Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky,
po zkouknutí kratičkého videa - https://www.youtube.com/watch?… - jsem začala přemýšlet nad tím, jestli jsou malé děti (třeba 3-7 let) hodné a dobré samy od sebe - mají to už v sobě, nebo je to musíme naučit (přes pohádky o dobru a zlu, poučkami a radami…) my rodiče a rodina.
Co myslíte vy? ![]()
Tabula rasa. Někde je asi uloženo něco, co časem třeba ten vliv okolí přemůže.
Ja si myslim ze z velke casti to mají v sobe.ale urcite se je da k tomu vest. ![]()
Na video mám dneska nějaké extra pomalé připojení
ale řekla bych kombinace obojího povahy a taky výchovy rodičů. Když vidím některé fracky, tedy spíše jejich matky, které jdou pro mě prapodivnou cestou výchovy… Malé děti úplně samy od sebe asi nechápou pojem dobra a zla, ale za sebe dceru učím, aby byla hodná na menší děti a půjčila hračku, když třeba miminko pláče, aby pohladila kamarádku, která spadla, aby se rozdělila o sušenky s bratránkem a sestřenicí, aby mamince pofoukala třeba říznutí do prstu při vaření, a samozřejmě naopak ji „cepuju“, aby druhým jakkoli neubližovala. Pak si je zřejmě v některých situacích sama schopná poradit, aniž bych jí musela něco říkat.
Děti přebírají vzorce chování dospělých ve svém okolí. Nejvíc je ovlivňují rodiče, prarodiče, školka. Pohádky jsou fajn, ale bohužel realita zcela jiná.
Existují výzkumy ukazující, že altrusimus je geneticky daný, neb spolupracující jedinci měli dlouhodobě výhodu před těmi nespolupracujícími.
Podle me dite se soucitnou povahou bude delat dobre skutky casteji, protoze bude umet lepe zhodnotit situaci, zda je jeho intervence potreba. Mene empaticke dite bude mit problem vyhodnotit, nebude mu to tolik „docvakavat“, ale bude schopne si vychovou osvojit nejake mustry k reseni vzorovych situaci.
Takze ja bych rekla, ze nekdo to ma v sobe, nekdo se to pitrebuje naucit. Ale dlouhodobym spatnym prikladem se da zkazit i ta nejsozcitnejsi povaha, tudiz vsechny deti bez rozdilu je pitreba k tomu vest.
„Žádné lidské slzy nepřivedou člověka k dobrým skutkům, byť by prošel celý svět, jestli ho v dětství chování matky nenaučilo lásce k lidem.“ J. H. Pestalozzi
Za mě, pravdivý citát
.
@mirallis píše:
Ahoj holky,
po zkouknutí kratičkého videa - https://www.youtube.com/watch?… - jsem začala přemýšlet nad tím, jestli jsou malé děti (třeba 3-7 let) hodné a dobré samy od sebe - mají to už v sobě, nebo je to musíme naučit (přes pohádky o dobru a zlu, poučkami a radami…) my rodiče a rodina.Co myslíte vy?
Já jsem přesvědčená, že děti mají v sobě dobro již od narození ![]()
Vidím to na mojí dvouleté holčičce, jak je dobrosrdečná, empatická a plná lásky ![]()
A myslím si, že ty děti, které „zlobí“ a nezdají se být na první pohled dobré, tak jejich dobro bylo zadupáno do země okolím…
Protože, kolikrát dítě chce udělat něco dobrého a ještě za to dostane od rodiče vynadáno. A přitom to myslelo dobře a rodič nechápal zrovna ten moment.
Ja myslim, ze priklad nestaci, musi se vysvetlovat a vysvetlovat, proc nektere veci delame, proc jsou veci takove, co je v jejich pozadi.
Proc se deti nemaji osklibat nad bezdomovci, proc jsem tu pani pustila sednout, proc jsem tomu panovi poradila, kudy se dostane do knihovny, proc mame pomahat slabsim, proc nemuzou nosit kocku za ocas. Aby z nich nebyli ovecky, co veci delaji, protoze se to tak dela a kdyz je nikdo nevidi, zaridi se podle sebe.
Muj prostredni syn je velmi soucitny a pecujici tvor, uz jako 1,5r mel sklony pecovat o mimino, ktery mi jako dvoumesicni nakrmil jabkem, jindy mu vrazil svou flasku se stavou… Prvorozeny je jiny, je soucitny, ale nedokaze tak pohotove vyhodnotit novou situaci. A je to on, kdo se neustale pta na ty vyse zminene proc. A zjevne si z toho snazi vytvorit nejakou metodiku reseni situaci, nema v sobe tu lehkost prostredniho, jde do toho rozumem, ne srdcem.
https://patrondeti.cz/…na-prochazky prosím pomozte mi sdílet sarlotky příběh aby měla trošku snazsi život prosím sdílejte fistak zkopírujte odkaz aby se to dostalo dál do sveta