Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hezké dopoledne,
omlouvám se za tento příspěvek, který bude nejspíš dost zmatený, ale potřebuji se vypovídat, případně i nějak poradit
Jde mi hlavně o to pomoct mému manželovi a tím zlepšit ovzduší v naší rodině.
S manželem jsme svoji 3 roky. Zpočátku bylo vše v pohodě, zhruba rok po svatbě (a také poté, co jsem plánovaně otěhotněla) začal mít hodně často špatnou náladu. Je to introvert, takže nikdy nebyl schopen se mnou o ničem otevřeně mluvit. Prostě jen hleděl do prázdna a tvářil se, jako by umíral. Netušila jsem a dodnes netuším, co ho trápí. Jen hádám.
Nechce se mnou nikam chodit, nic dělat. Přitom za svobodna jsme byli oba myslím si hodně aktivní, sportovně založení. Přijde z práce, nají se a usedne k PC, kde hraje hry nebo se dívá na seriály, případně jde spát. Většinou se mnou nepromluví ANI JEDNO slovo
O víkendech to není lepší. Maximálně je schopen jít se projít nebo si zaběhat, ale výhradně sám. Dcera ho totiž ruší a otravuje tím, jak začne být třeba po hodině protivná. S námi byl na nějaké procházce jen párkrát, a to už je dceři rok a půl. Na výletě jsme společně nikdy nebyli.
Bohužel si na něj malá zatím nezvykla, nechce s ním být. Možná je to i proto, že na ni párkrát hodně ostře vyjel. Zároveň nikoho jiného na hlídání nemám, takže jsem s dcerou nonstop já. Už jsem ji musela vzít i k zubaři, protože mi neměl kdo hlídat (je asi jasné, jak na mě koukali). ![]()
Zas ale musím říct, že mi pomáhá např. s vytíráním nebo údržbou auta. To je vlastně jediné, o čem spolu mluvíme (miláčku, všimla jsem si, že bliká kontrolka…Dobře, zavezu to Karlovi). Pak mi třeba i řekne, co s tím bylo a kolik zaplatil
Ale jaksi chápete, že mi takovéto rozhovory nestačí. Vůbec nevím, o čem se s ním mám bavit.
Nemám ani žádné přátele, manžel se mnou v podstatě nemluví, takže není výjimka, že třeba celý měsíc s nikým nepromluvím (nepočítám dceru a prodavačky v Tescu) ![]()
Někdy mám pocit, že to zvládám v pohodě, ale občas to na mě padá. Například teď. Měli jsme jít odpoledne společně na procházku, ale manžel opět vyrazil raději teď sám. Já vařím oběd a starám se o dceru. Na procházku s ní půjdu odpoledne, ale manžel bude doma.
Ani nevím, zda to, čím manžel trpí je skutečně deprese. Odmítá se jít kamkoliv poradit, klasickou medicínu neuznává, psychology také ne. Nejvíc se bojím toho, že se to přenáší na dceru. Když je na tom manžel mizerně, dopadá to i na mě a pozoruju, že dcera pak víc pláče, nechce si hrát. Nechci jí kazit dětství. Rozvod mě už napadl, ale sama jsem z rozvrácené rodiny a vím, že tohle není nic moc. Manželovi je to jedno. Říká, že je malá protivná proto, že ji rozmazluju a špatně vychovávám. Ano, narozdíl od něj po ní nekřičím za každou prkotinu. Sama nevím, kde dělám chybu.
Setkal se někdo s podobným problémem? Jak jste to řešili?
Děkuju všem ![]()
Nejprve se zeptam jinak-proc nemas pratele, kamarady, zname, co vase rodiny? Abys mesic nepromluvila s nikym jinym nez dcerou a prodavackami v Tescu, to mi rozhodne neprijde normalni, kort jestli tobe to nevyhovuje!
Jinak k manzelovi-zkousela jsi o tom s nim mluvit naprimo? Stylem „Vaclave, uz delsi dobu vidim, ze mas problemy, vadi mi, jak se mnou nekomunikujes a nic spolecne nepodnikame.Co se deje? Muzu ti pomoct?“ Ja osobne bych v takovem vztahu nevydrzela ani tyden. Nejde az tak o tu introverzi, s tim sis ho zjevne uz brala, ale aby schvalne chodil ven tehdy, kdyz ty s dcerou nemuzes a pak sedel doma, kdyz vy odejdete, to fakt ne.Aby vyjizdel na 1,5roku stare dite a osocoval te, ze ho spatne vychovavas, to je taky sila..Mohou to byt deprese, ale zda se mi jakoby jiste veci delal „natruc“ ![]()
Ahoj - já si nemyslím, že je v depresi. To je taková milá omluvenka. Kde děláš chybu? Toleruješ mu to. Jistě má všechno zajištěno, staráš se o dítě, zajišťuješ jeho pohodu a klid na hraní her a sledování seriálů tím, že odklízíš sebe i dceru. Atmosféra to musí být strašná, na dceru působí zcela jistě. Pokud by se manžel o svém chování bavit nehodlal a ani ho nijak neřešil, nemohla bych v takovém vztahu žít.
