Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Dětství se psem v bytě. Jaké máte vzpomínky?
- Fotoalbum (3)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.11.25 17:27
Dětství se psem v bytě
Kdo jste vyrůstali jako dítě se psem v v bytě, jaké na to máte vzpomínky? Považovali jste psa za parťáka, nebo za vetřelce? Pokousal vás někdy a pokud ano, jak na to zareagovali rodiče?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.11.25 17:30
Měli jsme psa a pak fenu a bylo to dost odlišné. Pes byl dost ostrý a nevyzpytatelný a usurpoval si mamku dost pro sebe. Fena naopak byla vděčný mazel celé rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.11.25 17:40
obojí. Jak v bytě tak v domě.
U obojího na psa musí být čas.
Měli jsme psa venku a to byl od začátku velký špatný. Do rodiny přišel ve špatnou dobu. Bylo to velké plemeno a my nebyli schopni zajistit mu pořádnou péči. My co psa fyzicky zvládali jsme chodili domu pozdě večer a po celém dnu v práci nebo škole už nebyla energie na nějaké velké procházky. Ať jsme se snažili alespoň já tak ta energie tam prostě nebyla. Takže byl většinu dne zavřený v kotci.
Druhý pes nám v podstatě zbyl po úmrtí příbuzné a ten byl vysloveně nevyzpytatelny. Útočný, vyjížděl po dětech, klidně i bezdůvodně. Nakonec dostal rakovinu a my ho nechali utratit.
Nicméně, pokud má někdo štěstí tak to může být dobrý parťák do rodiny.
- Citovat
- Upravit
18.11.25 17:46
Já chtěla psa snad odjakživa. Jeden jezevčík mě cca v 10 letech kousnul do ruky u známé na návštěvě, nejspíš to byla má chyba a já na něj šlápla, kdo ví. Ale psů jsem se poté nezačala bát, jen jsem k nim začala mít respekt. Ve 12 letech jsem konečně dostala svého psa a byl to ten nejlepší parťák na světě.
Příspěvek upraven 18.11.25 v 23:09
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 17:58
Měla jsem psa až od 15 a byla to super parťačka. Nyní máme doma psa také a s dětmi skvěle vychází. Odchod první fenky nesly hodně těžce. Nyní už s ní jdou i sami ven, když je jim smutno pomazlí si jí, hrajou si s ní, musí se o ní starat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 17:58
Když jsem byla malá tak jsme měli krysaříka a to není úplně přátelské plemeno tak mě párkrát kousnul. Navíc mi prý kdysi vlezl do ohrádky, chtěl mi sníst piškoty tak jsem ho praštila kufříkem s kostkami (to jsem byla ještě malinká, nepamatuju si to) tak chápu, že mě nemiloval. Pak jsme měli buldočky a s těma bylo super dětství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 18:04
Vzpomínky mám ok. Dalo mi to základ kynologie a lásku v koníčku na celý život.
Ne, nepokousal nás žádný z našich xy psů, kteří za 35 let naší rodinou prošli.
Ano, i některé z našich již dospělých dětí si do své domácnosti pořídilo vlastního psa. A ne nepokousal je.
Pokud se chovám zodpovědně není důvod, aby pes někoho v domácnosti kousal. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 18:07
Já měla fenku z útulku až jako dospělá, ale k mému dítěti se chovala úžasně, nikdy si nic nedovolila, byla trpělivá, poslušná, nyní máme také pejska fenku z útulku kříženku je hodná, hravá, ale zatím občas na nás vyjede vrčením, ožene se zubama, mladší syn byl cca před 5 lety stisknutý psem od tety do nohy, má ze psů respekt, má je rád, ale i se bojí, tak na sebe si musí zvyknout, budem chodit na výcvik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 18:09
Dětství se psem bylo fajn, ale bydleli jsme v paneláku, musela jsem ho třikrát denně chodit venčit a zpětně to vnímám jako velmi zatěžující. Navíc často utíkal a pral se. Chtěla ho hlavně matka, ale ta mu dávala jen nažrat. Citově mě vydírala, jaký je pes chudák, že ještě nebyl venku, když jsem si třeba, nedej bože, chtěla o víkendu přispat. Bylo mi deset.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 20:09
Skvělý kamarád jak doma, tak u babičky. Jsem ráda, že jsem mohla se psy vyrůstat a i teď jednoho chlupáče doma mám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 20:47
Od 6 let žiju v domácnosti se psem. Tehdy v dětství jsem si ho vyprosila a byla to láska na jeho celý život. Vzpomínky mám do teď, byl to úžasný pes. Život bez psa si neumím představit, žádný pes mě nikdy ani mé děti nepokousal. Samozrejme je to o výběru plemene, spousta lidí je hloupých a pořizují si psy na které nestačí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 21:03
Bydlíme tedy odjakživa v domě, ale psi nejsou nikdy venkovní.
