Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Místním teoretikům bych jen rád připomněl, že dřív, když byla klasická výchova, tak si to děti nedovolily, aby uhodily rodiče. Přitom to bití bývalo docela časté, stejně tak si nedovolily uhodit učitele, který je bil rákoskou přes prsty ap. Dítě snadno pochopí, jestli se musí podřídit a nebo naopak bude vládnout samo. Dnes jsou samé moderní teorie, přitom bych řekl, že šikana mezi dětmi nebyla tak rošířená jako je nyní. Doma jsou děti bity méně, pokud vůbec. Nejsem proto děti třískat, ale občas fyzický trest na místě je. Hlavně, musí to viset ve vzduchu, pak si dá dítě pozor. Dítě nebude poslouchat, že něco pochopí. Bude poslouchat, když si bude vědomo možného trestu. U důsledné výchovy ve skutečnosti těch fyzických trestů je pak minimum.
@Anonymní píše:
@annali Nevim, jak bych měla zarazit u 10ti měsíčního dítěto to, že me chytlo pod krkem. Fakt nevim co jsme měla dělat. Zkoušela jsem domluvu… Nic jinýho mě u tak malýho dítěte nenapadlo…
Tak třeba vezmu dítě za tu ruku, kterou mě chytlo pod krkem, a důrazně mu opakovaně řeknu NE, to se nedělá. I desetiměsíční dítě při patřičném výrazu a tónu hlasu pochopí, že teď jsi fakt naštvaná a že přestřelilo. Ale chápu, že to, co platilo u nás, by třeba nestačilo u jiných. Jen si nemyslím, že korigovat chování u skorobatolat je nemožné.
@annali Ale to jsem samozřejmě taky dělala… Jasně že jsem jí řikala, že to se nedělá, že to bolí…atd…
@Anonymní píše:
@annali Nevim, jak bych měla zarazit u 10ti měsíčního dítěto to, že me chytlo pod krkem. Fakt nevim co jsme měla dělat. Zkoušela jsem domluvu… Nic jinýho mě u tak malýho dítěte nenapadlo…
jednoduše, chytneš ho za ruku, buď to stihneš před tím, než chytne nebo potom jeho ruku silněji stiskneš, odtáhneš a řekneš ne. děti to prostě zkoušejí, ale tohle vždycky nakonec zabralo. u nás to tedy nebylo škrcení ale bouchání. když byly starší, tak jsem jim řekla, že to bolí a jestli chtějí vědět jak. zajímavé je, že chtěly, takže jsem plácla nebo bouchla stejně - a pak jim nějak začalo docházet, že by to asi dělat neměly. kromě těchto “předváděcích” plácnutí jsem nikdy fyzický trest nepoužila.
ale fakt nevím, jestli bych se udržela v tom případě, že by dítě tak jako u vás ubližovalo miminku. ale každopádně bych to řešila rychle a možná i drsně, protože bych neriskovala, že mu způsobí závažnější poranění.
@Ou píše:
No potřebujete ji naučit pracovat s frustrací jinak, než co jste doposud dělali. A ne - násilím ji fakt nenaučíš, že nemá používat násilí.
zajimave, u nas to zafungovalo skvele. Nejake vysvetleni, proc to u nas fungovalo tedy?
@Ou píše:
Jo ty bys chtěla aby batole pochopilo rozdíl v tom, že ty můžeš a vona ne, prorože je malá? To moc smysl vlastně nedává, že…
Delas z deti blbecky. I batole tohle chape a dost rychle. Ja to jako dite taky docela dobre chapala, ze co si muze dovolit rodic, to ja jeste dlouho ne.
@Anonymní píše:
@marcellia Vím, jak to myslíš, ale nezkoušela jsem to a ani nechci. Pro mě jediný „trest“ je dát na zadek, ale nijak brutálně, prostě plácnout. Ona se zarazí, uvědomí si, že je něco špatně a pak je klid. Muj postup je, že vždycky řeknu, at brášku nemátí, že ho to bolí. Chvíli na mě kouká, pak mu jednu lupne znova, takže znovu vysvětluju, pak mi přijde, že jí to ještě víc naštve, tak mu lupne znova a když už opravdu nechce přestat, tak jí dam jednu na zadek, To pomůže vždy, ale neni to pro mě řešení. Potřebuju aby s tím přestala. Mám strach, že takhle třeba bude ubližovat dětem ve školce. Sice to prý nedělá, ale prostě cítím, že to neni v pořádku a nevim, co s tím.Takže se tu chci poradit, třeba má někdo podobnou zkušenost.
Tak přece víš, že vysvětlování dokolečka nefunguje, tak proč prostě nezakročíš, aby toho bráchu znovu nepraštila? Já bych ji teda na zadek nedávala, ale když vidím, že chce uhodit mě, nebo když už to udělá tomu bráchovi, tak ji prostě za tu ruku rázně vzít, důrazně vysvětlit, že to prostě dělat nemůže a poslat ji pryč, ať se vrátí, až bude v klidu. Pak když se vrátí a je v klidu, tak můžeš zkusit s ní o tom promluvit, vysvětlit… Moje dcera občas mívá záchvat vzteku, ale je to výjimečně a když vidím, že se k tomu schyluje, tak ji zastavím, aby viděla, že prostě NE. Většinou to trva tak minutu a dcera přijde a omlouvá se mi, že jí to je líto a už to neudělá… Tvoje dcera zkouší, co uděláš, když už jsi ji jednou řekla ne a ona pokračuje dál. A ty místo toho, abys ji zastavila, tak jí to ještě třikrát zopakujes, že bít někoho je špatný. Má prostě přijít nějaká reakce, abys ji tu hranici vymezila.
Taky se mi osvědčilo projevit trochu pochopení, říct, že chápu, že je naštvaná, ale že to nemůže řešit bitím, že já se taky někdy zlobím, ale nikoho nemlatim a podobně. Samozřejmě podat to nějak úměrně věku…
Zapoj ji jinak, musi delat neco sama. Donest olej po koupani a namazat ho..ucel je, aby se citila dulezita. I jinak davej samostatny ukoly. A nech ji nekdy byt miminko…
Já tohle znám z jedné rodiny, kde fyzické tresty měli a máma byla hodně nervní, nekonzistentní, vřískání a trestání v zásadě nemělo žádný řád, bylo hodně časté a jejímu malému z toho všeho tekla frustrace ušima. Taky pak rozdával rány ve zdánlivě klidné situaci. Tohle se dělo, i když používala " tradiční, klasickou výchovu". Na to, abys naučila dítě hranicím, nepotřebuješ plácaní ani fyzické tresty. Potřebuješ ale jasná pravidla a ty musíš vždy vyekzekvovat. Nerozumím třeba, jak můžeš 10m nezabránit, aby tě škrtilo, nebo pak dovolit, ať starší několik krát po sobě mlátí malého po hlavě
. Vyhledej odborní pomoc, někoho, kdo se podívá na fungování celé rodiny. Tohle asi žádné pro vás snadné řešení mít nebude.
@Anonymní píše:
@marcellia Vím, jak to myslíš, ale nezkoušela jsem to a ani nechci. Pro mě jediný „trest“ je dát na zadek, ale nijak brutálně, prostě plácnout. Ona se zarazí, uvědomí si, že je něco špatně a pak je klid. Muj postup je, že vždycky řeknu, at brášku nemátí, že ho to bolí. Chvíli na mě kouká, pak mu jednu lupne znova, takže znovu vysvětluju, pak mi přijde, že jí to ještě víc naštve, tak mu lupne znova a když už opravdu nechce přestat, tak jí dam jednu na zadek, To pomůže vždy, ale neni to pro mě řešení. Potřebuju aby s tím přestala. Mám strach, že takhle třeba bude ubližovat dětem ve školce. Sice to prý nedělá, ale prostě cítím, že to neni v pořádku a nevim, co s tím.Takže se tu chci poradit, třeba má někdo podobnou zkušenost.
Tohle se čte strašně. Tříletá opravdu nechutně mlátí malé miminko. Víš, že psychika dítěte se formuje již v tak nízkém věku? Že ten maličký si to na nevědomé úrovni bude pamatovat a ponese si to v sobě?
Starší holčička je pořádný stavák. Nejsem zastáncem mlácení dítěte, ale když už není jiná možnost a vše ostatní selhalo, otočila bych a vylupala tak, aby si to patřičně zapamatovala, ne jen nějaké varovné plácnutí, tomu se může leda tak smát. Příště by už mohlo stačit jen zvednutí hlasu, podobný výprask by už prostě nechtěla.
Je na tobě, abys ochránila toho mladšího, protože starší mu prostě záměrně ubližuje a zřejmě jí to dělá dobře.
A upřímně, zvažovala bych návštěvu dětského psychologa, protože jednání té holčičky již od malička je víc než zvláštní.
![]()
@Náhodný host píše:
Místním teoretikům bych jen rád připomněl, že dřív, když byla klasická výchova, tak si to děti nedovolily, aby uhodily rodiče. Přitom to bití bývalo docela časté, stejně tak si nedovolily uhodit učitele, který je bil rákoskou přes prsty ap. Dítě snadno pochopí, jestli se musí podřídit a nebo naopak bude vládnout samo. Dnes jsou samé moderní teorie, přitom bych řekl, že šikana mezi dětmi nebyla tak rošířená jako je nyní. Doma jsou děti bity méně, pokud vůbec. Nejsem proto děti třískat, ale občas fyzický trest na místě je. Hlavně, musí to viset ve vzduchu, pak si dá dítě pozor. Dítě nebude poslouchat, že něco pochopí. Bude poslouchat, když si bude vědomo možného trestu. U důsledné výchovy ve skutečnosti těch fyzických trestů je pak minimum.
Nastav si stroj času na rok 1860 a vrať se zpátky, vykopávko.
@Anonymní píše:
NA tohle moc nevim co napsat. Vysvětlovali jsme stále dokola první 4 měsíce, pak už jí, pokud ani po pátý neposlechne, prostě dám na zadek. V ten okamžik přestane, odejdee a když za minutku přijde, tak je klidná a nikoho nemlátí. To zase až v nějaké situaci, kdy se naštve. Např. vezmu brášku do náruče a jdu ho přebalit… Nemyslím si, že to, že dáme občas na zadek, způsobuje to, že nás mlátí do obličeje. Na zadek jí občas dám když už je situace neúnosná, ale dělám to poslední cca dva měsíce. Před tím vůbec a taky nás mlátila, takže zde souvislost nevidim.
Taky v tom nevidím souvislost. Kluk občas na zadek dostane a nikdy nás nemlatil.
@Anonymní píše:
@annali Nevim, jak bych měla zarazit u 10ti měsíčního dítěto to, že me chytlo pod krkem. Fakt nevim co jsme měla dělat. Zkoušela jsem domluvu… Nic jinýho mě u tak malýho dítěte nenapadlo…
Tak třeba tu ruku vzít, sundat a říct ne? Já placla přes ruku u 7m když se snažil šťourat do zásuvky. Možná tak 5× max? Od te doby na ni nesahl ![]()
@Náhodný host píše:Hrozící nebo skutečné použití nezákonné síly a násilí k dosažení politického, ekonomického, náboženského nebo sociálního cíle prostřednictvím strachu, nátlaku nebo zastrašování.
Místním teoretikům bych jen rád připomněl, že dřív, když byla klasická výchova, tak si to děti nedovolily, aby uhodily rodiče. Přitom to bití bývalo docela časté, stejně tak si nedovolily uhodit učitele, který je bil rákoskou přes prsty ap. Dítě snadno pochopí, jestli se musí podřídit a nebo naopak bude vládnout samo. Dnes jsou samé moderní teorie, přitom bych řekl, že šikana mezi dětmi nebyla tak rošířená jako je nyní. Doma jsou děti bity méně, pokud vůbec. Nejsem proto děti třískat, ale občas fyzický trest na místě je. Hlavně, musí to viset ve vzduchu, pak si dá dítě pozor. Dítě nebude poslouchat, že něco pochopí. Bude poslouchat, když si bude vědomo možného trestu. U důsledné výchovy ve skutečnosti těch fyzických trestů je pak minimum.
Tohle je definice teroru.
@Anonymní píše:
Tak jelikož v příspěvku píšeš, že nemáte problém ji serezat a poslat do pokoje, tak zkus hádat kde k tomu přišla 🙃 zkusila bych vymezit jasný hranice a ignoroval tyhle projevy násilí. Když nebude reakce, nebude časem ani akce. Samozřejmě s mírou, opravdu bych si nenechala od tříletý ho děcka řezat pomalu novorozence do hlavy 💁🏽♀️ pomůže jen vysvětlovat a vysvětlovat.
tak s tímhle naprosto nesouhlasím
Mě příjde, jestli dítě není trochu posunuto do autistického spektra.
ne, že by to bylo hned očividné, ale prostě v určitých situacích už nereaguje adekvátně.