dcera už je hodně samostatná a „nevisí“ mi celý den na noze. Přeji mnoho sil a ať to brzo přejde!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
