Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Uprimne ano, je to brzo. Ale uz to tak je, tak se tim netrap. Budes muset zpojit muze, hlavne kdyz potrebujes uspavat. Ale kdo vi - zalezi jake budou deti povahy. Nepremyslej nad tim a ber to jako fakt. A hodne sil
ja mam deti 21 m od sebe, planovane.
Tak je to náročný pro rodiče a samozřejmě že to starší částečně sebere matku. Zas jí to ale dodá toho věkem blízkého sourozence, bude se mít s kým prát, hádat se a hrát si. JE to něco za něco, není to jenom duha a jednorožci.
Měla jsem první dvě po dvou letech a bylo to náročný, ale zvladnutelny, a pak ještě rok a půl po druhém nečekaně třetí. To už teda bylo peklo. Ale jsou lidi, co nezvládají jedno, a pak lidi, co zvládají pět.
Teď už to neřeš, už jsi stejně těhotná. Ale bacha, ať si pak neporidite hned ještě třetí ![]()
Přijde mi důležitý nebrat starší jako velkou, která už musí tohle a tamto, ale radši to brát jako dvojčata. Pořiďte si dvojkočár a nositko, snižte nároky na sebe i na děti. Otec dětí se rozhodně musí starat. Být hodně venku mi pomáhalo. Omezit kámošky a aktivity s cizima lidma, se dvěma a později se trema jsem byla velice neprizpusobiva cizímu režimu, náš vlastní mi dal dostatečně zabrat.
Samozřejmě starat se o svoje manželství, co nejvíc spát, dobře jíst, mít nějaký čas pro sebe, mít nějaký pohyb nebo cvičení (asi v tomhle pořadí důležitosti).
Mám od sebe děti 16 měsíců, a je to něco za něco. Ano, malé to tak trochu „sebere maminku“, ale dá jí to zase sourozence. A je to náročné, ale stojí to za to, šla bych do toho znovu. Dnes jim jsou 3 a 4 roky.
Mám děti 21 měsíců od sebe, chtěla jsem děti blízko u sebe a jsem takhle spokojená. Mám dvě dcery a jsou parťačky. Vůbec nechápu jak můžeš přemýšlet o potratu, když druhé dítě chceš a první vám trvalo několik let.
Mám po sobě hned 4 ![]()
2008×2009
2011×2012
Takže 2 jsou v pohodě.
Jsou to parťáci
Teď už velcí.
Ale byli taková banda..zabavili se.
Má to svoje výhody a nevýhody. Já mám děti rok a čtvrt po sobě, starší jsem určitě neodstrčila, naopak jí to ve výsledku prospělo. Snažím se, těžké chvíle byly a jsou, ale vlastně jsme zatím propluly lépe, než jsem myslela. Žádný rozdíl není ideální, každý má svoje pro a proti.
Tak brzy to je, snaz se mit maximum pomoci od partnera, rodicu, chuvy apod. Ale zase to bude rychle za tebou, deti vyrostou najednou a budes mit „klid“
Budou mit k sobe blizko a i aktivity nebudes muset omezovat kvuli mladsimu…
Mám sestru o 12 měsíců starší a celé dětství to pro nás jako děti bylo super ![]()
Není to zase tak brzo, je to úplně normální rozestup, sama mám děti od sebe 14 měsíců, takže jsem otěhotněla, když měl starší 5 měsíců. Takže vím o čem mluvím. A i kdyby to bylo brzo, přemýšlet nad potratem mi přijde jako rouhání. Vím, těhotenství není procházka růžovým sadem, péče o miminko taky ne, ale zvládnout se to dá. Přeji hodně sil ![]()
Mam sestru o rok mladší a je to super, mame skvely vztah. I jako male jsme si spolu hodne hrály, akorat v pubertě byly hádky kvuli tomu, ze jsme byly v jednom pokoji. Mamka to zvladala dobre, bylo stesti, ze jsme byly zdrave a celkem klidne a dobre jsme spaly. Nikdy jsem se necitila odstrcene a za segru jsem byla (a porad jsem) rada.