Jako holka jsem si přivezla štěně v 8 letech. Byl to parťák. Pubertu jsem přežila tím, že jsem mu chodila brečet do kožichu. Starali se tedy rodiče, já ale rada chodila ven. Jinak mě nepustili - tak jsem rada chodila venčit psa (do lesa, na louky).
Pak přišli další psi (stále stejná rasa). A moje dcera vzpomina, ze když ji byly 3, tak jsme odchovali štěňata a jedno si nechali. A to byl její parťák. Dnes ji je 20 a pořídila si (s našim souhlasem a podporou) svého pejska (opět stejná rasa). Mame jeste jednu malou dceru - ted ji je 6. A zrovna před chvíli šla psovi dát dobrou noc - musela se s nim pomazlit.
Mit psa je hooodne náročné časově i finančně. Náročné na uklid! Občas něco zničí - alo to bývá často naše chyba, ze neuklízíme. Nedá se taky jednoduše odjet na dovolenou, jako to jde bez psa. Ale je to hezky zivot se psem. A deti (aspon ty moje) to obohacuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 21:23
Byl to můj nejlepší přítel. I díky němu jsem měla tak krásné dětství plné radosti a lásky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 21:58
Naši měli dvouletou fenku jezevčíka, když jsme se já a sestra narodily. Takže pak jsme byly nuceny chodit s ní aspoň 1× za den na procházku. To nás moc nebavilo. Hlavně už pak byla stará, tlustá a měla nádory na břiše, takže se nám to, jako dětem, moc nelíbilo. Ale ta nás milovala a mohly jsme si k ní dovolit cokoliv. Když nám bylo 9 pořídili nám zase fenku stejné rasy a babičce také, jen trpasličí. Měla jsem radši tu babiččinu, byla takový šašek a hravější. Naše jezevčice na nás občas cenila zuby, ale většinou proto, že jsme ji otravovali, když už chtěla odpočívat. Pak se nám narodil brácha, takže to bylo, že jedna jela s kočárem a druhá šla se psem, Já radši chodila se psem, protože ta se za rohem vyčůrala a bylo, brácha než v kočáru usnul, tak to trvalo dýl 
Ke stáru už tu ostražitost vůči nám ztratila, jak jsme byly starší a starší. Pak si naši pořídili další fenku, stejné rasy. Ta vyrůstala s neteří a byla to dvojka, neteř si k ní mohla dovolit cokoliv, nikdy by jí neublížila, strkala jí třeba trávu do čumáku a psice držela. K ní si pořídili naši další jezevčici, protože si tak nějak zvykli mít dvě a to byl můj miláček. Ona sice byla vrkavá od malinka, i na mě pořád zvedala pysky, ale byla to můj závisláček, pořád u mě, chodila jsem s ní ráda na procházky, držela se mě na krok, nikdy by nezdrhla. To už jsme bydleli na vesnici, sice jsme měli zahradu, ale ráda chodila ven a držela se mě, jak klíště. Manžel pak doma psa nechtěl, já nechtěla psa na zahradu. Manžel měl tedy venku kokra. Když umřel, tak bylo velký přemlouvání a nakonec manžel povolil, takže máme fenku, samozřejmě jezevčíka, jinak by to nešlo. Je velmi zvyklá na dceru (13 let), trochu si drží od těla syna (9 let), ale syn moc se psy neumí, takže jak se to postupně učí, tak i fenka postupně povoluje a nechá se pošmudlat. Jen se musí se synem hlídat, radši. Naši si teď taky pořídili štěně, stále stejná rasa, zase fenka a ta je zatím mrňavá a je suprová. Tak nějak střídáme dlouhosrstou variantu a hlaďáky, zatím ty hlaďké jsou trochu ostřejší, ty dlouhosrtsté byly zatím zlaté všechny. Když vyrůstají s dětmi, tak je milují. Ale ony milují celou svou rodinu. Ta naše je tedy hoooodně ostrá na cizí lidi. Jo, samozřejmě děti si s tou naší pohrají, pošmudlají a jinak vše ostatní je na mě. A pak fňukají, že je to můj závisláček. Ale já jsem ji chtěla, takže se starám, jinak bych asi psa nepovolila a dál to sváděla na manžela, že nechce 
Syn už básní o tom, že až bude velký, bude mít svýho psa, jezevčíka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