Jeste dodam-zakladem kazdeho vztahu musi byt komunikace, bez ni to nejde. Takze ja osobne bych najela na system „rozmluveni“-i kdyz mlci, muze poslouchat, takze mu vsechno pekne vyklop jako tady nam-co ti vadi, co te trapi, ze uvazujes o rozvodu pokud s tim nic nechce delat atd.Neco s nim jiste hne a treba pak zjistis, kde je zakopany pes. Drzim palce ![]()
Mně to nepřijde úplně jako deprese, ale nenapsala jsi toho dost. Spíš mi přijde divné, že by se depresivní člověk zvládl donutit třeba běhat. To není obvyklé.
Proč nemáš přátele?
Já mám na partnery vysoké nároky, ale pokud bych měla volit to nejdůležitější, pokud vyloučím nějaké patologické projevy, tak je to určitě to, jaká je partner otec. A pokud je otec na baterky a ten tvůj není ani to, tak by mi rozvod přišel jako jediné řešení.
Napřed bych samozřejmě vyloučila ty jiné problémy, pokud ho nic nedonutí mluvit, tak by to byla pro mě též konečná. Žít s depresivním člověkem nebo s člověkem bez zájmu o vlastní dítě, je zničující.
Jako já se ti celkem divím, že to doma dává a nějak to s ním neřešíš. Taky mi to moc nepřijde, že by měl depresi, ale spíš si jede svoje a pěkně na vás kašle. To s tou procházkou mě teda dostalo
Ono když na to přijde, tak i kdyby depresi měl, tak kolem depresivního člověka se taky nedá našlapovat po špičkách. To nikam nevede. Začni to s ním řešit. Jestli má nějaký psychický problém, tak jeho kroky samozřejmě povedou k odborníkovi. Jestli nemá problém a jen se chová jak blb, tak ať se buď srovná nebo ať si táhne. Tohle bych dlouhodobě teda fakt nesnesla.
Přátele nemám proto, že jsme se před rokem přestěhovali do nového bydliště a já jsem si tady (zatím) nikoho nenašla. Bydlí tady kolem v podstatě jen důchodci a starší lidi. Nějak nejsem talent na seznamování. Kamarádů jsem nikdy neměla moc, jsem také introvert (teď už asi i asociál)
Manželova rodina mě moc nemusí a je hodně daleko. Moje máma bylí 150 km daleko a s tátou se nestýkám (jeho nová manželka mě nemusí). Sourozence nemám.
Jak vidíte, nejsem moc oblíbený a přátelský člověk, takže je zajisté chyba ve mě.
Manžela jsem se mnohokrát ptala, ci se děje, jestli mu můžu nějak pomoct, proč je smutný, co ho trápí…Reakce vždy nulová. Většinou řekne NIC a pokračuje u PC. Když jsem mu jednou řekla, že už takto nemůžu žít, řekl mi JÁ VÍM a dál nic.
Myslím si, že do svatby jsem ho nenutila, i když nevylučuju, že to mohlo být z jeho strany poněkud zbrklé rozhodnutí. Žádostí o ruku mě hodně překvapil, nečekala jsem to, ale byla jsem ráda.
Pokud to není deprese, tak co může stát za takovou změnou chování? Neříkám, že manžel byl dřív vyloženě veselá kopa, ale byla s ním i legrace, byl aktivní.
Žít v takovém vztahu musí být očistec.
Nějaký psychický problém, blok tam může být určitě.
Musíš ho nějak přimět, aby s Tebou o tom mluvil, ideálně ho dostat k doktorovi.
Pokud to nepůjde, tak od něj budeš muset asi odejít.
Vytáhla bych mu ten počítač (přípojku k internetu) ze zdi a uhodila na něj, že teď prostě budeme mluvit. Nemá depresi, chová se jak rozmazlenej fakan ![]()
@Lutonka Intimní život nic, nespíme spolu, v podstatě na mě nesáhne. Jen výjimečně, když vidí, že jsem smutná, tak mě třeba pohladí po rameni…
@DaMarAn píše:
@Lutonka Intimní život nic, nespíme spolu, v podstatě na mě nesáhne. Jen výjimečně, když vidí, že jsem smutná, tak mě třeba pohladí po rameni…
On přece takto také nemůže být spokojený.
Já si na rozdíl od ostatních myslím, že to nějaká psychická porucha je, ať už deprese nebo něco jiného, přece se takhle nezačne chovat normální, zdravý chlap, to je fakt zvláštní.
Tak to je super, tvůj chlap z popisu je nevyrovnaný sobec první kategorie. Úsměvný je popis toho, jak ti doma pomůže, že zaveze auto ke Karlovi, když svítí kontrolka.
Na tebe nempromluví měsíc slovo, na batole ječí, sám nevychovává vůbec, ale tobě vyčítá rozmazlenost dítěte, není schopen dítě pohlídat ani když jdeš k zubaři, na procházku a výlety s vámi nechodí, to si chodí sám, doma sedí u počítače a nereaguje na vás…dovol mi otázku, to je milionář nebo proč s ním jsi?
@terinka4444: Je to asi blbý důvod, ale přes to všechno ho mám pořád ráda a věřím, že je to nějaká nemoc, porucha, která ho takto změnila. Já vím, jsem naivní. Milionář není, právě naopak s penězi dost bojujem.