@Anonymní píše:
Dobrý den. Naše dcera byla malý zázrak po cca 8 letech snažení. Teď je jí 9 m. A najednou se ten zázrak stal znovu a jsem opět těhotná. Antikoncepce mi nedělala dobře, tak jsme zvolili přerušovanou soulož, stejně jsme ještě jedno děťátko chtěli.(popravdě mě ani nenapadlo že by se to mohlo povést takhle rychle). A teď přišel šok. Malá je přece ještě strašně malá. Mám pocit že nové miminko ji okrade o mámu, kterou ještě moc potřebuje. Mám strach aby nebyla odstrcena moc brzo. Hloda ve mě červík, jestli nejít na potrat. (Spíš bych to nedokázala) I když jsme druhé chtěli. Tak přeci jen později. Vůbec mi nejde o mě a o to že to bude zahul. Ale sama jsem v podstatě jedináček, zvykla na veškerou pozornost. Přítel tvrdí, že sourozenci takhle blízko jsou naopak velká výhoda a kamarádi na celý zivot. Můžete mi prosím napsat kdo měl takovy rozdíl mezi dětmi a jaké to je pro to starší? Případně kdo se rozhodl pro potrat a zda toho lituje? Chci spíš jen ujistit. Děkuji
Máme tři děti za necelé čtyři roky (a to jsme na každé zhruba půl roku čekali) a sourozenci jsou to nejlepší, co od nás děti dostaly. Kdybych volila stejně, udělali jsme to zrovna tak.
Jo, bude to mazec, ale pak budeš míst skorodvojčata, co se spolu zabaví.
Bude to super. ![]()
Máme děti 18m od sebe, plánovaně. Byl to pro nás ohromný záhul první rok a půl, spíš 2 roky, než mladší povyrostlo. Starší teda nedostatek pozornosti nepozorovalo, věnovala jsem se mu i víc než před narozením mimina. Jsou to ohromní parťáci, někdy se samozřejmě “řežou”, nadávají na sebe atd., ale pro ty děti je ten sourozenec ohromný benefit, pořád si spolu hrají, mladší se velmi rychle rozvíjí vlastně “bez práce”, protože spoustu věcí okouká od staršího přirozeně. Venku spolu řádí, v herničce spolu řádí, všude.
Jako kdyby se mě někdo ptal, zda jít do tak malého věkoveho rozdílu, řeknu mu “nevím, připrav se fakt na záhul”. Ale ty už těhotná jsi a uvažovat o potratu, když druhé dítě chcete, je z mého pohledu prasárna, ale nesoudím, je to jen vaše věc.
Mám děti od sebe dva a půl roku a kdyby to šlo, měla bych je dřív po sobě. Bude to náročnější, ale zvládneš to. Jinak moje malá tím, že má sourozence získala - jsme víc doma, když se jí nechce, nemusí do školky, o brášku nadšeně pečuje, vlastně se od sebe nehneme, jenom jsme přibraly bráchu. Dítě tím trpět nemusí a ty se zbav myšlenky, že starší dítě bude ochuzené. Nemusí být. Když se malej narodil, dala jsem si hodně pozor, abych starší nesebrala důležité rituály - tedy třeba usínání se mnou. Prostě jsme miminko ukládali ke spaní v jinou dobu nebo to udělal táta. Denně máme i čas jenom spolu. Od prvního týdne po návratu z porodnice spolu jezdíme na dámskou jízdu - třeba jenom spolu na zmrzlinu a do květinářství. Dá se toho udělat hodně, aby to bylo fajn 🙂.
A kdybys čekala dvojčata, tak jdeš na redukci? Věci v životě často nejdou podle plánu, ale neboj, zvládnete to. Předpokládám, že úvahy o potratu jsou jen důsledek šoku a těhotenských hormonů, protože jinak by mi to přišlo ve vaší situaci vážně na hlavu (uvaž sama - spoustu let se snažíte, pak se zadaří, chcete další dítě a šla bys na potrat jen kvůli věkovému rozdílu? Takže by bylo lepší se třeba za dva roky začít zase snažit, a klidně za dalších spoustu let mít další dítě?)
Dobrý den. Naše dcera byla malý zázrak po cca 8 letech snažení. Teď je jí 9 m. A najednou se ten zázrak stal znovu a jsem opět těhotná. Antikoncepce mi nedělala dobře, tak jsme zvolili přerušovanou soulož, stejně jsme ještě jedno děťátko chtěli.(popravdě mě ani nenapadlo že by se to mohlo povést takhle rychle). A teď přišel šok. Malá je přece ještě strašně malá. Mám pocit že nové miminko ji okrade o mámu, kterou ještě moc potřebuje. Mám strach aby nebyla odstrcena moc brzo. Hloda ve mě červík, jestli nejít na potrat. (Spíš bych to nedokázala) I když jsme druhé chtěli. Tak přeci jen později. Vůbec mi nejde o mě a o to že to bude zahul. Ale sama jsem v podstatě jedináček, zvykla na veškerou pozornost. Přítel tvrdí, že sourozenci takhle blízko jsou naopak velká výhoda a kamarádi na celý zivot. Můžete mi prosím napsat kdo měl takovy rozdíl mezi dětmi a jaké to je pro to starší? Případně kdo se rozhodl pro potrat a zda toho lituje? Chci spíš jen ujistit. Děkuji