Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@berry4 Matce bude věnován celý jeden deníček
. Taky mě to zajímá
..
@berry4 píše:
@Borůffka Rodiče si bohužel člověk nevybírá.
Bohužel.
Přemýšlím, jaký máš asi dnes vztah ke své matce. Protože ona to celé měla v rukou.
Na toto jsem se tě ptala v posledním deníčku, dnes jsem našla tuto diskusi, tak to vdechuji sem
Moc by mě to zajímalo. Co k ní cítíš?
Ze začátku mi její rozhodnutí nepomohlo, naopak mě to dostalo ještě na dětské oddělení, kde jsem se jí v šoku úpěnlivě dožadovala…Láska a neutěšená touha, že mě už nikdy neobejme, nevyslechne ze změnila v noční můry a deprese..Pak přišly výčitky, zloba a nakonec pochopení faktu, že mě jednoduše vyměnila ![]()
Jak píše Berry, rodiče máme přátele si vybíráme. Borůffko, z deníčků mi jde mráz po zádech, i teď z posledních příspěvků tady v diskusi, asi jsem zažila stěží desetinu toho, co ty, takže se do té situace ani nedokážu vmyslet. Držím pěsti, ať všechno zvládneš!!!
@Borůffka to tak je. Znám to.
Co k ní cítíš tedˇ? Je ti 24 tuším, jak ji vnímáš dnes? Jaký k ní máš vztah sama v sobě?
@Borůffka píše:
Přesně nevím, za co mě vyměnila, zda za chlapa, pohodlnější život, lepší vybavení do domácnosti…myslím, že až budu psát o ní deníček, budu nad tím hodně přemýšlet.
No, ono je jedno, jak to člověk nazve. Rozhodující je, že se to STALO. ![]()
@Jáňour píše:
Jak píše Berry, rodiče máme přátele si vybíráme. Borůffko, z deníčků mi jde mráz po zádech, i teď z posledních příspěvků tady v diskusi, asi jsem zažila stěží desetinu toho, co ty, takže se do té situace ani nedokážu vmyslet. Držím pěsti, ať všechno zvládneš!!!
Děkuji za podporu od Vás všech…Nechci si na Vás a vašich pěkných komentářích léčit svojí pošramocenou dušičku, ale každé slovo od Vás beru jako pohlazení ![]()
@berry4 píše:
@Borůffka to tak je. Znám to.
Co k ní cítíš tedˇ? Je ti 24 tuším, jak ji vnímáš dnes? Jaký k ní máš vztah sama v sobě?
Při odpovědi na tvojí otázku jsem se rozplakala..I po tak dlouhé době bude ve mě zakořeněna zášť a možná i závist, že já jsem pro ni nebyla na prvním místě. Je to zvláštní, ale první, co mě napadne při pomyšlení na ní, je láska. Ale bolí ![]()
Borůffko, jsem si docela jistá tím, že tady by byl každý rád za to, kdyby ti nějakým způsobem pomohl vyléčit právě tu pošramocenou dušičku. Z toho, co jsi už popsala v deníčcích…to je přece na jednoho človíčka hrozně moc, aby to vybojoval dočista sám
. A kdo ví (tedy ty to víš), co přijde v dalších deníčcích, cos musela prožít. Lítost je cesta do pekel, takže nenapíšu „je mi tě líto“, myslím, že bys o to ani nestála. Raději řeknu…vidíš, ani mě nanapadnou vhodná slova. Musíš být člověk s velkým srdcem a dobrou duší, když se přes to všechno snažíš pochopit, když jenom neodsuzuješ. Klobouk dolů, hluboce smekám.
@Borůffka tak a tedˇbrečíme obě
![]()
Víš já prožila něco, no nechme to bejt, o mě to není. Proto jsem se tě ptala na tvůj vztah k mámě.
Ano. Je to jaksi zvrácené. Patologické. Láska, co bolí.
Ve tvých letech jsem si procházela různými stavy. Od nenávisti k lítosti, od nechápání k letargii… Trvalo mi mnoho let, než jsem se smířila s tím, co mi život nadělil za dětství a dospívání. A možná právě skrze svoje děti. A čas. Dnes mi je, kolik mi je. Svou mámu i přes to všechno nějakým zvráceným způsbem miluju a potřebuji ji. Aspoň ten pocit, že tu zatím… je. Asi jsem jí už odpustila. Nebo se s tím smířila? Nevím.
Přeji to i tobě. ![]()
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat